ADVAITA.cz

18.07.2010 - Aleš Adámek

18. Svět je pro nevědomého člověka místem plným utrpení, a pro moudrou bytost rájem plným blaženého klidu. Svět je temný pro slepce a pro toho, kdo vidí, plný světla. 19. Blažený klid toho, jenž má rozlišovací schopnost, a kdo vyřadil samsáru a odhodil všechny mentální koncepty, neustále roste. 20. Stejně jako mraky, které se náhle objeví na jasné obloze a znenadání zmizí, se zjevuje celý vesmír v Já, a v něm se také rozplyne. 21. Ten, kdo považuje paprsky a slunce za od sebe neoddělitelné, a uvědomí si, že paprsky jsou samotným sluncem, je prohlášen za bytost nečinící rozdíly (nirvikalpa). 22. Stejně jako je po prozkoumání poznána látka jako celek utvořený z nití (vláken), tak je také tento svět, je-li prošetřen, chápán za nic než Já.

Jóga Vasištha sára

2. kapitola

1. Podobně jako se utišil oceán mléka, když se hora Mandora (pomocí níž dévové a asúrové zčeřily oceán) zklidnila, tak skončí iluze samsáry, když je mysl ztišena.

2. Samsára vyvstane v okamžiku, kdy se mysl stane aktivní a ustane, když mysl utichne. Zklidni proto mysl pomocí kontroly dechu a latentních žádostí (vásány).

3. Tato bezcenná (vyhaslá) samsára se objevila na základě vaší představivosti a zmizela díky nepřítomnosti představivosti. Je nepopíratelné, že je zcela bezvýznamná (nepodstatná).

4. Představa živého hada viděného přitom jen na obrazu hada přestane být brána v úvahu ve chvíli, kdy je poznána pravda. Podobně samsára přestane existovat poté, kdy je realizována Pravda, i když se nadále zdánlivě jeví.

5. Tento dlouho trvající přízrak samsáry, jenž je výtvorem vaší pošetilé mysli a příčinou vašeho utrpení, zmizí, jakmile o tom rozjímáte.

6. Ó Rámo, mája (iluze) je taková, že přináší potěšení prostřednictvím svého vlastního zničení; její přirozenost je nevyzpytatelná; přestane existovat i když jest pozorována.

7. Drahý chlapče, vskutku podivuhodná je tato mája, jež oklamává celý svět. Je to kvůli ní, že Já není vnímáno i když proniká všemi končetinami těla.

8. Vše viditelné není skutečné. Je to jako mýtické město Gandharva (fata morgana) neboli přelud.

9. To, co nelze uvidět, i když je to uvnitř nás, se nazývá ´Věčné a nezničitelné Já´.

10. Stejně jako jsou stromy na břehu jezera spatřeny (jako odraz) na hladině jezera, jsou rovněž všechny tyto rozmanité objekty odráženy v rozlehlém, nekonečném zrcadle našeho vědomí.

11. Veškerý svět, jenž je pouze hrou vědomí, vyvstane jako falešná představa hada viděného v provaze (když tu je přítomna nevědomost), a skončí, jakmile tu je správné poznání.

12. I když spoutanost doopravdy neexistuje, stává se silnou kvůli touze po světských požitcích; když tato touha ustane, spoutanost zeslábne a vytratí se.

13. Stejně jako vlnobití přicházející z oceánu i nestálá mysl vyvstává z nekonečné a stálé rozlohy Nejvyššího Já.

14. Tento okouzlující projev světa je projektován v bdělém stavu kvůli mysli, která si vše sama od sebe neustále vymýšlí.

15. Tento svět, třebaže je neskutečný, se zdá existovat, a je příčinou celoživotního utrpení nevědomé osoby, podobně jako neexistující přízrak (strašidlo) je důvodem k strachu malého chlapce.

16. Ten, kdo nemá žádnou představu o zlatě, vidí pouze náramek. Vůbec ho ani nenapadne, že to je prostě jen zlato.

17. Podobně města, domy, hory, hadi, a tak podobně – to vše je v očích nevědomého člověku viděné jako oddělené objekty. Z absolutního hlediska je tento objektivní svět subjektem (Já) samotným; není nijak od Já oddělený.

18. Svět je pro nevědomého člověka místem plným utrpení, a pro moudrou bytost rájem plným blaženého klidu. Svět je temný pro slepce a pro toho, kdo vidí, plný světla.

19. Blažený klid toho, jenž má rozlišovací schopnost, a kdo vyřadil samsáru a odhodil všechny mentální koncepty, neustále roste.

20. Stejně jako mraky, které se náhle objeví na jasné obloze a znenadání zmizí, se zjevuje celý vesmír v Já, a v něm se také rozplyne.

21. Ten, kdo považuje paprsky a slunce za od sebe neoddělitelné, a uvědomí si, že paprsky jsou samotným sluncem, je prohlášen za bytost nečinící rozdíly (nirvikalpa).

22. Stejně jako je po prozkoumání poznána látka jako celek utvořený z nití (vláken), tak je také tento svět, je-li prošetřen, chápán za nic než Já.

23. Tento fascinující svět vyvstává jako vlna v rajském oceánu vědomí a v něm se také rozplyne. Jak by tedy mohl být od vědomí oddělený v prostřední fázi (tj. když je projeven)?

24. Podobně jako pěna, vlny, rosa a bublinky jsou z vody, i tento svět vzešel z Já a není od Já odlišný.

25. Stejně jako je v semeni stromu obsažen strom skládající se z ovoce, listů, liány, květů, větví, větviček a kořenů, tak i tento projevený svět existuje v Brahman.

26. Podobně jako se hrnec nakonec stane opět hlínou, vlny vodou, zlaté ozdoby zlatem, tak také tento svět, který vzešel z Já se nakonec opět navrátí zpět do Já.

27. Had se zjeví jen v případě, když někdo nepozná provaz (a uvidí v něm hada); tato falešná představa zmizí až když rozpoznáte provaz. Rovněž tento svět se objeví v případě, když není rozpoznáno Já; zmizí, když je Já poznáno.

28. Je to pouze naše zapomnění neviditelného Já, které je příčinou zjevení se světa, stejně jako nerozpoznání (nevědomost) provazu způsobí, že se objeví had (představa hada).

29. Stejným způsobem jako když se sen stane neskutečný v bdělém stavu a bdělý stav ve snu, tak také smrt se stává neskutečná v samotném narození a rovněž narození je neskutečné ve smrti.

30. Obojí (zrození a smrt) tedy není ani skutečné, ani neskutečné. Obojí je následek klamu, neboli se jedná o pouhé dojmy (stopy), vyvstávající z nějakých minulých zkušeností.

 

na pokračování ....

 

překlad Aleš Adámek

Čtenost článku: 685

zpět