Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 5.3. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

V.3 - Pozornost žáka/šišji (z knihy Dásbódh)

15. 6. 2018 - Gábina

Pokud není pochopeno toto tělo „vše“, jsou tu útrapy hrubého těla. Pokud nedbá o svou dharmu, je toto Nejvyšší ubohé. Pokud srdce tohoto „já jsem“ neobrátí své činnosti k tomuto „vše“, obrací se k hrubému.

Nemáte-li úctu k lidem a nemáte v lásce Světce/sadždžana, pak toto „já jsem“ uvnitř džívy žije den za dnem, aniž by si uvědomovalo svou pravou přirozenost.

Pak jsou toto Věčné a tento „čas vše“ chyceny ve falešnosti a tato „řeč“ se stává nekončícím příběhem klamu. Pak Jedno Jediné nechápe ryzí činnost neboli bez-myšlenkovité Já uvnitř tohoto „slova“.

|| Šrí Rám ||

  1. Dříve byla vysvětlena ryzí pozornost Sadgurua. Pokud budete nyní naslouchat pozorně, vyložím vám, jak rozpoznat opravdového žáka/šišja.

  2. Bez Sadgurua a bez opravdového žáka (sat-šišja)(sat-pravý/ryzí)se Átman stává bezcenné a je naprosto ztraceno (považuje se za tělo). Jak ale lze toto ryzí poznání Sadgurua vůbec kdy vyčerpat/unavit bez opravdového žáka? (Sadguru je věčně svobodný. On vidí všude Sebe Sama)***

*** Siddharaméšhvar Maharadž – Mé pokyny prospějí tomu, kdo je následuje, protože ho dovedou k božskému stromu plnícímu přání (tj. poznání „já jsem“). Oddaný Gurua je ten, kdo čeří tento oceán světského žití, dokud z něj nevzejde nektar „já jsem“, a pak pije pouze tento nektar. Pokud budete dělat to, co jsem vám řekl, pak bude mé požehnání věčně s vámi. A stejně tak, jako batole nemusí žádat svou matku, aby ho nakrmila, tak rovněž oddaný nebude potřebovat žádat Gurua o požehnání. Pokud byste však tyto pokyny porušili, můžete proklít sebe sama. Nechť je tak! Milost Gurua je závislá na vašem plnění si své povinnosti. Musí student, který je ve škole pečlivý, žádat při zkoušce o opravný pokus?

  1. Pokud co nejlépe obděláte půdu, a pak do ní zasejete shnilé semínko, anebo získáte to nejkvalitnější semínko, a pak ho uložíte do tvrdé a suché země…

  2. podobalo by se to tomu, jako kdyby měl opravdový žák, hodný ryzího poznání, Gurua ustrnulého v mantře a tantře (mystických praktikách, obětech atd.). Pak nelze dosáhnout ani Brahman, ani tohoto „já jsem“.

  3. Pokud je Guru dokonalý/úplný a udělí Svou milost žákovi, který toho není hoden, je to jako kdyby měl puruša za syna žebráka.

  4. Stejně tak, je-li zde jeden bez druhého (tj. Guru bez žáka nebo žák bez Gurua), vše je zbytečné. Pak zůstávají tento svět za („já jsem poznání“) a tato Skutečnost vskutku velmi vzdáleny.

  5. Když tu je ale pravý Guru a opravdový žák, žádná dřina není zapotřebí. Touhy múla máji (tj. být) a múla puruši (tj. nebýt) jsou obě v náležitý čas naplněny.

  6. Dokonce, i když máte tu nejlepší půdu a nejkvalitnější semínko, toto semeno nevyklíčí bez nepřetržitého zavlažování. Podobně i tato promluva o jednotě určitě utrpí ztrátu, pokud jí nevěnujete patřičnou pozornost.

  7. Pole bylo obděláno a semena začínají růst, ale bez náležité péče a pozornosti shnijí/nevyrostou. Totéž se stane hledajícímu/sádhakovi bez sádhany.

  8. Dokud nesklidíte úrodu, je nutná každá péče. Proto byste neměli nečinně stát, když zrno dozraje.

  9. Dokud nepřijde Sebepoznání/átmadžňána , je nutné udržovat sádhanu. Dokud se netěšíte Jednomu Jedinému rozlehlému paramátman, je zapotřebí prostředek, jímž je toho dosaženo (i když je požadováno poznání, neměli byste být pyšní nebo se těšit tomu, že jste „porozuměli“ a utopit tak tuto touhu po Skutečnosti).

  10. Když tu je tato sádhana, nabyté dovednosti k udržení této sádhany a Sadguru; když je tu opravdový žák a skutečné učení šáster; když je činnost opravdová a vásana/touha je opravdová, pak dosáhnete druhého břehu mimo tuto světskou existenci. ***

*** Siddharaméšhvar Maharadž – Přirozenost intelektu/buddhi je taková, že se sjednotí se vším, co ho obklopuje a v čem je udržován. Pokud se nachází v oblasti uctívání Sadgurua a tudíž ve společenství odpoutanosti a Sebepoznání, pak se stává také takovým. Proto se nevzdávejte uctívání Sadgurua.

  1. Když je uctívání opravdové, pak je i činnost opravdová a je tu svadharma. Setrváváte-li ve společenství Pravdy/satsang, pak je tu Jedno Jediné, které je „za tímto vnitřním prostorem“ (parabrahman).

  2. Když se mysl setká s bez-myšlenkovitou Skutečností, je tu čistě jen neposkvrněné ryzí poznání. V opačném případě budete na tomto místě setkání (tj. „já jsem“) přijímat falešné doktríny (nebude udržováno pochopení „já jsem“ a dotyčný se vrátí do tělesného vědomí.).

  3. Avšak není-li již v žákově mysli přítomno ani toto „slovo“, pak je tu bez-myšlenkovitá Skutečnost, která náleží Sadguruovi. Je to Sadguru, jenž proměňuje žáka, který svým úsilím obrací „mnohost“ chybných gun do této ryzí guny.

  4. Díky Sadguruovi je nečistý žák proměněn. Avšak ryzí žák nemůže proměnit nečistého Gurua. Nač tedy přerušit velikost tohoto „já jsem“ poté, co máte Sadgurua? (protože máte svého Sadgurua, udržujte tuto sádhanu a budete jistě proměněni.)

  5. Jakmile bylo pochopeno toto „já jsem“, je zapotřebí Sadguru. Jedině pak lze následovat pravou stezku. Jinak přijmete bludné/heretické názory (a toto poznání bude považováno za Skutečnost anebo znovu upadne do „mnohosti“ sádhan).

  6. Toto „já jsem“ má potřebu Sadgurua. Zbytek – mysl a její obsah – už toto „já jsem“ nepotřebuje. Přesto, dovolte mi, abych vám vyložil znaky pravého žáka/šišji.

  7. Ryzí pozornost opravdového žáka/šišji je tu tehdy, pokud má žák naprostou víru v božské „slovo“ Sadgurua. Když je toto „já jsem“ odevzdáno s pochopením, že tu není nic druhého, tak to je pravý žák/šišja (jak může zůstat pocit „já jsem“, když je tu pouze Jedno Jediné?).

  8. Žák/šišja by měl být ryzí; šišja by měl mít náležité chování; šišja by měl být tímto ryzím poznáním, které přichází z pokání a bez-žádostivosti.

  9. Šišja by měl oplývat pouze loajalitou; šišja by měl vlastnit ryzí mysl; šišja by měl být stabilizován v tomto „vše“.

  10. Žák/šišja by měl dychtit po ryzí sattva guně. Šišja by měl být extrémně bdělý, protože má vnímat to, co je nevnímatelné.

  11. Šišja by měl být obdařen nesmírnou trpělivostí a oddaností; měl by být nadmíru shovívavý (tj. nic mi nenáleží) a plně ponořen do hledání Konečného Významu/paramárthy.

  12. Šišja by měl být tím, kdo pozvedá toto „vše“; šišja by měl být zbaven jakékoliv závisti („Nic z tohoto světa nechci“); šišja by měl proniknout do významu, který je uvnitř tohoto „slova“.

  13. Šišja by měl být nesmírně ryzí; šišja by měl být naprosto bdělý, jelikož má být touto ne-proniknutelnou/bezmeznou nejvyšší gunou (tj. ryzí sattva; zapomeň všechno a On je zde neboli toto zapomenutí je Jeho připomínáním).

  14. Šišja by měl oplývat uvážlivou soudností; šišja by měl být milujícím oddaným; šišja by měl mít úctu ke spravedlnosti a Pravdě.

  15. Šišja by měl znát *„trik“ (Maharadž – když tu nic není, je tu vše). Šišja by měl mít intelekt, který je způsobilý k pochopení Věčného a bez-myšlenkovitého. *(Maharadž – je to jen trik… změnilo se pochopení)

  16. Šišja by měl být odvážný; šišja by měl být pevný ve svém slibu; je zapotřebí, aby byl z té nejlepší rodiny (tj. náležím Guruovi)***.

***Siddharaméšhvar Maharadž – Měli byste se naprosto odevzdat Sadguruovi. Váš otec a matka vás vtahují do světského života, ale syn Gurua, který se Guruovi odevzdá, je ze světského života osvobozen. Opravdový žák slouží s pochopením „Já náležím Sadguruovi“ a udržuje přesvědčení „Guru je má matka, otec, rodina, přátelé, bohatství atd. – vše, co vlastním.“ Jedině takový syn Gurua, který se vzdal pýchy na tělo a který se naprosto odevzdal, povýší do stavu Brahman.

  1. Šišja byl měl být sattvický (jeho přirozeností by měla být sattva); šišja by měl zpívat bhadžany a šišja by měl být hledajícím/sádhakou provádějícím sádhanu.

  2. Šišja by měl být věrný; šišja by měl nechat zmizet své tělo díky pochopení; šišja by měl zvětšovat paramárthu prostřednictvím tohoto „vědění“.

  3. Šišja by měl být nezávislý; šišja by měl být přítel světa; šišja by měl být zasloužilým příjemcem této guny „vše“.

  4. Šišja by měl mít pravé poznání; šišja by měl mít pravé pochopení; šišja by měl být uvnitř tohoto vnitřního prostoru „já jsem“ nesmírně ryzí (měl by být Znalcem tohoto „já jsem“, tj. Svědkem).

  5. Šišja by neměl být a-vivéki (tedy tím, kdo je bez vivéky/rozlišování); šišja by neměl být spokojený s tímto světem a šišja by měl být tím, kdo byl mnohokráte popálen útrapami samsáry.

  6. Ten, kdo trpěl bolestmi světského života; ten kdo byl popálen třemi druhy útrap; ten je hodným příjemcem paramárthy.

  7. Když snáší toto „já jsem“ „mnohá“ utrpení (protože „já jsem“ tu, objevuje se vše), pak můžete vstřebat tuto paramárthu. Protože díky tomuto utrpení*** v samsáře vyvstává vajrágja/zřeknutí se tří gun (guny přinášejí objektivizaci, tj. něco tu je/sattva, ale já nevím, co to je/tamas, a tak tomu udělím jméno/radžas).

*** Siddharaméšhvar Maharadž – abychom zmoudřeli, přichází nám v tomto světě do cesty utrpení.

  1. Jakmile pochopíte, že to vy nutíte toto „já jsem“ trpět samsárou, zrodí se víra ve Skutečnost. Pak se budete s naprostou vírou držet příbytku Sadgurua. (Maharadž – když přijdou potíže, dojde k přestřižení tohoto spojení s tělem).

  2. Jestli je kvůli nedostatku víry tento příbytek zanechán, pak se toto „já jsem“ opět potopí do oceánu světské existence, kde ho budou *kousat *(tj. budou mu přinášet jed v podobě tužeb) „mnozí“ vodní tvorovéa to s sebou přinese potěšení a bolesti.

  3. Pouze ten, kdo se pevně drží víry v toto „já jsem“, by měl být znám jakožto opravdový šišja. A nejlepší mezi nimi je příjemcem Konečného Osvobození.

  4. Ten, kdo nabude klidu z tohoto božského „slova“ Sadgurua, je předurčen pro osvobození sajúdžjata a nikdy není lapen do sítě samsáry.

  5. Pokud někdo věří, že bohové jsou větší než Sadguru, pak přijal za pravdu tělesné vědomí a učinil Átman nuzným. Protože rozevřel „výhonek“*** v poznání a dovedl ho k šílenosti samsáry. (Maharadž – ve „výhonku“ poznání se objevuje celý svět)

***Siddharaméšhvar Maharadž – Kvůli rozrušení gun v tomto semenném stavu/poznání, vyrašil výhonek a pět elementů a tři guny se staly zcela projevenými. Zde jsou vytvořena tři těla džívy (tj. kauzální, jemné a hrubé).

  1. Svarúpa/přirozenost Sadgurua je Věčná a dokonce i Bohové (tj. guny a elementy atd.) jsou odsouzeni k zániku, jakmile skončí myšlenka. Jak „zde“ pak může zůstat tato síla poznání?

  2. Tudíž síla Sadgurua je před Bohy jako Brahma a pod., kteří „zde“ (v múla máje) chřadnou. A slabý intelekt/buddhi člověka je žebrákem, který nedokáže pochopit bez-myšlenkovitou Skutečnost.

  3. Šišja, který považuje Bohy a Gurua za totožné, zaujímá postoj chování, které je od Átma(„Já konám“) na hony vzdáleno. Jakmile se uvnitř ukotvil tento klam, není možné poznat siddhántu/Konečnou Pravdu.

  4. Bohy vyprojektoval člověk a své božství dosahují prostřednictvím manter(bohy tvoříme pomocí našich myšlenek). Ani Íšvara(Svědek) si nedokáže představit velikost Sadgurua(Svědek zná koncept „všeho“; Sadguru je mimo každý koncept).

  5. Díky této sattvaguně je tu úplný a dokonalý Sadguru, a proto je On daleko větší než tito Bohové. Třebaže velebíte tuto *múla máju, přesto právě z ní vzešlo toto pření ve védách a šástrách.(Maharadž – Je-li šéf podvodník, i jeho zaměstnanci jsou podvodníci). * (ryzí sattvaguna)

  6. Budiž! Jakmile dosáhnete „sídla“ Sadgurua, pak nevyvstane dokonce ani toto „vše“. Když se ale Skutečnost stane Svědkem a jeho silou, pak to je zrození máji. (Poznámka: Siddharaméšhvar Maharadž věnuje tomuto verši mnoho přednášek).

  7. Budiž! Když vejde milost Sadgurua, pak se síla múla máji nemůže přiblížit ke Skutečnosti (MaharadžParabrahman nemá s tímto vším nic co do činění). Neustálým uchováváním poznání se jeho velikost promění v slámu (pochopíte, že není požadováno ani toto poznání; tato Skutečnost nepotřebuje znát samu sebe; nebyla žádným odrazem).

  8. Díky Sadguruově milosti je tu přímé pochopené ne-duality. Pak celá brahmánda(tj. vše vnímané skrze smysly) spolu s májou nejsou spatřovány.

  9. Tato velikost opravdového žáka je velkorysou vírou v Sadguruovu božskou „řeč“. A díky této ryzí sattva guně je „tam“ pouze Bůh.

  10. Jakmile přinesou tyto útrapy v podobě žalu a strádání uvnitř tohoto vnitřního prostoru lítost/pokání, pak se vnitřní prostor očistí a poté, díky Sadguruově božské „řeči“, se opravdový šišja stane stejně ryzím jako Sadguru.

  11. Kráčíte-li po cestě Sadguruovy božské „řeči“, pak třebaže se celý projev/stvoření/brahmánda obrátí vzhůru nohama, vy se pořád pevně držíte tohoto ryzího přesvědčení „já jsem“, které se nijak nezmění.

  12. Opravdový žák/šišja, který si zvolil jít za Sadguruem a odevzdal se u Jeho chodidel, obrátí* své činnosti a stane se touto ryzí činností „vše“. *(Maharadž – svět jde směrem na východ, ale Mistr vás bere na západ, kde sídlí poznání)

  13. Jakmile je tu ryzí pochopení uvnitř vnitřního prostoru, pak se Sama Skutečnost stává vaším průvodcem po cestě k Osvobození. Ostatní se nadále odívají do iluzorních šatů v podobě těla a nejsou vskutku opravdovými žáky.

  14. Věří v radosti smyslových objektů a paramárthu provádí jen kvůli tomu, aby nabyli světského bohatství a (světského) pochopení. Jsou učenými hlupáky, kteří navenek předvádějí show, že se uchylují k chodidlům Gurua.

  15. Jakmile se tato *vritti*(tj. poznání, kteréprostě chce jen vědět) nekontrolovaně žene za vnějšími objekty, bez-myšlenkovitá paramártha je pošpiněna a vy pak přilnete k tomuto světskému životu.

  16. Paramártha je poražena a zničena, jakmile žadoníte a držíte se této světské existence. Pak nesete břemeno rodiny a stáváte se služebníkem.

  17. Pak věříte, že se ve světské existenci nachází *blaženost/ánanda*(kvalita náležící tomuto „já jsem“) a vysmíváte se paramártě. Potom jste zklamaní, protože mysl je nevědomá, hloupá a lačná po žádostech.

  18. Je to jako navonět prase parfémem a uctívat je nebo jako pomazat krávu santalovou pastou. Je to případ, když se poznání Brahman, které jste získali pomocí vivéky/rozlišování, ponoří do smyslových objektů.

  19. Při jaké příležitosti musí osel válející se ve skládce odpadků nosit vůni? A jak může noční sova létat společně s labutěmi?

  20. Právě těmto dvěma příměrům se podobá ten, kdo nepřetržitě vyčkává u dveří smyslových objektů. Klesá dolů, střemhlav do pekla. Jak může, třebaže je Skutečností, milovat Boha a být ve společnosti Pravdy?

  21. Lačnost po radostech smyslových objektů se podobá štěněti, které se drží pevně všeho, do čeho se zahryzne. (Maharadž – pes shledává kost velmi chutnou, ale krev, kterou (spolu s ní) polyká, je jeho vlastní.)

  22. Pak je toto nejlepší jídlo „já jsem“ kostí v tlamě psa; pak opice sedí na královském trůně (Maharadž – mysl je jako opice, skákající sem a tam). Jak může ten, kdo je připoutaný ke smyslovým objektům, vstřebat toto poznání?

  23. Toho, kdo se celý život staral o osly, nebudou ctít učenci na svém shromáždění. Stejně tak, ten, kdo je hluboce připoután k smyslovým objektům, nemůže vstoupit do paramárthy (Konečné Završení).

  24. Podobá se vráně, která přilétá s hejnem labutí, ale hledí jen na to, kde by ukradla kus žvance, přesto si však přeje, aby byla považována za labuť.

  25. Tímto způsobem se může ten, kdo je připoután k smyslovým objektům, nazývat sadždžanou/Světcem. Nachází se sice v Jeho společnosti, ale v mysli medituje na pouhý kus masa!

  26. Nosí ženu v náručí a prosí: „Udělejte mne sanjásinem.“ Takový lje ten, kdo je připoután ke smyslovým objektům. Přesto se bezcílně potuluje z místa na místo a blábolí o poznání.

  27. Budiž! Takovýto je učený hlupák. Jak může být Znalcem a touto radostí ne-duality? Žije v tomto pekle v práně a jeho jediné přání („já jsem“/prostě být) se těší jen hovnům (Maharadž – toto tělo je jen továrna na hovna).

  28. Jak by mohl být sluha prostitutky vůbec pozván, aby radil Králi? Proč by měl být otrok smyslových objektů veleben jako oddaný Boha?

  29. Stejně tak, když tu je tělesné vědomí, potom člověk zůstává připoután k smyslovým objektům a toto poznání, které je v péči tohoto „vše“, pak může fantazírovat o poznání, ale stejně se mu dostane pouze požehnání mrtvoly (tj. tělesné).

  30. Je-li šišja takový, pak je ono Nejvyšší naprosto ztraceno uvnitř nejhlubšího dna (tj. hrubého těla a mysli). Tento šišja je potom pouhým hamižným, úzkoprsým a-vivékou/tím kdo nerozlišuje a hnusným lhářem nacházejícím se daleko od Átma(„Já jsem takový a takový“).

  31. Pak je toto „já jsem“ povahou hříchu (Maharadž – být tělem není nic než hřích) a jeho vada je hluboce usazená a neústupná. Přesto, jestliže toho vážně lituje, bude z této světské existence pozvednuto.

  32. Pokud tato Skutečnost (tj. v tuto chvíli jste On) opět hledá příbytek Sadgurua a těší Ho, pak obdrží tuto „vizi milosti“ a znovu se očistí (zapomněli jste na své Já a stali se nejnižším z nejnižších. Když si Já znovu připomenete, pak jste opět On).

  33. Pokud toto „já jsem“ zneucťuje svámího, pak Átma upadá do pekla na tak dlouho, co existuje měsíc (měsícem se míní mysl). Neexistují tedy žádné jiné způsoby, jak se osvobodit, kromě toho, že děláte potěšení svámímu.

  34. Vajrágja/zřeknutí se může vyvstat během „těžkých časů“ a člověk se potom klaní před Guruem. Pak je ale tato Skutečnost, která stojí před Guruem, plná gun(a „mnoha“ konceptů) a nedovolí vstoupit tomuto poznání.

  35. Víra, kterou má, je znehodnocena a je k ničemu. Dotyčný pak přijme od Guruamantru a stane se jeho žákem jen na krátkou chvíli (na dva dny). Jeho jediným záměrem bylo získat mantru (aby mu pomohla v těžkých časech).

  36. Tímto způsobem se „slovo“, které Guru učí, stává „mnoha“ bezbožnými doktrínami tohoto žáka. Žák pak jen blábolí a neustále mluví o velkých doktrínách tohoto falešného (říká „Já jsem pochopil“, ale přinejlepším má pouze intelektuální poznání.)

  37. Toto Jedno Jediné (v podobě tohoto žáka) pláče a kaje se jen na krátkou chvíli. Pomocí vajrágji/zřeknutí sice vystoupá nahoru, ale jen na velmi krátký čas. Jeho pocit aham(„já jsem to a to“) se setkává s tímto aham Znalce („Já jsem On“) jen na velmi krátko.

  38. V podobě tohoto žáka drží toto Jedno Jediné víru ve své mysli na velmi krátký čas a samo od sebe; potom toto Jedno Jediné řve a nadává rovněž na krátký čas (život je tak krátký). Takováto jsou prahnutí „mnohosti“ a člověk pak jedná, jako kdyby byl posedlý démonem (ego je démon).

  39. Potom tu je v mysli chtíč, hněv, pýcha, závist, lačnost a svádění. Pak v srdci panuje egoismus, mazanost a pohrdání.

  40. Pak ve vnitřním prostoru přebývá toto ego hrubého těla a dychtivost a závislost na tomto těle. Pak jsou činnosti nečisté a je tu připoutanost k smyslovým objektům. Potom tu je úzkost samsáry a tato světská existence uvnitř tohoto „já jsem“.

  41. Pak je tu hříšník, zcela vzdálený od tohoto spojení „já jsem“; pak je tu ten, kdo je nevděčný za tento velký dar zvaný život; pak je tu konatel falešných činností a chybný myslitel plný pochybností (tj. nemá žádné ujištění o „já jsem“); pak tu není žádná oddanost ani důvěra v Boha; pak člověk rychle vzplane hněvem a krutostí a je zabijákem tohoto poznání.

  42. Jeho srdce je pusté a je líný; je prost rozlišování/vivéky a víry; je netrpělivý a nemá žádné bez-myšlenkovité pochopení, protože si v mysli pevně drží tělesné vědomí.

  43. V jeho srdci přebývá naděje, připoutanost, prahnutí a představivost; jeho intelekt/buddhi je tupý a toto poznávající vritti je od Átma na hony vzdáleno; když je jeho vásana „prostě jen být“ příliš vzdálena od Átman, nízký intelekt/buddhi touží pouze po smyslových radostech.

  44. Je pak ambiciózní, závistivý, pohrdavý a velice rád se uchyluje ke kritice. Díky tomuto vědění, se nadýmá a hřmí pýchou na tělo (třebaže je jeho přirozeností prostě jen vědět, on chce znát tolik „mnoho“ věcí a tudíž se vzdal tohoto poznání kvůli tělesnému vědomí.)

  45. Nedokáže kontrolovat svůj hlad a žízeň; nemůže fungovat bez svého spánku, jeho úzkost o rodinu a příbuzné nekončí/neumenšuje se; tudíž upadl do velkého zmatku.

  46. Tato řeč para* tohoto rozlehlého Paramátma se stala mnoha slovy tohoto člověka (vaikhari) a není tu ani sebemenší vajrágja/odpoutanost. A tak nezůstává na této cestě, kde je sádhanou pokání a statečnost („Nepotřebuji nic, protože jsem věčně tady“). *(Čtyři druhy řeči; para, pašjanti, madhjama a vaikhari).

  47. Nemá žádnou oddanost, žádnou bezžádostivost a žádný klid; není tu čiré vritti ani pokora a ani kontrola nad žádostmi; není přívětivý a neodpouští a není tu dokonalá spokojenost ryzího buddhi/intelektu. (Skutečná pokora, přívětivost a odpuštění vlastnosti, které člověk získá, pokud pochopí, že „já jsem všude“).

  48. Pokud není pochopeno toto tělo „vše“, jsou tu útrapy hrubého těla. Pokud nedbá o svou dharmu, je toto Nejvyšší ubohé. Pokud srdce tohoto „já jsem“ neobrátí své činnosti k tomuto „vše“, obrací se k hrubému.

  49. Nemáte-li úctu k lidem a nemáte v lásce Světce/sadždžana, pak toto „já jsem“ uvnitř džívy žije den za dnem, aniž by si uvědomovalo svou pravou přirozenost.

  50. Pak jsou toto Věčné a tento „čas vše“ chyceny ve falešnosti a tato „řeč“ se stává nekončícím příběhem klamu. Pak Jedno Jediné nechápe ryzí činnost neboli bez-myšlenkovité Já uvnitř tohoto „slova“.

  51. On/Já je pak pohlceno v útrapách tohoto „já jsem“. Podobá se jedovatým škorpiónům a hadům (jejich kousnutí jsou jedem objektů). Tímto způsobem kvůli jeho falešným slovům je tato esence života zničena a rozdělena do mnoha (když tu jsou pocity „já jsem tělo“ a „toto je žena“ atd., pak dotyčný propásne tuto přítomnou chvíli plnou života a radosti.)

  52. Když se stane kvůli falešným gunám nadutým, tato původní „řeč“ zhrubne a stane se falešnou. Pak to, co bylo oproštěno od kladů i záporů, je ke kladům i záporům připoutáno.

  53. Pak je tato přirozená „řeč“ v tomto vnitřním prostoru plna hříchu a neprojevuje žádný soucit k tomu, co je zde neustále. Je jako krutý hrubián; jeho činy mají od Átma daleko a utrpení, které tyto činnosti přináší tomuto „já jsem“, ho nijak netrápí.

  54. On si ani neuvědomuje, že toto „já jsem“ trpí, protože si myslí, že se od něj liší. Ten, kdo je vzdálen od svého Já trápí mučeného a dokonce chce za svou snahu získat nějaký klid pro svou mysl (tělesné vědomí dokáže nějak zařídit, aby ze své nepříznivé situace získalo potěšení.)

  55. Strádá a chřadne uvnitř tohoto „já jsem“ a kvůli svým tužbám a prahnutím zraňuje sebe sama. Jediná radost, kterou může cítit, způsobuje utrpení jeho vnitřnímu prostoru a na konci, když odchází do Jamova království, je bit služebníky boha smrti/Jamy.

  56. Budiž! Takovýto je ubohý hlupák, zaslepený pýchou. Jak může potkat Boha? Kvůli svým předchozím přestupkům (tzn. když si myslí „já jsem tělo.“) nemá v oblibě čirý intelekt/buddhi tohoto „já jsem“.

  57. Pak je tato Skutečnost (v podobě tohoto hlupáka) blízko tělesné smrti, údy ochabnou a jsou vyčerpané. A když potom jeho nejmilovanější (tj. jeho vlastní Já) zmizí, tak mu to konečně dojde.

  58. Budiž! Šišja by tedy měl zůstat mimo guny a být od nich oddělen a prostřednictvím pevné víry se těšit oslavě blaženého klidu Já.

  59. Pokud „já jsem“ setrvá na místě plném pochybností a myšlenek a přijme-li podporu a pýchu své rodiny, pak se Skutečnost stane velice žalostným džívoupráně.

  60. Kvůli „já jsem“ múla máji se objevuje utrpení, protože tato věčně svobodná Skutečnost je uvězněna v mysli. A kvůli následnému objevení se gun tu je další utrpení (pocit „já jsem tělo“ přináší více bolesti).

  61. Štěstí získané ze samsáry se objevuje tehdy, když není poznáno či nasloucháno tomuto „já jsem“/poznání. A i když je naší přirozeností pouze vědět, přesto jdeme proti ní a pak se Skutečnost jeví jakožto neštěstí (všechno leží v našich rukách; to, kam se rozhodneme umístit své přesvědčení/pochopení, je na nás.)

  62. Pokud si někdo myslí, že toto štěstí v samsáře je skutečným štěstím, pak se Skutečnost stala těžko-chápající/hloupou v práně. *Znalý člověk zavře své oči před jasným faktem a stane se učeným hlupákem (Siddharaméšhvar Maharadž – myslíte si, že poznání s vámi není.) *(toto poznání potřebuje pouze plnou pozornost a potřebuje být rozšiřováno; a proto na všechno zapomeňte.)

  63. Tento světský život může být učiněn radostným tehdy, když přimějeme toto „vše“, aby se rozšiřovalo. Paramártha by měla učinit všemu konec, pak by bez-myšlenkovitá svarúpa neměla být nikdy znovu vyměněna za myšlenky.

  64. Již byly předneseny nirúpany (promluvy) o rozpoznání Gurua i žáka/šišji. Nyní si vyslechněte promluvu o učení.

 

Tímto končí 3. kapitola 5. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Pozornost žáka/šišji“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)