Zpívání bhadžanů v Praze - do ledna 2020

  • od lenda 2020 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2020      
28.1. Klub MalýVelký strom        

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

3.3. Klub MalýVelký strom

     

17.3. Klub MalýVelký strom 

     

 31.3. Klub MalýVelký strom
14.4. Klub MalýVelký strom
28.4. Klub MalýVelký strom

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - VI.1.31

15. 1. 2020 - Lenka

Vědomí ve skutečnosti neprochází žádnou změnou ani se nemůže stát nečistým. Nečistota je jen zdánlivá. Právě zdání a představy jsou nečistotou. Je-li tu pochopení, vzdává se člověk představ a nečistota mizí. Nicméně i v člověku, který to pochopil, se nečistota objevuje, dokud nejsou představy zcela opuštěny. Za pomoci vlastního úsilí však není těžké se představ zříci. Může-li se člověk vzdát stébla trávy, může se stejně snadno vzdát tří světů! Čeho by nešlo vlastním úsilím dosáhnout?

VI.I.31

ŠIVA pokračoval:

Tak jako je hysterická žena přesvědčena o svém utrpení, tak vědomí jedince zakouší falešnou domněnku či představu „jsem nešťastný“. Tak jako hlupák běduje „ach, jsem dočista mrtvý“, nebo „ach, jsem úplně ztracen“, ačkoli mrtev ani ztracen není, tak si vědomí jedince mylně představuje, že je ubohé a omezené, ačkoli tato představa je zcela iracionální a neopodstatněná. Vědomí jedince se domnívá, že je projevený svět skutečný jen kvůli pomýlené představě ega. Hlavní příčinou toho, že člověk prožívá svět jako skutečný, je mysl. Mysl však nelze považovat za příčinu skutečnou, neboť mysl sama ve skutečnosti neexistuje. Mysl není nic jiného než čiré Vědomí. Je-li tu pochopení, že vnímání mysli není skutečné, pak musí být zřejmé, že není skutečný ani vnímaný svět.

Tak jako ve skále nenajdeme olej, tak v čirém Vědomí neexistuje různost poznání, poznávajícího a poznaného, neexistuje různost konání, konajícího a vykonaného činu ani různost pozorování, pozorovatele a toho, co je pozorováno. Podobně je jen imaginární rozdíl mezi já a ty nebo mezi jedním a mnohým. Nic takového neexistuje, podobně jako neexistuje tma tam, kde svítí Slunce. Protiklady jako hmotný a nehmotný či prázdný a neprázdný jsou jen slova. Při hlubším zkoumání to všechno mizí a zůstává pouze neměnné čiré Vědomí.

Vědomí ve skutečnosti neprochází žádnou změnou ani se nemůže stát nečistým. Nečistota je jen zdánlivá. Právě zdání a představy jsou nečistotou. Je-li tu pochopení, vzdává se člověk představ a nečistota mizí. Nicméně i v člověku, který to pochopil, se nečistota objevuje, dokud nejsou představy zcela opuštěny. Za pomoci vlastního úsilí však není těžké se představ zříci. Může-li se člověk vzdát stébla trávy, může se stejně snadno vzdát tří světů! Čeho by nešlo vlastním úsilím dosáhnout?

Neomezené Vědomí, jež je neměnné a neduální, lze pochopit v jediném záblesku vnitřního světla. Je čiré a věčné, všudypřítomné a prosté mysli, neměnné a neposkvrněné, je všemi objekty. Podobně jako světlo svítí, aniž by svícení bylo jeho činem, tak existuje nehybné Vědomí jako pouhý svědek všeho. Třebaže je čiré, tedy čisté, jeví se jako nečisté. Síla v netečné hmotě však není netečná. Vědomí je všudypřítomné, nerozděluje se na části, které by tvořily celek.

Neomezené Vědomí, které je velice jemné a bez jakýchkoli představ, si uvědomuje Sebe sama. Ve svém Sebezapomenutí se baví myšlenkami a zakouší vjemy, podobně jako když člověk, který spí, je vnitřně vzhůru, ale to vše je možné jen díky Jeho neomezené podstatě.

ŠIVA pokračoval:

Vypadá to, že Vědomí ztotožněním se s objektem omezilo samo Sebe na stav spojený s přemýšlením a obavami. Nečisté zlato také vypadá jako měď, dokud není vyčištěno a neobjeví se zlatý lesk. Jakmile Vědomí zapomene na Sebe a ztotožní se se svou částí, objeví se představa vesmíru, a jakmile je tu Sebepoznání, tato falešná představa zmizí.

Jakmile si Vědomí v Sobě samém uvědomí Sebe, objeví se pocit ega. Stačí nepatrný pohyb a pocit ega, jenž ve skutečnosti není nic jiného než Vědomí, se rozběhne, jako když se kutálí kamínek ze skály. I tehdy je jedinou Skutečností ve všech formách a ve všech prožitcích pouze Vědomí. Pohyb životních dechů vytváří zrakový smysl uvnitř a objekt, jež je zdánlivě vně. Ale zakoušení zraku, tedy samo vidění, není nic jiného než čiré Vědomí! Životní dech, přichází do kontaktu s objektem a je tu dotyk, tedy hmatový smysl. Avšak uvědomění si dotyku je opět čiré Vědomí. Stejným způsobem síla životního dechu neboli prána dovoluje nosu cítit vůně, jež jsou proměnami téže síly, ale uvědomění si vůně je zase čiré Vědomí. Není-li se sluchem spojena mysl, slyšení není možné. Zážitek slyšení je opět čiré Vědomí.

Čin vychází z myšlenky, myšlenka je funkcí mysli, mysl je podmíněné a omezené vědomí, avšak Vědomí je nepodmíněné a neomezené! Podobně jako se v křišťálové kouli odráží její okolí, je vesmír jen odrazem ve Vědomí, přičemž Vědomí není tímto odrazem podmíněno ani omezeno. Džíva je prostředkem či vozidlem Vědomí, pocit ega je vozidlem džívy, rozum je vozidlem ega, mysl je vozidlem rozumu, prána je vozidlem mysli, smysly jsou vozidlem prány, tělo je vozidlem smyslů, pohyb je vozidlem těla a tímto pohybem je karma. Protože prána je vozidlem mysli, jde mysl tam, kam ji prána vezme. A jakmile mysl splyne s duchovním srdcem, ustane prána v pohybu. Ustane-li prána v pohybu, dosáhne mysl stavu klidu a míru. Kam jde prána, tam ji mysl následuje, podobně jako ten, kdo sedí ve voze, jede tam, kam jede vůz.

Odraz Vědomí v Sobě samém se nazývá purjáštaka (znamená doslova osm částí těla – pozn. L. V. ). Purjáštaka je mysl. Mnozí ji však popisují podrobně tak, že se skládá z pěti prvků, vnitřních nástrojů (jimiž jsou mysl či manas, rozum či buddhi, pocit ega či ahamkára a paměť neboli čitta), z prány, činných orgánů, smyslů, a dále nevědomosti, tužeb a karmy neboli činů. Říká se jí též linga-šaríra neboli jemné tělo. Protože to vše vzniká ve Vědomí, existuje ve Vědomí a zaniká ve Vědomí, je jedinou Skutečností Vědomí.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy