Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Od 3. června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 18:15 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

26.8. 

     
    9.9.  
     
23.9.      
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.091

5. 6. 2019 - Lenka

Co je skutečnost? Skutečností je to, že vše je jen jedno neomezené Vědomí a kromě něj nic jiného neexistuje. Co vidíme i co nevidíme, to vše je neomezené Vědomí. To by měl moudrý člověk pochopit, a tak očistit své nahlížení. Nepročištěný zrak vidí svět. Očištěné zření vnímá neomezené Vědomí a právě to je osvobozením. Ó Rámo, snaž se proto odstranit touhu po zážitcích. Zbav se nečinnosti a od všech zážitků se oprosti.

V.91

RÁMA se zeptal:

Pane, jaké je semínko toho obávaného stromu zvaného mysl? A jaké je semínko tohoto semínka a tak dál?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, semínkem projeveného světa je tělo se všemi jeho představami dobra a zla. Tělo má též své semínko a tím je mysl, která se neustále ubírá ve směru svých nadějí a tužeb, a je také zdrojem představ bytí a nebytí a z toho plynoucího utrpení. Projevený svět vyvstává pouze v mysli, to dobře ukazují naše sny ve stavu spánku. Cokoli zde vidíme jako svět, je jen výplod mysli, podobně jako jsou hliněné nádoby jen přetvořením hlíny.

Strom zvaný mysl, který v sobě obsahuje nesčetně myšlenek a přestav, má dvě semínka. Prvním semínkem je pohyb životní síly, prány, a druhým semínkem je neústupná touha. Jestliže v příslušných kanálech proudí prána, pak je tu pohyb ve Vědomí a vzniká mysl. Právě pohyb prány je myslí nazírán, chápán a viděn jako projevený svět, který je však stejně neskutečný jako modř nebe. Ustane-li pohyb prány, ustane i projevení světa a je tu stav nejvyššího Dobra. Uvedením prány do pohybu jakoby se všudypřítomné Vědomí probouzelo.

Jakmile se Vědomí takto vzbudí, začne se chápat objektů, objeví se představy a tím i utrpení. A naopak, pokud Vědomí odpočívá v Sobě samém jako v hlubokém spánku, pak člověk dosáhne toho nejtoužebnějšího, a tím je nejvyšší stav. Nezrozený stav Vědomí uskutečníš tím, že ovládneš pohyb prány v psychické rovině vlastních myšlenek a představ, nebo necháš Vědomí spočívat v Sobě samém a nedovolíš, aby byla narušena Jeho jednota. Jakmile je jednota narušena a Vědomí zakouší mnohost, vzniká mysl a s ní i psychické sklony a podmíněnosti.

Aby utišili svou mysl, praktikují jógíni meditaci, pránajámu neboli ovládání pohybu životní síly a jiné metody. Za nejvhodnější metodu k utišení mysli a dosažení klidu a míru považují velcí jógíni právě pránajámu.

Nyní ti popíši ještě další možný pohled, vycházející z přímé zkušenosti mudrců. Ti tvrdí, že mysl se rodí ze silného lpění na tužbách a iluzorních představách.

VASIŠTHA pokračoval:

Když člověk neústupně lpí na nějaké představě a opustí proto zkoumání pravé podstaty skutečnosti, nevidí iluzornost této představy a v důsledku toho vnímá hmotný objekt. Takové nahlížení je omezením a podmíněností. Je-li tato představa silná a vytrvalá, vznikne ve Vědomí projevený svět. Takto chycen ve své podmíněnosti považuje člověk vše, co vidí, za skutečné a upadá tak do iluze. V důsledku intenzity touhy a podmíněnosti zapomíná na vlastní podstatu a vnímá pouze iluzi světa. To vše se děje jen člověku nemoudrému a to, čím takto pokrouceně vnímá, se nazývá mysl. Pokud se mysl ve svém mylném vnímání upevní, stává se semínkem pro neustále se opakující zrození, stáří a smrt.

Jestliže nevznikají představy chtěného a nechtěného, pak nevzniká mysl a je tu nejvyšší klid a mír. To, co utváří mysl, jsou představy, názory, myšlenky a paměť. Pokud by nebyly, jak by mohla mysl existovat? Jakmile člověk, pevně ustálený v tom, co je neměnné, rozjímá o neměnném a vnímá to, co je, tak jak je, pak se z mysli stává ne-mysl. Když psychické podmíněnosti a sklony ztratí svoji hutnost, zprůhlední a vyčistí se, stává se člověk osvobozeným mudrcem. A podobně jako se hrnčířský kruh dále otáčí, třebaže impuls, který ho roztočil, je dávno pryč, tak mudrc jakoby ze setrvačnosti žije a funguje, ale nesměřuje k novému zrození. V jeho případě bylo semínko spáleno a projevený svět již z něho znovu nevyklíčí. Jakmile odejde tělo, je mudrc pohlcen v Nekonečnu.

Obě semínka projeveného světa, tedy pohyb prány a lpění na představách, jsou vzájemně závislé, proto zbaví-li se člověk jednoho, odpadne i druhé. Mysl vytváří iluzi světa a sama mysl je vytvořena pohybem prány v rámci vlastních podmíněností a sklonů člověka. Pohyb prány se zase objevuje jako důsledek psychických podmíněností a představ. Tento bludný kruh je uzavřen, jedno živí druhé a vzájemně se pohánějí k činnosti. Přirozeností prány je pohyb a pohybem ve vědomí vzniká mysl. Podmíněnosti pak udržují pránu v pohybu. Je-li jedno ovládnuto, je ovládnuto obojí.

Psychické sklony a podmíněnosti jsou zdrojem nevýslovného utrpení a bolesti a jsou kořenem nevědomosti. Jakmile však zmizí, v tom okamžiku s nimi odejde i mysl. Nicméně i ovládnutím pohybu prány dojde mysl nehybnosti a přestane vnímat svět v ní přebývající.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, myšlenka na objekt, ať už objekt poznání či objekt zkušenosti, je semínkem pro pohyb prány i lpění na představách. Proto pohyb prány a psychické podmíněnosti nastupují jen tehdy, objeví-li se v nitru člověka touha po zážitcích. Je-li tato touha odstraněna, obojí okamžitě zmizí.

Je zřejmé, že semínkem této touhy po zážitcích je vědomí jedince, bez něho by touha vůbec nevznikla. Protože však Vědomí nemá objekt k zakoušení vně ani uvnitř, je to samo Vědomí, které v důsledku pohybu myšlenek touží zakoušet samo Sebe jako objekt. Tak jako člověk vidí ve snu svoji cestu do cizích zemí nebo i svoji smrt, stejně tak toto Vědomí zakouší svým vlastním rozumem samo sebe jako objekt. Výsledkem takového zakoušení je projevený svět. Je-li tato skutečnost pochopena, iluze zmizí.

Co je skutečnost? Skutečností je to, že vše je jen jedno neomezené Vědomí a kromě něj nic jiného neexistuje. Co vidíme i co nevidíme, to vše je neomezené Vědomí. To by měl moudrý člověk pochopit, a tak očistit své nahlížení. Nepročištěný zrak vidí svět. Očištěné zření vnímá neomezené Vědomí a právě to je osvobozením. Ó Rámo, snaž se proto odstranit touhu po zážitcích. Zbav se nečinnosti a od všech zážitků se oprosti.

RÁMA se zeptal:

Pane, jak lze obojí skloubit? Jak se lze oprostit od zážitků a zároveň od nečinnosti?

VASIŠTHA odvětil:

Takový člověk, který po ničem netouží ani nechce zůstat v nečinnosti, neexistuje jako jedinec, neexistuje jako džíva. Nezůstává nečinný ani nevyhledává zážitky. Koho nezajímají zážitky a vnímání objektů, ten nic nezakouší, není nečinný ani nic nekoná. Zážitky týkající se objektů se nedotýkají podstaty, proto osvobozeným mudrcem je tady a teď ten, kdo má nečinné vědomí.

Osvobozen od všech sklonů a podmíněností a pevně ustálen ve stavu neměnného vědomí, existuje jógín jako dítě. Je v něm blaženost, která k němu přináleží stejně přirozeně, jako patří modrá barva k obloze. Tato blaženost není zážitkem, je to samotná přirozenost Vědomí. Jógín nevytváří svým jednáním rozruch, ale zůstává sjednocen s Vědomím. To přináší osvobození od všech zážitků a zkušeností. Zároveň je zaměstnán neustálou činností a to zase znamená osvobození od nečinnosti.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, ať je dosažení tohoto stavu jakkoli těžké, usiluj o něj a překroč oceán utrpení.

Touha po zážitcích vyvstává jako myšlenka ve vědomí jedince a opakováním nabývá tato myšlenka na síle. A tak tím, že vědomí v sobě vytváří iluzorní stvoření, vede také samo sebe k vlastnímu osvobození. Cokoli si představí, to zhmotní. Tím se spoutává a vystavuje samo sebe utrpení, tak jako larva bource uzavřená ve svém kokonu. V příhodný čas pak dochází k osvobození, neboť jeho podstatou je neomezené Vědomí. Ó Rámo, co vidíme jako vesmír, není nic jiného než čiré Vědomí.

Semínkem tohoto neomezeného Vědomí je čiré Bytí. Neomezené Vědomí a čiré Bytí jsou neoddělitelné jako Slunce a jeho paprsky. Čiré Bytí má dva aspekty. Jedním je různost či mnohost, druhým je jednota. To, co popisujeme jako „toto a tamto“ nebo „já a ty“, představuje různost. Pokud s růzností skončíme a zůstane pouze čiré Bytí, označujeme to jako jednotu. Je-li různost pryč a nastává jednota, není tu žádná zkušenost, žádný zážitek. Jednota není věcí ani objektem zkušenosti. Tato jednota je tedy věčná a nezničitelná.

Ó Rámo, zbav se všech forem rozdělování, rozdělování ve smyslu času, rozdělování na části i rozdělování podle látek. Setrvávej v čirém Bytí. Rozdělování vede k vytváření představ. Ty nejsou od čirého Vědomí odlišné, ale samy o sobě nejsou skutečné. K čistotě zření se nelze dobrat rozjímáním o rozdělování.

Čiré Bytí bez rozdělení je semínkem všeho, o čem jsme mluvili, ale pro Ně samotné semínko neexistuje. Čiré Bytí je příčinou všeho, ale samo je bez příčiny. V Něm se vše odráží. Tak jako různé chutě zakoušíme jedním jazykem, tak jsou různé zážitky prožívány v tomto jediném čirém Bytí. V Něm se rodí, existuje a zaniká bezpočet vesmírů a v Něm se vše dostává do vzájemného vztahu.

Čiré Bytí je těžkostí ve všech těžkých věcech a lehkostí ve všem, co je lehké. Je hrubostí i jemností. Je prvním mezi prvními i posledním mezi posledními. Je jasem všeho zářícího i temností temnoty. Je látkou ve všem hmotném i prázdnotou prostoru. Je ničím a je vším, je a není. Je poznáno a je nepoznáno. Toto jsem a Toto nejsem.

Ó Rámo, všemi prostředky a veškerou svou silou se snaž být ustálen v tomto nejvyšším stavu, a pak dělej, co je třeba. Kdo dosáhne stavu, který je skutečností vlastního Já a je naprosto čirý a čistý, ten nalezne nejvyšší klid a mír. Dosáhneš-li jej, budeš navždy osvobozen od strachu plynoucího ze světské existence.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy