ADVAITA.cz

26.01.2012 - Aleš a Gabriela

Šrí Bhausaheb Maharadž říkal: "Rozpomínejte se na Boha s pokorou a vášní. Nechte vzpomínku na Boha růst, tak aby ve vás stále hořela, a meditujte, abyste svou mysl kontrolovali." Proč toto horlivé usilování? Sadhaka, ten kdo praktikuje, potkává na duchovní cestě velké překážky ze strany své mysli, nečisté, plné protikladů, pyšné a bez stability. Pro všechny druhy sadhany je zapotřebí mít mysl čistou a klidnou. Náš přirozený stav je tu neustále. Čistota mysli je zajištěna pouze tak, že zemřou naše přání, naše ego se rozpustí a je dosaženo klidu myšlenek. Jakmile je jednou čistoty mysli dosaženo, náš přirozený stav vystoupí automaticky do popředí a vše osvětlí. Člověk zmítaný nečistou myslí je osvobozen myslí čistou.

Bhausahéb Maharadž řekl, že jedinou praxí je rozpomenout se s velkou horlivostí na Boha. Máme si Boha připomínat nepřetržitě, máme meditovat a recitovat mantru, kterou nám dal mistr, a to s velkou vírou. Ve svaté knize Dasbodh Samartha řekl: " Kéž byste se rozpomenuli na Boha. Recitujte Jeho jméno. Opakování jeho jména naplní ducha blažeností. Stále se upomínejte na Boha. Ráno, odpoledne, večer. Dostaňte se tak daleko, že už nebudete moci žít, aniž byste se rozpomínali na Boha."
Přestože byl Bhausahéb Maharadž stále zaměstnán, měl trvale vzpomínku na Boha ve své mysli. Říkal: "Rozpomínejte se na Boha s pokorou a vášní. Nechte vzpomínku na Boha růst, tak aby ve vás stále hořela, a meditujte, abyste svou mysl kontrolovali."
Proč toto horlivé usilování? Sadhaka, ten kdo praktikuje, potkává na duchovní cestě velké překážky ze strany své mysli, nečisté, plné protikladů, pyšné a bez stability. Pro všechny druhy sadhany je zapotřebí mít mysl čistou a klidnou. Náš přirozený stav je tu neustále. Čistota mysli je zajištěna pouze tak, že zemřou naše přání, naše ego se rozpustí a je dosaženo klidu myšlenek. Jakmile je jednou čistoty mysli dosaženo, náš přirozený stav vystoupí automaticky do popředí a vše osvětlí. Člověk zmítaný nečistou myslí je osvobozen myslí čistou.
Na cestě od pochyb k jistotě nese člověk ve své mysli mnoho myšlenek o dualitě. Mantra je také myšlenka. Je-li mysl plně soustředěna na Boha, ostatní myšlenky zmizí. Myšlenka nemůže přežít o samotě. Tak i mantra, která je také myšlenkou, zmizí a mysl se uklidní, a je čistá a bez myšlenek. Tak je pro ni snadné rozpustit se v něčem. Když se mysl rozpustí, nakonec úplně zmizí a nastane plná a nezměnitelná realizace. Mysl je soustředěna na samotnou Skutečnost, aniž by tu byl pocit oddělenosti mezi tím, kdo ví, skutečností vědění a tím, co je věděno (znalcem, poznáním a poznávaným), což se nazývá nirvikalpa samadhi.
Koncentrace na samu Skutečnost vede žáka k plnému pochopení "sakšatkara" (atmasakšatkara); zkušenost pravé přirozenosti svého vlastního Já (swarupasakšatkara) mu dovolí dosáhnout nejvyššího stavu. Svatí zaměřovali praxi tímto směrem.

********************************

Sotva Šrí Siddharaméšwar Maharadž odešel, Bhausahéb Maharadž po jedenáct dní nemluvil a nejedl a bez ustání si připomínal Boží jméno. Třetího dne měsíce Magh, ve čtvrtek roku 1914, za úsvitu u něho byli jeho žáci a synové. Bhausahéb Maharadž jednal se svými dětmi a žáky stejně, aniž by jim projevoval zvláštní náklonnost. V noci se přední z žáků, Šrí Amburao, posadil ke svému mistrovi a četl v knize Dasbodh kapitolu o opakování Božího jména (4. Dášaka 3. Kapitola – Pamatování na Boha). Pak došlo na noční bhadžany. Žáci byli plni strachu z odloučení od svého mistra. Když nastalo poslední arati, všichni vroucně provolávali slávu svému mistrovi a velmi hlasitě zpívali: "Rajadhiraj, Sadgurunath Maharadž ki jay!" Při tom jim z očí kanuly slzy lásky k mistrovi. V okamžiku, kdy vonný kafrový plamen přestal v lampě arati hořet, Šrí Bhausahéb Maharadž vykřikl mocně jméno Vitthal, třikrát zatleskal a dosáhl stavu mahá samádhí, zatímco jeho tvář zářila světlem a mírem.
V té chvíli byl Šrí Siddharaméšwar Maharadž v Kalkatě, kde pracoval ve firmě pana Shétaziho. Měl zodpovědnost za bavlnu složenou v továrně, protože nikdo jiný nebyl schopen převzít tak důležitý úkol. Ve chvíli, kdy Bhausahéb Maharadž opustil stovky mil odtud v Inčgiri svoje tělo, měl Šrí Siddharaméšwar Maharadž ve snu vidění svého učitele, jak sedí na voze a dává mu darshan, jak slíbil. Příštího dne dostal telegram, který mu potvrdil, že jejich učitel opustil tělo. Tato zpráva ho hluboce zarmoutila. Jeho mysl byla vyvedena z míry, neboť si přál setkat se se svým učitelem ještě před jeho odchodem. Uvnitř továrny bylo složeno nezabalené zboží v hodnotě statisíců rupií. Avšak Šrí Maharadž měl takovou oddanost ke svému učiteli, že nechal drahé zboží být a vydal se ihned do Inčgiri. Na odchodu zanechal vzkaz Shétazimu: " Odcházím, abych dostal darshan od svého mistra. Pošlete někoho jiného, aby to tu řídil."
Nespočetné množství žáků bylo zdrceno bolestí ze ztráty svého mistra. Smrt učitele, který je jako matka, vyvolá větší bolest, než smrt vlastních rodičů. Přirozeností učitele je láska, je bezdůvodně velmi něžný; je někdo schopen popsat bolest způsobenou odloučením od něho?
Samádhí Bhausahéba Maharadže bylo postaveno v Inčgiri, naproti samadhi jeho mistra Gurulingadžangama Maharadže (viz fotogalerie). Zatímco byly omývány jeho kosti, slyšeli ti, kdo se tam shromáždili, vybraci Božího jména v prostoru, která trvala deset minut. Tento úkaz dosvědčuje, že byl Bhausahéb Maharadž velký světec. Když bylo samadhi dostaveno, připlazila se každé odpoledne mezi dvanáctou a třetí hodinou královská kobra a sklonila se nad samádhim. Had nijak neohrožoval žáky, kteří přicházeli k samádhi pro darshan.

Šrí Nisargadatta Maharadž říká: Nechtěl Šrí Bhausaheb Maharadž zatleskáním před odchodem sdělit, "Já jsem Átman, Já jsem nezničitelný? On se nebál umřít. A co vy?"

zde si přečtěte přednášku Šrí Nisargadatta Mahradže, kterou přednesl k výročí odchodu z těla Šrí Bhausaheba Maharadže:
1. díl
2. díl

Čtenost článku: 216

zpět