Zkušenost Samádhi

Chtěla vyzkoušet, zda se dokáže do stejného stavu ponořit znovu. Zavřela oči a během pár vteřin se myšlenka já opět ztratila v Srdci a Sárada byla znovu ve stavu samádhi. Myšlenka já během dne vycházela ze srdce mnohokrát, ale pokaždé co opět vstoupila do Zdroje, nabyla Sárada přesvědčení, že realizovala "Já". Přesto byla schopna mluvit se Swámim. Swámi cítil, že se Sáradina realizace blíží, proto zapnul magnetofon, aby nahrál její slova. Sárada mluvila potichu a v jednoduchých větách s pravidelnými pauzami, a to pokaždé, kdy ji klid božského "Já" zcela přemohl.

Sáradamma: Nemám tělo. Není tu myšlenka já. Nejsem tělo. Nevím ani, jak vůbec můžu mluvit. Skrze mě promlouvá nějaká síla.

Swámi se jí zeptal, zda se dívá, a Sárada odpověděla: "I když se dívám, ve skutečnosti se vlastně nedívám. Když mysl vstoupí do Srdce, není tu nikdo, kdo by řekl, že tu není. Moje já je mrtvé." Swámi pak chtěl vědět, jak se cítí.

Sáradamma: Celé tělo je naplněno klidem a mírem. Nemohu to popsat. Vše je naplněno klidem. "Já" mě k sobě přitáhlo, nedokážu ani otevřít oči. Celé tělo je tak slabé.

Swámi poznamenal: "Je to jako sklon, který se vkrádá do špatně stavěné chatky. Chata nemůže vydržet takové napětí." Dále se zeptal: "Je vše za časem a smrtí?"

Sáradamma: Když zde není přítomna mysl, vše se odehrává za časem a smrtí. Když já umře, není tu už touha po jídle. Nejsem schopna více jíst, ať je jídlo jakkoliv chutné. Vše je naplněno klidem a mírem. Jsem spokojena se svou realizací. Rozpoznala jsem svoje "Já" a cítím spokojenost.

Swámi ji upozornil, že její já ještě není zcela mrtvé a k trvalé realizaci ještě nedošlo.

Sáradamma: "Když já umře, není tu žádné ty." "Máš matku a otce?," zeptal se Swámi.

Sáradamma: Žádná matka, žádný otec, žádný svět. Vše je klid a mír. Proč bych měla jíst, když zde není žádné já? Tělo je uvnitř, nepotřebuje jíst. Mrtvola nejí. Tělo je mrtvé, když tu už já není. Když nemůžu jíst, nemůžu ani mluvit. Kdo mluví, to nevím.

"Tak kdo mluví?," zeptal se Swámi. Sárada zůstala tiše, a tak si Swámi odpověděl sám: "Já" mluví.

Sáradamma: I když se dívám, ve skutečnosti se vlastně nedívám. I když mluvím, ve skutečnosti nemluvím. Ať dělám cokoliv, ve skutečnosti nic nedělám, protože já je mrtvé. Nemám tělo. Celý nervový systém je naplněn klidem. Vše je Brahman. Vše je mír. V žilách mi proudí místo krve láska a klid. Vstoupila do mě obrovská síla.

Tři měsíce před tím řekl Swámi Sáradě: "Přestože spím, tak ve skutečnosti nespím." Sárada si na tato slova vzpomněla a řekla, že až teď pochopila, co tím Swámi myslel.

Sáradamma: Nepřicházejí mi žádné myšlenky konatelství. Nemám strach ze smrti. Kdysi jsem se smrti obávala, ale teď strach pominul. Není tu nic, co by mě tu drželo. Měla bych tělo opustit.

Swámi ji požádal, aby to nedělala, ale Sárada odvětila: "Co je teď pro mě smrt? Tělo je uvnitř, je součástí celku, jak může umřít? Moje já je mrtvé, tak co zde ještě zbylo, aby to zaniklo? Proč mít strach ze smrti?"

Swámi jí připomněl, že její já není ještě zcela mrtvé a k trvalé realizaci božského "Já" tudíž ještě nedošlo. Swámi poté zastavil nahrávku, kterou jsme poslouchali, a promluvil krátce o stavu, který Sárada prožívala: "Ten, jehož mysl je na krátký čas kompletně ponořena do Srdce, může promlouvat jako realizovaná bytost. Zkušenost božského "Já"je v tomto momentu naprosto identická se stavem realizovaných Guruů. Myšlenka já u těchto lidí ale není zcela mrtvá a může kdykoliv opět vyvstat. Nejedná se o realizaci "Já", protože zkušenost není trvalá." Poté pustil Swámi zbytek nahrávky.