ADVAITA.cz

29.07.2010 - Aleš Adámek

Do kin se dostal velmi zajímavý biják s názvem Počátek (Inception) http://www.csfd.cz/film/254156-pocatek/ od režiséra Nolana, tvůrce dalších dobrých filmů jako Insomnia či Memento. Christopher Nolan dobře zrežírovaným filmem Počátek dostává diváka podobně jako filmy Stalker, Matrix a Avatar do hlubších stavů mysli. Film Počátek proto vřele doporučuji shlédnout. Je to analýza mysli a vygradovaný konec s propady do neznáma. Navíc přestože je průběh filmu velmi vrstevnatý, celý film se točí kolem jednoho tématu ´snový svět vs bdělý svět´. Právě v poslední Nirupaně Maharadž říká, že "Hádanka bdělého stavu a spánku je zde, abychom mohli poznat své vlastní "Já"."

Do kin se dostal velmi zajímavý biják s názvem Počátek (Inception)
http://www.csfd.cz/film/254156-pocatek/ od režiséra Nolana, tvůrce dalších dobrých filmů jako Insomnia či Memento. Christopher Nolan dobře zrežírovaným filmem Počátek dostává diváka podobně jako filmy Stalker, Matrix a Avatar do hlubších stavů mysli. Film Počátek proto vřele doporučuji shlédnout. Je to analýza mysli a vygradovaný konec s pády do neznáma. Navíc přestože je průběh filmu velmi vrstevnatý, celý film se točí kolem jednoho tématu ´snový svět vs bdělý svět´. Právě v poslední Nirupaně Maharadž říká, že "Hádanka bdělého stavu a spánku je zde, abychom mohli poznat své vlastní "Já"."

Proto se režisér pustil do velmi zajímavého tématu - ´Co se to vlastně honí v našich hlavách během spánku, snění a bdění?´ Děj filmu je vcelku okrajová záležitost, hlavní myšlenka je v samotném názvu filmu – Počátek. Je to o tom, jak vzniká samotná myšlenka …. Jako semínko, které se zaseje a ono roste a roste a prostupuje různé vrstvy a nakonec se stěží dá zjistit, kde je jeho počátek. Takový film se zrodí zcela výjimečně, proto je dobře, že se sem tam filmaři odvážně pouští do natáčení filmů s touto tématikou, která se hodí ke studiu naší vlastní mysli, prozkoumání vlastních stavů bdění, snění a hlubokého spánku, a nakonec hlavně k prošetření počátku, resp. zdroje vlastní mysli a ega - ´pocitu já existuji´ neboli ´já jsem´.

Ve filmu se říká, že ´během bdění využíváme jen velmi malou část kapacity mozku.´ Navíc ještě se spousta lidí nechá zašroubovat do svých konceptů a mnohdy místo toho, aby se uvolnili a využívali potenci celého univerzálního vědomí, trůní zaslepení na svém písečku zadkem nahoru a hlavou zavrtanou v písku.
Leonardo DiCaprio zde říká, že během snění tvoříme a vnímáme svět; mysl to dělá tak mazaně, že ti to ani neuvědomujeme. Radí své žákyni, aby se dostala přímo doprostřed kruhu tvoření a vnímání. Taky říká, že začátek snu si nelze zapamatovat, neboť se vždy ocitáme až uprostřed snového dění. Během snu mozek pracuje rychleji, čas plyne pomaleji, tzn. že 5 minut bdělého stavu je 1 hodina snového stavu. A 1 hodina hlubokého spánku (stav REM tzn. stav beze snů) stačí k tomu, abychom se cítili odpočati po noci plné snů. Leonardo DiCaprio tu je jako žák učitele, kterým je Michael Caine. Ten ho zasvětil do tajů mysli a naučil ho vstupovat lidem do mysli a vnutkávat (zasévat) jim myšlenky. I v duchovním světě je Guru tím, kdo žákovi zaseje myšlenku, kterou je třeba zalévat a starat se to ni, aby rostla.

I když se režisér hlavně zabývá v tomto filmu snovým stavem, je třeba do hloubky prozkoumat ústřední myšlenku ´dostat se na počátek´, neboli ´vstoupit do středu kruhu tvoření a vnímání´. Na řadu přichází učení Nisargadatta Maharadže, který doporučuje zkoumat pocit ´já jsem´ a přijít na to, odkud tento pocit neboli myšlenka vychází. Co je jeho zdrojem? Je to Bůh? Maharadž říká, že kdybyste tu nebyli vy, nebyl by tu Bůh. To znamená, že Bůh nevytvořil člověka, ale člověk (resp. mysl) vytvořil Boha, a co víc, vytvořil tisíce dalších bohů.
Na počátku byla myšlenka, slovo, idea, vnuknutí, semínko … Z něho vyroste lidská mysl, a ta si vyprojektuje ´mě´ jako osobu xy  a pak další osoby(petra či pavlu apod.) a objekty. Tato mysl, která je bezpohlavní, si vsugeruje, že tyto ´obyčejné´ osoby jsou muži a ženy a že se jedná o lidská stvoření. Jenže zákonitě když je tu něco obyčejného, musí tu být zároveň něco dokonalého, neobyčejného, vyššího – tedy Bůh. Takže mysl si vytvoří jak mne (jako osobu xy), tak ostatní osoby a objekty, a rovněž Boha. Bůh je zase bezpohlavní. Na počátku, u Boha,  jsme si všichni rovni. Když tu jsem já, neznamená to, že jsem muž, ale prostě jsem. Obojí, jak mužský tak ženský princip je ve mně. Onen mužský princip je pentádou, symbolem dokonalosti a života (pentagramu) a ženský princip rovněž pentádou, symbolem dokonalosti a života (pentagramu). Není mezi nimi rozdílu, dohromady tvoří číslo deset, což není jen číslo, ale zahrnuje v sobě všechny čísla a celý vesmír (neboli Šiva a Šakti či Puruša a Prakrti dohromady). To samé probíhá u ženy. Když tu je, neznamená to, že je ženou, ale prostě je. Obojí, jak mužský tak ženský princip je v ní stejně jak v muži. To je princip vědomí – Boha.

Potom tyto osoby zakládají rodinu, chodí do školy, do práce, mají přátelé, cestují, stavějí domy, mají zájmy apod. Vytvářejí si svůj soukromý svět. Stále sledujte, že toto vše vzniklo v mysli a mysl tento soukromý svět nazve jako tzv. realitu – skutečný svět. Jedná se však jen o jeden ze stavů mysli – tzv. bdělý (neskutečný, iluzorní) stav – nic víc, nic míň.

Když jde tato osoba spát, ve snu si vytváří snový svět. Ten může být mnohovrstevnatý a velmi zajímavý, jak je patrné ve výše zmíněném filmu. Jenže tento snový svět si nevytváří ta osoba, ale mysl. A celý snový stav se může bleskurychle sesypat jako hrad z karet. Zanikne stejně rychle jako bdělý stav, který zaniká v okamžiku usnutí. Maharadž říká, že v obou stavech není nic, co by nám náleželo. Oba stavy jsou neskutečné, tak jak vám může náležet vysněný zámek či vysněná princezna v něm? To znamená, že i když si ve snovém stavu můžete prožít třeba love-story se svou milovanou osobou, není to skutečná láska. Celý příběh může ve snu trvat i padesát let a během tohoto vysněného života si vytvoříte (vaše mysl vytvoří) svůj dům, město, zemi, moře, lidi, všelijaké objekty. Jenže de facto toto vše vytvoří vaše mysl během pár hodin spánku. Když se tedy potulujeme svým snovým světem, podvědomím, může tu být krásně i děsivě, jenže se skutečností to nemá nic společného, je to od ní oddělené, a tak se cítíme nespokojení a hledáme cosi. Nic z tohoto stvořeného není skutečné. Vše co si tedy mysl vyprojektuje, není skutečné. Musíme jít do středu tvoření a vnímání, jak radí hlavní aktér filmu. Do středu, ze kterého všechno pochází. A dostáváme se ze snového stavu do stavu bdění …

Po probuzení mysl jako semínko vypučí a náhle je tu bdělý stav. Jenže celý život je člověk zvyklý ihned po probuzení ze snu přejít do bdělého stavu a nevnímat ten přechodný stav, který je pro nás tak důležitý. Když spíme hlubokým spánkem a nesníme, je to stav naprostého odpočinku, jenže my během tohoto odpočinku nejsme bdělí. Je nám blaze, jedná se o naprosto relaxovaný stav, kdy nás nic netrápí, a prožíváme totální blaženost. A realizovaná bytost prožívá tuto blaženost neustále, i během bdělého stavu, proto je třeba pochopit, jak prodloužit onu blaženost spánku beze snů i do bdělého stavu. To je ta hádanka, kterou je třeba rozlousknout.

Snový stav a bdělý stav si jsou velmi podobné, proto je Nisargadatta Maharadž nepokládal za dva oddělené stavy mysli, ale jako jeden stav. Každý vědomý okamžik je nepravý (falešný) sen a je jedno, jestli tento okamžik probíhá ve snovém či bdělém stavu. Siddharaméšvar Maharadž mluvil o snu ve snu. My bdíme, a myslíme si, že jsme probuzení, ale je to jen druhá vrstva snu. První vrstva snu je všem známá – je to snový svět který často prožíváme. Pak se probudíme, otřepeme se ze snu (kde nás honili, stříleli po nás, nebo kde jsme se milovali a smáli a radovali se) a řekneme si: ´Ještě (škoda) že to byl jen sen.´ Jenže se probudíme do druhé vrstvy snu – tzv. snu ve snu.

Když začneme bdít, bohužel mineme onen veledůležitý přechodový stav a ihned skočíme do zajetých kolejí našeho bdělého stavu. Vstaneme, jdeme do práce, potkáváme známé a neznámé lidi, z práce jdeme domů a jsme se svými blízkými a tento náš tzv. soukromý život máme moc rádi, protože ho pokládáme za svůj. Na počátku je myšlenka, semínko – ´já´ a z té vyraší toto vše, a to jen na základě této myšlenky ´já miluji´.

Jenže celý tento svůj milovaný svět se všemi objekty rádi opustíme na konci dne, když jsme unaveni a jdeme spát. Řekneme své drahé polovičce –´Drahý (á) dobrou noc, vyspi se sladce…´ Tu větu ´dobrou noc, vyspi se sladce´ říkáme nevědomky, ale přitom to říká naše přirozenost, neboli ryzí vědomí, které si zde uvědomuje jen sebe sama a nikdo jiný či něco jiného si není této ryzosti, sladkosti vědomo. Je paradoxní (a o tom se moc v našem uspěchaném světě plném žádostivosti nemluví) že ještě než usneme, jsme ochotni se všeho vzdát a vše včetně našich nejdražších opustit. A ono se to opravdu okamžitě po usnutí vytratí.

A tak se vraťme k tomu přechodovému stavu, který se nachází mezi spánkem a bdělým stavem. Mysl neboli životní síla vytváří stavy snění a bdění, obojí je její práce. Jak jsem již říkal, vše vytvořené je falešné, nepravé, snové – a je jedno, jestli to je dění snového či bdělého stavu. Někdo to tvoření však pozoruje. Jak jsem již na začátku zmínil, kdybych tu nebyl já, nebyl by tu Bůh. Takže jak se spojit s opravdovou Skutečností – tou, kterou prožívají džnáninové? Když budeme pokračovat ve zvyku brát tzv. bdělý stav za skutečný, budeme prodlužovat svou nevědomost a nevědomky hledat trvalé štěstí. Toto štěstí je třeba hledat vědomě. Jak?

Bez pravé realizované bytosti, Sadgurua, který Skutečnost nejen popisuje, ale hlavně prožívá, to není možné. Když mu nasloucháte, on vám vysvětlí, jak vstupovat do Reality. Nisargadatta Maharadž mě vysvětlil, že bez rozpuštění myšlenky ´já´ a ´boha´ to nelze uskutečnit. Jak se tedy zbavit myšlenky ´já´, resp. ´já jsem´? Boha už jsme rozpustili, ale co s tou myšlenkou ´já´? Nejprve je třeba dostat se do středu mysli, resp. k jejímu zdroji. Když jsem uprostřed, mysl zaniká a jediné, co tu zůstává, je myšlenka ´já jsem´. K ní vede Maharadž všechny své posluchače. Zde je důležité, jak říká Siddharaméšvar Maharadž, pochopit rozdíl mezi třetím tělem (s myšlenkou ´já jsem´) a čtvrtým tělem neboli stavem ´turja´ s pocitem ´jsem´. Když se probudíme ze spánku, jediné, co prožíváme, je právě toto ´jsem´. To je naše přirozené (neosobní) Já, kde není ještě osobní myšlenka ´já´ resp. ego přítomná. Jedná se o univerzální vědomí, neboli počáteční iluzi (mulamája), onen počátek, ze kterého se vytváří celá iluze. Z tohoto středu vychází dualita, která rozděluje i sjednocuje. Právě to je onen středobod, na který Maharadž stále poukazuje, když říká, že ´já jsem´ je váš nejlepší přítel i nepřítel. Když dualita sjednocuje, je to přítel, když rozděluje, je to zrod iluze, nepřítel.

Džnáninové přebývali v tomto ´počátku´ tak dlouho, až ho pochopili a transcendovali. Ví jak to vzniklo, celá ta iluze… Jsou znalci počátku vzniku iluze. Proto se dostaňme k tomuto počátku, kdy jenom jsme. Je to tak ryzí blaženost, něco tak úžasného, nádherného a nepopsatelného, že je to zpočátku stěží zaznamenatelé. Je třeba se o to snažit, velmi opravdově a upřímně, jak radí Maharadž. Když se na to zcela vědomě zaměříte a nevnímáte nic jiného, dostanete se do tohoto zdroje, ale víra v Guru je k tomu bezpodmínečná. Co je tím Guruem? Právě ta Skutečnost, se kterou se chcete spojit. Proto je třeba transcendovat všechny 4 vrstvy neboli těla. Prvním je hrubé tělo, druhým je jemné tělo neboli mysl, třetím je kauzální tělo, neboli stav zapomnění (podobný spánku beze snů, kde sídlí ego neboli myšlenka já), a čtvrtým je super-kauzální tělo, neboli mula mája – počátek iluze – semínko – túrja - univerzální vědomí - něco jako prostor.

Když jsem na začátku článku zmiňoval film Počátek, nemyslel jsem jen na samotný film, ale na počátek všeho. Proto když zemře koncept ´boha´ a koncept ´já´, je tu univerzální biják, který nemá chybu – je dokonalý na rozdíl od nedokonalosti osobního tvoření posvrněného lidským egem. Režisérem tohoto ´movie´ je Sadguru. Tento film je nesrovnatelně lepší než ten zmíněný film od Nolana. Proto si užívejte Tento univerzální biják dokud trvá (i on je totiž dočasný).

Šankara ve své knize Vivekačudamani (Korunní klenot rozlišování) říká: " Díky tomu, že realizovaná (moudrá) bytost dokáže stále spočívat ve sjednocení se Skutečností (Absolutno, Nirguna Brahman), je osvobozena od všech dojmů, přesvědčujících ji o skutečnosti vnějších objektů vnímaných smysly. Jen to tak vypadá, že se raduje z těchto objektů (když jí někdo nabídne nějakou věc), ale je netečná nebo jako spící dítě. Nahlíží na tento svět jako na svět viděný ve snech a poznává jej tu a tam. Taková bytost je vskutku výjimečná. Jedná se o nejblaženější bytost, těšící se z plodů nekonečných zásluh. A jen ona je požehnána a přijímána ne zemi s úctou a vážností." (verš 425) To je stav realizované bytosti, která je natrvalo ponořena ve Skutečnosti.

Tato realizovaná bytost, džňánin, dosáhl tzv. Ne-tvoření (Adžativada) neboli Túrja-tita. Dostal se ke zdroji tvoření (4 tělo neboli mulamája) a transcendoval ho. Je znalec univerzálního vědomí. Takže se konečně dostáváme i za střed kruhu tvoření. Na počátku tu bylo domnění, že bůh či já jako konatel vytvářím svět a díky mně či bohu se věci dějí. Potom nastává další úroveň – Svět nastává současně s naším vnímáním, či věci se nám prostě dějí. Nakonec tu je stav džnánina, který je v Neměnné Skutečnosti, Nirváně, Nirguna Brahman, tedy ve stavu bez kvalit, Ne-tvoření, Ne-pohybu, Nezrozenosti, tedy bez počátku. K této úrovni Ramana Mahariši říká: "Svět se nikdy vůbec nestal.", a Šrí Nisargadatta Maharadž rovněž konstatuje: "Potom nakonec dojdete k tomu, že nic se ve skutečnosti vůbec nestalo a neděje. Já jsem nezrozený…. Já jsem Jednota - Advaita (před dualitou)".

Džaj Guru Maharadž



Připravil Aleš Adámek

Čtenost článku: 576

zpět