Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 27.11. 2018 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      19.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

VI.8 - Rozpuštění viditelného (z knihy Dásbódh)

26. 10. 2018 - Gábina

Jakmile je bez-myšlenkovité Já spatřeno, jeví se jako „vše“ a je považováno za pravdivé (protože jeho základ je pravdivý). Když je však pochopena bez-myšlenkovitost, tento svět „vše“ je poznán jako neskutečný. Ono „Jedno jediné za/před vnitřním prostorem/parabrahman chápe, že je falešné, třebaže se objevuje (tj. je to jako sen).

Je-li řečeno, že je skutečné, přesto bude zničeno a je-li řečeno, že je falešné, přesto je viděno. A nemá-li takováto mysl víru v tohoto purušu, bude vytvářet mnohé objekty uvnitř této prakrti/puruša.

//Šrí Rám//

  1. Dříve vyvstala v posluchač otázka: „Je-li toto „vše“/poznání falešné, pak proč je to viděno?“ Naslouchejte pozorně a bude zde odpověď této „řeči“.
  2. Věřit, že toto vnímané „vše“ je Pravdou, není bez-myšlenkovitým vnímáním Džňánina. Proto by se měl hloupý a nevědomý džíva, který spatřuje neživé objekty, věnovat této bez-myšlenkovité Pravdě.
  3. Abyste vnímali jednotu tohoto „vše“, je třeba utvořit tuto ryzí sattvagunu (tj. všechno zapomeňte a pak jste vším a všude). Přesto i tato „řeč“ Světce a puruši by měla být považována za falešnou.
  4. Jestliže řeknete, že vše, co vidíte svýma očima, je pravdivé, pak “zde“ nebyla tato činnost „já jsem“ pochopena. Nežeňte se hladově po objektech světa, protože jinak vás přemůžou pochybnosti.
  5. Když vidí jelen přelud (vody), toto „tam“ (tj. brahman) utíká velmi rychle pryč. Jak lze ale zvířeti vysvětlit, že tu ve skutečnosti žádná voda není a že toto „vše“ je rovněž falešné? (Tělesné vědomí a nepřítomnost vivéky jsou znaky zvířat. Zvíře nedokáže pochopit toto „vše“. Přijímá toto „vše“ a svým intelektem ho dělí do „mnoha“ věcí.Nicméně lidský intelekt má schopnost chápat, ale pouze v případě, že projeví zájem pečlivě rozjímat o tomto subjektu.)
  6. V této noci nevědomosti je vnímán sen a toto „vše“ se pak rozpadává do „mnoha“ projevů (pokud však zanecháte temnotu nevědomosti a přestanete dávat jména a tudíž formy tomu, co je již zde, tj. tomuto „vše“, pak to, co je tady, bude jasně vnímáno ve světle poznání.) Pokud se toto „vše“ (neboli „já jsem“) rozdělí mezi lidmi do velmi mnoha myšlenek***, jak pak lze ocenit Pravdu?

***Siddharaméšhvar Maharadž – Ale představte si možnost, že by dokázal mluvit skutečný osel se čtyřma nohama. Řekl by: „Kus čtyřbokého dřeva se postaví svisle a vy ho nazvete pilířem. Když je umístěn vodorovně, říkáte mu trám. Nebo takové dřevo může být zavěšeno na dveřích tak, aby se neotvíraly, pak je to pro vás závora. Vy lidé označujete jeden kus dřeva určité velikosti a tvaru různými jmény. Vaše přesvědčení/buddhi je jako mé dlouhé uši a z tohoto přesvědčení vyrašilo tolik rozdílných mínění. Avšak v každém z nich vidím dřevo a nic než dřevo. Kdo je pro vás potom oslem, vy hloupí osli o dvou nohách?“ Pokud toto prohlásí, bude těžké dokázat mu, že říká něco špatně!

  1. Existuje velice zkušený umělec a Ten vytvořil krásný barevný obraz (vy jste tímto Pánem barev)*** Spatříte ho před očima a ihned si jej zamilujete, ale poté se brahman „tam“ promění v pouhý prach.**** (Vidíte před sebou svůj vlastní odraz, a proto je tu pocit lásky pro toto stvořené „vše“. Ale pak, kvůli nevědomosti, toto „vše“ zapomenete, a když vidíte svýma očima „mnoho“ forem, potom se Jedno jediné nezničitelné brahman jeví jako „mnoho“ zničitelných objektů.)

***Siddharaméšvar Maharadž – Bez-myšlenkový Znalec se stal tímto pestrým/rozmanitým viditelným světem; obrazem namalovaným vašimi vlastními myšlenkami. Dívejte se pozorně a pochopte, že v tomto hrubém světě, vně i uvnitř, existuje toto poznání, které je za barvami... Pochopte, že to jste vy/Já , které vidí sama sebe vně. Pak je všude tento Pán barev. Přijímejte cokoliv a chápejte to, že to je Já. Když je všechno vnější zničeno, rozbito a spáleno na popel, pak bude spatřeno toto přenádherné Jedno jediné. ****Siddharaméšvar Maharadž – Vše, co vidíme ve světě – všechny stromy, kameny, hory, budovy, obilí, ošacení, a všechny substance, které dohromady tvoří tělo, to vše vychází z prachu, existuje jako prach a nakonec je zničeno a stane se prachem. Co dalšího je třeba dodávat? Zvířata a ptáci, hmyz, červi a i lidé jsou pouze prach. Z prachu se urodilo obilí a z něho pak krev, a z ní tekutina k plození/semeno, z něhož je stvořen člověk. Tento prach je ´linií lidstva´, ale uvnitř toho všeho je originální Puruša.

  1. V této noci nevědomosti se objevuje „mnoho“ žen, slonů a koní a mysl je do nich pohroužena (tj. Na Jednom jediném se objevuje objektivizace). Jakmile je zde denní světlo, pochopíte, že šlo pouze o škaredé kůže (tj. když přijde světlo pochopení neboli poznání, tento svět již není dále krásný. Dobré a špatné, krásné a šeredné atd., to jsou jen vaše názory a skutečná krása spočívá ve vidění jednoty).
  2. Modly ze dřeva a kamene (tj. hrubá těla) jsou půvabně vytvořeny v „mnohosti“. Jsou považovány za nesmírně krásné, ale pak toto vskutku krásné „vše“ a toto brahman „tam“ byly omezeny na pouhý kámen (na toto krásné „vše“ a na věčné brahman bylo navršeno mnoho objektů; ukradly jim jejich krásu a pravdivost. Když považujeme toto všechno za skutečné, uctíváme modly a vykonáváme „mnoho“ sádhan atd.)
  3. Kolem chrámu (tj. „já jsem“) je „mnoho“ model s pokřivenými těly a krutými, nenávistnými pohledy. Toto Jedno jediné „tam“ (tj. brahman) bylo rozděleno do tří částí (tj. znalec, poznání a poznané) a pak je na toto „já jsem“ (tj. chrám) nahlíženo povrchně a jeví se plné těchto „mnoha“ těl.
  4. *V této hře nazýváme svět tímto krásným „vše“ a toto brahman „tam“ se inkarnuje do deseti smyslů a objevuje se jako žena. Hledí na vás svůdným pohledem, ale pak se tato Skutečnost stane robustním a neomaleným světem „mnoha“ forem. *(jiný příklad, ve vesnici byla zinscenována hra o příběhu Rámy a toto Jedno jediné zde vystupuje v podobě krásné ženy. Hází svůdné pohledy, ale jde o muže oděného v ženských šatech.)
  5. Ve falešné okázalosti „mnoha“ forem tu je tento hrubý svět a pak se tato bez-myšlenkovitá svarúpa stává činnostmi těchto „mnoha“ forem. A když se „vy“ domníváte, že je toto viditelné skutečné, pak vězte, že se toto bez-myšlenkovité Já stalo nevědomým džívouavidjamáji („já jsem tělo“).
  6. Pak je neskutečné vnímáno jako skutečné a Skutečnost* tak potřebuje provádět náležitou vivéku. A proto, jak můžete považovat toto zdání, které pouze vstoupilo do vašich očí, za Pravdu? *(Vy jste ta Skutečnost, ale nepochopili jste to.)
  7. Když pohlédnete nahoru, zdá se vám, že je prostor ohnutý do všech směrů (tj. bezforemný prostor na sebe vezme podobu) a pokud se podíváte do vody, pak leží tento prostor v rovině a v jeho středu lze vidět třpytící se hvězdy; ale pak se tato Skutečnost stala „mnohými“ falešnými odrážejícími se věcmi (mysl každé individuality přijímá tento prostor, který je vázán ke Skutečnosti, a představuje si velmi „mnoho“ věcí.)
  8. Král (paramátma) přivádí zručného umělce a tento puruša (pak) vytvoří obraz (tj. prakrti), který je považován za Krále. A když pochopíte, že to, co se objevilo, je odrazem Skutečnosti, je to velice potěšující. Avšak kvůli „mnoha“ věcem“ mysli bylo toto pochopení ztraceno. (Dokonalá spokojenost/samádhan přichází tehdy, když puruša pochopí, že tento vytvořený obraz není Mnou, ale Mým odrazem ; jakmile je pochopeno, že toto „vše“ je falešným zdáním, není tu nic než Jedna jediná Skutečnost).
  9. V zorničkách očí nelze spatřit toto „vše“ (je nutné nahlížení s vivékou), ale pokud pochopíte tuto múla máju, pak tu může být tato Skutečnost. Nicméně když oči něco vidí, pak vidíte odraz odraženého objektu/obrazu. Jak pak může být tímto způsobem pochopena Pravda? (tj. když tu je pouze smyslové vnímání, jsou tu „mnohá“ hrubá těla a objekty zrcadlící se v tomto odraženém „vše“).
  10. Kdekoliv se objeví bublina, je v ní viděno „mnoho“ forem. Ale během okamžiku bublina praskne a zmizí a formy se stanou falešnými (tělesné vědomí je bublinou objevující se v tomto oceánu poznání). (Maharadž – bublina praskne a oceán se směje).
  11. Když v ruce držíte nějaká malá zrcadélka, lze v nich spatřit mnoho odrazů vaší tváře. Stejně tak když máte ve svém vlastnictví guny, pak lze spatřit mnoho odrazů vaší formy. Ale potom se toto Jedno jediné objevuje jako příliš mnoho (objektů) a tato Skutečnost je od začátku do konce ztracena (kde je v této bezčasé Skutečnosti začátek a konec?)
  12. Pak je toto vše iluze. Podobá se to stádu zvěře procházejícímu podél břehu řeky a dalšímu stádu, které je ve vodě viděno převráceně. Nebo vzdálené ozvěně vydaného zvuku.
  13. Když stojíte na břehu jezera nebo nádrže, pak se brahman „tam“ jeví jako tyto odrazy zvířat, ptáků, lidí a opic. (Když se toto Já stane hrubým tělem, pak Jedno jediné vidí samo sebe jako „mnohé“; potom toto Jedno jediné spatřuje zvířata, lidi atd. a nedokáže vidět vodu, na které se tyto formy objevují.) Nebo když se toto Jedno jediné dívá na hladinu v „mnoha“ hrncích, potom jsou viděny odrazy mnoha stromů a toto brahman se tak rozdělilo do příliš mnoha forem (tělesné vědomí si představuje mnohost tam, kde je jedinečnost. Prostupujete jako prostor uvnitř i vně „mnoha“ hrnců, ale kvůli povrchnímu nahlížení a nepřítomnosti vivéky vidíte pouze odrazy na hladině.)
  14. Když je tu zápal se učit a je zde „mnoho“ učebních oborů atd., pak je toto Jedno jediné smeteno v tomto přeludu máji. Ale ve skutečnosti je to Jeden jediný puruša uvnitř prakrti, který vidí (tj. pozoruje). Nicméně když jsou tato „mnohá“ spojení rozrušena, pak se objevuje „mnoho“ neshod. (považovat se za jednoho z „mnoha“ přináší „mnoho“ povinností, snů, tužeb, cest a prostředků, konfrontací, libostí a nelibostí atd.)
  15. Proč je tomu tak, že se tato Skutečnost usadí v paláci zrcadel a pak vidí ještě jednu (tento palác/„vše“ je místem, kde Skutečnost vidí Svůj vlastní odraz)? A poté je toto „vše“ odstraněno malým plamenem lampy a jsou vidět pouhé stíny tohoto „vše“? (tj. pak se tento zdroj světla tj. „já jsem“ stane malým plamenem „já jsem individuální mysl“ a jsou vrhány pouze stíny vašeho „já“).
  16. Tímto způsobem se bez-myšlenkovité Já stalo cestami „mnohosti“, a pak i když jsou viděny skrze fyzické oči, jeví se jako skutečné, protože Pravda je jejich základem. Ale Pravda je bez-myšlenkovitá, tudíž kam by měla být umístěna vaše víra? (tj. necháte se nadále omezovat myšlenkami, když víte, že jste bez-myšlenkovití?)
  17. Mája je falešná, je to iluzionistka, a přesto se jeví jako Pravda. Ale tento bez-myšlenkovitý Znalec by ji neměl považovat za pravdivou.
  18. Jak můžete být moudrým zkoumajícím, považujete-li neskutečné za skutečné? Kvůli síle *avidja/nevědomosti, se tato esence (já neexistuji) stala pouhou nevědomostí/avidja. *(avidja mája znamená považovat se za tělo; vidjamája znamená považovat se za poznání)
  19. Kouzlo člověka (představivost, radžoguna, tj. avidja) způsobilo, že se tento universální svět/„vše“ jeví jako hrubohmotný objektivní svět a lidé ho vnímají jako skutečný. Nakonec však pochopíte, že to obojí byly falešné jevy uvnitř této Skutečnosti, která je bez podpory (avidja i vidja jsou májou).
  20. Stejně takový je i podvod tohoto démona zvaného nevědomost. Kvůli nevědomosti skutečný Bůh považuje tento svět za skutečný. I Ráma toužil po kůži jelena vytvořeného z pěti elementů. (Když Ráma zapomněl na sebe sama, stal se Ravanou. Taková je síla nevědomosti. Pak toužil po kůži/podpoře „zvířete, které vidí přelud“, tj. džívy, a oklamán nevědomostí začal Sebe sama považovat za tělo vytvořené z pěti elementů. Vy jste Ráma, ale kvůli nevědomosti jste na Sebe sama zapomněli.)
  21. Tento démon se potuluje v noci nevědomosti, jakmile se odvrátí od svého předešlého těla (tj. suprakauzálního těla neboli světla poznání). Z tohoto Jednoho jediného (Átma) vzešlo toto „vše“ a pak toto „vše“ přijalo zrození z několika kapek *krve (kvůli tělesné totožnosti) *(Maharadž – semeno je výtažek krve).
  22. Jak praví legenda, do města *Dvarka vstoupili zlí démoni, kteří se jevili se jako „mnohé“ plody a objekty. A říká se, že Krišna tyto démony, kteří nabývali „mnoha“ forem vytvořených z podvodu a nevědomosti, zabil (kvůli nevědomosti se na tomto „já jsem“ objevilo „mnoho“ jmen a tudíž „mnoho“ forem; jedině Krišna věděl, jak je zabít). *(Dvarka bylo Krišnovo město; toto „já jsem“)
  23. Jak velký byl podvod Ravany, když pomátl i hlavu *Rámy. Ráma dokonce postavil pro démona kalanemu(kala - čas/smrt, nema – ustanovit; tj. ten, komu je předurčeno umřít) místo odpočinku/ášram. Jak by však toto mohlo být tím, „které nebylo nikdy předtím spatřeno“ (tj. Átma)? *(MaharadžRáma a Ravana jste vy sami.)
  24. Tito démoni „mnohosti“ jsou velmi mazaní a obratní v magii (tj. toto je muž, toto je žena, toto je hrnek atd.), ale Bůh vytvořil tuto šakti a zničil je („já jsem“ neboli šakti má sílu nad všemi objekty a ničí avidju a objektivizaci). Přesto pochopte, že tato šakti nemá žádnou kontrolu nad Bohem (tj. nad šivou, Znalcem tohoto „já jsem“). (Maharadž – myšlenka je jako komár; stačí jedno plácnutí a je mrtvý)
  25. Pro Boha není možné poznat klam tohoto démona zvaného nevědomost (tj. protože On zná pouze Svou šakti/poznání). Jeho dovednost v umění klamu byla získána z tohoto zázraku múla máji (z prapůvodní iluze, tj. múla máje/šakti se projevily guny a z tama guny vzniká pět elementů a z pěti elementů přichází „mnoho“ objektů, viz. 8.4)
  26. Člověk předvádí bezcenné triky představivosti („Je tu toto a tamto“); démon předvádí prázdnou magickou show a přiměje vás zapomenout na sebe sama (jedině vy jste zde, ale zapomněli jste to, tj. nevědomost). Ale tyto „mnohé“ rozmanité formy jsou májou Boha a ta nemá nad Bohem žádnou moc.
  27. Jakmile je bez-myšlenkovité Já spatřeno, jeví se jako „vše“ a je považováno za pravdivé (protože jeho základ je pravdivý). Když je však pochopena bez-myšlenkovitost, tento svět „vše“ je poznán jako neskutečný. Ono „Jedno jediné za/před vnitřním prostorem/parabrahman chápe, že je falešné, třebaže se objevuje (tj. je to jako sen).
  28. Je-li řečeno, že je skutečné, přesto bude zničeno a je-li řečeno, že je falešné, přesto je viděno. A nemá-li takováto mysl víru v tohoto purušu, bude vytvářet mnohé objekty uvnitř této prakrti/puruša. (Mysl nedokáže pochopit Skutečnost, spatřuje pouhý odraz Skutečnosti, tj. poznání (puruša/prakrti). Ale ona nemá víru ani v toto (poznání) a vytváří pak mnoho jmen a forem domnívajíc se, že v nich získá štěstí.)
  29. Pak ale tato bez-myšlenkovitá Pravda není a jsou zde iluzorní myšlenky máji. Bez-myšlenkovité Já se potom stane „přebývajícím ve snu“, který spatřuje mnoho forem. Pochop to můj drahý.
  30. Jestliže nadále cítíte, že tento zdánlivý jev je skutečný, pak se toto brahman „tam“ dopouští obrovského omylu. Proto můj drahý naslouchej (neboť toto je jediná (potřebná) sádhana).
  31. Tento viditelný projev je plný nevědomosti/avidja (hrubá objektivizace) a vaše tělo je ve své podstatě rovněž nevědomostí/avidja, a tak bylo toto bez-myšlenkovité pochopení „tam“ zcela překryto nerozlišováním/avivékou.
  32. Vidoucí vnímá toto viditelné „vše“, ale jakmile se mysl zabývá tímto projevem a libuje si v něm***, pak se Skutečnost jeví jako *jemné tělo, které je plné avidji (tj. hrubé objektivizace) *(tj. výplody mysli, buddhi, čitta, ego, prána, deset smyslů atd.)

***Siddharaméšhvar Maharadž – Pouhou zkušeností smyslových objektů se džívou nestanete, ale kvůli připoutanosti a přemýšlením o těchto objektech však ano.

  1. Pak je tu avidja spatřována avidjou a toto „já jsem“ věří, že je to skutečné. Poté jsou vytvořeny hrubé tělo a „mnohé“ věci avidji. (Maharadž – je-li poznání šťastné pouze z toho, že zná sebe sama, pak je to vidja mája… pokud se stane trochu více objektivní, pak se objeví elementy…. To je avidja mája)
  2. Tato Skutečnost poté říká: „Já jsem tělo“ a toto bez-myšlenkovité Já, prosté pozornosti, nabývá pozornost, která přináší tělesné vědomí. Kvůli tomu se Znalec, který je nirgunou, jeví jako mnohé viditelné objekty.
  3. Ať je tu jen samotné hrubé tělo, anebo ať je zde toto viditelné „vše“, přesto je obojí považováno za Pravdu, protože jejich základem je Pravda. (i když je hrubé tělo kvůli své falešnosti ponecháno stranou, přesto je tato Pravda překryta tímto tělem „vše“). Původně byla v prakrti/puruša tato velká pochybnost „já jsem“ a ta se rozrostla do „mnoha“ dalších pochybností, které přišly s myšlenkou „já jsem tělo“.
  4. Držíte-li se pevně představy, že jste tělem „vše“ a troufale se snažíte spatřit brahman, pak je kvůli tomuto viditelnému „vše“ cesta parabrahman zatarasena.
  5. Ve skutečnosti je to toto brahman, které považuje toto viditelné „vše“ za Skutečnost. Jak lze potom vstřebat přesvědčení o této Jedné jediné Skutečnosti? Pochopte, k jak velkému omylu neuváženě došlo.***

***Siddharaméšhvar Maharadž – Pokud aspirant začne praktikovat „Já jsem Brahman“, pak „já“, které se drželo těla (ztotožňovalo se s tělem), vstane a přilne k Brahman. Malé „já“ se stalo velkým. Toto je jediná změna, ke které dojde. Stejně jako se kocour poté, co sní malá koťátka, nafoukne troufalostí, tak i džíva spolyká koťata ve formě hrubého, jemného a kauzálního těla, opustí představu, že ´jáství´ je v těchto tělech, ale začne místo toho říkat „já jsem“ supra-kauzálnímu tělu. Proto nejenom že ego nezemřelo, ale začalo vykřikovat „Já jsem Brahman.“ Bez zabití tohoto „já“ nebude ego zlikvidováno. I když jsme možná zabili vše ostatní, stále ještě zbývá zabít vlastní já. Tento úkol lze velmi stěží splnit bez pomoci Sadgurua.

  1. Prozatím je bez-myšlenkovité Já tímto „já jsem“, a brahman nelze „jástvím“ dosáhnout. Nicméně pozornost, která byla obrácena na hrubé tělo, je nyní přesunuta na toto viditelné „vše“ (tj. „jáství“ potřebuje tělo, ať už hrubé nebo tělo tohoto „vše“, ale nějaké tělo je prostě potřeba).
  2. Pokud v těle z kostí a s fyzickýma očima řeknete: „Pochopím úplnost brahman“, pak ve skutečnosti nejste Znalcem a toto ryzí poznání se stalo zaslepeným hlupákem.
  3. Vše, co je viděno a myslí vnímáno, je na konci „času“ zničeno. Proto pochopte; to, co je za/před viditelným „vše“, je parabrahman.
  4. Toto parabrahman je věčné a mája je to, když se Ono/Parabrahman jeví jakožto dočasné. Ona je touto nepřerušovanou „řečí“ uvnitř „mnoha“ šáster.
  5. Pokud se tato saguna promluva stane pozorností hrubého tělesného vědomí, pak si bude Átman klást otázku: „Kdo jsem já?“ A tato „řeč“ bude zajisté přehlédnuta. (Tělesné vědomí se ptá „Kdo jsem já?“; zatímco tato promluva saguna zná „já jsem“)
  6. „Co je toto já? To byste měli vědět. Opuštěním tohoto „jáství“ by tu měla zůstat ananya (stav, kde není nic dalšího) a tato samádhána, která je uvnitř blaženosti těla „vše“, bude přirozeně vstřebána. (Blaženost je radostí, která přichází, když je toto vytvořené „já jsem“ pochopeno. Samádhána je přirozenou, ničím nevyvolanou radostí z Jednoho jediného, v němž není nic druhého).

Tímto končí 8.kapitola 6.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Rozpuštění viditelného“ .

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)