Dásbódh III.10. - Popis nepřipoutanosti

|| Šrí Rám ||

  1. Život je veliká rozvodněná řeka. V této řece je mnoho vodních živočichů a jedovatých hadů, chtivých někoho uštknout.
  2.  Jsou tam krokodýlové jménem "naděje" a "pocit já a moje". Tito krokodýlové jsou pouta ztotožnění s tělem. Táhnou nás pryč od Boha a vrhají nás do příkopu utrpení.
  3. Ego je také krokodýl, který nás potápí do nižších světů, ze kterých není úniku.
  4. Sevření aligátora "vášně" je velice pevné. Pohrdání druhými se nedá odstranit. Pýcha a závist se nezmenšují. Člověk žije v iluzi.
  5. Chtíč, který je jako Dhamin (jedovatý had), se obtočil kolem našeho těla a v tomto sevření do nás vpouští jed – to je ta nejhrůzostrašnější věc.
  6. Člověk nese na hlavě břemeno rodinného života a i když se topí, lpí na svém majetku a je pyšný na svou rodinu.
  7. Žije v temnotě iluze. Lupič, jehož jméno je "pýcha", mu odnesl všechno a on trpí žloutenkou "egoismu" – jako by byl posedlý duchem.
  8. Většina lidí se dostala do vodního víru a mnoho z nich bylo staženo ke dnu. Ale ti, kteří zavolali Boha pomocí hluboké oddanosti,
  9. byli Bohem zachráněni – Bůh přiskočil a pomohl jim na druhý břeh. Ostatní, kteří nemají víru, jsou jednoduše ztraceni.
  10. Bůh je vírou potěšen. Stane se zachráncem, když vidí, že oddaný v něj má opravdovou víru a důvěru.
  11. Bůh je oddanému zavázán za jeho lásku a odstraní utrpení světského života toho, kdo mu slouží.
  12. Požehnaní jsou ti, kteří cítí k Bohu opravdovou oddanost a mají to štěstí být na jeho straně. Zakoušejí vnitřní blaženou radost.
  13. Bůh je takový, jaká je víra věřícího. Zná skryté myšlenky všech lidí.
  14. Je-li víra člověka falešná, je i Bůh falešný. Je obdivuhodné, že Bůh jedná tak, jak se člověk chová.
  15. Dává hledajícímu uspokojení přesně podle toho, jaká je jeho víra. Je-li víra slabá, potom je Bůh hledajícímu velmi vzdálen.
  16. Díváme-li se na sebe do zrcadla, je náš obraz v zrcadle přesně takový, jaký je originál. Všechno záleží jenom na nás.
  17. To, co děláme my, dělá i obraz v zrcadle. Každé naše gesto se přesně zrcadlí. Díváme-li se s vytřeštěnýma očima, dívá se stejně i náš obraz.
  18. Jsme-li rozhněvaní a zamračení, je takový i obraz. Když se smějeme, i on je veselý.
  19. Podobné je to s Bohem – bere na sebe takovou formu, jaká je naše víra. Bůh je potěšen v závislosti na tom, jak je mu člověk oddán.
  20. Je-li člověk oddaný, kráčí po cestě osvobození a velice snadno dosáhne ve společnosti světců nejvyššího stavu naprosté svobody.
  21. Ti, kteří se stali oddanými, se díky sjednocení s Bohem pročistili a svou oddaností osvobodili své předky.
  22. Zachránili sami sebe a jsou prospěšní ostatním. Jsou lidé, kteří nebyli věřícími, ale vyslechli si příběh o jejich osvobození a stali se z nich horliví oddaní.
  23. Požehnaná je matka těch, kteří se věnují uctívání Boha. Tito oddaní dosáhli naplnění smyslu života v jediném životním cyklu.
  24. Nelze ani popsat velikost těch, které Bůh chrání a pevně drží, čímž je osvobozuje a přenáší na druhý břeh oceánu utrpení, kterým je tento světský život.
  25. Po mnoha zrozeních jsme získali lidské tělo, s jehož pomocí je možné vystoupit z cyklu zrození a smrti a setkat se s Bohem.
  26. Proto jsou požehnáni ti oddaní, kteří si zasloužili ten obrovský poklad jménem Hari a jejichž zásluhou přinesl nekonečný cyklus zrodů své ovoce.
  27. Život je šperkovnice, v níž jsou přechovávány vzácné drahokamy. Měli bychom je nabídnout Bohu a šířit kolem sebe radost.
  28. Člověk oddaný Harimu může být třeba chuďas, ale je nadřazen všem bohům, včetně Brahmy, protože je vždy spokojený a nemá žádné touhy.
  29. Pán Vesmíru chrání ze všech stran ty oddané, kteří v Něm nalezli útočiště a pochopili marnost světského života.
  30. Ti, kteří vědí, že tento světský život je plný utrpení, se cítí velice šťastní díky pozornému rozlišování. Ale vzdělaní hlupáci zůstávají zamilováni do světského života a lační po světských požitcích.
  31. Ti, kteří milují Boha, zakoušejí blaženost svého vlastního Já a jejich poklad je věčný, nezničitelný a zcela odlišný od pokladů obyčejných lidí.
  32. Zapomněli na bolest světského žití a nezajímají se o smyslové objekty, protože jsou ponořeni do štěstí života s Šrírangou (Bohem).
  33. Mají šperkovnici s drahokamy, kterou je toto lidské tělo, a nabídli ji výhradně Bohu. Ostatní, kteří nejsou oddaní, jsou politováníhodnými chudáky, protože propásli příležitost, kterou skýtá lidské zrození.
  34. Život těch, kteří nejsou oddaní, je promarněn jako cenný poklad, který člověku přinese šťastná náhoda, ale on jej prodá za pár rupií.
  35. Každý nemá to štěstí, aby věděl, jak použít kouzelný kámen "París", který získal po dlouhém a těžkém pokání.
  36. Takový člověk přijde na tento svět, je polapen do sítě Máji a nakonec umře s prázdnýma rukama.
  37. Mnoho lidí dosáhlo pomocí tohoto lidského těla vysoké duchovní úrovně, ale mnoho dalších ubožáků prožívalo utrpení v pasti cyklu zrození a smrti.
  38. Měli byste si pospíšit, využít výhody, že máte lidské tělo a vyhledávat společnost světců! Tolik jste toho už vytrpěli jako nižší živočichové v minulých životech.
  39. Nikdo neví, co přinese příští okamžik. Člověk nemá žádnou jistotu. Náš současný úspěch může zítra zmizet stejně rychle, jako hejno vrabců, kteří se rozletí na všechny strany.
  40. Kdo může vědět, co se stane v budoucnosti? Žena a děti mohou od nás být náhle odloučeni.
  41. Život uteče jako voda a najednou jsme staří. Promarnili jsme šanci a je jisté, že se příště zrodíme jako příslušníci nižších živočišných druhů.
  42. A ptáci, psi a prasata nemají možnost se rozvíjet. Takže naším údělem bude jedině utrpení.
  43. V minulosti jsi žalostně trpěl v matčině děloze a nakonec jsi měl díky nesmírnému úsilí to štěstí, že jsi byl zachráněn.
  44. Tím utrpením jsi musel projít sám. Kde byli tehdy všichni ostatní? A stejně sám budeš, můj drahý, až budeš umírat.
  45. Jakou hodnotu má tvoje matka, tvůj otec, sestra, bratr, přátelé, žena a děti?
  46. Musíš pochopit, že jsou jen iluzorní, že je spojuje jen jejich vlastní potěšení. Nejsou s tebou ve chvílích tvého štěstí ani bolesti.
  47. K čemu je tvůj rodinný život? K čemu je tvůj majetek? Proč si s tím děláš starosti? Všechny peníze, úroda a úspěchy jsou pomíjivé.
  48. K čemu je tvůj dům? K čemu je tvůj rodinný život? Proč jsi kvůli tomu zoufalý? Tohle břemeno můžeš vláčet celý život, ale nakonec budeš muset stejně všechno opustit.
  49. Jakou hodnotu má tvoje mládí? Všechna ta nádhera? Na co jsou všechny ty obřady a oslavy? Uvědom si, že tohle všechno je naprosto falešné.
  50. Kdybys teď zemřel, rozhodně bys nebyl s Bohem – Raghunáthem. Pořád všemu říkáš "moje, moje"!
  51. V minulosti jsi prošel mnoha a mnoha zrozeními. Kolik rodičů jsi měl? A kolik žen, dcer a synů? Ve skutečnosti jich byly miliony!
  52. Sešli se dohromady jen díky karmickým spojením a narodili se proto na stejném místě. Ty blázne! Jak sis mohl myslet, že jsou tví?
  53. Dokonce ani tvoje tělo ti nepatří. Proč myslet na druhé? Teď se musíš oddat výhradně Bohu.
  54. Sloužil jsi nízkým lidem jen proto, aby sis naplnil žaludek, který stejně není nikdy plný. Musel jsi jim lichotit, vychvalovat je a prokazovat jim úctu.
  55. Musel jsi fyzicky sloužit člověku, který ti dával potravu. Tak proč bys měl zapomínat na Boha, který ti dal život?
  56. Bůh se stará o všechny bytosti dnem i nocí. Z mraků přichází déšť na jeho pokyn a díky jeho pokynům moře nevystupuje z břehů.
  57. Velký boží had drží Zemi a Slunce vychází díky Bohu. Bůh řídí svou silou všechny události na celém světě.
  58. Tento Bůh bohů je velice laskavý. Jeho schopnosti nelze pochopit, ale on se stará o všechna stvoření s velkou láskou.
  59. Ti, kteří nejsou v souladu s Pánem Rámou, jenž představuje Átman uvnitř všech bytostí, a starají se jen o ukojení svých žádostí, jsou lidmi s mnoha neřestmi a ponesou následky svých činů.
  60. Musíte pochopit, že jakákoli touha, kromě touhy po Šrí Rámovi, je politováníhodná. Říká-li člověk stále "moje, moje", vede to jen k jeho naprostému vyčerpání.
  61. Chce-li někdo hodně trpět, ať myslí na smyslové objekty. Když je nedostane, jeho mysl bude zoufalá a začne po nich prahnout.
  62. Jak může dosáhnout spokojenosti člověk, který zapomněl na Šrí Rámu – nejvyšší radost – a jehož mysl lačně přemítá jen o smyslových objektech?
  63. Ten, kdo chce být opravdu šťastný, by se měl stát oddaným Ragunátha. Měl by se vzdát svých příbuzných a přátel, kteří jsou příčinou jeho utrpení.
  64. Všechno trápení a nespokojenost přinášejí člověku objekty, ke kterým je kvůli svým touhám připoután. Proto šťastným může být jenom ten, jehož touhy jsou zničeny.
  65. Každé potěšení, které dávají smyslové objekty, se po čase stane bolestí. Nejprve to člověka těší, ale nakonec určitě přijde utrpení.
  66. Pro rybu je návnada nejprve lahodná, ale když rybář zatáhne za udici, háček jí prosekne pusu a ona trpí. Nebo jelen se chytí do oka, protože utíkal za soustem trávy.
  67. A podobné je to i s lákavostí smyslových objektů, které se zdají příjemné, ale ve skutečnosti jsou škodlivé. Proto by veškerá vaše náklonnost měla být směřována k Raghunáthovi.
  68. Upřímný hledající, který si vyslechl tato slova, se nyní zeptal: "Mistře, prosím, řekni mi, jak může být život naplněn? Jak se můžeme vyhnout peklu?"
  69. "Mistře, prosím, řekni mi, kde sídlí Bůh? Jak Ho mohu spatřit? A jak si mohu zkrátit cestu tímto světským životem, který je jen příčinou všeho utrpení?"
  70. "Ó Pane, jsi vtělením všeho dobra. Prosím, řekni mi, protože já jsem jen obyčejný smrtelník, jak mohu potkat Boha a vyhnout se tomu peklu?"
  71. A Mistr odpověděl: "Musíš být oddaný a věrný Bohu, potom dojdeš konečného naplnění."
  72. "A jak mám konkrétně projevovat svou oddanost? Kam mám zaměřit svou mysl? Prosím, vysvětli mi podrobně podstatu oddanosti."
  73. Takto se ten upřímný hledající tázal Mistra. Přitom se držel pevně jeho chodidel. Nakonec byl tak dojatý, že už nemohl ani mluvit a měl oči plné slz.
  74. Když Sadguru, který byl velice laskavý, viděl tu bezvýhradnou oddanost tohoto posluchače, nyní už svého žáka, podíval se na něj s láskou a začal mluvit. Obrovskou radost, která plyne z jeho slov, přináší následující kapitola.

Tímto končí, ve třetí Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi Guruem a žákem, desátá kapitola s názvem "Popis nepřipoutanosti".



Přeložil: Martin Vinkler