Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.12. Klub MalýVelký strom       

31.12. Klub MalýVelký strom

     

14.1. Klub MalýVelký strom

     

28.1. Klub MalýVelký strom 

     

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

III.1 - Utrpení při narození (z knihy Dásbódh)I

15. 12. 2017 - Aleš

Bezforemná Skutečnost upadla do stavu přizpůsobení se klamu a nabyla tak tělesnou formu a kvůli tomu začala podléhat radostem a bolestem. Tak vypadá zapletení se v síti máji/iluze.

Takové je utrpení v děloze a pak se Samo-jediné/Skutečnost objeví v práně. Proto byste se měli odevzdat Bohu.

Ten, kdo je oddán Bohu, je osvobozen od těchto utrpení zrodu, neboť síla poznání přináší odpoutanost, a ta zase přináší toto období universálního „vše“ (osvobození od pocitu „já jsem tělo z masa a kostí“).

Protože se umíněně držíme tělesné formy, dochází k utrpení v děloze. Proto by měl být opravdový posluchač bdělý a věnovat plnou pozornost tomuto pocitu „já jsem“ tím způsobem, že zapomene na vše.

|| Šrí Rám ||

  1. Zrození je vyrašením útrap. Zrození je oceánem zármutku. Zrození je horou strachu, který nepoklesne.

  2. Zrození je příchod úmorné lopoty. Zrození je původ hříchu. Zrození je sužování pískem v čase vždy neměnného a přítomného/nového Já.

  3. Zrození je plodem nepochopení. Zrození je nenasytností *Pána Brahmy. Zrození je závojem klamu, prázdnotou poznání *(Brahma je buddhi/intelekt, jenž chce pojmenovat „mnoho“ věcí).

  4. Zrození je omezením na džívu/individualitu. Zrození je příčinou smrti. Zrození je pro tuto bez-myšlenkovitou a bezpříčinnou přirozenost/svarúpu zapletením se.

  5. Zrození je zapomenutím štěstí.***Zrození je skladištěm starostí. Zrození je rozpínavostí této rozpínavé vásany (touhy) být/existovat.

***Siddharaméšvar Maharadž: Život ve světě je plný trápení a ten, kdo věří, že v něm nalezne štěstí a získá vše-znalost, je hlupákem. Proto je vychytralost a znalost světské existence vlastně hlupáctvím.

  1. Zrození je neštěstím džívy. Zrození je odlévací formou představivosti („já jsem muž a toto je žena“). Zrození je objetím této náruživé ženy ve formě „mé a moje“.

  2. Zrození je klamem máji. Zrození je navršením zlosti. Zrození je překážkou, která brání osvobození.

  3. Zrození je jástvím džívy. Zrození je gunami této myšlenky „já jsem tělo“. Zrození je zapomenutím tohoto bez-myšlenkovitého pochopení puruši.

  4. Zrození je zálibou pro smyslové objekty. Zrození jsou pouta naděje. Zrození je lačnění bez-myšlenkovitého Já v pohlcujících plamenech času.

  5. Zrození je to, kdy se bez-myšlenkovité Já stane tímto „vše“ a poté tělem. Zrození je to, kdy se bez-myšlenkovité Já stane „mnoha“ falešnými a strastiplnými úseky života. Zrození je to, kdy bez-myšlenkovité Já upadne do toho nejšpinavějšího pekla (tj. peklem je tělesné vědomí).

  6. Když chápete tento kořen pocitu „já jsem“, potom tu je tato „řeč“ a ta není ani strastiplná, ani nečistá. Avšak Átma puruša se stal menstruační tekutinou a v ní dojde ke zrodu stavu „já jsem“ v těle (Není tu nic než vy, tato Skutečnost. Jenže v důsledku toho, že neznáte své Já/Skutečnost, dojde k projekci/představě světa vně/mimo vás, a tak se stáváte malým tělem z masa a kostí. Potom se Skutečnost stává zapáchajícím peklem menstruační tekutiny, atd.).

  7. Jak může Átma puruša vůbec někdy pochopit tuto velkou radost z prožívání ryzího Brahman, když se stane touto nečistou strukturou vytvořenou z menstruačního výtoku?

  8. Tento puruša se stal menstruační tekutinou ženy (v tomto světě je pouze on, i hovno je touto Skutečností; avšak když On zapomene na Sebe, je tu tato objektivizace); átman se stal touto zhoustlou špínou. Avšak ve skutečnosti je toto tělo plné špíny tím bez-myšlenkovitým ryzím Já.

  9. Avšak vznešenost Átmanu se objevila uvnitř tohoto vnitřního prostoru jako (kožený) vak špíny. Stala se podobnou hrnci koželuha určeného k vaření (kůže), který není radno odkrývat (neboť by z něho unikl plynný čpavek).

  10. I tento hrnec koželuha je čistý, když se řádně vymyje od veškeré špíny. Ale když se toto „já jsem“ stane nečistým zapáchajícím tělem, pak i kdyby bylo neustále čištěno, nebude nikdy čisté.

  11. Toto tělo je vztyčená kostra, propletená žilami a tepnami a pokrytá masem a tukovou vrstvou.

  12. Toto nečisté tělo nemůže být ryzím „slovem“, a přesto je hrubé tělo naplněno až po okraj touto Skutečností. I když tu je „mnoho“ zármutku a nemocí, přesto tato Skutečnost přebývá uvnitř těla.***

***(Sadáčar – Toto tělo je velmi špinavé, přesto to, co je uvnitř těla, je naprosto čisté. „Já nejsem tělo, já jsem nezávislé Já.“ Tato zkušenost je vaší očistou).

  1. Toto tělo je skladištěm nečistoty a výkalů a to, co je uvnitř, se nechá potřísnit zvnějšku. *(Vnějšek je produkt vnitřku)(Maharadž – Říkáte o někom, jak je pěkný, ale když je pořezán nožem, nedokážete se na něho ani podívat).

  2. Uvnitř tohoto (koženého) vaku se ve střevech nachází červi, nepatrní živočichové a výkaly. „Mnohost“ (tj. jakmile je toto Samo-jediné Já rozděleno v důsledku objektivizace; tedy tělesné vědomí) je vakem odporných pachů a toto nezměrné Paramátman bylo překryto kůží.

  3. Universální tělo „vše“ bylo obstaráno hlavou (toto „já jsem“ nemá žádnou hlavu a je bez částí) a této potvrzené Pravdě nacházející se „tam“ byl dán nos plný hlenů (objektivizace s sebou přináší tělesné vědomí a tím se pak Samo-jediné stává těmito „mnoha“ částmi). Když je naslouchání/šravana přerušeno a toto „já jsem“ není slyšeno, pak vyvane odporný zápach a v tomto strašném pachu nemůže být tato Skutečnost pochopena (Jednou cestoval Randžit s žákem/šišjou v autobuse. Jeli kolem nějaké zapáchající stoky a žák si zacpal nos. Maharadž mu řekl: „Co se stalo.“ Žák odvětil: „To kvůli tomuto hroznému zápachu, Maharadži.“ Maharadž odvětil: „V Paramátman není žádný špatný zápach“).

  4. V očích je hnis a nos je plný hlenů a tento úsvit vašeho Já se přeměnil v odporný zápach vycházející z úst *(Vy jste úsvitem; Maharadž: Ráno, když se probudíte, cítíte „Ó, já jsem tu“ a pak následuje „mnoho“ myšlenek; Maharadž: Ráno, když se probudíte, toto světlo vysvitne z vás).

  5. Pak je toto mocné a silné Átma těmito slinami, chrchly, výkaly, žlučí a hleny. A toto lidé přirovnávají k „obrazu lotosového květu“ a říkají „To se podobá měsíci“!!

  6. Potom se tato krásná forma „já jsem všude“ objevuje jako špinavá forma s břichem a střevy plnými výkalů. Řekni mi, jak se může tato potvrzená Pravda, jež je uvnitř světa, zjevit těmto orgánům vnímání? (Oči nemohou uvidět Pravdu, mohou pouze spatřit to, co není skutečné)

  7. Potom je božská potrava „já jsem“ spolknuta/odhozena do břicha a pak se toto „vše“ stává výkaly a zvrácenou potravou. Poté je vypita voda z bhágírathí (čistá ganga poznání) a přeměněna v moč (Když se vzdáme tohoto pochopení „vše“, pak se staneme funkcemi hrubého těla; potom se blaženost pocitu „já jsem“, naší základní potravy, stává stravou, kterou jíme a polykáme pouze ústy, a když potřebujeme (ráno) na záchod, tak vykonáme potřebu a vypustíme to, a po celou dobu tak zapomínáme na svou pravou přirozenost).

  8. Poté tato bez-myšlenkovitá svarúpa/přirozenost je tím výkalem, močí a vyzvracenou potravou, avšak ve skutečnosti svarúpa daruje život tomuto tělu. Vězte, že tělo roste díky skutečnému Já a buďte o tom plně přesvědčeni.

  9. Pokud by v břiše (střevech) nebylo nic k vyměšování, či moč nebo potrava k vyzvracení, pak by tělo zemřelo a spolu s ním by byl zničen i svět onoho vše (toto „vše“ je opora hrubohmotného těla, které je tu zapotřebí, má-li být známo toto „vše“. Obojí je nerozpletitelně spojeno, a proto tělo potřebuje výživu/potravu; avšak měli byste pochopit toto: „Já jím jen abych vyživoval toto tělo“. Považujete-li se za tělo, pak když usnete nebo umřete, tento pocit „já jsem“ také zmizí. Proto když používáte tělo k tomu, abyste prošetřili „Kdo jsem já“, pak má váš život význam). Takže je jedno zda jste králem či žebrákem, přesto je zapotřebí mít toto hovno ve střevech.

  10. Kdyby byl (natrvalo) vyprázdněn veškerý výkal, moč a zvratky, pak by tělo zajisté zesnulo/zemřelo; taková je přirozenost tohoto uspořádání s tělem.

  11. Tímto způsobem se to beztvaré stává tvarem. Proto se prostřednictvím vivéky pokuste pochopit, jak se múlamája neboli to, co je „tady“, stává těmito základními elementy a poté lze pochopit, že tento falešný stav, jenž je obdařen strachem a pochybnostmi, je vlastně Skutečností (my jsme touto bez-myšlenkovitou, beztvarou Skutečností; avšak kvůli nepochopení a nedostatku rozlišování/vivéky jsme se začali pokládat za tělesnou formu a dostali se do zajetí konceptů bolesti a radosti. Prožíváme tuto ryzí nepřetržitou zkušenost pocitu „já jsem“ tím způsobem, že ji předěláváme do série „mnoha“ různých zážitků. Trpíme bolestmi v děloze, při zrození, v životě/samsáře, pak zemřeme a to celé znova dokola).

  12. Jinak tato bez-myšlenkovitá přirozenost bude žít v tomto vězení a trpět po dobu devíti měsíců. Kdyby byly uzavřeny všechny tělesné otvory, kterých je celkem devět (oči, uši, nosní dírky, ústa, konečník a močová trubice), jak by tam pak mohl být vzduch? (Je-li síla vzduchu či poznání, které prostupuje veškerým tímto stvořením, lapena v omezené formě, jež ohraničuje tělo, a nemůže se vyprostit ven, pak jak může vůbec přijít pochopení? Jak může být tento vzduch vše-prostupný? Každá lidská bytost vstupuje do tohoto světa v nevědomosti, avšak pouze v tomto světě může tato nevědomost přestat/skončit.)

  13. Šťávy, které jsou obsaženy ve vyzvracené potravě a výkalech, sužují těhotnou matku při pociťování bolesti v žaludku, a to vyvádí zcela z míry toto bez-myšlenkovité Já (embryo v děloze je bez-myšlenkovitou Skutečností, jež podstoupí zrod; taková je tragédie života). Kvůli tomuto znepokojení se universální tělo/„vše“ nechá omezit do formy z masa a kostí (když tu je takové soužení, pak toto „vše“ utone v ustaranosti a strachu a pravé Já se začne považovat za tělo dítěte).

  14. Stěna dělohy není pokryta kůží a tak touhy a chutě matky zakouší i dítě v děloze a pocit „já jsem“ se stává spalujícím pocitem hořkosti a ostrosti vyvolané z potravy, kterou matka snědla (tento pocit „já jsem“ se nechá překrýt cizími a novými pocity).

  15. Vše bylo seskupeno v celek a zabaleno v tomto koženém vaku a tak se Brahman/to „za“ neboli „tam“ stalo břichem plným výkalů. A tato náprava v podobě universálního „vše“ se stala pokřivenou a slizkou pupeční šňůrou (to, co není dílčí, ale jednotné, se stalo kvůli objektivizaci myslí a tělem s „mnoha“ rozličnými částmi. Jak může být toto „vše“ realizováno v děloze, jestliže se bytost stává tak objektivní?).

  16. Potom tu je výkal, moč, nestrávené jídlo, žluč a nepatrné organismy se objevují v nose a ústech; poté se Skutečnost stává myslí, zcela zmatenou a velmi vyděšenou.

  17. Podobně to platí pro bez-myšlenkovitou svarúpu/přirozenost, uvězněnou uvnitř prány. Ta upadla do takového omezení, že se zmítá v agónii a volá: „Višnu (On, jenž ochraňuje), prosím tě, osvoboď mne nyní z této iluze/máji(V tuto chvíli jsme touto přirozeností, uvězněnou ovšem v práně a tehdy tato bez-myšlenkovitá svarúpa žádá o vyproštění).

  18. Bože, jestliže mne vyprostíš z této iluze/máji, budu dělat to, co je mému přirozenému Já ku prospěchu. Potom se tudíž toto bez-myšlenkovité Já vyhne dalšímu zrození/pobývání v děloze a nikdy již opětovně nevstoupí do iluze/máji.“ (To je náš současný stav, omezený v práně. Kolikrát již jsme podstoupili zrození? Kolikrát nám již bylo řečeno, že jsme touto bez-myšlenkovitou Skutečností? Kolikrát jsme přísahali, že to bylo naposledy, kdy jsme se zrodili v děloze?)

  19. Tato přísaha byla učiněna proto, že tu bylo tolik utrpení (Maharadž: Proč je v Indii tolik světců? Protože tu je tolik utrpení). Potom nastal čas zrození* a matka hlasitě vykřikla v bolestech (naší skutečnou matkou je v podstatě múla mája, toto „vše“, avšak kvůli nevědomosti a objektivitě se stala hrubohmotným tělem, nosícím dítě v děloze a trpícím bolestí spojenou s narozením dítěte). * (Přesto, Ale navzdory tomu, že jsme již tolikrát v mnoha životech složili tuto přísahu Bohu, tak se i nadále držíme tělesného vědomí a znova se tak nalézáme v děloze další matky).

  20. Protože jsou nos a ústa obaleny tlustou kůží, plod není schopen dýchat, a tak je v okamžiku zrození Skutečnost zcela naplněna strachem. (Maharadž: Tato Skutečnost je uvnitř těla).

  21. Vzhledem k tomu, jak jsou takto otvory do nosu a úst dítěte zablokovány, Skutečnost je přeměněna v mysl plnou strachu. A všude v práně se nachází mentální úzkost a fyzický neklid.

  22. Tento plod se nemůže nadechnout a ani vydechnout, a Skutečnost uvnitř této prány je vyděšena. A jelikož nelze nalézt cestu ven z dělohy, je tu přespříliš strádání. (Když tu je tolik utrpení, jak zde pak může být vivéka/rozlišování?)

  23. Když tu je mysl plná „mnoha“ strachů, pak je Skutečnost zcela zakryta. Potom lidé říkají: „Dítě/plod se zde zablokoval. Bude zapotřebí ho rozsekat na kusy, aby se dostal ven z dělohy.“

  24. Potom se Skutečnost rozseká na kusy a je odstraněna. Dlaně a chodidla jsou odkrojeny a vyňaty. Jestliže se objeví paže, pak jsou také odříznuty a odstraněny. Takto mohou být odděleny další části, trup, nos a další.

  25. Tímto způsobem byl plod rozřezán na kusy; dítě to zaplatilo životem a matka se také přeměnila v mrtvolu.

  26. Dítě zemřelo a prána matky se tak vytratila. Vskutku je tu mnoho utrpení, které může čekat toho, kdo přebývá v děloze.

  27. Pokud však má plod štěstí a nalezne cestu z dělohy ven, přesto musí se svými rameny a hlavou dokázat prolézt zúženým otvorem.

  28. Takto je Skutečnosti bráněno; po vynaložení obrovského úsilí je dítě nakonec přivedeno na svět. Potom díky tomu dojde k příchodu této směsice gun tělesného vědomí a prána dítěte vyjde ven (viz V.8; zrození značí příchod gun této myšlenky „já jsem tělo“ a to přináší nevědomost a objektivizaci; potom se narodí dítě a prána začne proudit ven a dovnitř).

  29. Prána dítěte vyšla ven a následkem toho tu je zapomnění (v práně se projevuje tamas guna nevědomosti/zapomnění) a jakékoliv předešlé vzpomínky jsou zapomenuty Skutečností v práně(viz V.8; zrození je zapomněním bez-myšlenkovitého pochopení Puruši).

  30. So-ham, so-ham/„Já jsem On, já jsem On“ je opakováno uvnitř, ale vně si toto nelze vyslechnout, a tak člověk kvůli guně nevědomosti říká ko-ham, ko-ham/„Kdo jsem já, kdo jsem já?“ Potom tu je „mnohé“ utrpení v opakujícím se koloběhu zrodů (Plod v matčině děloze neříká Só-ham, neboť se svíjí v mukách gun, tak jak by to mohl pochopit? Avšak uvnitř něho a uvnitř každé živé bytosti je toto Só-ham neustále přítomné).

  31. Toto Já (dítě je On) si zakusilo mnoho strádání, a při cestě na svět si toho hrozně moc vytrpělo. Avšak okamžitě poté, kdy je zplozeno, je toto utrpení v děloze zapomenuto (kvůli nevědomosti tamaguny).

  32. Toto *vritti je ztraceno ve chvíli, kdy (v) mysli není připomínáno poznání (tj. toto připomínání je zapomenutím všeho). Kvůli nevědomosti dokonalá Skutečnost upadla do klamu a pak si člověk představuje, že pobyt v děloze byl příjemný (Poznání/satvaguna a nevědomost/tamasguna se spojí dohromady, aby přivedly radžasgunu, tj. představivost. Takový je pobyt každého v práně. Jak však může být toto poznání realizováno bez zapomenutí všeho?) *(touha vědět).

  33. Bezforemná Skutečnost upadla do stavu přizpůsobení se klamu a nabyla tak tělesnou formu a kvůli tomu začala podléhat radostem a bolestem. Tak vypadá zapletení se v síti máji/iluze.

  34. Takové je utrpení v děloze a pak se Samo-jediné/Skutečnost objeví v práně. Proto byste se měli odevzdat Bohu.

  35. Ten, kdo je oddán Bohu, je osvobozen od těchto utrpení zrodu, neboť síla poznání přináší odpoutanost, a ta zase přináší toto období universálního „vše“ (osvobození od pocitu „já jsem tělo z masa a kostí“).

  36. Protože se umíněně držíme tělesné formy, dochází k utrpení v děloze. Proto by měl být opravdový posluchač bdělý a věnovat plnou pozornost tomuto pocitu „já jsem“ tím způsobem, že zapomene na vše.

Tímto končí 1.kapitola 3.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Utrpení při zrození“.

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)