ADVAITA.cz

14.07.2011 - Aleš Adámek

Vasištha Jóga, kterou do angličtiny přeložil Swami Venkatesananda je nejlepší anglická verze původního textu. Sám jeho autor, světec Valmiki říká: "Tento zdánlivý svět je chaos, stejně jako modř nebe je optickou iluzí. Realizace vaší skutečné přirozenosti a ani osvobození se od žalu není možné, dokud ve vás nevyvstane přesvědčení, že svět (jeho zdání) je neskutečný. A toto přesvědčení vyvstane poté, kdy pečlivě prostudujete toto písmo. Až pak dojdete k pevnému přesvědčení, že objektivní svět je zaměnění skutečného s neskutečným. Pokud takto neprostudujete toto písmo, pravé poznání ve vás nevyvstane ani za miliony let."

Vasištha Jóga

Obsáhlá kniha (768 str.) Vasištha Jóga, kterou do angličtiny přeložil Swami Venkatesananda je nejlepší anglická verze tohoto rozsáhlého díla, které v originále obsahuje asi 32 tisíc sanskrtských dvojverší (6 velkých knih) a je nazváno jako Jóga Vasištha Mahá Ramajány. Světec Valmiki, autor Šrímad Ramajány, je tím, komu je tradičně připisováno i toto dílo. Je to rozhovor mezi světcem Vasišthou a Šrí Rámou, ve kterém je vyložena advaita (učení nedvojnosti) ve své ryzí podobě. Do tohoto rozhovoru jsou zařazeny rovněž názorné příběhy. Toto rozsáhlé písmo zkrátil před zhruba padesáti lety Swami Venkatesananda do této verze (768 stran), a nazval to Vasištha Jóga.
Existuje ještě jedna zestručněná verze tohoto díla, kterou jsem zde před rokem začal prezentovat na pokračování. Neznámý autor v dávné minulosti zestruřnil knihu do 230-ti dvojverší, rozdělil je do deseti kapitol a nazval svou práci Jóga Vasištha Sára (Tresť Jóga Vasišthy).
Šrí Siddharaméšvar Maharadž, učitel Šrí Nisargadatta Maharadže, měl velmi v oblibě tuto knihu, a často ji komentoval ve svých promluvách (vyšly pod názvem Amrut Lája 1 a 2). Rovněž Šrí Ramana Mahariši se často odvolával na Jóga Vasišthu. Je to vynikající průvodce k pochopení pro ty hledající, kteří opravdu touží po nalezení Pravdy své přirozenosti. Jedná se vskutku o výtečnou práci, jež je přizpůsobena pro opakovanou četbu a hloubání. Stačí, když si z této knihy přečtete denně 1- 2 stránky a budete mít další hluboká témata k rozjímání o Zdroji svého já. Proto nám přeji, ať máme dostatek času ke studiu této knihy a hlavně ať máme opravdovou touhu najít Pravdu o sobě, jež je ukryta hluboko uvnitř ní, tedy v našem srdci.

Džaj Guru Maharadž:)

Úvodní modlitba
Chvála (Sláva) té skutečnosti, ve které všechny elementy a neživé i živé bytosti září jako kdyby měly svou nezávislou existenci, a ve které žijí na nějakou dobu a do které se rozplynou.

Chvála (Sláva) universálnímu Vědomí, které je zdrojem zjevně odlišné trojice v podobě znalce, poznání a poznaného, neboli vidoucího, vidění a viděného či konajícího, konání a konaného.

Chvála (Sláva) blažené (absolutní) spokojenosti neboli oceánu blaženého klidu, jenž je životem všech bytostí, jejichž štěstí a vývoj je odvozen od toho, kolik kapiček z tohoto oceánu blaženého klidu na ně dopadne.

Světec Sutiksna se zeptal světce Agastja:
Ó Agastjo, vysvětli mi prosím laskavě, co je nápomocné k osvobození, zda práce či poznání?

Agastja odvětil:
Vskutku, ptáci jsou schopni létat se svými dvěma křídly: Stejně tak práce společně s poznáním tě dovedou k nejvyššímu cíli osvobození. Ani samotná práce, ani pouhé poznání nemůže vést k osvobození, ale obojí společně vytváří prostředky k osvobození. Vyslechni si nyní příběh, kterým odpovím na tvou otázku. Jednou zde žil svatý muž jménem Karunja. Tento mladý muž poté, kdy prostudoval svaté texty a pochopil jejich význam, se stal lhostejný k životu. Jeho otec Agnivesja si toho všimnul a žádal synovo vysvětlení, proč se vzdal vykonávání si svých každodenních povinností. Karunja mu na to odvětil: "Neuvádí se v písmu, že by měl člověk na jedné straně do konce svého života plnit příkazy uvedené v písmu a na straně druhé, že nesmrtelnost může být uskutečněna pouze zřeknutím se všech činností? Co mám dělat, jsem-li chycen mezi těmito dvěmi doktrínami, ó můj otče a Guru zároveň?" Poté, co to dořekl, zůstal v tichosti.

Agnivesja řekl:
"Můj synu, poslouchej: Sdělím ti nyní starodávné poučení. Zvaž poselství, které plyne z příběhu, a pak si dělej, co uznáš za vhodné. Jednou se božská víla jménem Suruci posadila na vrchol hory v Himalájích, když uviděla kolem letět posla Indry, krále bohů. Zeptala se ho, co tam dělá, a on ji informoval o své misii. Řekl: "Světec Aristanemi, který působil v Indrově království, svěřil svou práci na tomto království svému synovi, a odešel na horu Gandhamadana, kde prováděl velmi náročné pokání. Když to Indra zjistil, požádal mne, abych ho navštívil s houfem nymf a přivedl tohoto královského světce nazpět do nebe. Ten však chtěl znát přednosti a nedostatky nebe. Odvětil jsem: "V nebi ti nejlepší, průměrní a nejslabší mezi zbožnými smrtelníky obdrží odměny pro ně vhodné, a jakmile se plody jejich příslušných zásluh vyčerpají, vrátí se opět do světa mezi smrtelníky. Světec nepříjmul Indrovo pozvání do nebe. Indra mne znovu poslal za ním s žádostí, aby ještě než opětovně zamítne tuto nabídku, vyhledal světce Valmikiho a poradil se s ním.
Královský světec byl představen Valmikimu. Zeptal se ho: "Jak nejlépe se lze zbavit koloběhu zrození a smrti?" Valmiki mu na to odpověděl rozhovorem, který proběhl mezi Rámou a Vasišthou.

Valmiki řekl:
Ten, kdo chová pocit "Já jsem spoutaný, měl bych být osvobozen", kdo není ani zcela nevědomý, ani osvícený, je oprávněn k studiu písma (rozhovoru, který vedl Ráma a světec Vasištha, resp. knize JogaVasištha). Ten, kdo uvažuje o způsobech k osvobození uvedených v tomto písmu ve formě příběhů, zajisté dosáhne osvobození z opakovaného koloběhu zrození a smrti.
Sepsal jsem příběh Rámy již dřív a poskytl jsem ho mému drahému studentovi Bharadvajovi. Když šel Bharadvaja na horu Meru, sdělil tento příběh Brahmovi, stvořiteli, kterého to potěšilo a udělil Bharadvajovi dobrodiní, které si žádal. Bharadvaja ho naléhavě prosil, aby mu pomohl najít nejlepší způsob jak dosáhnout toho, aby všechny lidské bytosti byly osvobozeny z neštěstí.

Brahma řekl Bharadvajovi: "Jdi za světcem Valmikim a popros ho, aby vyprávěl tento vznešený příběh Rámy tak, aby se každý posluchač zbavil temnoty nevědomosti." Bharadvaja nechtěl jít sám, tak ho Brahma doprovodil a oba pak přišli k mé poustevně.
Po vykonání náležité pocty mi Brahma řekl: " Ó svatý muži, tvůj příběh Rámy bude vorem, na kterém lidé přeplují oceán samsáry. Proto pokračuj s jeho vyprávěním a doveď to do úspěšného dovršení." Jakmile to dořekl, okamžitě stvořitel zmizel ze scény.
Poprosil jsem světce Bhradvaju, aby mi vysvětlil, co Brahma tímto náhlým příkazem chtěl říci. Bharadvaja opakoval Brahmova slova: "Brahma by rád vyjevil příběh Rámy takovým způsobem, který by každému umožnil dostat se mimo žal a trápení. Já též tě svatý muži laskavě prosím, abys mi podrobně vylíčil, jak se Ráma, Lakšmana a další bratři osvobodili od žalu a lítosti."
Poté jsem Bharadvajovi odhalil tajemství osvobození Rámy, Lakšmany a dalších bratrů, jakož i jejich rodičů a členů královského dvora. A řekl jsem Bharadvajovi: "Můj synu, jestliže ty také žiješ jako oni, i ty budeš oproštěn od žalu právě zde."

Valmiki pokračoval:
Tento zdánlivý svět je zmatení (chaos), stejně jako modř nebe je optickou iluzí. Myslím, že je lepší mysl ignorovat než aby se tomu věnovala. Realizace vaší skutečné přirozenosti a ani osvobození se od žalu není možné, dokud ve vás nevyvstane přesvědčení, že svět (jeho zdání) je neskutečný. A toto přesvědčení vyvstane poté, kdy pečlivě prostudujete toto písmo. Až pak dojdete k pevnému přesvědčení, že objektivní svět je zaměnění skutečného s neskutečným. Pokud takto neprostudujete toto písmo, pravé poznání ve vás nevyvstane ani za miliony let.
Mokša neboli osvobození je naprosté vzdání se všech vásán neboli mentálních návyků bez výhrad. Mentální návyky jsou dvojího druhu: čisté a nečisté. Nečisté jsou příčinou zrození; čisté vás naopak osvobozují od zrození. Nevědomost a sobeckost jsou charakteristiky nečistých návyků. Jsou to jako by semena stromu znovuzrození. Na druhé straně jestliže se těchto semen vzdáte, pak tu zůstanou jen takové mentální návyky, které prostě udržují tělo a ty jsou ryzí povahy. Takové mentální návyky existují i u těch, kdo se osvobodili ještě za svého života; nevedou k znovuzrození, neboť jsou udržovány jen dobíhající energií a ne současnou motivací.
Budu ti vyprávět o tom, jak Ráma žil osvícený život probuzeného světce. Po vyslechnutí a pochopení budeš zbaven všeho nedorozumění s ohledem na stáří a smrt.
Když se Ráma vrátil z poustevny svého učitele, pokračoval v zábavě v otcově paláci. Zatoužil však procestovat celou zemi a navštívit posvátná místa, a tak požádal svého otce (krále), aby mu dal svolení podniknout takovou pouť. Král vybral vhodný den k zahájení této cesty a v tento určený den, kdy obdržel požehnání od všech mudrců, se Ráma vydal na pouť.
Ráma procestoval celou zemi od Himalájí až na jih spolu se svými bratry. Potom se vrátil k velkému potěšení lidí této země do hlavního města.

Valmiki pokračoval:
Když Ráma dorazil do paláce, oddaně se poklonil svému otci, světci Vasišthovi, mudrcům a svatým mužům. Ve městě Ajodhja začal osmidenní svátek, aby se oslavil Rámův návrat z pouti.
Po určitou dobu Ráma žil v paláci a řádně si vykonával své denní povinnosti. Nicméně velmi brzy u něho nastala velká změna. Zhubnul, zbledl a zeslábl. Král Dasaratha začal mít obavy z této náhlé a nezodpovědné změny v chování a zevnějšku jeho milovaného syna. Kdykoliv se zeptal Rámy na jeho zdraví, ten mu odvětil, že se neděje nic špatného. Když se Dasaratha zeptal Rámy: "Drahý synu, co tě trápí?", Ráma zdvořile odpověděl: "Nic otče" a zůstal potichu.
Dasaratha se nevyhnutelně obrátil k Vasišthovi pro odpověď. Světec záhadně odvětil: "Zajisté zde je jistý důvod, proč se Ráma chová tímto způsobem. Stejně jako v tomto světě nedojde k velkým změnám, jen pokud předtím k tomu nenastane příčina jako např. kosmické elementy, změny jako hněv, sklíčenost a radost se neprojeví v chování vznešených bytostí bez náležité příčiny." Dasaratha si nepřál pátrat dále.
Brzy nato palác navštívil velmi ctěný světec Višvamitra. Když se král dozvěděl o této posvátné návštěvě, ihned ho šel přivítat. Dasaratha řekl: "Vítám vás, vřele vás vítám, světče! Váš příchod do mého skromného příbytku mě činí šťastným. Mám toho radost jako slepec, kterému se vrátil zrak, nebo jako když déšť padá na vyprahlou půdu, či je tu syn neplodné matky, nebo dojde k vzkříšení mrtvého člověka či nalezení ztraceného bohatství. O svatý muži, co pro tebe mohu udělat? Prosím, ať už je tvé přání, se kterým jsi ke mně přišel jakékoliv, je již vyslyšené. Ty jsi mé božstvo, které uctívám. Budu tě poslouchat na slovo.

Valmiki pokračoval:
Višvamitru potěšila slova krále Dasarathy a tak mu sdělil své poslání. Řekl králi:
"Ó králi, potřebuji tvou pomoc při vykonání náboženského obřadu. Kdykoliv provádím tento rituál, démoni a následovníci Khary a Dusany vtrhnou na posvátnou půdu a znesvětí ji. Nemohu je proklít, neboť jsem vázán náboženským rituálem.
"Ty mi můžeš pomoci. Tvůj syn Ráma lehce zvládne tyto démony. A za tuto jeho pomoc mu na oplátku udělím mnohonásobné požehnání, které ti přinese nepřekonatelnou slávu. Nedovol však, aby tvá připoutanost k synovi přemohla tvé zanícení pro povinnost. V tomto světě vznešení nepřemýšlí nad žádným darem nad svoje možnosti.
"Ve chvíli, kdy řekneš ano, v ten moment pokládám démony za mrtvé, neboť vím, kdo ve skutečnosti Ráma je; stejně tak to ví světec Vasištha a další světci na tomto dvoře. Zamezme dalšímu otálení, ó králi. Vezmu Rámu s sebou, přiveďte mi ho bez váhání."
Když si král vyslechl tuto zcela nepříjemnou žádost, zůstal ohromen a tiše stát krátkou dobu a pak odvětil: "Ó světče, Rámovi není ještě ani šestnáct let, proto není ani dostatečně připraven vést válku. Dosud neviděl ani opravdový boj. Jen ty cvičné zápasy, které probíhají uvnitř paláce. Nařiď mně, abych tě doprovázel; přikaž mé velké armádě, aby tě následovala a pomohla vyhladit démony. Ale od Rámy se odloučit nedokážu. Není snad láska ke svým dětem přirozená pro všechny živé bytosti? Neplatí snad, že se i moudří lidé angažují v nezvyklých činnostech jen z lásky ke svým dětem? A nezříkají se lidé svého štěstí, manžela či manželky, bohatství spíš než svých dětí? Ne, od svého syna Rámy se nedokážu odloučit.
"Zaslechl jsem mocného démona Ravanu. Je on tím, kdo narušuje tvůj náboženský rituál? V tomto případě ti není možné jakkoliv pomoci, protože vím, že i bohové jsou proti němu bezmocní. Stále znovu se na zemi rodí takto mocní tvorové a po čase opouští jeviště tohoto světa."
Višvamitra se rozzlobil. Když to Vasištha uviděl, šel za králem a začal ho přesvědčovat, aby poslal Rámu s Višvamitrou, a dodržel tak svůj slib. Řekl mu: "Ó králi, vzít nazpět svůj slib není důstojné tvému postavení. Král by měl jít příkladem, co se správného jednání týče. Ráma je v bezpečí, je-li pod ochranou Višvamitry, jenž je nesmírně mocný a má nespočet nepřemožitelných střel."

Valmiki dále vyprávěl:
Král Dasaratha vyslechl přání svého učitele (rádce) Vasišthy a nařídil sluhovi dojít pro Rámu. Tento sluha se vrátil a oznámil, že Ráma se za chvilku dostaví a dodal: "Princ se zdá být sklíčený a vyhýbá se společnosti." Dasaratha to vyvedlo z míry a otočil se k princovu komořímu a chtěl znát fakta ohledně Rámova zdravotního a mentálního stavu.
Komoří byl zjevně rozrušen a řekl:
"Pane, od té doby, kdy se Ráma vrátil z cest, došlo u něho k velké změně. Nezajímá se dokonce ani o očistu, koupel a uctívání božstva. Nemá radost ze společnosti lidí uvnitř komnat. Nezajímají ho šperky a drahokamy. Když mu jsou nabídnuty půvabné a příjemné předměty, pohlíží na ně smutnýma očima, bez zájmu. Odmítnul královské tanečnice, považujíce je za trýznitelky! Konzumování, chození, odpočívání, koupání a sezení provádí mechanicky, jako někdo, kdo je hluchý a němý. Často si sám pro sebe zamumlá: "K čemu je bohatství a blahobyt, na co je hrabivost a dům? To vše je neskutečné." Po většinu času je potichu a obveselení ho vůbec nebaví. Těší se pouze ze samoty. Po celou dobu je pohroužen ve svém vlastním myšlení. Nevíme, co ho to popadlo, o čem rozjímá ve své mysli, za čím jde. Působí den za dnem víc a víc vyčerpaně. Sám pro sebe si stále brumlá: "Běda, všelijak marníme svůj život, místo abychom usilovali o dosažení Toho nejvyššího! Lidé hlasitě bědují, že trpí a žijí v bídě, ale nikdo se upřímně neodvrátí od příčin svého trápení a strádání!"
Nám, pokornému služebnictvu, to nahání velké obavy, když toto vidíme a slyšíme. Nevíme, co dělat. Připravil se o jakoukoliv naději, touhu, k ničemu není připoután a na ničem není závislý. Není ani ošálen, ani připraven o rozum, a zároveň není osvícen. Někdy se však zdá, jako kdyby byl přemožen sebevražednými sklony poháněnými pocity sklíčenosti, když říká: "K čemu je majetek, matka a příbuzní? K čemu je království a ambice a přání v tomto světě?" Pane, pouze vy dokážete nalézt vhodný lék na stav, ve kterém se princ nachází."

Višvamitra řekl:
"Pokud tomu je tak, nechť je prosím Ráma přiveden sem. Jeho stav není důsledek klamu, ale je to znak moudrosti a netečnosti, a poukazuje na osvícení. Přiveďte ho sem a my mu rozptýlíme jeho sklíčenost.

Valmiki řekl:
Nato král přikázal komořímu, aby k nim přivedl Rámu. Mezitím se Ráma sám vydal navštívit svého otce. Již z dálky ho uviděl a pozdravil jeho i další světce; když ho spatřili, viděli, že třebaže byl mladý, jeho tvář svítila klidem vyzrálosti. Poklonil se k nohám krále, který ho objal, vyzvedl ho a řekl mu: "Co tě činí tak smutným, můj synu? Skleslost je volnou pozvánkou pro hosta zvaného soužení." Světci Vasištha a Višvamitra byli s králem zajedno.

Ráma řekl:
Svatý pane, řádně odpovím na tvou otázku. Vyrůstal jsem šťastně v otcově paláci; učili mě samí úctyhodní učitelé. Nedávno jsem vyrazil na pouť. Během této doby jsem o sobě hodně přemýšlel a tímto rozjímáním jsem byl připraven o všechny naděje v tomto světě. Moje srdce si začalo klást tyto otázky: "Jak mohou lidé ve stále se měnících objektech tohoto světa nalézat štěstí? A proč to tedy označují za štěstí? Všechny bytosti ve světě se rodí, aby jednou zemřeli, a zemřou, aby se narodili! Nevidím žádný smysl v celém tomto dočasném jevu, jenž je zdrojem utrpení a hříchu. Dojde ke spojení nesourodých bytostí a mysl vyvolá představu vztahu mezi nimi. Vše v tomto světě je závislé na mysli, na vašem mentálním postoji. Prohlídnete-li to, zjistíte, že mysl samotná se jeví být neskutečná! My jí jsme však okouzleni. Vypadá to, jako bychom se hnali za přeludem na poušti (fata morgana) uhasit svou žízeň!
Pane, zajisté nejsme spoutaní otroci prodaní svému pánovi; přesto vedeme život otroka, bez jakékoliv svobody. Tím, že neznáme pravdu, bezcílně se touláme v tomto hustém lese zvaném svět. Co je tento svět? Co se rodí, roste a umírá? Jak lze dojít ke konci tohoto utrpení? Mé srdce krvácí žalem, i když neroním slzy, v úctě k pocitům svých přátel.

Ráma pokračoval:
Ó světče, stejně tak zbytečné je bohatství, které oklamává nevědomé bytosti. Toto bohatství, tím že je vrtkavé a pomíjivé, plodí mnoho starostí a vytváří nenasytnou žádostivost po větším množství. Bohatství nedělá žádné rozdíly mezi lidmi: bohatými se mohou stát jak dobří, tak podlí lidé. Avšak lidé jsou dobří, soucitní a přátelští pouze do té doby, než jejich srdce neztěžkne zanícenou honbou po majetku. Bohatství poskvrní srdce moudrým učencům, hrdinům, hodným a šikovným lidem i těm, kdo mluví jemně a laskavě. Bohatství a štěstí spolu nepřebývají. Zřídkakdy je někde bohatý a nemá přitom žádné soupeře a nepřátele, kteří by ho uráželi a pomlouvali. Pro lotos správné činnosti je bohatství nocí; pro bílý lotos žalu je měsíčním světlem; pro lampu jasného vhledu je větrem; pro vlnu nepřátelství je povodní; pro mrak nejasností je příznivým větrem; a pro jed sklíčenosti je zhoršujícím činitelem. Je jako had zlých myšlenek a množí obavy a strach v době strádání; je to soumrak pro sovu zlých žádostí; je to zatmění měsíce moudrosti; během něhož dobrá povaha každého vyschne. Vskutku, bohatství hledá toho, kdo již byl vybrán smrtí.
Stejně tak je to s dobou života, ó světče. Její rozpětí je jako výdrž kapky vody na listu. Období života je plodné jen u těch, kdo mají sebepoznání. Dokážeme obklopit vítr, dokážeme rozčlenit prostor, můžeme svázat vlny do věnce, ale nemůžeme vkládat důvěru v rozpětí života. Člověk se marně snaží prodloužit svůj život, a tím si přivádí víc a víc žalu a prodlužuje období utrpení. Pouze ten žije, kdo se snaží získat sebe-poznání, které jediné stojí za to získat v tomto světě, neboť tím dojde k ukončení dalších zrodů; ostatní lidé (usilující o něco jiného) zde žijí jako osli. Pro nerozumné pošetilce je poznání písma přítěží; pro toho, kdo je plný žádostí, je i moudrost břemenem; pro toho, kdo je roztěkaný, je jeho vlastní mysl břímě; a pro toho, kdo nemá sebe-poznání, je tělo (doba života) přítěží.
Krysa času ohryzává životní rozpětí bez přestávky. Termit (bílý mravenec) nemoci ničí a požírá vitální orgány (srdce, plíce ap.) živých bytostí. Stejně jako kočka soustředící se chytit myš vypadá velmi ostražitě a připraveně, tak i smrt ostražitě sleduje toto životní rozpětí.

Ráma pokračoval:
Svatý pane, jsem zmatený a vyděšený, rozjímám-li nad tím, že budu znepokojen strašlivým nepřítelem moudrosti známým jako egoismus. Toto sobectví se rodí v temnotě nevědomosti a kvete v nevědomosti. Vytváří nekonečně mnoho hříšných tendencí a podlých činností. Veškeré utrpení zajisté krouží okolo egoismu (je to ´já´, které trpí); a egoismus je výhradní příčina mentální bolesti. Mám pocit, že egoismus je mou nejhorší chorobou! Roztahujíce síť světských objektů potěšení, tento egoismus je tím, co lapí do pasti (sítě) živé bytosti. Opravdu, všechny úděsné pohromy v tomto světě jsou zrozeny z egoismu. Egoismus zastíní sebe-kontrolu, zničí dobré vlastnosti (ctnost) a rozptýlí klid a vyrovnanost. Po vzdání se egoistického postoje "Já jsem Ráma" a po opuštění všech tužeb si přeji spočívat v Já. Uvědomuji si, že cokoliv jsem udělal s egoistickým postojem, je zbytečné; nesobectví samotné je pravda. Když jsem ovlivňován egoismem, jsem nešťastný; když jsem zbaven egoismu, jsem šťastný. Egoismus podporuje touhy; bez něho touhy zaniknou. Je to právě jen egoismus, jenž bez rozumného důvodu rozvíjí síť rodinných a společenských vztahů, aby do ní chytil neopatrnou duši. Mám dojem, že jsem zbaven egoismu, přesto jsem nešťastný. Prosím pěkně, probuď mne.
Mysl po zbavení milosti získané službou světcům zůstává nervózní a neklidná jako vítr. Se vším, čeho se jí dostane, je nespokojena, a je den za dnem roztěkanější. Síto nelze nikdy naplnit vodou; stejně tak nemůže mysl nikdy dosáhnout stavu uspokojení, jakkoliv mnoho světských objektů člověk získá. Mysl pořád poletuje všemi směry, ale nikde nedokáže najít radost (spokojenost). Mysl hledá radost v pekle, nedbaje za to hrozby sklizení velkého utrpení, ale ani zde nenajde to, co hledá. Podobně jako lev v kleci je mysl neustále nervózní. Ztratila svou svobodu, přesto není šťastná ve svém současném stavu. Běda, o svatý muži, jsem spoután spletí žádostí a chycen v síti, která byla myslí roztažena. Stejně jako řinoucí voda v řece semele stromy u břehů, roztěkaná mysl vykořenila mé celé bytí. Díky mysli se zmítám ve větru jako suchý list. Ta mne nenechá nikde spočinout. Je to tato mysl samotná, jež je příčinou všech objektů ve světě; tři světy existují kvůli mysli. Když mysl zmizí, světy rovněž zmizí.

Ráma pokračoval:
Když je mysl zahalena touhami, pak vskutku vyvstává nespočet chyb v temnotě nevědomosti. Žádostivost každého vysuší jeho dobré a vznešené kvality mysli a srdce, jakými je vřelá a laskavá povaha, a učiní ho hrubým a krutým. V této temnotě tančí touhy ve svých různých formách jako přízrak.
Třebaže si osvojuji různé metody, abych jimi potlačil tuto žádostivost, stejně mne touhy hned přemohou a bezmocně mne zavedou na scestí, podobně jako když vichřice odvane slámu pryč. Ať už chovám jakoukoliv naději, že rozvinu netečnost a další podobné kvality, stejně žádostivost zpřetrhá tuto naději podobně jako potkan, který překousne nit. A já bezradně kroužím chycen v kole žádostivosti. Jako ptáci chycené do sítě nejsme ani my schopni i přesto, že k tomu máme křídla, doletět k našemu cíly či příbytku sebe-poznání. Tato žádostivost nemůže být nikdy utišena, i kdybych vypil (obrátit do sebe) nektar (rajský nápoj). Charakteristikou této žádostivosti je to, že nemá žádný směr. Svede mne jedním směrem teď a hned poté zase jiným směrem, jako splašený kůň. Rozvine před námi velmi širokou síť v podobě syna, přítele, ženy a dalších vztahů.
Ačkoliv jsem hrdina, tato žádostivost ze mne dělá vylekaného zbabělce; třebaže jsem plný radosti, stávám se kvůli ní utrápeným; i když mám oči k vidění, touhy mě oslepují; žádostivost je jako úděsný přízrak. Je to tento úděsný přízrak ve formě žádostivosti, který je zodpovědný za spoutanost a neštěstí; zlomí člověku srdce a vytváří v něm klam. Člověk není schopný se radovat ani z radostí, které jsou na jeho dosah, neboť je uvězněn tímto přízrakem. I když se zdá, že touhy jdou za štěstím, tato žádostivost nedovede člověka ani ke štěstí, ani k úspěchu v jeho životě; naopak vyžaduje ke svému naplnění marné úsilí a dovede každého každopádně k nepřízni veškerého konání. I když působí v období zvaném život, v němž se odehrává mnoho šťastných a nešťastných situací, není schopná uskutečnit něco dobrého a vznešeného, podobně jako zestárlá herečka, která utrpí potupu, a diváci si odnáší z každé její hry jen rozpaky. Přesto se nevzdává možnosti tančit na jevišti dál!
Žádostivost jednou stoupá do nebes, vzápětí zase prudce klesá dolů; je vždy neposedná, neboť je založena na prázdnotě mysli. V mysli světlo moudrosti na okamžik vysvitne, hned poté však tu je klam. Hotový div, že světci dokáží toto přeseknout mečem sebe-poznání.

 

na pokračování

 

překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 1186

zpět