Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.119 - III.122

13. 12. 2017 - Lenka

Mysl ve skutečnosti neexistuje, a pokud existovala, je nyní mrtva. A přece mrtvá mysl vidí toto všechno, co tedy musí být falešným vjemem. V takovém pochopení buď pevně ustálen. Ten, kdo je ovládán myslí, jež neexistuje, je duševně chorý a myslí, že úder blesku přichází z Měsíce! Proto rozhodně odmítni skutečnou existenci mysli, a buď navždy oddán správnému nahlížení a meditaci. Zkoumal jsem pravdu o mysli velmi dlouho, Rámo, a žádnou mysl jsem neobjevil. Existuje pouze neomezené Vědomí.

III.119

VASIŠTHA pokračoval:

Toto Já se považuje za nevědomé ego, jako kdyby zlato v důsledku svého přesvědčení, že je prstenem, zapomnělo na svoji zlatou podstatu, plakalo a naříkalo: „Běda, ztratilo jsem svoji zlatost!“

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, jak může v Já vzniknout nevědomost a ego?

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, člověk by měl klást otázky, týkající se pouze skutečnosti, ne toho, co je neskutečné. Ani zlatý prsten, který by byl bez zlaté podstaty, ani omezené ego ve skutečnosti neexistují. Když zlatník prodává prsten, zváží zlato, neboť zlatý prsten znamená zlato. Zabývá-li se někdo zlatým prstenem, který by neměl zlatou podstatu, nebo omezenou formou v neomezeném Vědomí, je to, jakoby mluvil o synu neplodné ženy. Existence neskutečného není skutečná. Vzniká v nevědomosti, a je-li důkladně přezkoumána, mizí. Z neznalosti lze vidět stříbro v perleti, ale perleť nemůže posloužit stejně jako stříbro! Dokud není nahlédnuto, že jde o perleť, je tu nevědomost. Stejně jako člověk nemůže získat z písku olej a ze zlatého prstenu nic než zlato, tak v tomto vesmíru neexistuje dvojnost. Za všemi tvary a jmény září Jedno, jediné neomezené Vědomí.

Aniž by měla skutečnou trvalou existenci, existuje tu iluzorní představa ega a v tom spočívá podstata této naprosté nevědomosti, iluze a projevení světa. V neomezeném Já ego neexistuje. V neomezeném Já neexistuje stvořitel ani stvoření, svět ani nebe, lidé ani démoni, těla ani prvky, čas, bytí ani zánik, „já“ ani „ty“, Já ani To, pravda ani klam, představa rozmanitosti, rozjímání ani potěšení. Ať existuje cokoli a nazývá se vesmír, je to nejvyšší klid a mír. Neexistuje začátek, střed ani konec, všechno je vším po všechny časy, mimo rozumové chápání zahrnující myšlenky a slova. Neexistuje stvoření. Neomezené se nikdy nevzdá své neomezenosti. „To“ se nikdy nestane „tímto“. Je jako oceán, ale bez pohybu. Je sebeozařující jako Slunce, ale bez konání. V nevědomosti je nejvyšší Bytí chápáno jakožto objekt, jakožto svět. Stejně jako prostor existuje v prostoru s prostorem sjednocen, tak to, co se zdá být stvořením, je Brahman, existující v Brahman jakožto Brahman. Slova „daleko“, „blízko“, „tady“, „tam“ či představa rozmanitosti mají stejnou váhu jako vzdálenost mezi dvěma předměty v zrcadle, v němž se odráží celé město.

III.120, 121

VASIŠTHA pokračoval:

Druhý den po svém zážitku krále Lavanu napadlo: „Měl bych se vydat do míst, která jsem viděl ve své vizi, pokud skutečně existují.“ A hned se vydal i s družinou směrem na jih. Brzy narazil na místa, jež viděl ve své vizi, a setkal se s lidmi, které během svého pobývání u divokého kmene poznal. Uviděl dokonce i své vlastní děti žijící v chudobě a bez prostředků.

Tu spatřil starou ženu, která zoufalstvím naříkala a plakala: „Ó můj milovaný muži, kam jsi šel, žes nás tu všechny zanechal? Ztratila jsem svou krásnou dceru, jež měla to štěstí získat pohledného krále za muže. Kam se všichni poděli? Běda, všechny jsem ztratila.“ Král k ní přistoupil, aby ji utěšil, a přitom v ní poznal matku své manželky! Ze soucitu daroval jí i dětem dostatek prostředků, aby mohli překonat období sucha, které jak viděl předchozího dne, postihlo celou zemi. Nějakou dobu s nimi pobyl a pak se vrátil do svého paláce.

Následujícího rána mě král požádal o vysvětlení celé té záhadné události a byl s mojí odpovědí zcela spokojen. Ó Rámo, síla nevědomosti je schopna vytvořit naprostý zmatek ohledně toho, co je skutečné a co neskutečné.

RÁMA se zeptal:

Ó moudrý, je to vskutku matoucí. Jak lze to, co bylo viděno ve snu či vizi, zakoušet ve skutečnosti bdělého stavu?

VASIŠTHA odpověděl:

Ale, Rámo, to vše je nevědomost! Daleko a blízko, věčnost a okamžik, to vše je přelud. V nevědomosti se skutečné jeví jako neskutečné a neskutečné jako skutečné. Vědomí jedince vnímá to, co si myslí, že vnímá, podle svého nastavení a podmíněností mysli. Jakmile z nevědomosti vznikne představa ega, v témže okamžiku se objeví také iluze začátku, středu a konce. Zmateného člověka napadne, že je zvíře, a začne to prožívat. To vše je náhodná shoda okolností. Jako když z kokosové palmy spadne kokos přesně v okamžiku, kdy vrána na palmu usedne, jakoby ho shodila ona, třebaže tomu tak není. Podobně jen čirou náhodou se kvůli nevědomosti zdá být neskutečné skutečným.

VASIŠTHA pokračoval:

V hypnotickém stavu zřejmě král Lavana uviděl obraz svatby prince a ženy divokého pouštního kmene ve svém vlastním vědomí a prožíval to, jakoby se to dělo jemu.

Člověk zapomíná, co dříve dělal, i když tomu kdysi obětoval mnoho času a energie. A podobně je nyní přesvědčen, že neudělal to, co skutečně udělal. Takových nesrovnalostí se paměť občas dopouští.

Stejně jako člověk sní o příhodě, která se udála v minulosti, jakoby se děla nyní, tak Lavana ve své vizi prožíval příhody z minulosti divokého kmene. Je možné, že lidé z lesů na úpatí hor Vindhja zakoušeli ve svých vlastních myslích vize, které se objevily v mysli krále Lavany. Také je možné, že Lavana a lidé divokého kmene viděli ve svých myslích to, co zakoušeli druzí. Takové přeludy se stávají skutečností, jsou-li zakoušeny mnoha lidmi, podobně jako se pravdou stává to, co hodně lidí tvrdí. Pokud jsou tyto přeludy začleněny do života jedince, získávají svoji skutečnost. Co je z věcí tohoto světa pravdou, kromě toho, jak jsou tyto věci zakoušeny ve vlastním vědomí člověka?

Nevědomost není opravdová skutečnost, podobně jako není skutečností olej v písku. Mezi nevědomostí a Já není vzájemný vztah, neboť vztah může existovat pouze mezi věcmi stejnými či podobnými – to je zřejmé ze zkušenosti. Pouze proto, že je Vědomí neomezené, stává se vše ve vesmíru poznatelným. Není tu subjekt, který by osvětloval objekt bez světla. Poněvadž všechno je Vědomí, pak všechno ozařuje samo sebe, aniž by potřebovalo vnímající inteligenci. To, že se projeví inteligence, je díky činnosti Vědomí, které si samo sebe uvědomí, nikoli tím, že by Vědomí (jako subjekt – pozn. L.V.) pochopilo netečný, vnímání neschopný objekt.

Není správné říkat, že v tomto vesmíru existuje směsice věcí vnímání schopných a vnímání neschopných, tedy netečných, to nejde dohromady. Všechny věci jsou samotné Vědomí, a jakmile toto Vědomí pochopí samo sebe, je tu poznání.

Člověk může vidět vzájemný vztah mezi stromem a skálou, ačkoli se zdají netečné a vnímání neschopné. Takový vztah však existuje v jejich základních částech, které prošly určitou proměnou, aby se z nich stal strom, nebo jinou proměnou, aby z nich byla skála. Podobné je to u chuti. Chuťové kanálky na jazyku reagují na chuť jídla, v důsledku podobností ve složení jídla.

VASIŠTHA pokračoval:

Každý vztah je tedy vyjádření již existující jednoty. Za vztah se považuje jen v důsledku předchozího mylného předpokladu rozdělení na subjekt a objekt. Ve skutečnosti je tu pouze Jediné, neomezené Vědomí. Proto, Rámo, pochop tento vesmír jakožto neomezené Vědomí. Je naplněn přeludy, které vytváří síla tohoto Vědomí, a přesto se vlastně nic nestalo, nic nenaplnilo, neboť co je plné, nemůže být ještě více naplněno.

Jen zapomeneme-li na zlato, vidíme náramek. Náramek je iluzorní projevení zlata. Podobně existují iluzorní představy o národě, světě či opakovaných zrozeních. Odmítneme-li klamnou představu náramku, je pochopena pravda o zlatě, a odmítneme-li klamnou představu o vztahu subjektu a objektu, nebude tu nevědomost, která by vytvářela dělení. Všechna rozdělení a iluze vytváří mysl, a pokud mysl zmizí, zmizí i stvoření. Pak pochopíš, že všechny vlny tvoří jediný oceán, že dřevěné loutky nejsou nic jiného než dřevo, hliněné nádoby hlína a tři světy absolutní Brahman.

Mezi pozorováním a tím, co je pozorováno, existuje spojení, jemuž se říká pozorovatel. Je-li vymazán rozdíl mezi pozorovatelem, pozorováním a tím, co je pozorováno, je tu nejvyšší Poznání. Jestliže mysl přechází z jednoho místa na jiné, je mezi nimi kosmická Inteligence. Buď vždy právě To. Tvou pravou podstatou není omezené vědomí bdění, snění či spánku, ale To, jež je věčné, nepoznatelné a nikoli netečné. Zůstávej vždy jako To. Odstraň tupost a ustáli se v pravdě svého nitra. Pak ať budeš zaměstnán činností nebo ponořen v rozjímání, setrvávej vždy jako To, bez chtění, nenávisti a připoutanosti k vědomí těla. Tak jako se nezabýváš přemýšlením o budoucích problémech tvé obce, tak se nenech spoutávat náladami své mysli, ale buď ustálen v Pravdě. Dívej se na svoji mysl jako na cizince, na kus polena nebo kámen. V neomezeném Vědomí mysl neexistuje. To, co je dáno touto neexistující myslí, též není skutečné. Buď pevně ukotven v tomto pochopení.

Mysl ve skutečnosti neexistuje, a pokud existovala, je nyní mrtva. A přece mrtvá mysl vidí toto všechno, co tedy musí být falešným vjemem. V takovém pochopení buď pevně ustálen. Ten, kdo je ovládán myslí, jež neexistuje, je duševně chorý a myslí, že úder blesku přichází z Měsíce! Proto rozhodně odmítni skutečnou existenci mysli, a buď navždy oddán správnému nahlížení a meditaci. Zkoumal jsem pravdu o mysli velmi dlouho, Rámo, a žádnou mysl jsem neobjevil. Existuje pouze neomezené Vědomí.

III.122

VASIŠTHA pokračoval:

Tato zdánlivě nekonečná řeka nevědomosti může být překročena jen s pomocí stálé společnosti mudrců. Z takové společnosti vzejde poznání toho, co je dobré hledat, a toho, co je dobré opustit. Pak se objeví čirá touha po osvobození a to vede k opravdovému zkoumání a dotazování. Poté se mysl zjemní, neboť dotazování po Já oslabí podmíněnosti a sklony mysli. Důsledkem zrození čistého poznání je to, že vědomí jedince se pohybuje v opravdové skutečnosti. Sklony a podmíněnosti mysli mizí a je tu neulpívání. Mizí omezení způsobené činností i jejími plody. Zrak je pevně upřen na Pravdu a obavy z neskutečného jsou oslabeny. Ten, jehož zrak není ovlivněn sklony mysli, dělá již během života a činností v tomto světě to, co má být uděláno, jakoby spal, bez přemýšlení o světě a jeho potěšeních. Po několika letech takového života je člověk plně osvobozen a překračuje všechny tyto stavy. Je osvobozen ještě během života.

Takový osvícený mudrc nejásá, když něco dostane, ani se netrápí, když něco nemá. Ó Rámo, i v tobě sklony mysli zeslábly, proto usiluj o dosažení Pravdy. Poznáním Já, tedy neomezeného Vědomí, se dostaneš mimo trápení, iluzi, zrození i smrt, štěstí i neštěstí. Jakožto Já, jediné a nedělitelné, nemáš žádné příbuzné, tedy ani žádné trápení vznikající z takových falešných vztahů. Tím, že je Já jediné a nedělitelné, neexistuje nic jiného, o co by mělo cenu usilovat a snažit se. Toto Já se nemění ani neumírá. Hrnec se rozbije, ale prostor v něm nikoli.

Jestliže člověk překonal sklony své mysli a učinil mysl dokonale tichou, pak iluze, která nevědomého člověka uvádí v klam, odchází. Dokud není tato iluze neboli Mája jasně pochopena, vyvolává velké zmatení, ale jakmile pochopení přijde, je poznána jako neomezené Vědomí a stává se zdrojem blaženosti i pochopení nejvyššího Brahman. O Já, Brahman atd. mluvíme jen kvůli slovnímu poučení, ve skutečnosti existuje jen Jedno, a to čiré Vědomí, jež není žádnou vtělenou bytostí. Existuje jen Vědomí, ať už to jedinec ví, nebo ne, ať už je jedinec s tělem, nebo bez těla. Veškeré neštěstí, které v tomto světě vidíš, patří tělu. Onoho Já, jež je smysly neuchopitelné, se smutek nedotýká. V Já neexistuje touha, svět se v něm zjevuje bez jakéhokoli jeho záměru či přání. Ó Rámo, skrze mé učení byla rozptýlena klamná představa o stvoření a jeho existenci a tvé vědomí se stalo čirým a prostým dvojnosti.


překlad Lenka Vinklerová

další části knihy

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.