ADVAITA.cz

Být přemoudřelý vždycky přináší problémy. Tady je dobrý příklad. Jeden prostý muž šel bosý ulicí a šlápnul do hovna. Rychle si otřel nohu a pospíchal dál. O něco později šel tou ulicí jeden učený člověk a také šlápl do hovna. Sklonil se dolů a dotknul se toho hovna a pak si dal prst k nosu. "Áh, to je hovno!" Takže se ušpinil na třech místech. Nebuďte přemoudřelí.

* * *

Pokud máte v noze trn, tak použijete další trn, abyste se ho zbavili, ale musíte zahodit i ten druhý trn. Pokud si ho dáte do kapsy, tak vás bude bodat. Stejně tak Mistr dává vědění, aby odstranil vaši nevědomost, ale nakonec musí být i toto vědění vstřebáno do Reality. Jinak je vědění největší nevědomost a překážka, která vás zastaví, to vám říkám. Ego vědění je to nejhorší.

* * *

Každý je ON. Když budete mít nádherný květinový věnec, který budete chtít dát svému Mistru, ale někdo náhle vstoupí mezi vás a vy omylem dáte věnec na něj, tak byste se neměli zlobit, protože každý je ON.

* * *

Jednoho dne nám Siddharaméšvar Maharadž řekl ať mu přineseme něco, co je k ničemu. Jeden žák přinesl kus hovna a řekl, "Maharadži, tohle je k ničemu. Je to jen hovno!" Maharadž odpověděl, "Bez toho by nerostla úrody, neměli byste žádné jídlo a nemohli byste žít." Neříkejte tedy, že něco je špatné. V tomto světě není nic dobrého nebo špatného.

* * *

Siddharaméšvar Maharadž přednášel o zasvěcění a hodně lidí se dle jeho učení zřeklo světa a vydalo se pryč. Řekli mu "Cheme jít pryč a zakusit, to co jste říkal." Poté předal pochopení o tom, co máme dělat, jak se pohybovat a co tam dělat. Řekl: "Nemějte k nikomu promluvy, nikomu nic neříkejte, ale pokračujte v uctívání (čtyřmi bhadžany) naší linie. Neměli byste s sebou mít peníze." Když se zřeknete světa, tak byste si neměli nechávat peníze. "Nechoďte pěšky." Většina ostatních světců chodí pěšky. On byl tak velký Mistr. Řekl, abychom jezdili vlakem. "Když přijde průvodčí a zeptá se na váš lístek, tak řekněte, že nemáte lístek. Vystupte, nehádejte se s ním nějak jako "Já jsem světec, zřekl jsem se světa", to ne! Vyžebrejte si jedno jídlo denně." S těmito pokyny se mnoho lidí vydalo do světa na čtyři až šest měsíců a poté se vrátili. Víte co jim potom řekl? "Pochopili jste zříkání se, teď se zřekněte zřeknutí." Když nic není pravda, tak čeho se zřeknout? Neexistuej to, ale k tomu, aby se mysl stala dokonalou, tak člověk musí něco udělat, aby mysl dosáhla úplně pochopení.

Potom řekl: "Teď nechte být ta šafránová roucha." V té době jsme nosili šafránové oblečení, protože jinak by nikdo neřekl, že jste Světec. Jdete ven, abyste ukázali odříkání. Není to show, ale mysl by měla pochopit, že země je má postel a nebe má pokrývka. Celý svět je můj domov. Můžu žebrat kdekoli a dát něco svému žaludku k snědku. Tímto způsobem předával pochopení a pak řekl: "Teď se vzdejte těchto věcí. Buďte prostými lidmi, dokud žijete na tomto světě." To neříká žádný jiný světec, to vám povídám. Jakmile si vezmete šafránové roucho, tak vám nikdy nedovolí ho sundat, protože takové je jejich pochopení. Ale Maharadž věděl, jak se odříkat, co si odřeknout a také co si neodřeknout. Ten, který říká "odřekněte si odříkání" je největším z největších. Tento "akt odříkání" je také jen ego, to chtěl říct. Jak se můžete zříct něčeho, co není nic než iluze? Lidé jsou pyšní a říkají "Zřekl jsem se světa! Jsem Světec!" To je řeč ega.  Získat Mistra jako je Maharadž je velmi obtížné, to vám povídám.

* * *

Když pochopíte "Já jsem ON", tak proč byste někoho chtěli? Když jsme byli Maharadžovými žáky, tak jsme byli nevědomí. Někteří lidé si přišli poslechnout Maharadže, ale pak už nechodili. My jsme si říkali: "Ó, on už nechodí. Je to správně? Vždyť musí pochopit..." a všechny takové ty řeči. Maharadž nás zaslechl a řekl: "On je Paripurna. Dosáhl dokonalosti, tak sem nechodí." On je dokonalý. Proč byste měli říkat, že není?

* * *

Když byl Siddharaméšvar Maharadž v Mumbaji, tak za ním chodilo na jeho večerní přednášky i čtyřicet prostitutek. Měl pro ně speciální jednohodinovou promluvu. Věděly, že bežně přednáši od 18:45, ale ony tou dobu pracovaly. Tak mu řekly: "Nemůžeme za vámi v tu dobu přijít, ale chceme vás slyšet." Pro ně tedy promlouval i od čtyř do pěti, protože byl velmi ochotný. Proč byl tak ochotný? Cítíl: "Nechme je konečně pochopit." Jakmile pochopíte, tak nebudete dělat nic. To vám povídám. Není potřeba dělat nic, aby jste jedli a spali. Proč? Ostatní k vám přijdou: "Jez, tady máš! Vem si tolik!"

* * *

Siddharaméšvar Maharadž s námi hrál karty, když uslyšel nějaké bubnování a zpěv. Zeptal se nás, co se dějě. Někdo se podíval z okna a řekl, že venku nesou mrtvolu. Maharadž se nás zeptal: "Co cítíte?" Odpověděli jsme mu: "Nic." A on řekl: "Když takhle ponesou vaše nejbližší a nejdražší a vy nic neucítíte, tak jste pochopili."

* * *

Muž jménem Patil pocházel z Pathri. Siddharaméšvar všem lidem tam říkal: "Pokračujte v meditaci, pokračujte v meditaci. Bude to pro vás nejlepší," protože byli nevědomí. Tenhle Patil byl prohnaný chlapík. Řekl mu: "Všechno vědění říkáš 'Bombajákům'. Jsi možná zázračná osoba, ale šejdíř." Siddharaméšvar Maharadž mu vysvětlil, že vesničané nemají dostatečnou chápavost, aby uchopili to, co jim říká. Když nepochopíte, tak k čemu to je? Musí pokračovat v meditaci. Siddharaméšvar Maharadž řekl: "Tak jsem mu vysvětlil, proč říkám 'Bombajákům' aby šli dál. Protože oni pochopí." Musí zde být chápavost, aby bylo možno pochopit a přijmout to, co Mistr učí. Jakmile to mysl přijme, tak nezůstane nic.

* * *

Zemřel ve věku pouze 48 let. Měl diabetes. V té době, v roce 1936 k němu byli zavoláni ti nejlepší lékaři z Bombaje. Doktor přišel, vyšetřil ho a řekl, že není jiná možnost než operace. Ale co řekl Siddharaméšvar Maharadž? "Žádná operace. Dejte mi nějaké léky, jestli chcete." Žádné léky v té době nebyli k dispozici. Chtěl opsutit své tělo.

* * *

Světec Tukárám uctíval Pána Vitthala, ale jeho žena o tomto bohu mluvila jen špatně. On na to nikdy nic neřekl. "Ó, ten zatracený pitomec, Vithal," to říkala. Tukarám se k němu pořád modlil, ale nikdy jí nijak nenapomenul. "Je to její volba, proč bych se tím měl trápit?" Měli byste dělat to samé, abyste ztratili své ego, ale ego má vždy ve zvyku ukazovat "moudrost."

* * *

Tukárám šel s několika zloději, ale on nevěděl, že jsou to zloději. Byl docela lhostejný. Věděl, že každý je ON. Viděl, že u nějakého domu otevřeli okno a vlezli dovnitř. Vlezl dovnitř s nimi. Když byl uvnitř domu, tak viděl sochu Vithala a začal se k němu modlit. Žena, která spala v tom domě, uslyšela hlasy, vstala a povídá: "V domě jsou zloději!" Všichni zloději si sedli k Tukárámovi a zpívali k Vithalovi. Paní řekla: "Ne, to je Tukarám. Nepřišli zloději, neboj se. Jen se modlí k Bohu." Protože jedna věc, může změní mnoho, mnoho věcí.

* * *

Tukárámovi řekli lidé z vesnice, aby šel a něco přinesl. "Dojdi mi pro nějaký olej Tukáráme." Vždycky jen odpověděl "Vithal, Vithal" a šel pro to, o co si řekli. Všichni se mu posmívali a říkali, "Tenhle Tukárám, to je blázen." Nakonec Tukarám řekl: "Já nejsem Blázen. To svět je tržiště plné bláznů."

* * *

Dotýká se vás to a říkáte, že je to pravda. Potom si musíte dělat starosti. Tolik potíží a tolik problémů přichází do vaší mysli. "Co teď dělat a co nedělat?" Když světec spí, nechá všechno otevřené, proč se strachovat. Stejně, co by tam někdo mohl sebrat? Dám vám příklad: Moje matka neznala svět. Měla radost, že jsem pochopil Siddharaméšvara Maharadže a vzala si od něj mantru. A pochopila. Když z Bombaje někam odcházela, říkala: "Udělejte tohle, udělejte to takhle, zavřete tady a zavřete tam." Jednou jsem se naštval a zeptal se jí: "Až zemřeš, kolik věcí mi řekneš? Kolik času pak strávíš tím, abys nám řekla instrukce?" Neřekla nic, když opouštěla tělo. V tom je to krásné, protože ona pochopila "Nejsem toto." Pochopení by mělo přijít.

* * *

Rámdás řekl, "Držíš svět v obou rukách a říkáš, "Udělej mě sannjásinem." Jak bys jím mohl být? Jak bys mohl být světcem?

* * *

Pracoval jsem jako účetní a mým úkolem bylo udělat vyúčtování. Jednou mi vyúčtování vycházelo o jednu pisu méně a nemohl jsem vypočítat, kde vznikla ta nesrovnalost. Pracoval jsem do tří hodin do rána, abych se pokusil najít chybu, ale pak jsem šel spát. Právě když jsem se probudil, najednou jsem pochopil, kde je chyba. Odkud toto řešení přišlo?

* * *

Nějaký čas poté, co Bhausaheb Maharadž opustil tělo, se jedna z jeho oddaných žákyň v Bagevadi, Hemabai, nakazila morem a její rodina ji odhodila do džungle, aby tam zemřela. Ona se však modlila a modlila pro pomoc k Bhausahebovi Maharadžovi, přišel k ní a ona se uzdravila. Úpěnlivě ho prosila, aby se s ní vrátil k její rodině, jinak, až ji spatří, budou si o ní myslet, že je démon. Bhausaheb jí řekl, že to nemůže udělat. Naléhala, až nakonec řekl, že s ní půjde až ke vstupu do města. Vrátila se ke své vyděšené rodině a řekla jim, že Bhausaheb ji vyléčil. Odmítli jí uvěřit. Říkala jim: "On je tady! On je tady!" Ona ho mohla vidět, ale oni ne.

Poté každý den chodila do Bhausahebova pokoje v Math a koupala ho a připravovala mu jídlo. Jeden z obyvatelů Bagevadi byl ukecaný a každému řekl, že to je jen Hemabaina představa. Aby dokázal, že má pravdu, koupil okolo 5kg pražené rýže (indický pamlsek) do obrovské mísy a řekl, že jestliže je Bhausaheb opravdu tam, všechno tohle sní. Dal pokyny Hemabai: "Vem toto do pokoje a dej to Bhausahebovi Maharadžovi." Za chvíli, když vešla do pokoje, mísa byla prázdná. Ten pochybovač řekl: "On snědl všechno? Nenechal žádný prasád!" Hemabai řekla: "Ne, ty jsi mu řekl, ať sní všechno!" Potom k ní přicházelo mnoho vesničanů, aby žádali Bhausaheba o radu. Hemabai šla do jeho pokoje, zeptala se na jejich otázky a vrátila se s odpověďmi. Řekla Siddharaméšvarovi Maharadžovi, že si každý o ní myslí, že je blázen a on řekl: "Ne, Bhausaheb je tady." Siddharaméšvar Maharadž nechal pro Bhausaheba dovézt velikou mosaznou postel z Evropy a tato postel je v tom pokoji dodnes (viz obrázek).

* * *

Jeden ze žáků Bhausaheba Maharadže žil v malé vesnici. Když se farmáři chystají zasít na své farmě, vybírají si příznivý den a příznivý čas. Ráno tento farmář uctíval svého Mistra, Bhausaheba Maharadže, a když vyšel z domu, právě uviděl holohlavou ženu. U nás v Indii si vdova musel oholit hlavu, když její manžel zemřel. Nyní se to už nedělá. Když žák viděl tuto ženu s oholenou hlavou, řekl: "Ó, přišla vdova! To je špatné znamení. Nyní nemůžu zasít na své farmě." A tak byl velmi nešťastný a seděl venku. Nemohl jít, co s tím!

Toho rána asi ve 4:30 šel Bhausaheb Maharadž na toaletu. Na vesnicích v Indii nejsou záchody. Musíte jít ven na otevřené místo. Maharadž uviděl svého žáka a zeptal se ho: "Co se děje?" "Nemůžu dnes zasít. Viděl jsem ženu s holou hlavou. To je špatné znamení!" Bhausaheb Maharadž se ho zeptal: "Jak velká byla její hlava?" Žák byl velmi rozzlobený a odpověděl: "Ach, byla takhle veliká, Maharadži!" (Ukazujíce velký rozměr.) Bhausaheb řekl: "Proč se trápit? Jdi! A pak počkej a až se (cizrna) urodí, bude takováhle!" (Ukazujíce stejně velký rozměr.) Když toto jeho Mistr řekl, žák byl velmi šťastný a šel na svou farmu sít. Po několika dnech přišel déšť a úroda byla tak veliká, jak mu Bhausaheb ukázal.

Poté šel farmář za svým Mistrem. Bhausaheb ho uviděl a ptal se: "Jak se ti daří? Co se stalo?" Farmář odpověděl: "Ó Maharadži, úroda vyrostla. Ale stejně, jen kdyby její hlava byla o trochu větší!" Toto je mysl! Nikdy nebude spokojená. Tak nic není špatné a nic není dobré. Co je špatné znamení? Všechno je ON.

* * *

Bhausaheb Maharadž se zeptal třech svých žáků, co je jejich největší přání. První řekl, že by chtěl mít jeden lakh žáků. Přání se mu vyplnilo. Druhý řekl, že chce být králem Indie. Tomu se přání nesplnilo, protože žádal světskou věc. A když byl tázán Siddharaméšvar Maharadž, odpověděl: "Abych učil poznání, které nebylo předtím řečeno a nikdy nebude řečeno v budoucnu.

* * *

Když Bhausaheb Maharadž opustil tělo, Siddharaméšvar Maharadž pracoval v Kalkatě. Jeho šéf v něj měl plnou důvěru a pověřil ho dohledem nad zbožím v hodnotě jednoho lakhu rupií, což v roce 1914 bylo hodně peněz. Když slyšel, že Bhausaheb opustil tělo, řekl svému šéfovi: "Odcházím. Dělejte, co musíte. Můj Mistr je mrtvý a já k němu jdu." Nestaral se o žádné následky. To je víra. Když je matka nemocná (a má se starat o dítě), tak se o nemoc nestará; miluje svého syna, jako by on byl její tělo. "Ať se mi stane cokoli, nestarám se o to." Právě tak Mistr je jako matka.

* * *

Umění lukostřelby se Ardžuna učil od lučištnického mistra, Drónáčarji, protože Ardžuna byl král. V těch časech musel král umět lukostřelbu, protože nebyly žádné jiné zbraně. Éklavja se také chtěl lukostřelbu naučit, ale byl chudý mládenec. Šel za Drónáčarjou a žádal ho, aby mu byl Drónáčarja učitelem. Drónáčarja mu řekl, že by to nebyl schopný pochopit, protože byl z nízké kasty. Éklavja odpověděl: "Proč ne?" Udělal si sošku Drónáčarji a považoval ho za svého Mistra a učil se od něj. Byla to jeho víra!
Uplynul nějaký čas a byla pořádána soutěž. Éklavja byl velmi dovedný. Ardžuna byl také dovedný – musel být, protože se lukostřelbu učil od svého Mistra. Soutěž byla vyhlášena a Drónáčarja prohlásil: "Pes bude mít otevřenou tlamu a šíp musí projít skrz tlamou dovnitř tak, aby se ničeho nedotkl a tlamu neporanil."
Soutěž začala a Ardžuna šel jako první, protože se učil od svého Mistra. Vystřelil šíp, ale ten neletěl přímo a zasekl se. Pak přišel na řadu Éklavja. Perfektně vystřelil šíp, který letěl přímo dovnitř bez jakéhokoliv dotyku. Tak Éklavja vyhrál soutěž. Drónáčarja se ho poté tázal: "Kde ses to naučil?" "Ty jsi mi dal toto poznání," odpověděl Éklavja. Drónáčarja tvrdil: "Nikdy jsem ti toto poznání nedával!" Éklavja řekl: "Udělal jsem si tvoji sošku a od ní jsem toto poznání dostal."
Pak Drónáčarja řekl: "Dobrá, naučil ses to od mé sošky. Nyní si usekni palec a dej mi ho." Jestliže nemáte palec, nemůžete dělat lukostřelbu. Éklavja si uřízl palec a dal ho Drónáčarjovi. Proč Drónáčarja požádal o jeho palec? Věděl, co dělá. Nebyl to hlupák. Řekl: "Ardžunu jsem učil osobně, ale od mé sošky se Éklavja naučil víc než Ardžuna." Takže uříznout si palec znamená pochopit, že to je poznání Mistra a ne moje. Jestliže si myslíte, že to je vaše poznání, pak přijde do vaší mysli ego a jednoho dne kvůli tomu spadnete. Tak řekněte Mistrovi: "Vše je Tvoje. Já nevím nic." Tento příběh je napsán v mytologických knihách (v Mahábhárátě), ale lidé to chápou špatně. Říkají: "Toto říkej a takto to dělej a něco vyhraješ." To je ego. Pochopte, že to je Mistrovo poznání, které jste od něj dostali – nezískali jste ho sami. Pochopte to, a pak budete svobodní. Vyhrajete v každém případě – to je hlavní věc. Ego vždycky přináší pád. Jestliže tu není ego, stanete se největšími z největších. A už nikdy nespadnete dolů. Nejvyšší síla je vaše Já. Nebuďte ukvapení a pochopíte vše. 

 

Přeložili: David a Iveta