Dásbódh VIII.9. - Znaky Siddhy

|| Šrí Rám ||

  1. Když je v žaludku lahodný nápoj (nektar), na tváří a celém těle je pak patrné zdravé zabarvení. Podobně když má někdo v mysli Sebe-poznání, jaký zevnějšek pak bude u něho viditelný?
  2. Musíme rozpoznat vnější znaky, zda-li adept získal Sebe-poznání a proto zde popíšu vnější znaky světců.
  3. Poslechněte si znaky Siddhy (Mistra). Mistr značí naší vlastní Skutečnost, kde není žádná dvojnost nebo nějaký pocit oddělenosti.
  4. Když člověk nadále spočívá ve své pravé Skutečnosti, v úplnosti, říká se tomu Siddha (Mistr). Stav Siddhy (Mistra) se hodí jen pro tuto danou bytost.
  5. Skutečnost, která je dobře známá a plně popsána ve Védách a Písmech, je stav známý jako Siddha (Mistr). Žádný další stav vědomí není Mistrovstvím.
  6. Ale stejně vám opět popíšeme tyto aspekty, neboť hledající by měli být schopni poznat, jaká je skutečná přirozenost Mistra.
  7. Jak funguje v tomto vnějším světě tělo poté, kdy je vnitřní stav samotnou Skutečností? Je to jako když je celá struktura snu prohlášena za neplatnou a zrušena.
  8. Avšak toto vnější chování Mistrů bude vysvětleno pokud možno co nejvíc, tudíž lidé pak budou mít určité představy o duchovním životě.
  9. Hlavním znakem světce je fakt, že je jeho pozornost neustále obrácena dovnitř, a třebaže se na veřejnosti chová jako každý jiný člověk, vnitřně je ale zcela odlišný.
  10. Nejprve se dostaví zření Skutečnosti, což odstraní znepokojení ze světského života a poté se projevuje neustálá obliba poslouchat duchovní rozpravy.
  11. Nepochybně toto je přirozenost, která náleží hledajícímu, ale i kdyby se hledající stal Mistrem, jeho zájem o rozpravy zůstává stejný jako u hledajícího. Neměli byste proto nikdy mluvit o znacích světce a vynechat přitom znaky správného hledajícího.
  12. Mistr je vnitřně zajedno se Skutečností, avšak ve světě se chová jako hledající. Pouze bystří lidé to poznají.
  13. Mistr se drží pravidelné praxe aniž by v tom měl nějaké pochybnosti. Jeho vnitřní vyrovnanost a duševní klid nejsou během pravidelného cvičení (pokání) nikdy vyrušeny.
  14. Vnitřní stav je upevněný. Jak by zde mohlo dojít k nějakému vyrušení? Protože pozornost mysli je neustále obrácena ke Skutečnosti, jeho postoj se stává samotnou Skutečností.
  15. Paradoxní na jeho stavu je to, že i když se přesunuje sem a tam, je nehybný. Nepohybuje se, ale prostě funguje, a i když se hýbe jeho tělo, on je vnitřně nepohnutý.
  16. Ten, kdo je vnitřně spojen se Skutečností, může spát či se probudit a pospíchat; neznamená to však, že se hýbe.
  17. Klíčové je pochopit jeho vnitřní stav. Na vnitřním stupni je pouze nezaujatost. Člověk se stal světcem, když se mysl obrátila k Bohu.
  18. Navenek může být člověk zaměstnán jakoukoliv prací, jeho pozornost by však měla směřovat ke Skutečnosti. Takové jsou přirozené znaky světce.
  19. Král, když sedí na trůnu, přirozeně jedná z pozice (hodnosti) krále. Podobně když tu je láska k Bohu či ke Skutečnosti, pak výše uvedené znaky jsou zřejmé.
  20. Ovšem je třeba podotknout, že tyto příznačné znaky nelze převzít úsilím. Vše, co je třeba vykonat, je stále setrvávat ve Skutečnosti.
  21. Nejvyšší možné úsilí je to, aby byla mysl ve stavu bez kvalit, a pouze ve společenství světců je tento stav vstřebáván.
  22. Takže tyto znaky jsou velmi dobré. Zabývat se jimi a studovat je pomocí sjednocení sebe se Skutečností je cesta. I bezžádostiví lidé se dostanou do zmatků, pokud bude tato úroveň ztracena.
  23. To zatím stačí. Dále se vyslechněte něco o znacích světců, díky nimž budou hledající šťastní.
  24. Jak zde může vyvstat nějaká touha, když je celkové pojetí nerozlučně spjato se Skutečností? Proto u světců již není přítomna žádná touha.
  25. Člověk se stane rozzlobený, když ztratí něco, po čem touží či co si představuje, ale klid, který je vnitřním pokladem světce, není (ničím) znepokojen.
  26. Proto světci, jenž nechovají žádný hněv, zahazují vše, co je předmětem zániku a plně přijímají Skutečnost.
  27. Na koho (na co) být naštvaný tam, kde není kromě Já nic dalšího? Proto jsou světci bez hněvu a nic je tudíž nerozhněvá.
  28. S kým bychom měli jednat povýšeně, když všude je naše přirozená radost? Proto zde končí jakékoliv argumenty, stávají se bezvýznamné.
  29. Světec je bez všech možných špatných kvalit. Jak by zde pak mohlo být přítomno pohrdání někým? A na koho bychom měli žárlit, když jsme ve všem my?
  30. Světec je přirozeně absolutní Brahman. Proto v jeho mysli není přítomna žárlivost ani pýcha.
  31. Ve světci je Skutečnost přirozená (spontánní), takže není nutné být pokrytecký, protože dualita se zde vůbec neobjevuje.
  32. Jak by mohl být u někoho, kdo rozpustil veškerou exitenci, přítomný nějaký světský život? Proto světce je třeba vnímat a znát jako bytost, která nemá žádný světský život.
  33. Celý vesmír je domovem světce. On skončil s rozličnou tvorbou elementů, uvědomujíce si, že to vše je falešné a nic než zbytečná starost.
  34. Proto světec nemá žádnou chtivost (lačnost). Všechny jeho touhy jsou jedině po ryzí Skutečnosti. Proto je bez chtivosti.
  35. Pro Něho je vše On (sám). Není tu nikdo další. Takže s kým by měl jednat sobecky? A z jakého důvodu? Proto vězte, že světec je nesobecký.
  36. Světec skončil s viditelným světem, jenž je předmětem zkázy a přijal Skutečnost, která je trvalá. Proto by měl být znám jako bytost bez soužení.
  37. Soužením mysl trpí, avšak v případě světce se mysl stáhla do Skutečnosti. Proto je světec bez utrpení.
  38. Jakákoliv přitažlivost zachvátí mysl člověka, ale v případě světce se mysl stala Před-myslí. Takže světec je mimo jakékoliv svádění.
  39. Světec je zajedno s Absolutnem, jenž je bez něčeho druhého. Jak zde pak může být přítomný nějaký strach? Parabrahman je bez strachu a světec je jedině Parabrahman.
  40. Proto je světec nedotčen strachem, je nevzrušený a klidný. Přestože vše ostatní skončí, světec je, a bude neomezený.
  41. Jak se může strachovat někdo, kdo se stal nesmrtelný tím, že se sjednotil se Skutečností? Proto světci nemají žádný strach.
  42. Jak by v mysli světce mohly být nějaké obavy o tělesnou totožnost, když je jeho mysl zcela zbavena duality a jejím obsahem je pouze Jednota, která je všude?
  43. Ryzí Brahman, jenž je bez atributů (vlastností), lze pochopit jedině pomocí čirého intelektu. A nikdo Brahman nemůže ukrást. Takže světec nechová žádné znepokojení.
  44. On je jeden bez někoho dalšího. Takže jak by zde mohla být nějaká sobecká touha? Když tu není žádný viditelný svět, sobeckost nemá místo (ke své existenci).
  45. Světec je úplnost, Jednota. Jak by zde mohlo být přítomno soužení či bědování? Dokud tu není někdo další, nemůže tu být ani žádný špatný čin.
  46. V případě světce to je tak, že jeho důvěra (víra) je pouze v duchovnost, a tím pádem došlo přirozeně k vyhasnutí jeho tužeb po světských věcech. Proto je znakem světce nepřítomnost touhy.
  47. Přirozenost světce je tak jemná a líbezná jako nebe. Proto v řeči světce není stopa po krutosti (nevlídnosti).
  48. Světec se sjednotil se Skutečností prostřednictvím své jógy a proto je vždy osvobozen od všech tužeb.
  49. Když je v jeho srdci usazena natrvalo Skutečnost, světec přestane chovat naděje či obavy o své fyzické tělo. Proto se netrápí tím, co se stane.
  50. Když je intelekt upevněn ve Skutečnosti, všechny nánosy odpadnou. Proto jsou světci bez jakýchkoliv břemen.
  51. Ve ´Skutečnosti´, kde světec opravdu ´žije´, není žádný vztah k nějaké věcí či osobě. Proto si světec nevšímá urážek či pochval.
  52. Světec věnuje pozornost tomu, co je mimo rámec vidění. Proto je vždy velmi bdělý (pozorný). Ví, jak stát na straně ryzí náboženské spirituality.
  53. V ryzí Skutečnosti není patrná jediná stopa. Proto je světec bez jakéhokoliv znamení, neboť On sám je rovněž Skutečnost.
  54. Největší náboženství všech náboženství je náboženství Já; což znamená, že naše vědomí zde musí vždy být, a to je znak pravého světce.
  55. Když jste ve společenství světce, pak díky jeho požehnání také realizujete Brahman. Taktéž potom vykazujete znaky světce, když získáte tento stav.
  56. Tyto vlastnosti světce v sobě můžete rozvinout pomocí poslouchání učení, avšak stěžejní je ´Zůstat vždy ve Skutečnosti.´
  57. Když vždy rozjímáte o svém Já ve Skutečnosti, stáváte se Jím, a proto se tyto vlastnosti stanou bez prodlení vašimi.
  58. Všechny zlozvyky a špatné kvality se poté, kdy bude vaše mysl takto pročištěná ve stavu Skutečnosti, vytratí. K tomu však je nutné společenství světce a setrvání u jeho učení.
  59. Ve světě lidí se vám nedostane té samé zkušenosti. Existují rozmanité skupiny, které budou v následující kapitole popsány.
  60. Ramdas říká – Posluchači nechť se laskavě věnují popisu toho, jak moudří lidé žijí a jaké zkušenosti nabývají či vnímají.

Tímto končí, v osmé Dášace knihy Dasboadh, dialogu mezi Guruem a žákem, deváté kapitola s názvem "Znaky Siddhy".



Přeložil: Aleš Adámek