ADVAITA.cz

04.08.2011 - Aleš Adámek

Sebeovládání je nejlepší lék na všechny fyzické a mentální nemoci. Když tu je sebeovládání, pak i hořké jídlo, které jíte, chutná lépe. Ten, kdo je obrněn sebeovládáním, není zraněn sklíčeností. Zdrženlivý a s naprostým sebeovládáním je ten, kdo během poslouchání, dotýkání, vidění, čichání nebo chutnání není ani radostí bez sebe, ani sklíčený z toho, co je považováno za příjemné či odporné. Ten, kdo nazírá na všechny bytosti stejně a kdo ovládá smysly potěšení a sklíčenosti, je vyrovnaný adept pln sebeovládání, jenž není ani v přehnaně radostné náladě, ani plný nenávisti, a i když žije mezi všemi lidmi, není jimi nijak dotčen, podobně jako spící člověk.

Vasištha Jóga

První kapitola:

Vasištha Jóga 1/1 najdete zde

Vasištha Jóga 1/2 najdete zde

Druhá kapitola

Vasištha Jóga 2/1 najdete zde

Kapitola druhá
O chování adepta

Vasištha pokračoval:
Aby hledající překročil skličující oceán samsáry (opakující se historie), měl by se uchýlit k tomu, co je věčné a neměnné. Jen ten je nejlepší ze všech, jehož mysl spočívá ve věčném. Z toho důvodu je plně vyrovnaný, zdrženlivý a v naprostém klidu. Vidí, že potěšení a utrpení se navzájem stíhají a ničí. V jeho poznání je zdrženlivost a klid. Avšak ostatní, kdo to nechápou, spí v hořícím domě.
Ten, kdo získá moudrost ´Věčného´ ještě v tomto životě, je navždy osvobozen od samsáry a v nevědomosti se již nezrodí. Někdo by mohl zpochybnit, zda takováto neměnná pravda vůbec existuje! Jestliže vůbec neexistuje, pak nikdo nepřijde k újmě prozkoumáním přirozenosti života; hledání věčnosti tlumí bolest (sklíčenost) způsobenou změnami v životě. Pokud neměnná pravda existuje, pak podaří-li se vám ji poznat, jste osvobozeni.
Věčné není získáno pomocí rituálů a obřadů, ani uskutečněním poutí či nahromaděním bohatství. Jedině podrobením si mysli a pěstováním a rozvíjením moudrosti je možné ´Věčné´ získat. Proto každý – bohové, démoni, polobozi či lidé by se měli neustále (ať už chodí, leží či sedí) pokoušet podrobit si mysl a usilovat o sebeovládání, což jsou plody moudrosti.
Je-li mysl čirá, vyrovnaná, zbavena falešných představ či přeludů, rozuzlena a prosta žádostí, v klidu, netouží po něčem a ani nic nezavrhuje. Toto je sebeovládání či podrobení mysli – jeden ze čtyř strážců brány vedoucí k osvobození, o kterých jsem se zmínil dříve.
Vše, co je dobré a příznivé, proudí ze sebeovládání. Všechno zlo je rozehnáno právě sebeovládáním. Žádný zisk, žádné potěšení ve světě či na nebi se nemůže vyrovnat radosti ze sebeovládání. Radost, kterou můžete zakusit v přítomnosti vyrovnané bytosti (s dokonalým sebeovládáním) je neporovnatelná. Každý ji spontánně důvěřuje. Nikdo (dokonce ani démoni a zlí duchové) k ní nechová odpor.
Sebeovládání je nejlepší lék na všechny fyzické a mentální nemoci. Když tu je sebeovládání, pak i hořké jídlo, které jíte, chutná lépe. Ten, kdo je obrněn sebeovládáním, není zraněn sklíčeností.
Zdrženlivý a s naprostým sebeovládáním je ten, kdo během poslouchání, dotýkání, vidění, čichání nebo chutnání není ani radostí bez sebe, ani sklíčený z toho, co je považováno za příjemné či odporné. Ten, kdo nazírá na všechny bytosti stejně a kdo ovládá smysly potěšení a sklíčenosti, je vyrovnaný (zdrženlivý) adept pln sebeovládání, jenž není ani v přehnaně radostné náladě, ani plný nenávisti, a i když žije mezi všemi lidmi, není jimi nijak dotčen, podobně jako spící člověk. 

Vasištha pokračoval:
Dotazování (druhý strážce brány k osvobození) by mělo být prováděno inteligencí pročištěnou studiem písma. Dotazování (po své přirozenosti) by mělo být nepřetržité. Tímto sebe-dotazováním se inteligence stane ostrá a schopná uvědomit si nejvyšší skutečnost; proto dotazování samotné je nejlepší léčivý prostředek na dlouhotrvající nemoc známou jako samsára.
Moudrý adept pokládá sílu, intelekt, praktičnost a vhodnou činnost za plody dotazování. Vskutku, království, prosperita, radost jakož i konečné osvobození – to vše jsou plody dotazování. Duch dotazování nás chrání od pohrom postihujících tupého hlupáka. Došlo-li k otupení mysli v důsledku nepřítomnosti dotazování, pak se i chladivé měsíční paprsky stanou vražednými zbraněmi a dětinská představivost vytvoří zlého ducha v každém temném koutu. Tudíž tupec nevyužívající dotazování je jen skladištěm strastí. Bez dotazování dochází k činům, jež škodí nejen vám, ale i ostatním. Zanedbáním dotazování přivoláte mnoho psychosomatických nemocí. Proto je třeba se vyhýbat společnosti tupých lidí opomíjejících dotazování.
Moudré bytosti, u kterých je natrvalo probuzen duch (sebe)dotazování, osvětlují svět, potěší a rozzáří každého, kdo s nimi přijde do styku, rozptýlí zlé duchy vytvořené nevědomou myslí, a neustále si uvědomují faleš smyslových potěšení a objektů skýtajících tato potěšení. Rámo, ve světle dotazování je možné uskutečnění věčné a neměnné reality; tato realita je Tím nejvyšším, co lze realizovat. S Ní již nebudeš mít touhu získat něco dalšího či potřebu něco zavrhnout. Takto realizovaná bytost je osvobozena od klamu a připoutanosti. Není ani nečinná ani ponořena jen v činnostech. Žije a funguje ve světě a na konci života dosáhne naprosto blaženého stavu úplné svobody.
Bystré oko duchovního dotazování neztratí svůj vhled ani během všech možných aktivit. Opravdu politováníhodný je ten, kdo si nevypěstoval toto bystré oko (sebe)dotazování. Je pak lepší se narodit jako žába v bahně či červ ve hnoji nebo had v díře, než být bez oka dotazování. Co je vlastně tím dotazováním? Značí to dotazovat se na toto: "Kdo jsem já?" a "Jak vznikla tato pohroma (mája) samsáry (opakované historie)?" To je tím správným dotazováním. Poznání pravdy vyraší právě z tohoto dotazování. S poznáním pravdy přichází vyrovnanost v sobě. Poté vyvstane dokonalý klid, jenž uvede v platnost pochopení všech útrap a jejich ukončení. (Átma-vičara neboli sebe-dotazování není úvaha či analýza; je to přímé nahlížení do své podstaty, přirozenosti.)

Vasištha pokračoval:
Spokojenost je další strážce brány k osvobození. Ten, kdo vypil nektar spokojenosti, se již netěší z touhy po smyslovém potěšení; žádný požitek ve světě se nevyrovná spokojenosti, která ničí všechny hříchy. Tato spokojenost je ze všech nejsladší.
Co je spokojenost? Zřeknout se všech žádostí po tom, co sami požadujete a vyhledáváte, a také nebýt radostí bez sebe či sklíčen z toho, čeho se vám dostalo bez toho, abyste to vyhledávali či požadovali. Toto je onou spokojeností. Dokud nebudete spokojeni v Já, budete odkázaní k soužení. Ryzost vašeho srdce bude rozkvétat se stoupající se spokojeností. Spokojená bytost, která nic nedrží, vlastní vše.
Satsanga (společnost moudrých, svatých, realizovaných a osvícených bytostí) je další, čtvrtý strážce brány k osvobození. Satsanga zvětší vaší inteligenci, zničí nevědomost a psychologické potíže. Ať už jsou náklady, problémy a překážky stojící vám v cestě jakékoliv, satsanga by neměla být nikdy opomenuta. Neboť satsanga (společnost s mistrem) jediná je vašim světlem na životní cestě. Satsanga je opravdu na vyšší úrovni než všechny další formy náboženských praktik jako je charita, pokání, poutě a provádění náboženských obřadů.
Měli byste rozhodně všemi prostředky, kterými disponujete, provádět uctívání a sloužit svatému mistrovi, jenž realizoval pravdu a v jehož srdci byla rozehnána temnota nevědomosti. Ti, kdo se na druhé straně chovají k těmto realizovaným bytostem neuctivě, si zajisté přivolávají velké utrpení.
Tito čtyři strážci – spokojenost, satsanga (společnost realizovaného mistra), duch dotazování a sebeovládání - jsou čtyřmi nejspolehlivějšími prostředky, pomocí nichž může být zachráněn každý, kdo se topí v oceánu samsáry (opakující se historie). Spokojenost je nejvyšší zisk. Satsanga je nejlepší společník na cestě k cíli. Duch dotazování je největší moudrostí a sebeovládání je největší štěstí. Nejste-li schopni využít všech těchto čtyř prostředků, potom naplňte alespoň jeden. Budete-li horlivě praktikovat jeden z nich, další se ve vás také objeví. Nejvyšší moudrost si vás vyhledá sama od sebe. Dokud si neochočíte splašeného slona své mysli pomocí těchto vznešených kvalit, nemůžete pokročit směrem k nejvyššímu; a to ani, kdybyste se stali bohem, polobohem či stromem. Rámo, snaž se tedy všemi možnými prostředky pěstovat a rozvíjet tyto vznešené kvality. 

Vasištha řekl:
Ten, kdo je obdařen kvalitami, které jsem zde až dosud uvedl, je oprávněn vyslechnout si to, co se tu chystám vyjevit. Rámo, ty patříš mezi takto způsobilé adepty. Vyslechnout si to bude chtít jen ten, kdo je zralý pro osvobození. Avšak toto odkrytí (pravdy) je schopné vést každého k osvobození, i kdyby po něm netoužil, podobně jako je světlo schopné osvítit oči i spící osoby. Studium tohoto písma zbaví každého utrpení zrozeného ze samsáry, stejně jako když zmizí strach vytvořený z falešné představy, že provaz je hadem poté, kdy dojde k zření pravdy, že provaz je provazem.
Toto písmo se skládá z 32 tisíc sanskrtských dvojverší. První část (kapitola) známá jako Vajragja Prakaranam (kapitola ´O odpoutanosti´) sděluje čtenáři poznání pravé podstaty života ve světě. Její pečlivé prostudování pročistí srdce (mysl). Tato kapitola se skládá z jednoho a půl tisíce sanskrtských dvojverší.
Druhá část známá jako Mumukšu Vjavahara Prakaranam (kapitola ´O chování adepta toužícího po osvobození´) se skládá z tisíce sanskrtských dvojverší. V této kapitole je popsáno chování hledajícího.
Poté přichází třetí část Utpatti Prakaranam (kapitola ´O stvoření´), která se skládá ze sedmi tisíc sanskrtských dvojverší. V ní se nachází mnoho podnětných příběhů, které pomáhají objasnit velkou pravdu, kterou je: "Vesmír, který nikdy opravdu nebyl stvořen, se zdá existovat, a to jen kvůli souhře falešných idejí ´toto´ a ´já´."
Následuje čtvrtá část Šthiti Prakaranam (kapitola ´O existenci´), která se skládá ze třech tisíc sanskrtských dvojverší. Opět pomocí příběhů je tu odhalena pravda týkající se existence světa a jeho podkladu (živné půdy).
Pak přichází pátá část Upasanti Prakaranam (kapitola ´O ustání (vyhasnutí)´, která se skládá z pěti tisíc sanskrtských dvojverší. Vyslechnutím (neboli prostudováním) této kapitoly dojde klamné vnímání světa ke konci, zanechávaje za sebou pouze zbytek nevědomosti.
Poslední, šestá část Nirvana Prakaranam (kapitola ´O osvobození´), se skládá ze čtrnácti a půl tisíce sanskrtských dvojverší. Studium a pochopení této kapitoly zničí základní nevědomost; a jakmile se všechny druhy klamů a přeludů rozplynou, je tu naprostá svoboda. Takto realizovaná bytost třebaže dosud má (nosí) fyzické tělo, žije od něho osvobozena. Je prosta všech tužeb a žádostí, připoutaností a averzí. Je zbavena samsáry (opakující se historie). Je tady a teď oproštěna od démona známého jako egoismus. Tento džňánin (realizovaná bytost) je zajedno s nekonečnem (věčností).

Vasištha pokračoval: Ten, kdo v sobě zasel semena poznání tohoto písma, brzy získá plody v podobě realizace pravdy. Ačkoli slova pochází od člověka, je třeba je přijmout, je-li to výklad pravdy; jestliže se však nejedná o pravdu, odmítněte to, a to i kdyby se mělo za to, že to je boží zjevení. I slova mladého chlapce mají být přijata, jsou-li to slova moudrá; jinak odmítněte (jako by to byl odpad či sláma) nepravdivé prohlášení, a to i kdyby bylo vyřknuto Brahmou, stvořitelem.
Ten, kdo studuje (poslouchá) toto písmo a přemítá nad jeho pojednáním, zakouší nepopsatelnou moudrost, pevné přesvědčení a dokonalý duševní klid. Brzku se stane osvobozeným světcem, jehož sláva je nevylíčitelná.
Světec věčné vize spatřuje v jedné celistvé (nerozdělené) inteligenci nespočet vesmírů, neboť realizoval Máju čili kosmickou iluzi. Vidí nekonečnost v každém atomu, a proto se ho nedotýká vyvstání a zanikání idejí stvoření. Z toho důvodu je vždy spokojený s tím, co přichází nežádaně, neodmítá to, a nežene se za tím, co mu bylo odebráno, již se pro to nermoutí.
Toto písmo lze snadno pochopit, protože je bohatě ozdobeno mnoha zajímavými příběhy. Ten, kdo ho studuje a rozjímá nad jeho významem, nemá zapotřebí podstupovat pokání (strádání), usilovné meditace či opakování mantry; neboť co je většího než osvobození, které je uděleno studiem této knihy? Ten, kdo ji studuje, a pochopí její učení, přestane být navždy oklamáván zdáním světa. Když víte, že v dálce se blížící smrtelně jedovatý had není nic než realistická malba na obraze, nejste tím nijak polekaní. Jakmile je zdání světa viděno jen jako zdání (a ne svět), nevytváří takovéto vnímání ani euforii, ani sklíčenost. Je opravdu smutné, že i když existuje kniha jako je tato, lidé přesto vyhledávají smyslové potěšení, které je dovádí k velkému trápení.
Rámo, když se vykládá pravda někomu, kdo ji dosud sám nezakusil, dokáže ji pochopit pomocí názorných příkladů. Takováto objasnění jsou v písmu používána s konkrétním účelem a skromným úmyslem. Není možné tyto příklady brát doslova, a ani jejich význam úmyslně zveličovat. Je-li toto písmo tímto způsobem prostudováno, pak se svět zdá být snovou vizí. Takový je popravdě účel a smysl názorných příkladů. Ať si nikdo mylně nevykládá tyto ukázky (názorné příklady) doložené v této knize. Někdo se zvráceným intelektem by to mohl zneužít.

Vasištha pokračoval:
Podobenství mají jen jeden záměr: uschopnit posluchače k realizaci pravdy, jež je natolik životně důležitá, že jakákoliv uvážlivá metoda k použití za tímto účelem je oprávněná, třebaže podobenství samotná mohou být vymyšlená. Samotná podobenství vylíčená tímto způsobem jsou jen částečně použitelná k realizaci pravdy. Studium a pochopení písma za pomoci názorných příkladů a výkladu realizovaným učitelem jsou nezbytné jen do té doby, dokud si neuvědomíte pravdu sami.
Opět říkám, že studium by mělo pokračovat, dokud nedojde k realizaci pravdy; neměli byste přestat s výjimkou naprostého osvícení. Nedostatečné poznání písma končí ve zmatku horším, než zatracení. Nerozpoznání existence nejvyššího klidu v srdci a domněnka reality pomyslných (imaginárních) faktorů – to obojí je zrozeno z nedokonalého poznání a z toho plynoucí zvrácené logičnosti.
Podobně jako je oceán podkladem všech vln, přímá zkušenost samotná je základem všech důkazů – přímá zkušenost pravdy takové, jaká je. Tento podklad je zakoušející inteligencí, která se sama stává zakusitelem, aktem zakoušení a zkušeností. Zakoušení samotné je fakt; přesto ve stavu nepochopení se zakoušení zdá mít subjekt (zakusitele). Moudrost, která je zrozena z ducha dotazování, rozptýlí toto nepochopení, a celistvá (nerozdělená) inteligence září ve svém vlastním světle. Na tomto stupni se i duch dotazování stává přebytečný a sám se rozpustí.
Stejně jako je pohyb přirozeně obsažen ve vzduchu, je této zakoušející inteligenci vlastní projev (ve smyslu jemné vnímající mysli a hrubých objektů, které mysl vnímá). A vnímající mysl, vzhledem k nevědomosti, se domnívá: "Já jsem ten a ten objekt", a tudíž se tím stane. Objekt je zakoušen v subjektu, ne jinak!
Rámo, dokud tato moudrost nevyvstane přímo v tobě, hledej útočiště u mistrů a získej od Nich poznání. Jakmile obdržíš toto poznání od Velkých mistrů, tvoje chování bude odrážet jejich; a když takto dozraješ do vznešených kvalit, které Jim náleží, tvoje moudrost se zjeví uvnitř tebe. Moudrost a přijetí (napodobení) vznešeného chování svatých (realizovaných) mistrů si vzájemně prospívá.

zde končí druhá kapitola

 

pokračování příště

 

překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 813

zpět