9 Ztracených veršů Bhagavána

Starý oddaný jménem Somasundaram Svámí jednou poprosil Bhagavána, aby mu do jeho notýsku napsal alespoň jednu slabiku - akšaru. Akšara však také znamená ´to, co nikdy nekončí´ a označuje se tím Brahman neboli Skutečnost. Bhagaván napsal kratký verš pojednávající o težkosti napsání akšary. Je to první z následujících veršů. Ostatní verše Bhagaván napsal při různých příležitostech a Muruganar, Ramanův věrný žák, je použil v některých svých básních. Pořadí, ve kterém jsou uvedeny navrhl Šrí Ramana Mahariši.

1.

Jediná slabika září provždy v Srdci jako Átman. Je zde někdo kdo by ji mohl napsat?

2.

Snaha dosáhnout zdroje zvuku je nejlepší cestou pro ty jež nejsou pevni ve vědomí, které je zdrojem já.

3.

Ten kdo si plete toto exkrementy vyrábějící tělo za Já (za sebe sama), je horší než ten, kdo se zrodil jako prase a exkrementy má za potravu.

4.

Neustálé pátrání po Átmanu nazýváme láskou větší Boha, neboť právě Já (Átman) přebývá v srdcích nás všech.

5.

To, co introvertní mysl nazývá mírem, zvenčí ukazuje se jako síla. Ti, kdo dosáhli a poznali tuto pravdu, poznali jednotu.

6.

Ten kdo je se svým osudem spokojen, od závisti je osvobozen.
Ať už žije v bohatství či čelí nesnázím, zůstává vyrovnaný, činy nepoutaný.

7.

Pouze džňáninem (realizovaným), kdo sám sebe již zachránil, mohou být ostatní osvobozeni. Když se kdokoliv jiný snaží pomoci, je to jako když slepý slepého vede.

8.

Otázky a odpovědi patří do hovoru a jejich oblastí je dvojnost (dualita). V monismu (advaita) je nemožné je kdekoliv najít.

9.

Není zde stvoření ani zničení, nikdo není spoután, nikdo nehledá, nikdo neusiluje a nikdo nedosahuje svobody. Poznej, že Toto je Pravda nejvyšší.


(Z knihy Collected Works of Sri Ramana Maharshi přeložil Vašek Englický)