Zpívání bhadžanů
v klubu "Malý velký strom":

Zpívání v prosinci 2017:

  • 11.12. pondělí 18,30 - 20,30 hod.
  • 31.12. neděle  18,30 - 20,30 hod. 

Místo konání: klub "Malý velký strom" 
Dobrovskeho 16, Praha 7,
zast. tramvaje Letenské naměstí

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

II.10 - Promluva o učených hlupácích (z knihy Dásbódh)

1. 12. 2017 - Gábina

Když se pomocí tohoto vědění ženete za objekty světa, zajisté se dostaví hněv a vy jej nebudete schopni ovládat (hněv je výsledkem touhy, tj. když není touha naplněna); pak nemohou být vaše činnosti považovány za toto „vše“/poznání a Jedno jediné je učeným hlupákem (třebaže je vědění základnou, přesto se vzdá tělesnému vědomí; pak okamžitě po přirozené/spontánní činnosti vědění přicházejí myšlenky, „potřebuji to či ono“).

Když nemá „řečník“ žádnou autoritu a vynakládá příliš úsilí na to, aby byl „řečníkem“ bez úsilí (vy jste tímto purušou, ale pokud se jím snažíte být, stanete se něčím jiným); když je tato „řeč“ puruši drsná a neomalená, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

|| Šrí Rám ||

Maharadž: učený hlupák je ten, kdo potká Učitele, ale nedojde u něj k žádné proměně. 

  1. Před touto pozorností „já jsem“ je zde pochopení „já neexistuji“. Toto je pochopeno uvnitř těla „vše“ hlupáka, když nabude znalosti (ačkoliv je tělem „vše“, nesnaží se hlupák toto tělo „vše“/poznání pochopit a tak zůstává dobrovolně připoután k hrubému tělu.) Proto by měl nyní hlupák* moudře naslouchat. *(Ten, kdo neví, kdo skutečně je.)

  2. Této Skutečnosti se přihodilo pochopení „já jsem“ a poté je zde *učený hlupák. Avšak pravý posluchač by neměl věnovat žádnou pozornost tělesnému utrpení (ten, kdo chápe, že utrpení, které bylo vytvořeno tělesným vědomím, není jeho, není hlupákem. Učení hlupáci se vzdají tohoto pochopení „já jsem“ a považujíce se za tělo, stanou se otroky svých tužeb). Když se ale těchto špatných gun vzdáte, pak je dosaženo štěstí (směsice gun poznání a nevědomosti přináší tělesné vědomí, potěšení a bolest). *(Učený hlupák je spokojený s intelektuálním pochopením „já jsem“ a nesnaží se jím být.)

  3. Můžete naslouchat „mnohým“ šástrám a být zcela znalí; dokonce můžete být schopni „hovořit“ zřetelně o poznání brahman (můžete mít i přímou zkušenost tohoto „já jsem“); avšak držíte-li si falešné naděje a pýchu, pak se tento Jeden jediný puruša stane učeným hlupákem (naděje a pýcha navrací člověka zpět do nízké mysli).

  4. Snažíte-li se vysvětlit spontánní činnost tohoto „já jsem“, pak během vysvětlování zničíte svou oddanost k tomuto „já jsem“; když vysvětlujete/objasňujete svou svadharmu, pak ve skutečnosti kritizujete tuto sádhanu „já jsem“ a tento Jeden jediný je pak učeným hlupákem (jestliže máte pouze intelektuální pochopení anebo si myslíte, že jste prožili něco, co je hodno vysvětlit, pak ničíte tento pocit „já jsem“. Pokud se chcete dostat za/před sádhanu a být svým pravým Já, je nezbytné, abyste udržovali tuto sádhanu „já jsem“.)

  5. Když si sami udělíte statut znalého („já jsem pochopil“, pak jste nepochopili); nebo pokud uvalíte toto „slovo“ na toto „vše“ (když jdete k Mistrovi, naučíte se „poznání já jsem“ a pak díky praxi nabudete zkušenost. Nikdo jiný, než vy sami vám ji nemůžete udělit)*** a poté toto pochopení zanecháte a přijmete sebe sama za tělo uvnitř *prány, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. *(Když se považujete za nízkého džívu v práně/dechu, pak je toto pochopení „vše“ (tj. tento dech uvnitř a tento hýbající se vítr vně jsou jedno a totéž) ponořeno do „mnohých“ myšlenek. Když však přijde pochopení „vše“, toto hrubé tělo splyne s universálním tělem a prána uvnitř splyne s tímto „vše“-prostupujícím větrem).

*** Siddharaméšhvar Maharadž:

Buďte Bohem a libujte si v Božství. Říkat „Bůh je někdo jiný (ode mne oddělený)“ je chybné. Nikdy si nemyslete, že někdo jiný z vás učiní Brahman. Kdyby Bůh obdržel Božství od někoho dalšího, pak by dárce Božství byl větší než samotný Bůh. Člověk se stal džívou (jedincem) na základě své vlastní touhy a Šivou (univerzálním) se stane také díky svému přání. Stručně řečeno, stát se Bohem leží ve vašich rukou.

  1. Je-li s vaším šíšjou (vaším žákem, což je mysl) zacházeno s opovržením, pak se Átma ocitá ve velkých problémech; protože mysl zničí toto „slovo“ mula máji a toto Jedno jediné se stane učeným hlupákem. (Mysl má schopnost vyjevit toto poznání, ale my ji využíváme jen k nabytí poznání světských věcí. To znamená, že s ní zacházíme s opovržením. Pokud však vaše mysl pochopí „Ó! Já jsem byl svým největším nepřítelem; Já jsem byl po celou dobu tímto „slovem“, hnal jsem se za potěšeními, ale dostávalo se mi bolesti“, pak u ní najdete útočiště.)***

*** Ranžit Maharadž: Učiňte z mysli svého nejlepšího přítele.

Nisargadatta Maharadž: Mezi dvěma skutečnými přáteli neexistuje oddělenost. Znají potřeby jeden druhého, aniž by o nich mluvili. Spontánně se starají jeden o druhého. Měli byste rozvinout hluboké přátelství s tímto poznáním/vědomím. Ne ve smyslu prosby o přízeň, ale jako když přítel hledá přítele. Přebývejte s poznáním „já jsem“, zdrojem vnímání, samotným pocitem bytí.

  1. Setrváváte-li v radžas guně a tamas guně, potom je ve vnitřní schopnosti vědění (tj. v sattva guně) přítomna podvodná a zvrácená mysl; pak i když je pochopena vznešenost a velkolepost tohoto „vše“ (cítíte, že máte něco, s čím se nutně musíte podělit s ostatními, pak spadnete zpět do těla a můžete velebit (pouze) to, co jste ztratili), toto Jedno jediné je učeným hlupákem.

  2. Bez pochopení skutečného zdroje písem bude puruša neustále vinit tento „nehybný a tichý“ zdroj. Pak třebaže je vyšší a ryzí sattva guna vždy přítomná, dotyčný nahlíží se špatnými gunami a je učeným hlupákem. (To tato Skutečnost je zdrojem písem a našich „mnohých“ slov.)

  3. Je-li pozornost věnována naslouchání, ale pak je vzdáván hold tomuto „potupnému“ tělu; pokud se kvůli závisti člověk hádá či ignoruje spravedlnost („Já jsem Věčný“), pak toto Jedno jediné je učeným hlupákem.

  4. Když se pomocí tohoto vědění ženete za objekty světa, zajisté se dostaví hněv a vy jej nebudete schopni ovládat (hněv je výsledkem touhy, tj. když není touha naplněna); pak nemohou být vaše činnosti považovány za toto „vše“/poznání a Jedno jediné je učeným hlupákem (třebaže je vědění základnou, přesto se vzdá tělesnému vědomí; pak okamžitě po přirozené/spontánní činnosti vědění přicházejí myšlenky, „potřebuji to či ono“).

  5. Když nemá „řečník“ žádnou autoritu a vynakládá příliš úsilí na to, aby byl „řečníkem“ bez úsilí (vy jste tímto purušou, ale pokud se jím snažíte být, stanete se něčím jiným); když je tato „řeč“ puruši drsná a neomalená, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  6. Když tento posluchač naslouchá „mnoha“ myšlenkám, pak přivodí „řečníkovi“ tyto chyby (tj. puruša, který zná tuto „řeč já jsem“, se stane džívou); když je člověk kvůli směsici gun ukecaný, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  7. Když je svalována vina na *druhého, pak je to Skutečnost, kterou obviňujete (jste-li ve světě jen vy sami, kde je pak někdo druhý?); pak nebyla múla mája pochopena a Jedno jediné je učeným hlupákem. *(Maharadž: Když vám někdo něco ukradne, chápejte to tak, že to jen přešlo z jedné kapsy do té druhé).

  8. Jestliže byla díky studiu (přemítání nad učením Mistra) pochopena sattva guna a vy nyní znáte toto „vše“; a přesto pořád nevíte, jak utišit „mnoho“ myšlenek, pak je Jedno jediné učeným hlupákem (toto pochopení „vše“ je ztišením mysli a pokud ho nepoužíváte k ztišení neklidné mysli, pak jste učeným hlupákem)

  9. Slon je kvůli své touze po samici chycen a svázán silnými provazy; včela pro svou nesmírnou lásku k vůni lotosu umírá sevřena, když se v noci květ zavře. *** Stejně tak, když je pozorující puruša vtažen do světské existence, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

*** Třebaže má tato včela schopnost zavrtat se do stromu, nepoužije tuto sílu k tomu, aby unikla z lotosu, protože je omámena jeho vůní.

  1. Dokonce když se pozorující puruša drží ve společnosti této ženy zvané prakrti, hledí na ni a zapomene na Sebe sama; když však puruša přijme to zakázané (tj. tělesné vědomí) za svou choť a důvěrně s ní rozmlouvá, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  2. Když vejde nízké tělesné vědomí do tohoto „vše“, Skutečnost se stane pouhým tělem a toto přesvědčení si pevně drží v mysli. Pak je tělesné vědomí s touto múla májou a toto Jediné Átma je učeným hlupákem.

  3. Pokud puruša nechá stranou šrípati (čiré vědění, tj. višnu), pak velebí nějakou lidskou bytost; nebo pokud chvalořečí něco, co upadlo do své představy/vize, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. (Maharadž: říkejte, že vše je takové, jaké je; nenechte se tím stáhnout.)

  4. Když puruša opěvuje tyto části této „ženy“ (když proměníme prakrti, která je hodna uctívání, v „mnohé“ objekty a uctíváme je) a když velebí falešné činnosti a lstivé vášně „mnohosti“, pak puruša zapomíná na Boha (tj. na Sebe sama) a stává se člověkem/lidskou bytostí a je učeným hlupákem.

  5. Když člověk opovrhuje těmito džívy, kteří jsou zcela plní *lesku/nádhery („já jsem“); když zapříčiní vznik falešných doktrín, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. *(džíva je naprosto plný šivy, „mnohost“ je nic než Jedno).

  6. Třebaže jste Znalcem šáster a jste lhostejný k smyslovým radostem; třebaže jste Znalcem brahman a jste velkým jogínem; pokud však vaše bez-myšlenkovité Já hovoří o budoucnosti v tomto světě, pak je toto Jedno jediné učeným hlupákem (protože vy jste mimo minulost, přítomnost a budoucnost, která udržuje budoucí naděje).

  7. Když je zde uvnitř toto naslouchání/šravana (tj. ryzí sattva guna) a vy se pak obrátíte a hledáte prostřednictvím těchto nižších gun; když závidíte laciné cetky mysli, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. (Maharadž: Jakou pozornost věnuje pes šeku na sto dolarů? On chce jenom kost…Toto vše jsou vaše koncepty.)

  8. Není-li zde sádhana uctívání, žádná vajragja/zřeknutí se a žádný bhadžan, pak toto poznání brahman a tato „řeč“ postrádají náležitou činnost a toto Jedno jediné je učeným hlupákem. (Pak „On dělá vše“ se stane „já dělám „vše“.)

  9. Když se nevydáváte na poutě do své mysli a když nenavštěvujete toto posvátné místo uvnitř mysli; když nejsou v mysli žádné védy (vědění) a žádné šástry (néti, néti), když třebaže jste pozorujícím purušou z těch nejčistokrevnějších rodů, ale stanete se nečistým, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  10. Uchováváte-li si v mysli toto *respektované/vážené „vše“ a potom začnete velebit objekty, které nejsou všudypřítomné; když je sami od sebe začnete toto „vše“ urážet a nahlížet na ně s despektem, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. *(„vše“ je respektováno kvůli své všudypřítomnosti).

  11. Dříve tu bylo toto Jedno a později tu bude toto Jedno. Takové je tradiční pochopení (není však pochopeno, že toto Jedno je zde právě nyní; je vaším dědictvím, nepatří jen velkým jogínům). Když říkáte, že Jedno jediné je touto „řečí“ a že je „konatelem“, pak je Jedno jediné učeným hlupákem (pak je tu pouze intelektuální pochopení a duchovní diskuse; toto Jedno jediné, které je mimo tuto „řeč“ a konatelství, je však nutné přímo zakusit.)

  12. Ten, kdo si váží světské existence a dehonestuje pozorujícího purušu uvnitř; ten, kdo byl tímto věděním, ale přijal tuto temnotu, je učeným hlupákem.

  13. Když je propásnut význam tohoto božského „slova“; když tento puruša ochraňuje tuto „řeč“ a poté mysl „mnoha“ myšlenek; když je puruša závislý na mysli, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  1. Když jepředváděna *povrchní bezduchá show; když se Skutečnost stane činností věcí, které by se dělat neměly; když zapomenete cestu, která je zcela naplněná vznešeností, pak je Jedno jediné učeným hlupákem. *(Maharadž: nebuďte umělí/nepřirození)

  2. Když praktikujete dnem i nocí naslouchání/šravanu, ale neopustíte své falešné guny (pak to není pravé naslouchání/šravana); když neznáte to, co prospívá Já, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  3. Ten, kdo naslouchá a zůstává ponořen uvnitř této promluvy, která je plna moudrosti, a potom se této „řeči“ vzdá pro bezvýznamné malicherné klábosení, je učeným hlupákem.

  4. Když se váš žák/šíšja (vaše vlastní mysl) stane nehodným příjemcem poznání a zachází s Já s despektem; a když znovu držíte v mysli naděje, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  5. Třebaže vy sami jste ryzí promluvou, sestoupili jste dolů do tohoto nízkého tělesného vědomí a stali se *zlostnými a podrážděnými, pak jste učeným hlupákem. *(touha přináší zlost)

  6. Třebaže překypujete vznešeností a nádherou, pokud přehlížíte toto bohatství nabízené Satguruem, pak skryjete toto místo setkání („já jsem“) gurua a jste učeným hlupákem. (Maharadž: Postavil jsem před vás to nejlepší jídlo a vy říkáte: „Ne, děkuji, nejsem hladový.“ Je to tomu podobné.)

  7. Jste-li během „mluvení/sdělování“ poznání sobečtí a skrýváte toto bohatství, pak jste jako lakomec; když se vydáte na cestu paramárthy (Nejvyššího Bohatství) jen kvůli vlastnímmu bohatství, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  8. Když učíte bez toho, aniž byste se podle toho chovali, proměňujete toto poznání brahman v pouhou báchorku. Když se Pán, který je nezaujatý smyslovými lákadly, stane závislý na někom druhém (tj. mysl džívy žebrá o štěstí z objektů), pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  9. Když tuto cestu oddanosti přeruší „mnoho“ myšlenek, uvnitř tohoto „já jsem“ vyvstane přetvářka a pokrytectví, když je tu přemíra „mnohosti“ uvnitř činnosti tohoto Jednoho jediného, pak je Jedno jediné učeným hlupákem.

  10. Když se zmocníte toho světského a neuchováte si ani část paramárthy, pak opovrhujete Bohem a brahmínem (Znalcem brahman) a toto Jedno jediné je učeným hlupákem.

  11. Když špatné guny vzdají tuto „řeč“, pak je zde pozornost učeného hlupáka (pochopit, ale neuchovávat pochopení a spadnout znovu do zmatku mysli). Ale díky moudrosti by tato nedokonalá a neúplná mysl měla být proměněna v dokonalou Skutečnost.

  12. Toto Nejvyšší se stalo *hlupákem uvnitř hlupáka“ a pak tento pozorující puruša považuje samsáru za štěstí. Potom se toto „já jsem“ stalo utrpením samsáry a popravdě neexistuje horší utrpení než toto (vaše myšlenky jsou jak peklo, tak nebe. Proč si pak představovat, že jsou někde jinde než tady a v tomto okamžiku?) *(Sen uvnitř snu).

  13. Tato Skutečnost se stala touto promluvou saguna a tato pozornost přináší utrpení zrození. Když toto bez-myšlenkovité paramátma vejde do dělohy, musí následně trpět velkou bolestí.

Tímto končí 10. kapitola 2. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Promluva o učených hlupácích“.

 Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)