Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.12. Klub MalýVelký strom       

31.12. Klub MalýVelký strom

     

14.1. Klub MalýVelký strom

     

28.1. Klub MalýVelký strom 

     

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

III.5 - Krutá zkušenost s gunami IV. (z knihy Dásbódh)

26. 1. 2018 - Martin

Taková je samsára, kterou je velice obtížné překonat (nevědomost a touhy člověka neustále stahují zpět k myšlenkám) a kvůli ní musí ono brahman vynaložit „mnoho“ vyčerpávajícího úsilí. Potom se onen puruša, jenž je ukryt v prakrti, musí na celý život spojit s touto silou, která vytváří veškerý projev. (Je tedy učeným hlupákem. Intelektuálně chápe postoj „já jsem puruša“ a to, že existuje i jiný způsob, jak žít v tomto světě. Chápe, že člověk může být v tomto světě, a přesto od něj může zůstávat odtažen, ale toto přesvědčení v sobě nepěstuje a nemá odvahu potřebnou k odhození myšlenek, které vytvářejí objektivní svět.)

|| Šrí Rám ||

  1. Dostal se do „stavu za“ tělem, ale potom opět vstoupil do prány a začal usilovně následovat cestu činů. A proto jeho „džíva“ musel projít „mnohými“ nástrahami a utrpením. (Přestože se dostal za tělo, tak ho jeho myšlenky stáhly zpět k tělesnému vědomí a postoji „já konám“.)

  2. Taková je samsára, kterou je velice obtížné překonat (nevědomost a touhy člověka neustále stahují zpět k myšlenkám) a kvůli ní musí ono brahman vynaložit „mnoho“ vyčerpávajícího úsilí. Potom se onen puruša, jenž je ukryt v prakrti, musí na celý život spojit s touto silou, která vytváří veškerý projev. (Je tedy učeným hlupákem. Intelektuálně chápe postoj „já jsem puruša“ a to, že existuje i jiný způsob, jak žít v tomto světě. Chápe, že člověk může být v tomto světě, a přesto od něj může zůstávat odtažen, ale toto přesvědčení v sobě nepěstuje a nemá odvahu potřebnou k odhození myšlenek, které vytvářejí objektivní svět.)

  3. Ono átma samo od sebe*** vstoupilo do světské existence a dopadl na ně tento „hladomor“. (Kvůli svým touhám a potřebě naplnit svá břicha se vzdáváme božské „potravy“, kterou skýtá „já jsem“, a začínáme žebrat. Také átma je potom neustále hladové a nespokojené.) Kvůli směsi gun sattva, tamas a radžas (tedy kvůli objektivizaci) se toto „vše“ stává těžkým a útrpným bytím člověka.

*** Siddharaméšhvar Maharadž – Nejvyšší Já se setká s každým, kdo ho chce potkat. Nicméně mája se setkává s každým, třebaže se s ní člověk setkat nechce.

  1. Protože potom se tato řeč para (prvotní „řeč“, tedy pocit „já jsem“) usadila v krku (tedy v podobě třetí formy řeči – madhyama – která je počátkem představivosti) a onen Jediný puruša se stal tělem, které jen ospale zírá před sebe. Potom se ono Jedno Jediné dostalo do ubohého a žalostného stavu v práně a třáslo se strachem.

  2. Nebo ono Jedno Jediné jen líně zahálelo v tomto zoufalém stavu a libovalo si ve smyslových objektech. Toto Jedno Jediné překypovalo intenzivními touhami a toto Jedno Jediné potom zemřelo. A tento člověk náhle na vlastní oči spatřil, že úplně stejně trpí i jeho synové a dcery. (Takový je život na tomto světě; jakmile se átma vzdá své přirozenosti být pouhým svědkem a začne své Já považovat za tělo, potom musí trpět mnoha bolestmi a radostmi a nakonec musí zemřít.)

  3. Potom se stalo to, že ono pochopení „vše“ bylo zachváceno utrpením a přišel hlasitý pláč v práně. (Toto „vše“ vidí očima poznání a nezakouší bolesti a radosti tělesného vědomí. Ale jakmile se vzdáme sami od sebe pochopení, přicházejí připoutanosti této světské existence.)

  4. Je-li tu tělesné vědomí, potom toto bdělé Já musí žít mezi těmito „mnoha“ formami a ono Jedno Jediné potom říká, „drahý otče, drahý otče, dej mi jídlo“ a toto Jedno Jediné dychtivě spěchá za „potravou“ „já jsem“. (Není-li tu vivéka, potom ono Jedno Jediné nedokáže pochopit tuto božskou potravu „já jsem“, považuje se za tělo, vidí vnější svět „mnoha“ různých forem a prožívá svůj život jen kvůli tomu, aby naplnilo své břicho. Ale pokud by toto Jedno Jediné začalo používat vivéku, potom i kdyby drželo v rukou potravu a jeho ústa ji jedla, bylo by tu pochopení „já nejím, já jsem On“.)

  5. Když se toto Jedno Jediné dívá pouze očima, potom bere do rukou ranec tohoto „vše“ a otevře jej. Takto se ona Skutečnost stává pouhou potravou k naplnění žaludku. (On je jídlem, jedením i Tím, kdo jí… ale když to člověk nechápe a vyvstane v něm tělesné vědomí, potom se kvůli objektivizaci změní tato „božská potrava“ na pouhé jídlo určené žaludku, z něhož se do rána stanou jen výkaly.) Je-li toto „vše“ bráno do rukou a potom vkládáno do úst, potom je jisté, že jednou musí přijít smrt. (Pokud se pochopení „já jsem všude“ stane pochopením „já jsem tělo, já jím, já konám“ atd., potom je smrt nevyhnutelná.)

  6. Je-li ovoce minulých činů kvapně a unáhleně přiváděno do mysli, potom se toto átma stane plytkým a toto „vše“ je zhltnuto. (Pokud se považujeme za tělo, potom neumožníme prarabdha karmě, aby se jednoduše a přirozeně naplnila; místo toho, abychom zůstávali nezúčastnění, máme touhy, obavy atd., které se jenom přidávají k obsahu naší karmy.) Protože bereme-li toto „vše“ se silnou touhou do rukou, potom je Skutečnost ničena, jelikož nemůže být strávena. (Nevědomost přináší tělesné vědomí, které je příčinou „mnoha“ tužeb. Není-li tu vivéka, potom toto „vše“/poznání a ona Skutečnost nemohou být pochopeny a člověk zůstává v tělesném vědomí, jeden život za druhým.)

  7. Takto k tomuto Jednomu Jedinému uvnitř tohoto „vše“ (tedy k věčnému purušovi) přichází smrt. Potom je ono Jedno Jediné uvnitř této prakrti „mnoha“ dětmi a ono Jedno Jediné se bez své pravé matky stává zoufalým a sklíčeným tělem.

  8. Takový byl hladomor (bez „potravy“ „já jsem“), který jej postihl. Proto kvůli těmto utrpením opět ponořil tento *dům těla do tohoto „vše“ a díky tomu opět vyvstal přebytek hojnosti, který má být nalezen uvnitř tohoto přesvědčení „já jsem tělo“. *(Kvůli mentálnímu a fyzickému soužení začal opět hledat útočiště v pochopení. Zanechání „mnoha“ myšlenek, které přináší přesvědčení „já jsem tělo“, vás automaticky dovede k této myšlence „já jsem“)..)

  9. Nejsou-li však koncepty o jeho dětech zničeny, potom tyto děti zákonitě berou do rukou tuto *„potravu“ (dokud není zničen koncept „já jsem tělo“, jak může být pochopena myšlenka „já jsem“?) a v mysli toho, kdo musí být kuchařem, bude „mnoho“ obav. (Tedy „já jsem kuchař, manželka, manžel, musím dělat toto a támhle to atd“. V tomto átma, které je „vše“-prostupující, vznikne mnoho konceptů, které přinášejí mnoho trápení a obav. Potom život utíká v myšlenkách jako „co bych měl dnes večer uvařit“ atd.) *(„Potrava“ = život. Co je tato věc, nazývaná život, která vyplňuje každý okamžik bdělého stavu, a v níž se zjevuje toto maličké tělo z masa a krve?)

  10. Aby uspokojil to, co od něj svět vyžaduje, znovu se oženil (nebo se poháněn touhami vrhl střemhlav do víru světa s jeho činnostmi a povinnostmi).*** K tomu ale byla potřeba *síla projevu, a tak byla tato Skutečnost na úkor jeho manželství opět ztracena (tedy kvůli manželce a záležitostem tohoto objektivního světa). *(V kapitole 17.9 je podrobně vysvětleno, že každé ze čtyř těl má své specifické vlastnosti. Říká se, že hrubé tělo má schopnost konat činy a jemné tělo má zase schopnost vytvářet představy a objekty.)

*** SiddharaméšvarMaharádž: Manželství symbolizuje to, že se člověk stal dvěma; znamená to okamžik, kdy člověk vstoupí do duality.

  1. Potom se znovu dostal do „stavu za“, ale opět se vrátil k síle projevu. (Tedy tento svět je tvořen naší schopností vytvářet objekty. Tímto způsobem se my, kteří jsme oním Jedním Jediným, stáváme „mnohým“ a zmítáme se v potěšeních a bolestech. Ale mysl nikdy nenajde v tomto světě uspokojení. Nicméně mysl nechce být ani mimo tento svět, a tak vůbec neudržuje přesvědčení „já jsem“.) A když se vrátil zpět do svého domu, začal se hádat se svými syny. (Jeho synové představují pět elementů a on už nemá autoritu onoho puruši, protože se stal nízkým džívou, výtvorem těchto pěti elementů.)

  2. Potom se Jeho prakrti stane touto velice mladou manželkou, a tak k ní jeho synové nemají patřičnou úctu. A onen puruša se stal manželem, který ztratil svou sílu/šakti. (Skutečnou manželkou tohoto puruši/šivy je prakrti/šakti, ale kvůli této objektivizaci způsobené světskými touhami teď vypadají jako starý manžel s mladou manželkou.)

  3. Protože jeho synové neměli jeho manželku v úctě, neustále se s nimi hádal. (Jak by k ní mohli mít úctu? Stala se jejich produktem; a stejně tak se z jejich otce, onoho puruši, stal jen do ženy zblázněný stařec.) Ale tato žena se stala objektem jeho vášnivé lásky.

  4. Jeho mysl byla plná pochybností a nejistoty, protože toto místo Jednoho Jediného pokleslo na úroveň tělesného vědomí. A proto se musel setkat se svými pěti syny. (Kdyby zůstal tento Věčný puruša nezúčastněným, potom by se nesetkal s pěti elementy. Ale kvůli své připoutanosti k tomuto světu zapomněl na Sebe Sama a pět elementů se zjevilo a on se stal džívou.)

  5. Ono Jedno Jediné bylo rozděleno na pět částí a otec se nedokázal shodnout se svými syny, takže znovu vypukly hádky.

  6. Otec a jeho synové se pohádali a synové svého otce zbili. (Když člověk přestane „naslouchat“, tedy když pamatuje a myslí jen na to hrubé, potom se proces objektivizace jen rozšiřuje a tímto způsobem vás elementy ubíjejí, takže nakonec musíte vy, jenž jste jejich otcem, zemřít.) V tu chvíli začala jejich matka (tedy múlamája) hlasitě křičet (protože přijala tělo této mladé ženy).

  7. Díky *naslouchání se ono Jedno Jediné setkalo se světem „já jsem“ a zůstalo stát a sledovalo tento zázrak poznání. Ale nyní lidé z tohoto hrubého světa říkají, „Ti synové byli svému otci opravdu velice užiteční!“ (Myšleno ironicky. Proces objektivizace přináší tělesné vědomí a poté ono pozorující átma, které původně jen v údivu přihlíželo, vstoupí do tohoto hrubého světa v podobě hrubého těla. Potom je tímto světem ubito k smrti.) *(Maharádž: Měli byste říkat – ten, kdo byl zabit, jsem já, ten, kdo zabíjel, jsem já a ten, kdo byl toho všeho svědkem, jsem byl také já.)

  8. Kvůli těmto synům složil onen puruša slavnostní slib Bohu. Kvůli nim podstoupil tento puruša mnoho utrpení a vynaložil mnoho úsilí. Podívejte se, jak teď synové svého otce bijí!“ (Ale kvůli své touze po dětech se onen puruša vzdal Své autority Svědka Svého stvoření, čímž si Sám způsobil všechno to utrpení.)

  9. Toto se stane, když onen puruša vstoupí do tohoto „času hříchu“/ pápakalí (tedy do tělesného vědomí). Je opravdu ohromující, jak tento puruša, kterého v tomto „vše“ všichni poslouchali, stojí mezi lidmi zlomený v tomto čase tělesného vědomí. (Největší tragédií neboli vtipem je to, že my jsme tímto Nejvyšším Já.)

  10. Poté se těchto pět částí upevnilo, rozčlenilo a rozdělilo. (Puruša ztratil svou právoplatnou pozici Svědka a elementy upevnily svou autoritu a přišla objektivizace.) A toto hašteření otce se syny přerušilo spojení se Skutečností.

  11. Otec byl odstrčen stranou; stloukli mu chatrč (tedy tělo), kam ho strčili a drželi ho tam. Potom začala být mysl jeho manželky sobecká. (tato žena/prakrti chce jen a jen svého purušu a o nic dalšího se nestará. Je-li tu však tělesné vědomí, pak chce příliš mnoho.)

  12. Manželka se stala mladistvou ženou a onen puruša se stal starým mužem a spojení s touto bezforemnou dvojicí prakrti/puruša bylo ztraceno. Ale tím, že nakonec opustili všechny pocity křivdy, které měli, začali jeden na druhého pohlížet s blažeností. (Opět začali praktikovat vivéku, takže koncepty „mladý“ a „starý“ atd. nechali stranou a pochopení tohoto „vše“ opět vyvstalo a následkem toho přišla blaženost.)

  13. Tato žena, kterou našel, byla půvabná, naplněná sattvagunou a moudrá (byla to Jeho prakrti). A on řekl, „Mám to ale šťastný osud, že jsem se ve stáří stal brahman.“ (Možná měl pochopení tohoto „vše“, ale jeho slova nejsou slovy brahman. Jakmile někdo neexistuje, kde je potom nějaké stáří, šťastný osud atd.?)

  14. A tak věřili této blaženosti a toto „vše“ zapomnělo na svá trápení. Ale potom náhle přišla velká rána, když byli napadeni cizími nepřáteli (tedy egem, myslí, touhami).

  15. Útok byl naprosto nečekaný a nepřátelé zajali a unesli jeho ženu a ukradli dokonce i šperky a laciné cetky v práně. (Ego říká „já jsem tělo a všechno mi patří.“ Tím se toto „vše“ rozdělí na „mnoho“ věcí.) (Tento příběh se podobá příběhu Ravany, jenž Rámovi ukradl Sítu.)

  16. Tato Skutečnost byla potom naplněna velikým utrpením a toto „já jsem“ plakalo v nejhlubším zoufalství (tedy toto pochopení „vše“ bylo ukradeno) a on neustále v mysli přechovával vzpomínky na svou krásnou ženu, která byla tak plná sattvaguny(tedy On se pokoušel provádět vivéku).

  17. Potom přišly zprávy: „Vaše manželka byla zneuctěna“ (upadla do velikého zmatení). Tím bylo toto naslouchání hluboce narušeno a toto tělo „vše“ se skácelo k zemi (jeho vivéka byla zničena a jeho pocit „já jsem On“ poklesl zpátky do objektivizace myšlenek „já jsem hrubé tělo a tento svět je skutečný.“)

  18. Jeho mysl byla nesmírně rozrušená. Z očí se mu řinuly slzy. Musel na to neustále myslet a jeho čitta tím roznítila spalující plameny utrpení. (Maharádž: čid znamená prostě jen vědět, kdežto čitta je slovo se dvěma t, což značí to, že něco víte a následně na to musíte neustále dokola myslet.)

  19. Tato Skutečnost se promísila se silou projevu, a tak se nechala pohltit v tomto manželství (tedy kvůli objektivizaci tu vznikly „mnohá“ jména a „mnohé“ formy a tato Skutečnost se ztratila uprostřed svědomitého plnění světských povinností/v manželství ) a kvůli jednání, které je na hony vzdáleno od Átman (kvůli touhám sobeckého ega), byla nyní jeho manželka unesena.

  20. Dolehlo na mne stáří a mí synové na mne zapomněli. Dobrý Bože, proč tohoto purušu postihl takový osud?“

  21. Nemám žádný majetek, nemám manželku a není tu ani místo tohoto „vše“ a jeho moc a síla. Dobrý Bože, nikdo jiný než ty mi nezbyl.“

  22. Dříve jsem tě, Bože, vůbec neuctíval. A přestože jsem spatřil tvou velikost (tedy poznání), stejně jsem byl pohlcen tímto světem a zapomněl na své pravé Já. A nakonec je tu jen lítost a výčitky stáří v práně.“ (Přestože bylo toto poznání saguna pochopeno, tak o ně nebylo pečováno.)

  23. Toto hrubé tělo velice zesláblo, protože ono „vše“ bylo vysušeno a odešlo. Váta a pitta vystoupily vzhůru a v hrdle se nahromadila kapha. (váta – vítr či vzduch, pittta – žluč a kapha – hlen jsou tři tělesné tekutiny/šťávy. *** Hrdlo je místo, o němž se říká, že se zde formují myšlenky předtím, než jsou vysloveny – neboli kvůli objektivizaci zde zůstalo jen tělesné vědomí a utrpení.)

***Jedná se o koncept Ajurvédské medicíny spojený s teorií pěti elementů – viz https://en.wikipedia.org/wiki/Dosha. Ve starověkém Řecku vznikla přibližně ve stejné době analogická teorie čtyř tělesných tekutin – místo vzduchu je tu krev a žluč se zde dělí na žlutou žluč – kitrinichole a černou žluč – melainachole – viz https://en.wikipedia.org/wiki/Humorism. Odtud pocházejí čtyři typy lidského temperamentu – sangvinik, cholerik, melancholik a flegmetik – viz https://en.wikipedia.org/wiki/Four_temperaments#Sanguine)

  1. Jeho jazyk ochabl, jeho řeč byla nesrozumitelná a v krku mu chrčely hleny. Z úst mu vycházel odporný zápach a teklo mu z nosu.

  2. Jeho krk se třásl a z očí mu tekly slzy. To vše jsou trápení spojená se stářím.

  3. Jeho zuby byly polámané a viklavé a po vypadlých zubech zůstaly díry. Z úst mu odkapávaly páchnoucí sliny.

  4. Člověk může pochopit toto „vše“, ale oči je spatřit nemohou. Toto „slovo“ nemůže být zachyceno ušima. Pokud nemůže být toto „vše“ „vysloveno“, potom jsou tu problémy s dýcháním. (Tedy vy jste tímto Svědkem, jenž je jemnější než prostor. Ale pokud se ztotožňujete s tímto dýcháním, potom je smrt nevyhnutelná.)

  5. Jeho nohy ztratily sílu. Kvůli tělesnému napětí nemohl ani pořádně sedět a jeho konečník hlasitě vypouštěl větry.

  6. Pokud mu nedonesli včas jídlo, nedokázal ovládnout svůj hlad, a když se ho konečně dočkal, nebyl schopen ho rozkousat, protože jeho zuby byly pryč.

  7. Kvůli pittě a z ní pocházejícímu tělesnému vědomí nemohla být tato „potrava“ „já jsem“ dostatečně strávena a to, co člověk snědl, z něj vyšlo v podobě zvratků či průjmu.

  8. Všude kolem byly exkrementy, moč a plivance a všechno bylo pozvracené. Každý, kdo šel kolem, musel už zdaleka zadržovat dech.

  9. Kvůli tomuto „mnohému“ utrpení a této nemoci „mnohosti“ přestal ve stáří fungovat intelekt/buddhi. Ale ani tím ještě není život v hrubém těle u konce.

  10. Oční víčka se zapletla do vlasů a temeno hlavy je úplně plešaté. Na tomto těle "vše" visí teď maso jako hadr.

  11. Toto tělo "vše" se stalo cizincem. Lehkost, se kterou ho předtím obýval, je ta tam. Potom "řeč" tohoto "vše" řekla: "Proč bych neumřel?" (Pokud nepochopíte toto "já jsem" a neusadíte se v něm teď, potom stáří a tělesné problémy, které jsou s ním spojené, vytvoří tak "mnoho" myšlenek, že toto "já jsem", které je podporou hrubého těla, jako by tu nebylo.)

  12. Jakmile se tato múla mája zrodí a stane se tělem, potom se člověk odvrátí od Skutečnosti a zavrhne ji, takže nakonec se dostane do tohoto mučivého stavu člověka v práně.

  13. Mládí je pryč. Síla je pryč. Dokonce i pýcha samsáry je pryč. Tělo tohoto „vše“ a všechno, co mysl získala a čeho dosáhla, je zničeno (tedy i velicí králové se musejí všeho vzdát).

  14. Celý život myslel jen na sebe, a přesto je teď všechno zbytečné a je mu to úplně k ničemu. Okamžik smrti je pro člověka vskutku nesmírně těžký!

  15. Člověk touží a prahne po štěstí, až ho to usouží. Na konci ho čeká jen vyčerpání a trápení. A opět vyvstane strach z utrpení, které na něj sešle Pán Smrti.

  16. Zrození znamená zrod mysli, a to je kořenem utrpení. Je to bodavá bolest způsobená škorpiony žádostí. A proto byste teď hned měli začít dělat to, co je pro vaše Já prospěšné.

  17. Takové je tedy stáří. Je hrubé a kruté k tomuto „já jsem“. A proto by měl člověk hledat útočiště v Bohu.

  18. Jinak vyvstanou tytéž výčitky a lítost, které měl člověk v děloze, a tak tento (nesmrtelný) puruša opět potká smrt. (A proto přetrhněte tento řetěz utrpení, výčitek, pomíjivých lítostí, nesplněných slibů, utrpení a smrti.)

  19. A tak je tu další zrození, další pobyt v matčině děloze. Jakmile se onen Poznávající stane poznaným (čili stane se tímto „vším“, takže se začne dotýkat světa a vznikne mysl), potom je pro toto bez-myšlenkovité Já nesmírně obtížné překonat oceán samsáry.

  20. Bez uctívání/bhadžanu Boha (tedy bez přesvědčení, že v každém činu jsem ve své vlastní svarúpě) se tato bez-myšlenkovitá Skutečnost nikdy nemůže vyhnout zrození v děloze. A proto toto bez-myšlenkovité pochopení „já neexistuji“ musí následně zakusit útrapy trojího utrpení (tápatraja – viz následující kapitolu).

Poznámka: Takový je život, který musí prožívat ono Jedno Jediné, je-li zapleteno do tří gun, které přinášejí představivost a touhy. Je tu určité pochopení, ale je utopeno v myšlenkách a pochybnostech. A proto je nutná víra a odhodlanost, protože člověk se nejprve musí stabilizovat v poznání, aby ho nakonec mohl odhodit. Maharádž řekl: někdo stoupá vzhůru krok za krokem, ale ten, kdo pochopil, jde přímo k vrcholu a tyto kroky přeskočí.

Tímto končí 5. kapitola 3. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Krutá zkušenost s gunami IV.“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)