ADVAITA.cz

06.10.2011 - Aleš Adámek

Vasištha pokračoval: Rámo, královna Líla okamžitě upadla do hluboké meditace neboli nirvikalpa samádhi a spolu s ní i Sarasvatí. Zcela se dostaly mimo tělesné vědomí. Protože se vzdaly všech představ a dojmů světa, došlo k tomu, že svět zcela zmizel z jejich vědomí. Volně se potulovaly ve svých osvícených (probuzených) tělech. I když se zdálo, že prostorem procestovaly miliony mil, zůstaly stále ve stejné místnosti, avšak ve vědomí to bylo již na jiné planetě. ...

Vasištha Jóga

První kapitola:

Vasištha Jóga I/1 najdete zde

Vasištha Jóga I/2 najdete zde

Druhá kapitola

Vasištha Jóga II/1 najdete zde

Vasištha Jóga II/2 najdete zde

Příběh o Líle

(pokračování)

Setmělo se a královský dvůr se vyprázdnil. Brzy ráno se zde opět shromáždili posluchači a Vasištha pokračoval v přednášce)
Vasištha pokračoval:
Rámo, královna Líla okamžitě upadla do hluboké meditace neboli nirvikalpa samádhi a spolu s ní i Sarasvatí. Zcela se dostaly mimo tělesné vědomí. Protože se vzdaly všech představ a dojmů světa, došlo k tomu, že svět zcela zmizel z jejich vědomí. Volně se potulovaly ve svých osvícených (probuzených) tělech. I když se zdálo, že prostorem procestovaly miliony mil, zůstaly stále ve stejné místnosti, avšak ve vědomí to bylo již na jiné planetě.
Vasištha pokračoval:
Sarasvatí a Líla, držíce se za ruce, pomalu vystoupaly do vzdálených míst v prostoru. Tento prostor byl zcela čistý a úplně prázdný. Spočinuly na vrcholu hory Meru, ose země. Uviděly nespočet zajímavých obrazů, jak se vzdalovaly víc a víc od Měsíce. Procházely se uvnitř ohromné formace oblak v nebi. Vstoupily do otevřeného prostoru, lůna a zdroje nekonečného počtu bytostí s nespočtem světů.
Spatřily sedm velkých hor v kosmu, které zářily jako oheň zkázy. Uviděly zlaté pláně v blízkosti hory Meru a uviděly nejhustší formu temnoty. Zahlédly siddhy (bytosti s nadpřirozenými silami), zástupy démonů, duchů a dalších přízraků; viděly přijíždět a odjíždět vesmírné prostředky. Nebeské nymfy zde zpívaly a tančily, pohybovala se zde spousta různých druhů ptactva a zvířat; také tu byly andělé a božstva, velcí jogíni obdařeni všemi příznivými kvalitami. Rovněž zde spatřily příbytek Stvořitele, Šivy, a dalších. Sarasvatí a královna Líla byly jak dvě mouchy poletující po všech těchto planetách.
(Poznámka: Popis v původním textu je podrobný a obrazný.)
V tomto lotusu spatřily to, co je známé jako Džambudvipa, ve kterém je velmi mnoho zemí a kontinentů. Je to obklopeno oceánem se slanou vodou. Za tím je Sakadvipa, obklopená oceánem plným mléka, za tím je Kusadvipa, obklopená oceánem se sraženým mlékem. Potom následovala Krauncadvipa a oceán plný ghíí, poté Salmalidvipa, obklopená oceánem s vínem, pak Gomedadvipa, obklopená oceánem sladkého džusu, pak Puskaradvipa, obklopená oceánem sladké vody. Potom tu byla kosmická díra, za níž byla Lokaloka, hora zářící v plném lesku. Za ní byl nekonečný les, apod. Na posledním místě byla úplná prázdnota, nekonečný prostor.
(Poznámka: Porovnejte to s popisem v Bhagavatam)
Líla nakonec poté, kdy spatřila oceány, hory, ochránce vesmíru, království bohů, nebe a vnitřek země, uviděla svůj vlastní dům.
Vasištha pokračoval:
Rámo, tyto dvě dámy potom vstoupily do domu světce. Celá rodina držela smutek. Dům tím pádem měl depresivní atmosféru. Líla díky dovednosti jógy ryzí moudrosti získala tu schopnost, že dokázala, aby se její myšlenky okamžitě zhmotnily (uskutečnily). Přála si: "Kéž by mne a Sarasvatí spatřili mí příbuzní, jako kdybychom byly obyčejné venkovanky." Zjevily se rmoutící rodině. Jenže tyto dvě dámy zářily natolik, že rozehnaly pochmurnou náladu, která prostupovala domem.
Nejstarší syn zesnulého páru přivítal obě dámy, považujíce je za dva anděly z lesa! Řekl jim. "Andělé, zajisté jste sem přispěchaly, abyste zmírnily náš žal z bolestné ztráty těch nejbližších. Neboť taková je přece vlastnost božstev, jsou dychtivý utišit strádání druhých."
Dámy se zeptaly mladého muže: "Pověz nám o příčině tvého zármutku, který jak se zdá postihl všechny lidi zde."
Syn zesnulého páru odvětil: "Ó paní, v tomto domě žil zbožný muž a jeho oddaná žena, a oba se plně věnovaly duchovnímu životu. Nedávno opustili své děti, vnoučata, dům a dobytek, a přišli do nebe. Proto se nám zdá být celý svět prázdný. Pohlédněte, dámy, i ptáci pláčou a dovolávají se zesnulého páru. I bohové v žalu roní slzy (v podobě deště)! Stromy prolévají slzy každé ráno (v podobě rosy). Rodiče poté, co opustili tuto zemi, zajisté přešli do světa bohů (nesmrtelných bytostí)."
Když to Líla vyslechla, položila ruku na mladíkovu hlavu a ihned ho zbavila žalu. Když to ostatní uviděli, byli náhle bez zármutku.
Ráma se zeptal:
Svatý muži, jak to, že Líla se neobjevila svému synovi jako jeho pravá matka?
Vasištha odpověděl: Rámo, ten, kdo si uvědomil neskutečnost materiálních látek, vidí všude pouze jedno celistvé vědomí. Snící nevidí tento svět, člověk v hlubokém bezvědomí (kóma) může spatřit i jiný svět. Líla si uvědomila pravdu. Kde je syn, přítel, žena, apod. toho, kdo si uvědomil pravdu, že Brahman, já, a všechno je nic než jedno nekonečné vědomí? I její položení ruky na mladíkovu hlavu bylo spontánním vyjádřením milosti Brahman.
Vasištha pokračoval:
Obě dámy zmizely poté, kdy všem z rodiny zesnulého páru požehnaly. Utěšení pozůstalí se navrátili do svých příbytků. Líla se obrátila k Sarasvatí s dotazem: v tomto stavu přeci jejich těla nebyla utvořena ani z hmotných prvků jako objekty na planetě a ani z psychosomatických faktorů, jako je životní dech. Jevilo se to jako snové objekty konverzujíc mezi sebou. Líla se zeptala Sarasvítí: "Jak je možné, že nás zde moji příbuzní viděli, kdežto můj manžel nás neviděl, když jsem ho navštívila?" Sarasvatí odvětila: "Tehdy, když jsi navštívila svého muže, jsi stále lpěla k svému dojmu "Já jsem Líla", nyní jsi překonala toto tělesné vědomí. V nekonečném vědomí nejsi schopna jednat dříve, než se vědomí duality zcela nerozptýlí. Nemůžeš to ani pochopit, stejně jako ten, kdo je vystaven silnému slunečnímu žáru nevnímá chlad ve stínu stromu. Avšak pokud půjdeš ke svému manželovi, budeš schopna s ním jednat jako předtím."
Líla řekla:
Bohyně! Dříve tomu bylo tak, že můj manžel byl svatý muž a já byla jeho žena; zde je to tak, že já jsem opět byla jeho žena (již královna) a on král, který umřel, a nyní zde opět kraluje! Prosím tě, vezmi mne tam, kde ho mohu spatřit.
Sarasvatí:
Lílo, ty a tvůj manžel jste žili spolu napříč mnoha vtělení, a tři z nich nyní znáš. V této inkarnaci král upadl hluboce do nástrah světskosti a myslí si: "Já jsem pán, já jsem silný, já jsem šťastný, apod." I když z duchovního hlediska je zde zakoušen celý vesmír najednou, z fyzického pohledu jsou planety vzdáleny miliony mil od sebe. V nekonečném vědomí v každém jeho atomu vesmíry přicházejí a mizí jako částečky prachu v slunečním paprsku, jenž svítí skrze díru ve střeše. Tyto světy se objeví a zmizí jako vlnky na hladině oceánu.
Líla zavzpomínala:
Měla jsem dohromady 800 zrození od doby, kdy jsem se vynořila jako odraz v nekonečném vědomí. Nyní to dokážu vidět. Byla jsem vílou, neřestnou ženou, hadem; žila jsem v kmenu; kvůli zlým činům jsem se stala liánou; díky blízkosti světců jsem se stala dcerou světce; také jsem byla králem a tehdy jsem zle konala a stala se moskytem, včelou, jelenem, ptákem, rybou, a pak znovu nebeskou bytostí, želvou a labutí a následně znova moskytem. Také jsem byla kouzelnou vílou a všichni obyvatelé nebes mi padali k nohám. Stejně jako se vychýlí jazýček vah na tu či onu stranu, i já kolísala nahoru a dolů v této opakující se existenci, samsáře.
Ráma se zeptal:
Svatý mudrci, jak je možné, že tyto dvě dámy cestovaly na vzdálené galaxie ve vesmíru, a jak dokázaly překonat nespočet překážek na cestě?
Vasištha odpověděl:
Rámo, kde je vesmír, kde jsou galaxie, kde jsou překážky? Dvě dámy zůstaly v tom pokoji, který patřil královně. Bylo to právě zde, kde svatý muž Vasištha vládl jako král Viduratha; byl to on, kdo předtím žil jako král Padma. Toto vše se stalo v čirém prostoru: není tu žádný vesmír, žádná vzdálenost, žádné překážky.
Dvě dámy vyšly z pokoje a vydaly se k vesnici na vrcholu hory a přitom si povídaly. Krása a sláva této hory je nepopsatelná. Všechny domy ve vesnici na této hoře byly doslova pokryty květinami, jež neustále padaly ze stromů. Mladé ženy spaly ve svých pokojích a jejich postele byly vytvořeny z oblak. Domy nádherně zářily.
Líla získala plné povědomí o minulosti, přítomnosti a budoucnosti díky intenzivnímu cvičení jógy poznání. Vybavila si minulost a řekla Sarasvatí: "Bohyně, před nějakou dobou jsem byla starou ženou, která žila právě tady. Velmi jsem ctila spravedlnost, ale nikdy jsem neprováděla dotazování po přirozenosti Já ("Kdo jsem Já, co je tento svět?"). Můj manžel byl také dobrý, spravedlivý a učený muž, avšak ani jeho vnitřní inteligence nebyla probuzena. Byli jsme vzory dobrého chování a řádného způsobu života, hodni následování." Poté Líla ukázal Sarasvatí její předchozí obydlí a pokračovala: "Pohlédni, toto je mé oblíbené telátko. Kvůli mému odloučení se vůbec nechce dotknout trávy a neustále v posledních osmi dnech oplakává mou ztrátu. V tomto paláci můj manžel vládl světu. Byl odhodlaný stát se v krátké době velkým panovníkem. Díky silné vůli se jim opravdu stal. Po osmi dnech se stal velkým vladařem. Třebaže to vypadalo jako dlouhá doba, vše se stalo po osmi dnech. Stejně jako se neviditelně pohybuje vzduch v prostoru, tak v prostoru tohoto domu žije můj manžel, aniž by byl spatřen. Zde v prostoru o velikosti palce si představujeme jeho království, které je rozsáhlé miliony čtverečných mil. Bohyně, zajisté jak já, tak můj manžel jsme ryzí vědomí, přesto kvůli mysteriózní iluzorní síle Máji se jeho království zdá zahrnovat velkou plochu, kde se nacházejí stovky hor. To je vskutku úžasné. Přeji si vstoupit do hlavního města, kde vládne můj muž. Přijďme tam spolu, neboť čeho nelze dosáhnout těm, co jsou horlivé?
Vasištha pokračoval:
Královna Líla spolu se Sarasvatí vstoupily do nebe.

 

 

zde končí sedmá část třetí kapitoly

 

pokračování příště

 

překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 726

zpět