Zpívání bhadžanů v Praze - do ledna 2020

  • od lenda 2020 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2020      
28.1. Klub MalýVelký strom        

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

3.3. Klub MalýVelký strom

     

17.3. Klub MalýVelký strom 

     

 31.3. Klub MalýVelký strom
14.4. Klub MalýVelký strom
28.4. Klub MalýVelký strom

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

VII.6 - Rozprava o spoutaném a svobodném (z knihy Dásbódh)

10. 1. 2020 - Aleš

Když zde je pocit „já jsem osvobozen“, pak se toto bez­‑myšlenkovité Já stalo spoutaným. Potom tu je jak volnost, tak spoutanost, a toto „nemyšlení“ stále hovoří bez­‑myšlenkovitě (přirozeně), protože pravá přirozenost (svarúpa) existuje Sama o sobě a není ani spoutaná, ani volná (nitja­‑mukta nikdy nepoznal spoutanost či volnost).

Pokud si ke své mysli uvážeš kámen svobody, pak kvůli tomuto poutu klesneš do nižších světů, neboť odlišná tělesná totožnost ani intelekt nejsou v této přirozenosti/svarúpa přijatelné.

|| Šrí Rám ||

1. Posluchač říká: „Byla zde rozprava o ne­‑duálním Brahman, když mula mája přestala vytvářet představy. Takto díky tomuto „já jsem“ tu je ‚Ten, kdo spočívá v Brahman‘.“ (viz VII.3. Ten, kdo spočívá v Brahman, je třinácté Brahman neboli ne­‑rozdílnost neboli ne­‑dvojnost. Poté tu je čtrnácté Brahman a to je Konečné osvobození; poté jste navždy svobodní. Přesto pochopte, že takové osvobození je možné získat, jedině když nejprve pochopíte toto „já jsem“ mula máji.).

2. „Toto „já“ by mělo „spočívat v Brahman“; „já“ by mělo být Brahman a nemělo by opět upadat do samsáry, která se objevila kvůli dynamickému „vše“.“ (Když se prvně probudíte, je tu toto aum, pocit „já jsem“ neboli saguna Brahman; tehdy je svět vnímán jako jedna pohybující se „forma“. Potom přichází „mnoho“ myšlenek, jako např. „já musím udělat to či ono, potkat toho či tamtoho a jít tam a tam, apod.“ A vy, jenž jste „poznání“, si představujete, že jste tělo.).

3. „Jakmile je mula mája prosta veškeré představivosti, pak tu je tato (bezprostřední) radost Brahman a není „zde“ utrpení světského života/samsáry. Proto by stále mělo existovat To Jedno, které jediné jest.“ (Není tu nic než to Jedno bez druhého; vše ostatní je vymyšlené.)

4. „Díky naslouchání (šravana) tu je brahman (nivritti), jenže potom tu je opět dotyk tohoto pocitu „já jsem“ (vritti). Tímto způsobem Věčné Já přichází a odchází. (Nisargadatta Maharadž: Neprojev existuje vždy, ale toto projevené vědomí vyvstane a zmizí.) Prosím pověz mi, proč se nedokážu vzdát tohoto kolísavého stavu?“ (Proč nebylo ustáleno dokonalé pochopení neboli neotřesitelné přesvědčení?)

5. „Mysl obrácená dovnitř přechází do tohoto prostoru a je tu pocit „já jsem“ (vždy přítomné „nyní“) a potom se stává tímto Brahman (Brahman je za dočasným „já jsem“ neboli za „přítomností teď a tady“). Potom však mysl přejde z Brahman nazpět do tohoto vědomí „já jsem/vritti (a prostoru).“

6. „A potom tu je přebíhání sem a tam, hlava nehlava, v únavné a prázdné „mnohosti“. Vskutku jsem jako malá muška, která je přivázána vlascem, a i když mohu létat, při vzletu jsem přitažen vrátkem nazpět.“ (Moje touhy mne přitahují nazpět).

7. „Buď by měl být „Ten, kdo je usazen v Brahman“ umístěn v tomto pocitu „já jsem“, kde oddělenost dosud zůstává a tato bez­‑myšlenkovitá svarúpa (přirozenost) je tímto poznáním „já jsem“, nebo by tu neměla být již známa jakákoliv oddělenost mezi tímto poznáním „já jsem“ a „Tím, kdo je usazen v Brahman.“ (Měl bych být buď tímto poznáním „já jsem“ (džňána) nebo by se mělo toto poznání ponořit v ryzí poznání (vidžňána). Toto jsou dvě formy osvobození předtím zmíněné; v žádném případě bych však neměl opětovně vstupovat do samsáry).

8. „Avšak když tu není tato řeč „já jsem“, pak tu je pocit hanby (Poznání „já jsem“ nemá žádný pocit hanby. Pociťuje blažený klid a vjem „já jsem skutečný“. Je to tělesné vědomí a samsára, jež přinášejí hanbu a „mnoho“ emocí). A i když jste ve své podstatě Brahman, vytváříte samsáru, a toto bez­‑myšlenkovité Já se zdá být něčím zcela odlišným.“

9. „Když se Puruša stal Brahman, proč se opět navrací do samsáry? K tomuto poznání jsem došel a zdá se, že jsem to nepochopil správně.“ (Jak by se mohlo měnit pravé poznání?)

10. „Zajisté byste měly být Brahman. Proč by se měla tato Skutečnost stát samsári (tím, kdo chce být někým)? Proto by měly být za toto „já jsem“ dvojnosti prakrti/puruša zodpovědné „mnohé“ vrtochy a toulky roztěkané mysli.

11. „Během poslouchání této rozpravy* došlo k záplavě poznání, ale potom se tato Skutečnost uvolnila a zmizela, a toto „vše“ znovu přemohly touhy a zlosti. *(Vše jste zapomněli a toto vše přitom bylo ve vašem poznání. Ale potom jste začali z ničeho vytvářet představy a objevila se individualita a svět „mnoha“ jmen a forem.)

12. „Jak potom může vůbec v tomto případě dojít k realizaci Brahman? A třebaže jste vždy ve společenství této prakrti/puruši, přehlížíte to, a místo toho je tu samsára, která přináší jen samé utrpení.“

13. „Když si libuji v požitku stavu Brahman, samsára mne přitáhne nazpět k sobě, a když tu je náklonost k samsáře (světskému životu), pak si opět připomínám, že toto vše se jen jeví být v brahman.“ (Kvůli světským touhám dojde k pokažení radosti z nemyšlení. Avšak jakmile si uvědomíte, že potěšení, která plynou ze světských žádostí, jsou prostě jen objekty, tzn., že jsou vymyšlené, pak vás již přestane okouzlovat jejich třpyt a požitek, a tento svět ztrácí své vzrušení. Takto nikdy nemůžete být volní, podobně jako malá muška, přivázaná vlascem).

14. „Kvůli samsáře je užívání si Brahman odcizeno. Avšak jestliže je nyní pochopeno poznání, pak bude tato samsára zničena. Přesto jestliže se toto poznání týká této neúplné prakrti, pak nedojde k realizaci úplné Jednoty.“ (Neboť k tomu dojde, jen když přestanete toužit po této prakrti. Potom dojde k přímé realizaci puruši a vy poznáte své vlastní Já. Potom tu je Jedno Jediné bez něčeho dalšího.)

15. „Potom je má mysl touto „řečí“, a tím tu je ono hybné „vše“, ale přesto tu je opomnění mého pravého Já. Jak pak může být toto Jedno Jediné, které bylo opomenuto, vůbec někdy přesně určeno?“

16. Takové byly naléhavé dotazy posluchače, který se dále zeptal: „Kde a jak bych měl nyní spočívat? Neboť když nadále udržuji tento světský postoj spolu s řečí (tj. vytváření pochybností a konceptů), potom je tato dokonalá a nepřerušovaná svarúpa pouze mentálním pochopením a já tudíž nejsem ‚Tím, kdo spočívá v Brahman‘.“

17. Řečník nyní posluchači odpoví a poskytne mu prožitek této ryzí sattva guny (šudha sattva). Posluchač by proto měl v tento „okamžik“ zůstat potichu (Řečník nyní posluchači řekne, aby zahodil všechny pochybnosti a zůstal v tomto uvědomění universálního „vše“; následně pochopí, že jak „řečník“, tak i „posluchač“ jsou uvnitř něho a nikde jinde).

18. Řečník říká: „Třebaže jsi Brahman, zjevila se tu tato mula mája (základní iluze) a toto „místo“ osvobození bylo ztraceno (nejprve jsi zapomněl na své Já). Jak by mohla mula mája vlastně přehlušit (překrýt) tuto Skutečnost u tak velkých světců jakými byl Vjása? (Třebaže cítíš, že jsi ztracen, přesto tato Skutečnost nikdy neztratila své Já).

19. Posluchač byl zmatený a řekl: „Ve Védách se praví, že pouze Šuka a Vámdév došli osvobození. Jen tito dva jsou tedy osvobozeni od počátku do konce.“

20. Posluchač dále říká: „Védy prohlašují, že všichni ostatní žijí ve spoutanosti, a pouze Šuka a Vámdév jsou osvobozeni. Proč by se nemělo věřit tomu, co se praví ve Védách?“

21. Posluchač tímto způsobem reagoval. Opíral se o stanovisko Véd a s nejvyšší úctou k nim řekl: „Pouze tito dva jsou osvobozeni.“

22. Řečník na to odvětil. Toto prohlášení Véd by mělo být správně pochopeno. Značí to, že z tohoto hrubohmotného stvoření existují dva druhy osvobození (tj. saguna a nirguna). Neboť i když proneseš tuto „řeč“ saguna, přesto tu někdo zůstává (tzn. první osvobození je pocit „já jsem“. Tento pocit stále zůstává, tj. Šuka stále zůstává. Viz verš 45; první osvobození je džíva mukta a to je saguna pocitu „já jsem“ a druhé osvobození je vidéha mukta neboli pochopení „já neexistuji“).

23. Je tu „mnoho“ těch, kdo žijí ve spoutanosti, a jsou zde rišijové; a je tu „mnoho“ těch, kdo žijí ve spoutanosti a jsou tu muni. Jsou tu siddhové, jogíni, a átma džňáninové, a je tu puruša, který přebývá ve spokojenosti (samádhan), a je tu tato věčně nezměrná Skutečnost (Je tu „mnoho“ těch, kdo žijí ve spoutanosti, ale byli tu ti, kdo jsou osvobozeni, nejen Šuka a Vámdév; a byli tu a jsou tu a vždy tu budou ti, kdo pochopili tuto věčně volnou Skutečnost).

Šlóka: Byl tu Pralhád, Nárada, Parášara, Pundaríka, Vjása, Abmaríša, Šuka, Šounaka, Bhíma, Dlabhja, Rukmángada, Adržuna, Vasištha a Vibhíšana. Oni jsou těmi nejryzejšími oddanými pána Krišny, kterého si připomínám. Byli tu rovněž Kavi, Hari, Antarikša, Prabuddha, Pippalájana, Ávirhótra, Drumila, Čamsa a Karbhádžana.

24. Je tu tato „řeč“ (poznání saguna Brahman), která se dosti liší od Skutečnosti (jako je Vjása, atd.). A jsou tu Brahma, Višnu a Mahéšvara (3 guny a objektivizace). Je tu však také ten, kdo je prost veškerého překrytí, a jenž prostupuje vším jako prostor, a to je vidéha (beztělesný) jako je Džanaka. (Jsou tu smíchané guny „mnohosti“ ve spoutanosti a je tu toto osvobození, známé jako poznání „já jsem“/saguna, a je tu vidéha neboli to, co je za poznáním, tedy nirguna a je tu ten největší z největších, tj. Vjása neboli Skutečnost, která nemá nic co do činění s tím vším).

25. První osvobození Šuky a Vámdévy je stále jen v mysli (první osvobození je pocit „já jsem“), a proto tato bez­‑myšlenkovitá nirguna byla překryta (přehlušena). Jestliže někdo uvěří pouze v tuto „řeč“, potom se tato Skutečnost stane učeným hlupákem (tato „řeč“ je osvobozením od hrubého (tělesného) vědomí; to však není konečné pochopení, tedy „já neexistuji“, tj. osvobození od „já“, což je druhé osvobození neboli vidéha. Potom ve verši 35 je nám řečeno o třetím osvobození, což je Skutečnost neboli Konečné Osvobození. Nikdy tu nebyl koncept spoutanosti neboli osvobození a vy jste byli vždy svobodní. Vidéha je tato bez­‑myšlenkovitá Skutečnost, ale zůstává tu stále možnost upadnout opět do pocitu „já jsem“ a potom zpět do „mnoha“ myšlenek. Nicméně v Konečném Osvobození jste byl zcela rozpuštěn a nikdy se už nevrátíte, podobně jako zrnko soli v oceánu).

26. Posluchač se zeptal: „Co je potom touto „řečí“ Véd a jak to, že považujete tuto „řeč“ za falešnou?“ Když si to řečník vyslechl, odvětil následovně.

27. Tato „řeč“ Véd je původní hypotéza (neboli „Já jsem On“) a hlupáci zaměří svou pozornost pouze na to. Avšak sádhu (realizovaná bytost) a moudrý řečník nestojí v cestě této „bez­‑myšlenkovité“ beztělesnosti/vidéha (oni rozpustí toto „já jsem“ v nemyšlení. Právě tato myšlenka „já“ zakrývá bez­‑myšlenkovité Já. Ono vždy bylo a je tu, ale myšlenka To nedokáže poznat).

28. Jakmile je toto „nemyšlení“ náležitě oceněno, potom je síla universálního „vše“ Véd přehlušena, neboť Védy nemohou povznést toto „vše“ (Védy mohou dát pochopení „já jsem“ neboli universální „vše“, ale nemohou vás přeměnit v toto bez­‑myšlenkovité Já; pouze Sadguru může přivodit Konečné Osvobození).

29. Pokud tu není síla (existence) „já jsem“ tohoto universálního těla (poznání) „vše“, pak bude tato „řeč“ Véd zničena „mnoha“ myšlenkami. Proto by tu měla být tato síla, která dříme ve Védách, čímž dojde k povznesení mysli nad tento svět (ta síla, kterou učí Védy, je schopnost prostě být a vědět, tj. zapomenout na vše a být On. Tímto věděním je mysl povznesena nad tuto samsáru a stává se universálním „vše“).

30. A když Puruša dosáhne tohoto nepomíjejícího Já, potom se tato „řeč“ stane beztělesnou – vidéha (tj. když puruša potká Sebe sama, pak se myšlenka „já jsem“ stane bez­‑myšlenkovitostí a první osvobození/džívan mukta se stává druhým osvobozením/vidéha mukta). Proč by se tedy měla tato síla, která dříme ve Védách, omezit pouze na tyto bezcenné myšlenky „mnohosti“? (Zapomeňte proto na tyto „mnohé“ myšlenky/koncepty a starejte se jen o tuto „řeč“ neboli poznání „já jsem vše“ a prostřednictvím neustálé bdělosti se tato „řeč“ také rozplyne v bez­‑myšlenkovitosti).

31. Probíhá zde čtení Véd, šáster (písma) a purán. Avšak je to toto naslouchání/šravana, jež přináší to největší štěstí. Díky tomu budete očištěni, neboť ten, kdo mluví z postoje tohoto „já jsem“, stane se touto „bez­‑myšlenkovitou“ realizovanou bytostí/sádhu.

32. Pokud se ve verši nebo v polovině verše či dokonce ve třetině verše objeví toto „slovo“/„já jsem“, a On ho uslyší, potom budou zničeny nečistoty „mnoha“ slov/konceptů (uvnitř „mnoha“ slov/konceptů tu je toto „slovo“ neboli pocit „já jsem“ a to je základ „mnoha“ slov. Avšak intelektuální poznání je v rámci oblasti „mnoha“ slov a nelze ho přirovnávat k této zkušenosti „já jsem“).

33. A uvnitř Véd a šáster a purán tu je Pán tohoto velkého prohlášení „já jsem“. Toto „já jsem“ vyjadřuje nevyčerpatelnou velikost Vjásy a jemu podobných (tj. uvnitř Véd je ukryto „slovo“/„já jsem“ a uvnitř pocitu „já jsem“ je Pán, který je osvětluje. Toto projevené „já jsem“ neboli „slovo“ Boha odkrývá skrytou přítomnost neprojeveného Boha).

34. Když se tvé naslouchání šravana stane Samojediným nezničitelným Já, pak se stáváš ryzí (tj. bez­‑myšlenkovitou nirgunou). Významem těchto svatých textů je odhalit tuto „řeč“ (poznání „já jsem“) na každém místě.***

*** Siddharaméšvar Maharadž: Uvnitř védánty platí „néti, néti“ (ne toto, ne tamto) a to je „prapůvodní slovo, já jsem“. Když „To není toto, není to ani tamto“, pak tu je i negace samotného Poznání a Jeho chvalořečením je tichost. Znalce všeho rozpoznáte bez prapůvodního „slova/pocitu já jsem“. Pokud je přidána předpona „ne“ k jakémukoliv slovu, pak ať už je jeho význam jakýkoliv, slovo s předponou „ne“ tím není a je tím, co je mimo neboli před/za tím. V jazyce maráthí je předponou ne/ni vyjádřen opak; např. šabdha/slovo a ni­‑šabdha/za slovem nebo vritti/myšlenka a ni­‑vritti/bez myšlenek. Jak to uděláme, jestliže například neznáme jméno nějaké osoby, a máme ji někomu představit? Pokud tato osoba sedí ve skupině lidí před námi, můžeme ukázat nejprve na pána, kterého známe a říci: „Ten pán, kterého ti chci představit, není pan Rám, kterého už znáš, ale pán, který sedí přímo za Rámou. Když to takto popíšeme, pak tím poukazujeme na někoho, jehož jméno nám je dosud neznámé. Matka Véda dělá to samé. Ona označí Nejvyšší Já tím, že nám označí to, co je nejblíže známé k Já. Pomocí ne toto, ne tamto/néti, néti shromáždí mnohá jména a formy světa a umístí je v „místě setkání“, kterému udělí jméno „já jsem“. I když toto Já tu není, protože Ono je za/před pocitem „já jsem“ a nemá žádné „jméno“, přesto je Matka véda podporou tohoto „jména“ a „místa setkání“ a tímto způsobem můžeme dojít k pochopení tohoto Jednoho jediného, jež je „mimo elementy“ a nemá žádné jméno a místo. Taková je velká laskavost, kterou prokazuje Matka véd.

35. Ale kdyby vás třetí osvobození, jež je oddělené od těch dvou předchozích (saguna/džívan mukta a nirguna/vidéha mukta), navždy nedostalo ze spárů máji/iluze, jak by potom mohla vůbec nadále přetrvávat tato velikost ne­‑dvojnosti (první dva „druhy“ osvobození přijdou a odejdou; nejedná se tedy o Konečné Osvobození a věčnou volnost)? Proto by měl moudrý adept poznat tuto „bez­‑myšlenkovitost“ (nirguna); jinak se toto „vše“ opětovně stane zmatenými záležitostmi „mnohosti“ světa.

36. Takže proč by se mělo říkat, že Védy, šástry a purány nejsou kompetentní. Vždyť mají schopnost přivodit osvobození saguna, ne? Jak by zde mohlo bez těchto dvou předchozích osvobození (saguna ve změně a nehybná nirguna) vůbec být třetí osvobození, které tě dostane navždy z dosahu máji?

37. A jestliže se říká, že „Pouze ten, kdo padne jako kus klády, je osvobozený, potom jak to, že mohl Šuka dávat mnohé promluvy (Tento světec musel řečnit a používat mysl, aby mohl učit ostatní, a i když se toto vše děje ve vaší iluzi, On je vždy volný)?

38. Prvním osvobozením Šuky bylo osvobození džíva­‑mukta neboli tato božská „řeč“/„já jsem“, které učí Védy. Avšak to není dosažení úrovně „Toho“ nehybného, jenž spočívá v Brahman neboli bez­‑myšlenkovité nirguny/vidéha mukta (Šuka předtím, než šel navštívit krále Džanaku, aby od něho získal pochopení a mohl se stát vidéha muktou, musel být džíva muktou).

39. Proto tu je nejprve Šuka (džíva­‑mukta), potom „Ten nehybný spočívající v Brahman(vidéha­‑mukta) a nakonec zde je tento Pán jóginů (viz verš V.46; třetí osvobození neboli nitja­‑mukta). A když tu je pochopení této podstaty, pak se již přestane objevovat tato „řeč“ (tj. druhé osvobození, které Šuka získal od svého Sadgurua, krále Džanaky).

40. Potom je to „Ten, kdo spočívá v Brahman“ a přestává být kusem klády (tj. mít tělesné vědomí značí být jako kláda). Potom byl Šuka schopen vykládat Bhagavat gítu před králem Parikšitem!

41. Když tu je tato rozprava o bez­‑myšlenkovitém Já, pak tato řeč/„já jsem“ nechce nic než toto pochopení „já neexistuji“. Proto pomocí těchto přirovnání k Brahman* (7.4.21.: Přirovnáními jsou např. prostor, nebe apod. I když pomocí nich nelze dosáhnout tohoto Brahman, přesto mohou přivodit toto pochopení) byste měli prošetřit toto universální „živé a neživé „vše“ a nelézt své pravé Já *(Viz rozprava o ryzím Brahman 7.4. Ono je jako prostor, voda, nebe, atd., V.21 – Ani přirovnáním nelze dosáhnout tohoto Brahman, přesto toto přirovnání může přivodit pochopení, neboť v rámci tohoto přirovnání k prostoru/ákáša neboli k nule/nic můžete dojít k nemyšlení).

42. Tento „přítomný okamžik Jednoho Jediného“ by měl být Brahman, a tak tento přítomný okamžik (“nyní) s tímto viditelným „vše“ by měl být důkladně prozkoumán (adept by měl vždy zůstávat v této „řeči“ universálního „vše“ a pochopit rozlišné stavy, které jsou objasněny v kapitole o Čtrnácti Brahmanech 7.3; měl by stoupat výš a výš a být tak velký, až nakonec exploduje). Proto by měla být osvojena tato všeříkající „řeč“, která je uvnitř „mnoha“ přirovnání.

43. Touto „řečí“ je esence textu Bhagavat a Šuka sám se stal touto „řečí“. Potom by na něho neměla působit tato představa spoutanosti, která se objevila uvnitř tohoto „universálního těla“/„vše“ (vy jste toto poznání, proč pak přinášet myšlenky hrubého těla?).***

*** Siddharaméšvar Maharadž: Jestliže se lidská bytost stane Bohem, nechť potom v její mysli není touha po objektech. To značí „Já jsem Pravda, Nejvyšší Já, a všechny tyto objekty jsou zcela falešné. Ať už přijdou či odejdou, pro mne je to jedno a totéž.“ … Vstřebejte přesvědčení o své vlastní Přirozenosti. V Já není spánek, bdění, sezení, čas, ani okamžik. Takže když vás přepadne myšlenka „Dnes jsem zaspal“, pak ihned na to odpovězte tím, že řeknete „Kdy jsem ale vlastně usnul poprvé? Já jsem tu ve všech třech stavech.“ Když takové situace vyvstanou, měli byste okamžitě odvětit z postoje Já. Jestliže vám někdo řekne, umyjte si nohy, potom řekněte „Kde jsem dostal nohy k umytí?“ Alespoň ve vaší mysli by měly být tyto druhy myšlenek. Když si připomínáte Já, potom tu je pouze Já. Proto mějte vždy toto přesvědčení Já.

44. Proto jednoduše „mluvením“ a „přemísťováním“, aniž byste přitom upadli do apatičnosti/necitelnosti (tj. zapomněním na sebe sama), získáte toto Konečné osvobození/sajudžjata, což je pochopení Sadgurua (tj.: Potom, i když používá poznání v tomto světě, On je usazen před Poznáním).

45. Někdo je označen jako vidéha­‑mukta, jiný jako nitja­‑mukta (navždy osvobozený) a jiný by měl být znám jako džívan­‑mukta (tj. tři druhy osvobození). Jógin chápe úplnou spokojenost/samádhan, která přichází z osvobození vidéha­‑mukta a Samojediný, jenž je Pánem jógy, je nitja­‑mukta (tj. navždy osvobozený jako Vjása ad.).

46. Když je Skutečnost v pohybu, pak se to nazývá džívan­‑mukta; když se nehýbe, potom se jedná o vidéha­‑muktu, a nitja­‑mukta je od těch dvou předchozích oddělen - On by měl být znám jako Pán jóginů. (Šuka byl nejprve džívan­‑mukta, potom vidéha­‑mukta, a nakonec nitja­‑mukta, stejně jako Vjása a další. Takže těmito třemi druhy osvobození jsou: první – hybná saguna; druhé – nehybná nirguna; třetí – tato Skutečnost, která nemá co do činění s tím vším předchozím; Maharadž: Jakmile zmizí mrak, který zakrýval sluneční paprsky, člověk pocítí štěstí. Proč by však mělo pocítit štěstí slunce, On (o) nikdy sebe sama neztratil (o).)

47. Když pochopíte svou vlastní přirozenost (svarúpa), jste klidní, a to by mělo být známé jako fixní pozornost. Avšak když tu je tato nehybnost fixní pozornosti, pak toto bez­‑myšlenkovité Já je stále spojené s universálním tělem/„vše“ (Brahman má spojení s májou/iluzí; tato nirguna je spojená se sagunou a může opětovně upadnout do iluze. Nicméně nitja mukta je navždy svobodný; jako sůl rozpuštěná v oceánu).

48. Mája je příčinou této zkušenosti „já jsem“ a potom se toto „vše“ stává přirozeností, jež je „bez příčiny“ (svarúpa). Měli byste získat svou vlastní spokojenost skrze zakoušení Já/sva­‑anubhava.

49. Pokud jste se dlouho těšili z plodů minulých činností a přesto říkáte „Stále po něčem toužím“, a když toto „já jsem“ na základě této přetrvávající žádostivosti vzplane hněvem (viz V.11; někdy je tu toto poznání „já jsem“, a pak se kvůli svým touhám navrátíte do tělesného vědomí), potom nebylo dosaženo tohoto „ne­‑myšlení“ (občas tu je toto pochopení „já jsem“, a potom člověk upadá zpět do tělesného vědomí kvůli touhám).

50. Avšak když v této přirozenosti (svarúpa) není žádná tělesná totožnost *, jak „tam“ potom může být nějaká pochybnost? Být spoutaný nebo svobodný – to obojí jsou poznatky v důsledku těla. *(Když jste se osvobodili od této spoutanosti „já jsem tělo“ a rovněž od daleko většího těla „já jsem“).

51. Ani Brahma a další bozi nejsou volní do té doby, dokud se drží tělesné totožnosti a intelektu ve své mysli. Když Šuka pocítil stav osvobození, byl to stav universálního „vše“, kdy cítil „jsem volný“. Jak ale toto může být „bez­‑myšlenkovitá“ přirozenost neboli svarúpa (cítit, že jste osvobozeni, nemůže být skutečným osvobozením)?

52. Když zde je pocit „já jsem osvobozen“, pak se toto bez­‑myšlenkovité Já stalo spoutaným. Potom tu je jak volnost, tak spoutanost, a toto „nemyšlení“ stále hovoří bez­‑myšlenkovitě (přirozeně), protože pravá přirozenost (svarúpa) existuje Sama o sobě a není ani spoutaná, ani volná (nitja­‑mukta nikdy nepoznal spoutanost či volnost).

53. Pokud si ke své mysli uvážeš kámen svobody, pak kvůli tomuto poutu klesneš do nižších světů, neboť odlišná tělesná totožnost ani intelekt nejsou v této přirozenosti/svarúpa přijatelné.

54. Volný je pouze Samojediný, jenž se osvobodil od „jáství“. A ať už mlčí či „mluví“, On je stále volný.

55. Když je Skutečnost stísněna do této mula máji, pak tu je prázdný prostor. Jak ale může být pocit svobody Skutečností? Když se někdo snaží pochopit tuto Skutečnost, pak tu je toto prázdné „vše“ a satva guna je mumláním (když si myslíte, že jste pochopili, pak tu stále „vy“ zůstáváte).

Šlóka: Jógin říká: „Definice „být volný“ nebo „být spoutaný“ se vztahuje pouze na guny. Tyto definice mne nezajímají, neboť guny mají svůj základ v iluzi. Takže nejsem ani spoutaný, ani svobodný.“

56. Je tu Znalec pěti hrubých elementů a je tu To Nejvyšší a ryzí Já, které není ani svobodné, ani spoutané. Když tu je spoutanost či svoboda, potom se toto bez­‑myšlenkovité Já stalo hrou gun máji (buď smíchanými gunami spoutanosti nebo sattva gunou osvobození).

57. V iluzi/máje existuje jméno („já jsem“) a forma („vše“/poznání) a toto bez­‑myšlenkovité Já je ponecháno bez povšimnutí. Řekněte mi, jak může zůstat v Brahman pocit „jsem volný“? Jeho zapomnění je přirozeností tohoto „ne­‑myšlení“ a díky tomu Ono zapomene jak na svobodu, tak na spoutanost.

58. Jak zde může být spoutanost a osvobození, když tu je to Nejvyšší/Paramátman a vy (já/ego) zde nezůstáváte? Spoutanost by měla být známá jako utrpení toho, kdo se drží pýchy na ego/jáství.

59. Potom toto bez­‑myšlenkovité Já má buď hrubé tělesné vědomí nebo klam „já jsem“, a obojí přináší vyčerpanost tělesného ega. Tudíž Puruša „neochutnal“ naprostý odpočinek, který je za/před májou/iluzí.

60. Díky představivosti jsou zaneseny do tvé hlavy koncepty spoutanosti a osvobození, a Skutečnost si představuje, že obojí je skutečné.

61. Potom je ale toto bez­‑myšlenkovité Já přeludem máji a je prchavé a falešné jako přechodné mraky. Jakmile přijde probuzení, pak se sen stane falešným.

62. Jestliže se někdo dříve spoutaný stane osvobozený uvnitř samotného snu, potom se stejně ve skutečnosti neprobudil. A pokud není toto „vše“ pochopeno (a je tu spoutanost „mnohosti“), kdo pak může vědět, co se objevuje nebo proč se to objevuje? (Jak může ten, kdo je stále ve snu, pochopit, co to značí být probuzen?)

63. Proto osvobození (mula mája) je pro lidi ve světě a této mula máje („já jsem“) přichází Poznání Já, átma­‑džňána. Díky tomuto ryzímu poznání se pocit „být osvobozen“ (mula mája) rozpustí.

64. Když tu je spoutanost nebo svoboda, potom má bez­‑myšlenkovité Já stále pochybnost a je tu držení se konceptu těla (tělesné totožnosti). Sádhu (realizovaná bytost) je vždy „bez pochybností“, neboť je pravým Já, jež je mimo tělesnou totožnost.

65. Když tu je bez­‑myšlenkovitá vi­‑déha (mimo tělesnou totožnost), jakým způsobem byste měli dál pokračovat a kde přebývat? To bude dobrému posluchači v následující kapitole vysvětleno. Proto by měl pozorně naslouchat.

Tímto končí šestá kapitola sedmé dášaky knihy Dasbodh s názvem „Rozprava o spoutaném a svobodném“.
Překlad do češtiny Aleš Adámek podle anglického překladu Johna Norwella


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)