ADVAITA.cz

22.09.2011 - Aleš Adámek

Neustálou praxí je egoismus rozptýlen. Potom budeš přirozeně odpočívat ve svém vědomí a vnímaný vesmír se pomalu a jistě vytratí. Co se nazývá praxí? Přemýšlení jen o Skutečnosti, mluvení o Ní, rozmlouvání o Ní s dalšími, naprosté nadšení jen a jen pro Ní - tomu moudří říkají abhjása neboli praxe. Je-li tvůj intelekt naplněn krásou a blažeností, je-li tvůj postoj rozsáhlý, není-li v tobě již přítomna touha po smyslovém potěšení - to je praxe. Jsi-li pevně usazen v přesvědčení, že tento vesmír nebyl nikdy stvořen, a proto neexistuje jako takový, a nevyvstávají-li v tobě myšlenky typu "Toto je svět, toto jsem já", pak se jedná o praxi neboli abhjásu. Potom tato přitažlivost (k iluzi) či odpor (k pravdě) nevyvstávají; násilné překonání přitažlivosti a odporu použitím síly vůle je pokáním, nikoli moudrostí.

Vasištha Jóga

První kapitola:

Vasištha Jóga I/1 najdete zde

Vasištha Jóga I/2 najdete zde

Druhá kapitola

Vasištha Jóga II/1 najdete zde

Vasištha Jóga II/2 najdete zde

Příběh o Líle

(pokračování)

Řeknu ti příběh, který dokazuje snovou podstatu tohoto (vytvořeného) světa. V ryzím vědomí, v koutě mysli Stvořitele byla chátrající svatyně pokrytá modrou klenbou. Měla čtrnáct místností (světů). Tři části prostoru byly mezerami v ní. Slunce bylo světlem. V ní byly malá města (mraveniště), menší hromady zeminy (hory) a malé kaluže vody (oceány). To je svět, vesmír. V ústraní žil svatý muž se svou ženou a dětmi. Byl zdravý a zbavený strachu. Prováděl svou duchovní praxi a řádně si plnil své společenské povinnosti.
Sarasvatí pokračovala:
Tím svatým mužem byl Vasištha a jeho ženou byla Arundati (zde se nejedná se o legendárního Vasišthu a Arundati). Jednoho dne, kdy světec seděl na vrcholu hory, zahlédl na okraji hory petrobarevné procesí, jak kráčí v čele s králem jedoucím na ´královském´ slonovi následovaném armádou a další královskou družinou. Když to spatřil, vyvstalo v srdci svatého muže přání: "Vskutku, život krále je bohatý a plný slávy a radostí. Kdypak asi já pojedu na královském slonovi jako tento král následován armádou jako je tato?"
Po nějaké době svatý muž zestárl a potkala ho smrt. Jeho žena, která mu byla zcela oddaná, mne poprosila, abych jí udělila tu samou laskavost, o kterou jsi mne požádala ty (aby duše jejího manžela neopustila její dům). Udělila jsem ji to.
I když se tento světec (po smrti) stal éterickou bytostí, v důsledku intenzity svého neustálého přání během minulého životního období se stal i on mocným králem a vládl velké říši, která se podobala ráji na zemi. Naháněl hrůzu svým nepřátelům. Všechny ženy ho zcela zbožňovaly, on byl však pevný a vyrovnaný, a jako hora čelil všem pokušením. Vyjadřoval svými činy podstatu všech svatých textů. Plnil přání každému, kdo byl v nouzi, a nabízel duchovním u sebe místo spočinutí. Opravdu vynikal naprostou spravedlností. (Arundhati se potom také zřekla svého těla a opětovně se spojila se svým manželem.) Stalo se to před osmi dny.
Lílo, tento světec Vasištha, o kterém jsem ti nyní povídala, je tímtéž svatým mužem (králem), který je nyní tvým manželem. A ty jsi stejná Arundhati, jež byla jeho ženou. Vzhledem k nevědomosti a klamu se toto vše jakoby děje v nekonečném vědomí; to vše můžeš považovat za pravé či falešné.
Líla se zeptala:
Bohyně, toto co říkáš, se mi zdá být divné a neuvěřitelné. Je to jako kdybys tvrdila, že obrovský slon je uvězněn v hořčičném semínku nebo že v atomu bojoval komár se lvem či že se v lotosovém lusku nachází hora.
Sarasvatí řekla: Má drahá, nepronesla jsem lež, říkám ti pravdu. Zní to sice neuvěřitelně, ale toto království se zdá existovat pouze v chatrči světce vzhledem k jeho touze po království. Minulá vzpomínka je skrytá, a vy oba jste opět vznikly spolu. Smrt je nic než probuzení ze snu. Zrození, které vyvstává z přání, není o nic skutečné než samotné přání, jako tomu je u vln ve fata morganě!
Sarasvatí pokračovala:
Lílo, tvůj dům, ty, já a toto vše je ryzí vědomí, nic jiného. Tvůj dům se objevil v domě světce Vasišthy. V prostoru jeho duše existovaly řeky, hory a vše ostatní. I po ´vytvoření´ toho všeho v domě světce to zůstalo, jako to bylo předtím. Opravdu, v každém atomu jsou světy uvnitř světů.
Líla se zeptala:
Ó bohyně, řekla jsi, že uplynulo pouze osm dní od doby, kdy zemřel ten světec, a přesto jsme já a můj manžel žili po dlouhou dobu. Jak dokážeš uvést v soulad tuto nesrovnalost?
Sarasvatí řekla:
Lílo, stejně jako nemá prostor pevný rozsah, ani čas nemá pevné rozpětí. Právě jako svět a jeho stvoření není nic než zdánlivý jev, okamžik a epocha jsou také domnělé, fiktivní, nikoliv skutečné. Džíva (duše) zakusí iluzi zážitku smrti v mžiku (než bys řekl švec) a zcela zapomene na to, co se dělo před tím. V nekonečném vědomí si domněle myslí "Já jsem toto" "Já jsem tamto", "Já jsem jeho syn, jsem tak a tak starý", apod. Neexistují žádné podstatné rozdíly mezi zkušenostmi tohoto světa a zkušenostmi jiného světa – všechny jsou v podstatě myšlenkové formy v nekonečném vědomí. Jsou jako dvě vlny ve stejném oceánu. Protože nebyly tyto světy nikdy stvořeny, nikdy nepřestanou být; takový je zákon. Jejich pravou přirozeností je vědomí.
Stejně jako se ve snu během krátkého časového úseku odehraje vše, včetně zrození, smrti a vztahu, a naopak milenci se noc strávená bez své milované osoby zdá být epochou, džíva (duše) je schopná v mžiku vnímat zakoušené a nezakoušené objekty. A hned poté si dokáže představit, že tyto objekty a věci (svět) jsou skutečné. Dokonce věci, které nevnímala či nespatřila, se před ní představují jakoby ve snu.
Tento svět a stvořené objekty nejsou nic než vzpomínka, sen. Vzdálenosti, míry času jako je okamžik a věk – to vše jsou halucinace. Toto je jeden druh poznání – vzpomínka. Je tu další, který není založen na vzpomínce minulého prožitku. Tím je příznivá souhra atomu a vědomí, která je poté schopná vytvořit své vlastní následky.
Osvobození je uvědomění si absolutní neexistence vesmíru jako takové. Toto osvobození se liší od pouhého (slovního) popření existence ega a vesmíru! Takovéto popření je jen polovičním poznáním. Osvobozením je to, kdy si uvědomíš, že toto vše je ryzí vědomí.
Líla se zeptala:
Bohyně, jak se mohlo uskutečnit stvoření světce a jeho ženy bez předchozího přeludu?
Sarasvatí řekla:
To se odehrálo díky myšlenkové formě Brahmy, stvořitele. On sám neměl žádné skryté myšlenkové formy (paměť), neboť před stvořením tu byl rozpad, a v té době Stvořitel získal osvobození. Na začátku epochy někdo na sebe vezme roli stvořitele a myslí si: "Já jsem nový Stvořitel" – to je čistě shoda okolností, stejně jako když zahlédnete vránu, jak přistála na kokosové palmě, a v tentýž okamžik spadne kokosový ořech ze stromu. Třebaže jsou tyto dvě okolnosti zcela samostatné, na sobě nezávislé, zdá se, že spolu souvisí. Samozřejmě nezapomeň, že i když se toto zdá dít, ve skutečnosti tu není žádné tvoření (stvořené objekty)! Samojediné nekonečné vědomí je ´forma´ poznání či zkušenost. Neexistuje tu žádný vztah příčiny a následku. Tato slova ´příčina´ a ´následek´ jsou jen slova, nikoliv fakta. Nekonečné vědomí je provždy nekonečným vědomím.
Líla řekla:
Bohyně, tvá slova jsou doopravdy poučná. Protože jsem však nikdy předtím nebyla vystavena takovémuto poznání, moudrost ještě není zcela zakořeněna. Přála bych si spatřit původní dům světce Vasišthy.
Sarasvatí řekla:
Lílo, vzdej se této (tělesné) formy a získej ryzí duchovní vhled. Neboť pouze Brahman může skutečně vidět či realizovat Brahman. Moje tělo je ve své podstatě čiré světlo, ryzí vědomí. Tvé tělo však nikoliv. S tímto tělem nedokážeš ani navštívit místa své vlastní představivosti, jak potom můžeš vstoupit do pole fantazie někoho jiného? Avšak pokud získáš tělo v podobě světla, budeš okamžitě vidět dům světce Vasišthy. Potvrď si sama pro sebe: "Opustím teď a tady své tělo a vezmu na sebe tělo v podobě světla. S ním navštívím dům svatého muže podobně, jako putuje vůně z vonné tyčinky." Stejně jako se voda smíchá s vodou, ty se staneš zajedno s polem vědomí.
Pokud budeš neustále provádět tento způsob meditace, pak se tvé tělo stane rovněž ryzím vědomím a (bezforemnou) jemností. Neboť já tak vidím i své tělo jako vědomí. Ty však ne, protože vidíš svět hmoty, stejně jako nevědomý člověk omylem pokládá oblázek za drahokam. Taková nevědomost vyvstane sama od sebe. Lze ji však rozehnat moudrostí a dotazováním. Ve skutečnosti ani tato nevědomost neexistuje. Není zde ani nevědomost, ani hloupost; ani spoutanost, ani osvobození. Je tu nic než jedno ryzí vědomí.
Sarasvatí řekla:
Drahá Lílo, ve snu se objeví snové tělo a má se zde za to, že je reálné, ale když nastane probuzení a uvědomění si snu jako snu, pak realita tohoto (snového) těla zmizí. Stejně tak fyzické tělo, které je posilováno (udržováno) pamětí a latentními sklony, bude pokládáno za neskutečné tehdy, když budou sklony a paměť chápány jako neskutečné. Po probuzení ze snu se staneš vědoma fyzického těla (zapomeneš na snové tělo). Po rozpuštění těchto sklonů se staneš vědoma éterického těla. Když během spaní sen skončí, následuje hluboký spánek. Jakmile uhynou semena myšlenek, jsi osvobozena. Po osvobození již semena myšlenek neexistují. Pokud osvobozený světec vystupuje (navenek) jako někdo kdo (normálně) žije a myslí, pak se toto jeho konání jen zdá, stejně jako spálený oděv ležící na zemi vypadá jako šat. To však nelze přirovnat k hlubokému spánku či bezvědomí, kde semena myšlenek nezanikla, jen jsou v obou případech skrytá.
Neustálou praxí (abhjása) je egoismus rozptýlen. Potom budeš přirozeně odpočívat ve svém vědomí a vnímaný vesmír se pomalu a jistě vytratí. Co se nazývá praxí?
Přemýšlení jen o Skutečnosti, mluvení o Ní, rozmlouvání o Ní s dalšími, naprosté nadšení jen a jen pro Ní – tomu moudří říkají abhjása neboli praxe. Je-li tvůj intelekt naplněn krásou a blažeností, je-li tvůj postoj (zření) rozsáhlý, není-li v tobě již přítomna touha po smyslovém potěšení – to je praxe. Jsi-li pevně usazen v přesvědčení, že tento vesmír nebyl nikdy stvořen, a proto neexistuje jako takový, a nevyvstávají-li v tobě myšlenky typu "Toto je svět, toto jsem já", pak se jedná o praxi neboli abhjásu. Potom tato přitažlivost (k iluzi) či odpor (k pravdě) nevyvstávají; násilné překonání přitažlivosti a odporu použitím síly vůle je pokáním, nikoli moudrostí.
(Setmělo se a královský dvůr se vyprázdnil. Brzy ráno se zde opět shromáždili posluchači a Vasištha pokračoval v přednášce)

 

zde končí šestá část třetí kapitoly

 

pokračování příště

 

překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 756

zpět