ADVAITA.cz

22.07.2010 - Aleš Adámek

20. Velkodušný člověk, jehož touhy srdce došly naplnění, je osvobozenou bytostí; nezáleží na tom, zda-li praktikuje či nepraktikuje meditaci či provádí činnosti. 21. Myšlenka Já v ne-Já je spoutaností. Zřeknutí se toho je osvobozením. Pro věčně volné Já neexistuje ani spoutanost, ani osvobození. 22. Mysl vnímáním faktu, že vnímané objekty skutečně neexistují, se od nich naprosto osvobodí a potom následuje nejvyšší blaženost osvobození. 23. Opuštění všech latentních sklonů je moudrými pokládáno za skutečné osvobození; to je také dokonalý způsob k dosažení osvobození.

Jóga Vasištha sára

3. kapitola

1. Poznání Já je oheň, který spaluje uschlou trávu tužeb. To je opravdu tím, co se nazývá samádhí, není to pouhé zdržení se od mluvení.

2. Ten, kdo si uvědomí, že celý vesmír není ve skutečnosti nic než vědomí, a zůstává naprosto klidný, je chráněn brněním Brahman; tato bytost je vskutku šťastná.

3. Jogín, který získal stav, který je za vším, a růstává vždy klidný jako úplněk, je opravdu Nejvyšší Bůh.

4. Ten, kdo zrcadlí ve svém nejhlubším nitru (srdci) pojednání o Brahman na základě Upanišad, a není dotčen radostí ani strastí, již není trýzněn samsárou.

5. Stejně jako si ptáci a zvířata nevyberou horu v plamenech za své útočiště, tak se také zlé myšlenky nikdy nevyskytnou u znalce Brahman.

6. Moudré bytosti stejně jako hloupí lidé někoho rozhněvají, ale dělají to příležitostně pouze proto, aby vyzkoušeli jeho schopnost kontrolovat své vrozené pocity (jinými slovy řečeno jak daleko ho zasáhne hněv druhých lidí).

7. Stejně jako třes těla způsobený vymyšleným hadem pokračuje ještě nějakou dobu po uvědomění si omyl, že se nejedná o hada, tak také následek klamu setrvává po určitou dobu i poté, kdy se zbavíte veškerých klamných představ (klamů).

8. Podobně jako krystal, který není znečištěn tím, co se v něm zrcadlí, tak i znalec pravdy není vskutku zasažen výsledkem svých činů.

9. I během toho, kdy je znalec Pravdy soustředěný na vnější činnosti, zůstává vždy obrácen do sebe a je neobyčejně klidný jako kdyby spal.

10. Jogíni provádějí svou práci s pevným přesvědčením o ne-dvojnosti a těší se z dokonalého mentálního klidu, nahlížeje na svět jako na sen.

11. Ať už u znalce pravdy nastane smrt dnes či na konci aeónu, on zůstává neposkvrněn podobně jako zlato ponořené do bláta.

12. Je jedno, zda opustí své tělo ve Varanasí či v domě nedotknutelného (toho, kdo jí psí maso). Ten, kdo je bez žádostí, je osvobozen v tom okamžiku, kdy získá poznání (Brahman).

13. Pro toho, kdo je bez žádostí, je země, Ó Rámo, tak bezvýznamná jako otisk kopyta krávy, nebo jako hora Meru, či pahorek, nebo tolik prostoru kolik je obsaženo v rakvi, a nebo jako tři světy suché trávy.

14. Znalec pravdy je podobně jako prázdná nádoba v prostoru jak uvnitř tak vně prázdný, i když ve stejnou dobu je plný jak uvnitř tak vně stejně jako nádoba, ponořená v oceánu.

15. Ten, kdo spatřené objekty nevnímá ve smyslu ´mám rád´ či ´nemám rád´, a kdo jedná ve světě jako kdyby spal, je prohlášen za osvobozenou bytost.

16. Ten, kdo je osvobozen od pout žádostí a jehož pochybnosti byly rozpuštěny, je osvobozená bytost i přesto, že nadále přebývá v těle (dživan mukta). Třebaže se může zdát, že je omezený, ve skutečnosti je volný. Zůstává jako lampa na obrázku.

17. Ten, kdo lehce jakoby ve hře odhodil všechny své egoistické sklony a opustil i objekt meditace, je prohlášen za osvobozenou bytost i když je v těle.

18. Ten, kdo podobně jako slepec nepozná své příbuzné (doslova zapomene na ně), a děsí se připoutanosti jako kdyby se jednalo o jedovatého hada, a stejným způsobem nahlíží na smyslové požitky a nákazy, a kdo přehlíží společenství žen jako by se jednalo o stébla trávy, a kdo nenachází žádný rozdíl mezi přítelem a nepřítelem, zakouší štěstí jak v tomto tak i příštím světě.

19. Ten, kdo vyžene ze své mysli všechny objekty vnímání, dosáhne dokonalého klidu, zůstane nehybný jako prostor a je nedotčený strastí, je vskutku osvobozenou bytostí; on je Nejvyšší Bůh.

20. Velkodušný člověk, jehož touhy srdce došly naplnění, je osvobozenou bytostí; nezáleží na tom, zda-li praktikuje či nepraktikuje meditaci či provádí činnosti.

21. Myšlenka Já v ne-Já je spoutaností. Zřeknutí se toho je osvobozením. Pro věčně volné Já neexistuje ani spoutanost, ani osvobození.

22. Mysl vnímáním faktu, že vnímané objekty skutečně neexistují, se od nich naprosto osvobodí a potom následuje nejvyšší blaženost osvobození.

23. Opuštění všech latentních sklonů je moudrými pokládáno za skutečné osvobození; to je také dokonalý způsob k dosažení osvobození.

24. Nehleďte na osvobození jako na osvobození v nebeském, podzemním či pozemském světě; vyhlazení mysli vycházející z odstranění všech žádostí je považováno za osvobození.

25. Ó Rámo, není tu ani intelekt, ani nevědomost, ani mysl, ani individuální duše (džíva). To vše je vymyšleno v Brahman.

26. Jaký smysl má otázka spoutanosti či osvobození pro toho, kdo se natrvalo usadil ve věčném, ryzím vědomí, a blažené, naprosté nedvojnosti, a poznal, že tu není žádná další entita?

27. Ó Rámo, mysl se v důsledku své vlastní činnosti sama spoutala; jakmile je mysl klidná, je volná.


na pokračování ...


překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 167

zpět