Ti, kdo chovají v mysli pochybnosti, zkrachují. Ti, kdo jsou oddanými Gurua, získají stav Brahman. Jakmile odevzdáte své já, pak jediná čirá věc, která zůstane, je Brahman.
(Šrí Siddharaméšwar Maharadž)
ADVAITA.cz
Server o konečné pravdě
[ Přeskoč na obsah ]
Nacházíte se zde: Aktuality > Vasištha Jóga - III/8
Aktuality
Vasištha Jóga - III/8
Stejně jako voda zůstane vždy vodou tekoucí dolů (a ne nahoru) a oheň nepřestane stoupat nahoru, vědomí zůstane provždy vědomím. Ale ten, kdo to nepochopil, nezakusí jemnost vědomí nebo jeho pravou přirozenost. Jaké je jeho pochopení, taková je mysl, neboť to, co je pochopením, je vlastně myslí. Přesto její směr může být změněn vynaložením velkého úsilí. Běžně platí, že vaše činy závisí na (kvalitě) vaší mysli (tj. vašeho pochopení). Jak lze blokovat pohyb toho, kdo ví, že jeho tělo je nehmotné? Popravdě tělo každého všude je ryzím vědomím. Ale vzhledem k představě, která vyvstane ve tvém srdci, se toto vše zdá vznikat a zanikat. Neboť stejné nekonečné vědomí je také individuálním vědomím (myslí) a vesmírným prostorem (hmotou). Proto nehmotné tělo může prostoupit vším, a jde tam, kam ho vede přání jeho srdce.
Vasištha Jóga
První kapitola:
Vasištha Jóga I/1 najdete zde
Vasištha Jóga I/2 najdete zde
Druhá kapitola
Vasištha Jóga II/1 najdete zde
Vasištha Jóga II/2 najdete zde
Příběh o Líle
(pokračování)
Vasištha pokračoval:
Královna Líla spolu se Sarasvatí vstoupily do nebe. Dostaly se za Polárku, za oblasti dokonalých světců, a dokonce i za oblast bohů, Brahmy (stvořitele), Goloka a mánů (duší zemřelých předků) a osvobozených bytostí. Odtud Líla zahlédla, že i Slunce a Měsíc byly daleko pod ní a stěží viditelné. Sarasvatí řekla Líle: "Drahá, musíš se dostat i z tohoto místa až na přední část tvoření. Vše, co jsi dosud viděla, není nic než pár částek toho, co se odsud vynořilo." Brzy nato dosáhly tohoto počátku (zdroje). Vždyť ti, kdo mají vědomí ryzí a nezahalené, se ve své snaze dosáhnout cíle (zdroje) stávají neoblomní.
Líla si všimla, že stvoření (svět) bylo obklopeno vrstvami vody, ohně, vzduchu a prostoru, a za tím bylo ryzí vědomí. Toto nejvyšší nekonečné vědomí je ryzí, poklidné, zbavené iluzí, upevněné ve své vlastní slávě. V něm Líla zahlédla nespočet objektů (světů) plujících jako částečky prachu ve světle. Vlastní projekce duší (džívů) přebývajících v těchto vesmírech jim dávala jejich formy a podoby. Díky základní přirozenosti tohoto nekonečného vědomí byly tvořeny stále nové objekty a kvůli jejich vlastní mentální síle se poté navracely do stavu klidu (nerušenosti); toto vše je jako spontánní hra dítěte.
Ráma se zeptal:
Co lidé myslí tím ´nad´, ´pod´, a tak dále, když pouze nekonečnost je pravdou?
Vasištha odpověděl:
Rámo, stejně jako když mravenci lezou okolo skály, pak tomu co je pod nimi, říkáme vždy ´pod´, a to, co je nad nimi vždy označujeme jako ´nad´; podobně i lidé mluví o těchto směrech.
Rámo, z těchto mnoha vesmírů jsou některé jen osázeny rostlinami, v jiných jsou předsedajícími Brahma, Višnu a Rudra, a další božstva, a jiné nemají vůbec nic; v některých jsou pevné skály, jiné jsou obydleny pouze bakteriemi; další jsou prostoupeny hustou temnotou. V jiných zase přebývají bohové, a další jsou navždy osvíceny. Jiné jak se zdá směřují k rozpadu, další volně padají, až se nakonec zničí. Protože vědomí existuje vždy a všude, stvoření těchto vesmírů a jejich rozpad neustále všude probíhá. To vše je drženo pohromadě mysteriózní všudypřítomnou silou. Rámo, všechno existuje v jednou nekonečném vědomí; vše z něho vychází; to jediné je vším.
Vasištha pokračoval:
Lila nakonec po tom všem, co viděla, zahlédla vnitřní místnost paláce, kde ležela spálená mrtvola krále pokrytá hromadou květin. Vyvstala v ní silná touha uvidět další život svého muže. Okamžitě překonala vrchol vesmíru a vstoupila do oblasti, ve které nyní vládl její manžel.
V tu samou dobu obléhal království jejího manžela mocný král, který vládl v zemi Sindhu. Když dvě dámy (Sarasvatí a Líla) uháněly prostorem nad bojištěm, setkávaly se s nespočtem nebeských bytostí, které se shromáždily zde, aby pozorovaly bitvu a pozoruhodné činy velkých hrdinů v bitvě.
Ráma se zeptal:
Světče, pověz mi: "Kdo je z celého vojska považován za hrdinu a kdo je surovec či válečný zločinec?
Vasištha odpověděl:
Rámo, ten, kdo válčí podle příkazů duchovních textů za spravedlivého krále, jehož jednání je neposkvrněné, je hrdinou bez ohledu na to, zda v boji zemře či zvítězí. Ten, kdo bojuje jménem nespravedlivého panovníka, který týrá lid a zohavuje jejich těla, je pokládán za válečného zločince, a jde do pekla, a to i v případě, kdyby v boji zemřel. Ten, kdo bojuje proto, aby ochránil dobytek, světce, přátele či ty, kdo u něho našli azyl, je ozdobou nebes. Na druhé straně ty, kdo bojují za krále, který se vyžívá v pronásledování a trýznění lidí (ať už je to král či se jedná o majitele panství či oblasti), čeká peklo. Pouze hrdina, který umře v boji, jde do nebe; ti, kdo bojují nespravedlivě, do nebe nejdou, a to i kdyby zemřeli v boji.
Líla uviděla dvě velké armády blížící se k sobě. Schylovalo se k boji. (Nyní zde je živý popis připravenosti obou armád, různých formací vojenských praporů a také nelítostnost samotného boje včetně příšerné scény zkázy, která následovala. Toto vše je v tomto překladu vynecháno – S.V.)
Manžel Líly navečer svolal své ministry, aby připravili další postupy pro nadcházející den a pak šli spát.
Dvě dámy opustily palác, odkud pozorovaly urputný boj, a přesunuly se jako dech vzduchem a mohly tak vstoupit do místnosti, kde spal král.
Ráma se zeptal:
Světče, lidské tělo je velké a těžké. Jak tedy může projít malou klíčovou dírkou?
Vasištha odvětil:
Rámo, vskutku je to nemožné pro toho, kdo je zarytě přesvědčen v domnění, že je fyzické tělo. Zaryté přesvědčení, že "Já jsem tělo, kterému je znemožněno se volně hýbat" se ve skutečnosti projevuje jako blok (znemožnění). Je-li zaryté přesvědčení nepřítomné, zablokování je také nepřítomné.
Stejně jako voda zůstane vždy vodou tekoucí dolů (a ne nahoru) a oheň nepřestane stoupat nahoru, vědomí zůstane provždy vědomím. Ale ten, kdo to nepochopil, nezakusí jemnost vědomí nebo jeho pravou přirozenost. Jaké je jeho pochopení, taková je mysl, neboť to, co je pochopením, je vlastně myslí. Přesto její směr může být změněn vynaložením velkého úsilí. Běžně platí, že vaše činy závisí na (kvalitě) vaší mysli (tj. vašeho pochopení).
Jak lze blokovat pohyb toho, kdo ví, že jeho tělo je nehmotné? Popravdě tělo každého všude je ryzím vědomím. Ale vzhledem k představě, která vyvstane ve tvém srdci, se toto vše zdá vznikat a zanikat. Neboť stejné nekonečné vědomí je také individuálním vědomím (myslí) a vesmírným prostorem (hmotou). Proto nehmotné tělo může prostoupit vším, a jde tam, kam ho vede přání jeho srdce.
Rámo, vědomí každého má tuto vlastnost a schopnost. Ve vědomí každého je odlišná představa světa. Smrt a další takové zkušenosti jsou jako rozpad vesmíru, temná noc kosmického vědomí. Když se to ukončí, každý se probudí do svého vlastního mentálního světa, což je zhmotnění jeho představ, dojmů, stavů a klamů. Stejně jako vesmírné bytí vytváří vesmír po jeho rozpadu, individualita si vytvoří svůj vlastní svět po své smrti.
Nicméně božstva jako Brahma, Višnu a Šiva stejně jako světci získají konečné osvobození během rozpuštění vesmíru, a jejich tvoření dalšího cyklu nevychází ze vzpomínek. V případě dalších bytostí je to tak, že nové tvoření po smrti je podmíněno dojmy zanechanými v mysli po prožití mnoha různých zkušeností během předchozího životního období.
Vasištha pokračoval:
Ihned po smrti je tu stav známý jako pradhana neboli hmotný či inertní (netečný) stav vědomí. Je to stav, o kterém může být řečeno, že se nenachází ani zde ani tam, kdy vědomí nepatrně otevře oči, i když se zdá, že nic takového nedělá. Je to také známé jako nehmotná podstata, neprojevená přirozenost; je pokládána za jak vnímající, tak nevnímající. Je to to, co má na starosti vzpomínky a rovněž jejich nepřítomnost, a tudíž příští zrození.
Jakmile se tato nehmotná přirozenost stane probuzená, a když se v jejím vědomí projeví ego samo od sebe, dá poté vzniknout pěti elementům (zemi, vodě, ohni, vzduchu a éteru), nepřetržitosti časoprostoru a ostatním hmotným prvkům, potřebným pro fyzické početí, narození a existenci. Ty se poté zhustí do svých hmotných podob. Během stavů snění a bdění vyvolají pocit fyzického těla. Avšak ve skutečnosti toto vše vytváří nehmotné (éterické) tělo džívy.
Když se představa ´Já jsem tělo´ stane nesmazatelná, pak to samé nehmotné (éterické) tělo (džívy) vyvine fyzické tělesné vlastnosti, jako jsou oči, apod. – i když se toto vše děje pouze jako vibrace či pohyby ve vzduchu. Ačkoliv se vše zdá být skutečné, je to neskutečné jako prožitek sexuální rozkoše ve snu.
Všechno dění vidí džíva. V prostoru, v poli vědomí, si představuje: "Toto je svět, toto jsem já"; a věří tomu, že je narozen. Zakouší svět, který není nic než prostor – on džíva je prostorem též! Myslí si: "On je můj otec, ona je má matka, toto je můj majetek, udělal jsem ten a ten skvělý čin, bohužel jsem hřešil tehdy a tehdy." Má za to, že byl malé dítě a nyní se stal dospělým člověkem. Tyto všechny změny vidí uvnitř sebe.
Obrovská spousta známá jako stvoření se vynoří v srdci každého džívy. Tímto způsobem vzniklo a nakonec zmizelo nespočet světů zrozených ve vědomí individuálních džívů; stejně tak zmizelo i nesčetné množství Brahmů, Rudrů, Višnuů a sluncí. Takto nastalo nesčetněkrát vnímání stvoření, a nyní se též děje a bude se dít i v budoucnosti. Neboť toto vše se nijak neliší od pohybu myšlenky, která opět není nezávislá, tj. oddělená od nekonečného vědomí. Ve skutečnosti to, co je mentální činností, je vědomím, a toto vědomí je nejvyšší pravdou.
Vasištha pokračoval:
Dvě dámy vstoupily do králových komnat jako dvě božstva, zářivé jako dva měsíce. Králova stráž a společnost z jejich šarmu ihned omdlela. Poté se zde dámy posadily, král se probudil a spatřil je. Také se posadil a pak poklonil k jejich lotosovým chodidlům, které ozdobil květinami. Sarasvatí si přála, aby seznámil jeden z jeho ministrů Lílu s původem krále, a tak pokynula a díky ní se ministr rázem probral.
Když se Sarasvatí zeptala krále, kým byl (v minulosti), ministr informoval obě dámy, že je to potomek slavného krále Ikšvaky. Král měl otce Nabhratha, který synovi v deseti letech svěřil království a odešel do lesa, kde se věnoval duchovnímu životu. Král dostal jméno Vidúratha. Sarasvatí poté požehnala Vidúrathu tím, že položila svou ruku na jeho hlavu a přiměla ho vzpomenout si fakta jeho vlastního předchozího života. Král si ihned vzpomněl na vše a zeptal se Sarasvatí.
"Bohyně, jak je možné, že i když to je stěží jeden den od doby, kdy jsem zemřel, zdá se, jako bych žil v tomto těle plných sedmdesát let? A jak je možné, že si pamatuji na všechny věci, které se staly během mého dětství v tomto životě?"
Sarasvatí odpověděla:
zde končí osmá část třetí kapitoly
pokračování příště
překlad Aleš Adámek
Čtenost článku: 713


