Krishna Menon (1883 - 1959)

Můžeme pozorovat dva způsoby žití:

1. život nevědomého člověka

2. život džívan mukti (osvobozeného)

Nevědomý člověk přisuzuje realitu objektům samotným a žije v nich. Jeho život začíná s myslí a také tam končí. A tak je připoután. Jeho aktivity začínají v egu a končí v egu.

Džívan mukta však ví, že objekty nejsou nic jiného než Vědomí a žije ve Vědomí. On ví, že život začíná v něm samotném, za myslí, ve Vědomí a také tam končí. Takže to, co má běžně vliv na nevědomého, Osvobozeného neovlivňuje.

Osvobozenému nevadí, objeví-li se někdy konfliktní myšlenky, pocity, vjemy a činnosti. On vidí všechno jako Vědomí, Já. Právě proto nevznikají Osvobozenému žádné připoutanosti. Osvobozený ví, že dokonce i ego vzniká ve Vědomí a také tam zaniká.

Osvobozený a nevědomý tak pouze vycházejí z jiného centra. Pro nevědomého je centrem ego a pro Osvobozeného je centrem Vědomí. Takže, když víš, že život je Vědomí, žij ve Vědomí a buď svobodný.

Nevědomý člověk cítí, že on je tím, kdo trpí (trpícím). Shledává, že některé objekty mu přinášejí dočasnou úlevu, a tak je co nejvíce vyhledává. Ale svědomitý člověk brzy zjistí, že nic na tomto světě mu nedokáže přinést trvalou úlevu. A tak se obrací k něčemu mimo tento svět. To je začátek duchovního života. Pokud má štěstí, potkává pravého gurua.

Guru mu říká, aby nejprve analyzoval "hledajícího" v něm samotném. Podle aspiranta je "hledající" pouze směsicí těla, smyslů a mysli. Je mu tedy ukázáno, že každá část z této trojice je nestálá, a že s žádnou z nich nedosáhne trvalého štěstí.

Ale hledajícího toto neuspokojuje a stále chce dosáhnout trvalého štěstí. Potom je mu ukázáno, že za touto směsicí (hledajícím) existuje trvalá a neměnící se podstata, a že zdrojem hledání trvalého štěstí je právě přítomnost a přirozenost tohoto pozadí.

Dále je mu ukázáno, že on samotný je touto trvalou podstatou. Je mu poté řečeno, jaké má tato podstata vlastnosti a on ji (Átmana) konečně poznává za stínem pochybnosti. Toto je osvícení. Nejde o to, odstranit utrpení od trpícího, ale pouze ozřejmit hledajícímu jeho pravou podstatu trvalého Štěstí. A tím ho přimět k pochopení, že on není trpícím, přestože se zdá, že utrpení pokračuje. Když zjistí, že byl tímto Mírem po celou dobu, všechny otázky zmizí.





přeloženo z www.advaita.org.uk/atmananda1.htm