Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  •  v květnu v úterý 1 x a to 28.5. od 18 hod.,
  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Úterý: 28.5. 2019 od 18.00 do 20.30 (Divoká Šárka); od června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 17:45 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.,18.,19.5       
28.5.       
3.6.       
17.6.       
1.7.       
15.7.       
29. 7.      
12.8.      
 26.8.      

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha V. - O zániku - V.060-V.064

13. 3. 2019 - Martin

Znalost Pravdy je oheň, jenž spálí všechny naděje a touhy jako suché listí. Tomu se říká samádhi. Tedy nikoli jen tomu stavu, kdy člověk zůstává potichu! Samádhi je stav, v němž je věčná spokojenost, jasné vnímání toho, co je, a v němž není jáství. Je to stav, v němž člověk nepodléhá protikladům a je oproštěn od obav a přání něco získat či se něčeho zbavit. Od okamžiku, kdy vzejde Sebepoznání, se pro mudrce stává stav samádhi trvalým. Nemůže ho ztratit nebo na chvíli přerušit.

V.60,61

VASIŠTHA pokračoval:

Takovýmto zkoumáním dosáhl Suraghu nejvyššího stavu Vědomí. Od té doby se už netrápil, ale vykonával svoji práci s vyrovnanou myslí. Byl soucitný, přesto ne se vším svolný, nezavrhoval dvojice protikladů, ale nebyla v něm závist, nebyl chytrý ani bez chytrosti, neměl záměr ani nebyl bez záměru. Žil s nezaujatostí a vnitřním klidem. Pochopil, že všechno jsou jen rozličné projevy Vědomí. Získal plné pochopení a byl proto v radosti i bolesti naplněn klidem a mírem.

Tak po určitou dobu vládl a potom ze své vůle odložil své tělo. Dosáhl sjednocení s neomezeným Vědomím. Ó Rámo, žij a vládni ve světě také tak, s osvícenou myslí.

RÁMA se zeptal:

Mysl je ale tak nestálá. Jak může člověk dosáhnout dokonalé rovnováhy?

VASIŠTHA pokračoval:

K tomu ti povím, jak spolu rozmlouvali král Suraghu a mudrc Parigha. Poslouchej.

Král Suraghu měl blízkého přítele, jímž byl perský král Parigha. Jednou postihl perské království velký hladomor a Parigha byl hluboce sklíčený při pohledu na utrpení svého lidu. Když viděl, že všechny snahy zbavit je trápení jsou marné, odešel Parigha, aniž by komu řekl, do lesů a prováděl odříkání. Živil se suchým listím a přijal jméno Parnada. Po tisíci letech pokání a rozjímání dosáhl poznání Já a poté se svobodně toulal po třech světech.

Jednoho dne potkal krále Suraghu, jehož znal z dřívějška. Dva osvícení králové jeden druhého náležitě uctili.

PARIGHA se zeptal:

Podobně jako jsi ty dosáhl Sebeoznání díky pokynům mudrce Mándavji, já dosáhl Sebepoznání skrze milost Pána, když jsem učinil pokání. Řekni mi prosím, je nyní tvoje mysl v dokonalém klidu? Žijí tví poddaní v míru a spokojenosti? Jsi pevně ustálen v nezaujatosti?

SURAGHU odvětil:

Kdo může skutečně pochopit boží vůli? Ty a já jsme byli od sebe odděleni velkou vzdáleností, ale nyní nás to svedlo dohromady. Co je pro bohy nemožné? Byli jsme požehnáni tvojí svatou přítomností, díky ní jsme zbaveni špatností a omylů a cítím, že naše spokojenost má nyní tvoji podobu. Společenství dobrých a svatých mudrců je jako nejvyšší stav osvobození.

V.62, 63

PARIGHA řekl:

Ó králi, každý čin toho, kdo je pevně ustálen v nezaujatosti a rovnováze, přináší radost, na rozdíl od činů jiných lidí. Jsi ty ustálen ve stavu nejvyššího klidu a míru, kdy v mysli nevznikají žádné myšlenky ani představy, tedy ve stavu samádhi?

SURAGHU řekl:

Svatý muži, prosím řekni mi, proč jen ten stav mysli, v němž nevznikají myšlenky a představy, je nazýván jako samádhi? Je-li člověk znalec Pravdy, může někdy jeho mysl, ať už zaměstnaná činností nebo rozjímáním, ztratit stav samádhi? Nemůže. Osvícený člověk je navždy v samádhi, i když se zabývá světskými záležitostmi. Na druhé straně ten, jehož mysl v klidu není, neprožívá samádhi, ani když zaujímá lotosovou pozici.

Znalost Pravdy je oheň, jenž spálí všechny naděje a touhy jako suché listí. Tomu se říká samádhi. Tedy nikoli jen tomu stavu, kdy člověk zůstává potichu! Samádhi je stav, v němž je věčná spokojenost, jasné vnímání toho, co je, a v němž není jáství. Je to stav, v němž člověk nepodléhá protikladům a je oproštěn od obav a přání něco získat či se něčeho zbavit. Od okamžiku, kdy vzejde Sebepoznání, se pro mudrce stává stav samádhi trvalým. Nemůže ho ztratit nebo na chvíli přerušit. Tak jako čas nezapomíná plynout, nezapomíná člověk na poznání Já. Tak jako je hmotná věc navždy hmotná, je mudrc navždy mudrcem.

Jsem navždy probuzen, čirý, v klidu a míru uvnitř sebe, ve stavu samádhi. Jak by to mohlo být jinak? Jak by tu mohlo být něco jiného než Já? Jestliže po všechny časy a všemi způsoby je Já vším ve všem, jak by tu mohl být jiný stav než samádhi? A co lze nazvat samádhi?

PARIGHA řekl:

Ó králi, zajisté jsi dosáhl plného osvícení. Záříš blažeností, klidem, dobrotou a čistotou. Není v tobě pocit ega, touha ani odpor.

SURAGHU pokračoval:

Ó mudrci, není tu skutečně nic, po čem by stálo za to toužit, nebo co by měl člověk odmítat. Dokud jsou věci viděny jako objekty, nejsou ničím jiným než představami a vjemy. Není-li co získávat, není ani co odmítat. Dobrý a špatný, malý a velký, cenný a bezcenný jsou všechno pojmy založené na tom, že něco je vhodné a něco ne. A jestliže toto ztratí svůj význam, to další vůbec nevyvstane. Všechno, co vidíme ve světě, hory, oceány, lesy, muži, ženy a ostatní objekty, to vše je bez podstaty. Proto po tom nevzniká ani touha. A není-li tu touha, je v srdci člověka nejvyšší klid a mír.

V.64

VASIŠTHA pokračoval:

Po svých úvahách o iluzorní povaze projeveného světa se mudrci Suraghu a Parigha vzájemně uctili a pak vrátili ke svým povinnostem.

Buď pevně ustálen v Poznání a zbav své srdce nečistého pocitu ega. Jakmile čisté srdce nahlédne neomezený prostor Vědomí, jenž je zdrojem vší blaženosti a je v dosahu každého, spočine v nejvyšším Já. Mysl takto oddaná neomezenému Vědomí je obrácená do Sebe a naplněna Sebepoznáním, a není tudíž ovlivněna žádným trápením.

Třebaže se budeš zabývat záležitostmi denního života a třebaže v tobě vyvstanou pocity příjemného a nepříjemného, tvé vnitřní bytí se nikdy nepošpiní. Tak jako světlo zažene temnotu, tak poznání toho, že svět je výtvor nevědomosti, vyléčí všechny nemoci. Jakmile vzejde toto Poznání, jednou provždy ustane nevědomé vnímání světa jako něčeho skutečného. Proto podobně jako mořská voda nepůsobí na oči ryb, tak i ty, třebaže se budeš zabývat nějakou činností, nebudeš k této činnosti připoután a nebude tě ovlivňovat. Nikdy už nebudeš prožívat iluzi.

Člověk opravdově žije jen tehdy, září-li v jeho srdci jasné světlo Poznání Já. Tehdy jsou všechny jeho činy naplněny blažeností. Dny a posvátné knihy jsou opravdové pouze tehdy, když srdci člověka přinesou nezaujatost a Sebepoznání. Stejně tak jen tací přátelé, kteří srdce člověka vedou k nezaujatosti a Sebepoznání, jsou ti praví. Ó Rámo, uchraň svého džívu od bažiny projeveného světa. Jakmile pochopíš Pravdu, nikdy se již do této bažiny nevrátíš.

Ó Rámo, společenství mudrců ti pomáhá poznat prostředky k dosažení Sebepoznání. Proto by člověk neměl žít na místech, kde takové společenství chybí. Ve společenství moudrých se mysl hledajícího rázem uklidní. Člověk by měl sám sebe pozvednout a ne místo toho zabřednout do bažiny nevědomosti. Moudrý člověk neustále zkoumá podstatu světa a Já. V tom mu nepomohou přátelé, bohatství, příbuzenské vztahy ani svaté texty. Pouze čistá mysl, která se neustále zabývá zkoumáním Já a je obdařená nezaujatostí, umožní člověku překročit oceán nevědomosti.

Člověk získá poznání Já, jakmile pohlédne na tělo jako na netečnou hmotu. Je-li rozptýlena temnota nevědomosti čili pocit ega, zazáří světlo Poznání Já. Tento stav Sebepoznání či dokonalého osvícení je mimo všechny popisy. Tak jako sladkost cukru lze poznat jen přímou zkušeností, tak pouze přímou zkušeností lze poznat povahu osvícení. Zmizí-li mysl i pocit ega, vyvstane Poznání Já. Tento stav je dosažen praktikováním jógy a v některých ohledech je srovnatelný s hlubokým spánkem, ale ve skutečnosti jej nelze popsat ani s ničím porovnat.


Překlad Lenka Vinklerová

další části knihy