ADVAITA.cz

Otázka: Moje mysl je pořád hlučná, co mám dělat?

Maharadž: Mysl je vždy hlučná. Chce pořád myslet. Voda se musí pohybovat, jinak to není voda. Stejně tak mysl je myšlenka, nic víc. Myšlenky k vám přicházejí a pak odejdou. Nejste mysl. Když spíte, spí i mysl, proto se neobjevují myšlenky. Takže když mysl pracuje, tak musí přicházet myšlenky. Člověk by měl vědět, co mysl je. Když pochopíte své myšlenky neboli mysl, tak můžete pochopit sebe sama, jinak ne. Jaký druh myšlenek přichází do vaší mysli?

Otázka: Práce, kterou musím udělat, co se stane. Zdá se, že žiji v budoucnosti.

Maharadž: Každý žije v budoucnosti. Mysl by se měla naučit víc nemyslet. Proč mysl myslí? Protože si myslíte, že vše je pravda. Svět je skutečný, já sám jsem skutečný. Jaké je vaše jméno? Mary. Je Mary skutečná, je to někde napsáno na vašem těle? Můžete to ukázat? Tedy pořád víc a víc přemýšlíte o tom, co nejste. To je mysl. Mysl stále myslí na to, co neexistuje. Když jste se narodili, tak jste nic nevěděli. Váš otec a vše matka vám dali jméno. V té době jste žádné jméno neměli. Jen jste se narodili, nevěděli jste, že jste dítě nebo cokoli jiného. Existence přišla do vaší mysli, "já jsem zde". To "já" je ego, nic jiného. Měli byste poznat, kdo jste. V bibli se říká "Poznej sebe a poznáš celý svět." Svět je velmi velký. Jak byste mohli znát každého člověka nebo všechny věci? Nejdřív se podívejte na sebe. Jděte do zdroje odkud to začalo. Kde začal svět? Když se vzbudíte, svět začne, jinak tady vůbec není. Když spíte, tak tady není žádný svět a žádná Mary. Zapomenete všechno. Když se vzbudíte, tak řeknete: "Ó, já jsem Mary." Na počátku nejste s to říct své jméno, takže vás otec a matka pobízejí, abyste říkali své jméno stále dokola. V té době nejste vůbec k ničemu připoutáni.

Řekněme, že nějaký kluk vidí oceán, ale nazývá ho vodou. Někdo mu řekne, že to není voda, ale oceán a on to pak vezme do své mysli. Je to voda, ale vy dáváte věcem jména. Řekl vám někdy tady ten stůl "já jsem stůl"? Říkáte, že to je stůl, ale není to nic než síla. Když k němu dáte zápalku, tak je za vteřinu pryč. Začal z nuly a skončil v nule. Jděte od zdroje, odkud to začalo. Pokud půjdete do zdroje, tak věc sama nepřetrvá. Berete to jako pravdivé, i když to pravdivé není. Tedy mysl si vždy myslí chybné věci. Když spíte, tak spí vaše tělo i mysl. Jdete do nuly. Říkáte, že zde není nic. Něco vám říká, že tam nic není, to je síla. Člověk by měl tedy vědět, "kdo jsem já" a "kdo nejsem." Nejste tělo, nejste ani jméno těla. Řekněme, že by vás někdo nazval Elizabeth, stala byste se Elizabeth. Ve jménu není nic. Změna jména vás nezmění. Jste to, co jste. Nejdříve zjistěte, kdo jste. Mysl je jen myšlenka. To, co říkáte je mysl. Pokud řeknete: "já jsem Mary," tak jste Mary, co s tím! Ale nejste vždy veselá*, někdy jste nešťastná. Když dostanete jméno Krišna, budete Krišna? Je tu jméno. Jméno nemůže být On. Jménem se nemůže stát Tím. Běžte do zdroje. Pokud dojdete k prameni řeky, bude tam pořád řeka? Pokud dojdete k prameni sebe, tak také zmizíte. To se nazývá síla.

Například elektřina je síla a pokud je připojená k žárovce, tak vydává světlo. Neví, že je světlo. Stejně tak, když síla vejde do těla, tak se stane věděním. Pokud se dotknete elektřiny, tak zemřete, pokud se dotknete vědění, vědění odejde. Vědění nezůstane, jste za věděním. Konečná skutečnost je za věděním, za nevědomostí. Pokud pochopíte nebo se dotknete vědění, tak odejde a zůstanete vy. Vědění nemá vůbec žádnou hodnotu. Není to nic než vaše ego. "Já vím, já všechno dělám," ale to všechno říkáte ve snu. Kdo je teď konatelem? Nikdy není konatelem? Pokud připojíte elektřinu k větráku, k počítači nebo k něčemu jinému, tak to bude fungovat. Říká snad elektřina "já to dělám"? Je to jen síla.

Tedy síla se připojí k tělu a objeví se vědění. Vědění znamená já vím, já chápu. Pak přijde ego. "Já" přijde, když řeknete "Já vím". Nejdříve pochopte "kdo jsem já", to je hlavní bod. Říkejte jako Sokratés "Vím, že nic nevím". To, co víte je nic. Nemůžete vědět, co je skutečnost. Proč? Protože vy jste On. Jak můžete znát sebe? Toto tělo je vytvořeno z pěti živlů. Když někdo zemře, co se stane? Vědci říkají, že hmota nikdy neumírá. Tělo odejde do země nebo, jako v mé vlasti (Indii), do popela. Síla se vrátí do síly, a živly do živlů.

Otázka: Proč potom mluví všechna náboženství o osudu a předurčení?

Maharadž: Protože oni neví, neznají vnitřní smysl svého vlastního učení. Učí chybné věci, to vám říkám. Buďte On a pak učte.

Otázka: Všichni se tady učíme a můžeme pochopit filosofii, ale její zažití je odlišné.

Maharadž: Získejte sami tuto zkušenost. Všechno je nic, všechno je iluze. Pak můžete pochopit "kdo jsem já", jinak ne. Když je to iluze, jak by to mohlo mít předurčení? Stvořitel světa je také iluze. Zdá se vám sen, nic neděláte. Kdo je stvořitelem toho snu, povězte? Můžete ho najít? Nikdo tady není, je zde jenom vaše myšlenka. A pak zde vidíte mnoho a mnoho věcí. Ale někdo by se mohl zeptat "odkud se berou ty myšlenky?" Myšlenky přicházejí z nevědomosti.

* Maharadž zde naráží na slovní podobnost mezi "Mary" a "merry" (veselý).



Z knihy: Illusion vs. Reality (Shri Sadguru Siddharameshwar Adhyatam Kendra, 1999), str. 51-54
Přeložil: David