Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.12. Klub MalýVelký strom       

31.12. Klub MalýVelký strom

     

14.1. Klub MalýVelký strom

     

28.1. Klub MalýVelký strom 

     

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

II.1 - Pozornost hlupáka (z knihy Dásbódh)

29. 9. 2017 - Gábina

Když má múla mája myšlenky na světskou existenci, nemůže se stát poznáním Átma. Proto pochopte múla máju, jelikož je to díky pozornosti Átma, že se nevědomost múla máji stane tímto ryzím poznáním bez pozornosti. (Když všechny myšlenky ustanou, je tu bezusilovné vědění múlamáji. A díky této saguně se stanete nirgunou; neustálým přebýváním v „já jsem“ se ono „já jsem“ utiší a samo od sebe odejde a zůstane Skutečnost.)

Když však múla mája přijme zrození v děloze, pak Átma Puruša odporuje své vlastní Skutečnosti a říká: „Já jsem někdo.“ Pak respektuje svou ženu jakožto svého důvěrníka (a nikoli Svou Prakrti) a toto Jedno jediné Átma se stane hlupákem.

|| Šrí Rám ||

  1. Óm („já jsem“), klaním se tobě, pane ganéšo, božstvu s jedním klem (poznání) a třema očima (třetí oko je okem poznání). Obdař své oddané v tomto světě svým zrakem pochopení.

  2. Klaním se tobě, ó matko véd (poznání), bohyně Šárado, dcero brahman. Ten, kdo obdržel tvou *milost/krúpa, u něj přebýváš ve vnitřním prostoru ve formě inspirace „já jsem“. *(V Józe Vasiště je řečeno, že nic není dosaženo bez vlastního úsilí; Maharádž: „Dělejte a pochopte to sami pro sebe.“)

  3. Když jdete k Satguruovi a odevzdáte se u Jeho chodidel, je tu připomínání Rámy. Toto je význam *zřeknutí se. Pozornost hlupáka by tudíž měla být nasměrována na tuto „řeč“. *(Tato „řeč“ je připomínáním si Rámy a je zřeknutím se hrubého těla. Znamená vzdání se snů, nadějí a vzpomínek a je nasloucháním a pochopením věčného „teď“ uvnitř nás. Tento vždy přítomný okamžik je vším, co máme, je to naše podstata. Přesto jsme jej nechali uniknout (až) za dětské představy.)

  4. Toto Jedno se stalo hlupákem a toto Jedno se stalo znalým hlupákem. Přesto je uvnitř obou těchto pozorností zázrak této „řeči“. Proto by mělo být v posluchači přítomno hloubavé rozlišování/vivék (mysl posluchače by se měla stát jemnou zanecháním hrubých myšlenek, aby slyšela tuto tichou „řeč“.)

  5. Jestliže byla tichá promluva „já jsem“ uvnitř skladby slov pochopena, ale nikoli uchována, jde o pozornost znalého hlupáka. (Maharádž: „Znalý hlupák je ten, kdo přišel k Mistrovi a nepřijal plně jeho učení.) Nicméně zůstanete-li bdělí a nasloucháte s enormním zájmem, pak je tu tato „řeč“ před vámi. (Tudíž byste neměli upadat zpět do kompozice slov a být tak znalým hlupákem. Měli byste přetrvat v pochopení „já jsem“ a to tak, že nebudete vytvářet myšlenky o tom, co není/neexistuje.)

  6. Bez-myšlenkovité pochopení je připraveno, jakmile je tu nyní myšlenka „já jsem“. A pak díky pozornosti přichází pozornost bez pozornosti, neomezené Paramátma. Tudíž naslouchejte. Jedno jediné, které se nachází uvnitř každého, se poté absorbuje v pocitu „já jsem“.

  7. Když má múla mája myšlenky na světskou existenci, nemůže se stát poznáním Átma. Proto pochopte múla máju, jelikož je to díky pozornosti Átma, že se nevědomost múla máji stane tímto ryzím poznáním bez pozornosti. (Když všechny myšlenky ustanou, je tu bezusilovné vědění múlamáji. A díky této saguně se stanete nirgunou; neustálým přebýváním v „já jsem“ se ono „já jsem“ utiší a samo od sebe odejde a zůstane Skutečnost.)

  8. Když však múla mája přijme zrození v děloze, pak Átma Puruša odporuje své vlastní Skutečnosti a říká: „Já jsem někdo.“ Pak respektuje svou ženu jakožto svého důvěrníka (a nikoli Svou Prakrti) a toto Jedno jediné Átma se stane hlupákem.

  9. Jakmile Átma ustoupí stranou od místa setkání tohoto „vše“ (tj. Prakrti) a žije jakožto sluha (tj. individuální tělo) Prakrti, pak se vznešené a ryzí bez-myšlenkovité pochopení stalo „mnohými“ záležitostmi a myšlenkami pozemského světa a toto Jedno jediné Átma se stalo hlupákem.

  10. Když Átma miluje jinou ženu (a ne Svou vlastní, jíž je Prakrti/stvořené/projev; přijal tělesné vědomí a tak miluje druhou); pokud zůstává v domě své manželky a nikoli ve Svém vlastním místě a ožení se s ženou jinou než je Prakrti, pak je Átma hlupákem.

  11. Když Átma umístí ahamta (pocit „já jsem tělo, ego)na svou nedualitu a věří, že jsou oba tímtéž; když má Átma sílu ega/ahamty, jen postrádá skutečnou sílu, pak je Jedno jediné Átma hlupákem.

  12. Když Átma velebí sebe samo domnívajíc se, že je ve Svém vlastním stavu, utrpí velké neštěstí (třebaže je Jedno jediné, vždy-přítomné a neuvědomující si Sebe samo, upadne do tělesného vědomí a říká: „Jsem tak velké, udělalo jsem toto atd.“). Pak je „vše“-prostupující a celistvé Átma hlupákem.

  13. Když se Átma vysmívá svarúpě, která je bez příčiny; když si nepěstuje bez-myšlenkovité pochopení skrze rozlišování/vivék; když je Puruša nepřítelem tohoto „vše“, pak se Jedno jediné Átma stalo hlupákem (Puruša by měl být tím nejdražším a nejbližším přítelem tohoto „vše“.)

  14. Pokud Átma drží Své vlastní drahé Já daleko od sebe a spolčuje se s cizincem (tj. tělesným egem), pak je jeho „řeč“ nesrozumitelná a chybná (plná názorů a obav atd.) a v této temnotě nevědomosti se Jedno jediné Átma stalo hlupákem.

  15. Když toto „vše“ probudilo mysl a byť se nachází ve Skutečnosti, upadne znova do spánku; pokud se těší „mnohým“ plodům minulých činností, zatímco přebývá na cizím místě (a nikoli v místě setkání „vše“), pak se Jedno jediné Átma stalo hlupákem. (Tento svět není vaším domovem; zde považujeme sebe sama za tělo a trpíme i radujeme se z výsledků minulých činů a považujíce se za tělo činíme nové skutky v naději, že si budete užívat jejich výsledky. Toto „vše“ na druhou stranu umožňuje, aby se plody minulých činů objevily, aniž by se jich drželo či je odmítalo. Tímto způsobem rovněž nevytváří ani žádnou další karmu.)

  16. Když Átma samo od sebe činí rozdíl mezi chválou a urážkou; když je mysl múla máji závislá na mnoha věcech, pak je Jedno jediné Átma hlupákem. (Mysl múlamáji je univerzální myslí „Já jsem On“).

  17. Když Átma chová naději pro to, co není Jeho vlastní a náleží druhému (tj. tělo a mysl) a vynakládá úsilí zanecháním „bezúsilí“ stranou; když nabývá uspokojení v *lenosti, pak je Jedno jediné Átma hlupákem. *(Siddharaméšhvar říkal: „Lenost znamená tělesný intelekt/buddhi).

  18. Když Átma chápe rozlišování/vivéku v domě (tj. těle) a stydí se využívat je v místě setkání/„vše“ (někdo může chápat toto rozlišování, když sedí o samotě, nechávaje vše přicházet bez toho, aniž by to držel či odmítal, ale obává se používat takovouto vivéku, kdykoli je ve světě; bojí se opustit nepatrnou/dočasnou přítomnost těla a umožnit, aby se jeho všudy-přítomnost stala rozlehlou jako celý svět. Musíte se přestat dívat pomocí smyslů a dovolit si být všude.); když tu je přítomen strach „říkat“ toto původní „slovo“, pak je Jedno jediné hlupákem. (Maharádž: „Bojíte se, co řeknou ostatní.“)

  19. Tento pozorující Puruša je významnější než vy a je velmi blízko Skutečnosti; když se však cítí značně vyčerpán na to, aby studoval otázku „Kdo jsem já?“, pak se Jedno jediné stalo hlupákem.

  20. Když poučujete Mistra a chlubíte se svými znalostmi Átma („Vím to a to.“); když se vznešený Átma Puruša dostane do rozpaků a je vtažen do tělesného vědomí, pak je Jedno jediné hlupákem.

  21. Když se nestoudně a neustále *stáváte smyslovými objekty; když zanecháváte veškerou sebekázeň a žijete jako zloděj (Maharádž: „Mysl je zloděj.“), pak je Jedno jediné Átma hlupákem. *(Maharádž: „Když vidíte zmrzlinu, stanete se zmrzlinou; vaše vědomí nabývá formu objektu, který vnímá.)

  22. Když trpíte a nepřijímáte pomoc tohoto „vše“, pokud nenásledujete vždy cestu pochopení; když nesplynete s tímto „vše“, které bylo přivedeno, pak je Jedno jediné Átma hlupákem. (tj. dejme tomu, že někdo pochopil, že díky zapomenutí všeho je vnímáno toto „vše“, a přesto toto pochopení neudržuje.)

  23. Když se vydáte na cizí místo bez společenství Átma a jste ve společnosti toho, co neznáte a tak uvrhnete sebe sama do velké záplavy světského života, pak je Jedno jediné Átma hlupákem.

  24. Když respektujete sebe sama „zde“ (v máje), pak toto nepřetržité „tam“ (v brahman) mrhá svým časem; když přijímáte a ochraňujete hrdé ego, pak se Jedno jediné Átma stane hlupákem.

  25. Když se To, co *vlastní bohatství Lakšmí (tj. „Já jsem celý projev.“), stane sluhou; když se Skutečnost stane otrokem mysli; když Puruša, který je uvnitř tohoto času „vše“, zapomene na své vlastní Já a stane se tělem, pak je Jedno jediné Átma hlupákem. *(Nárájana/Já je chotí Lakšmí)

  26. Když není ujasněno pochopení „já neexistuji“, pak trestáte Jedno jediné, které je bez chyby. Když se v důsledku této velmi malé máji stane pozorující Puruša lakomcem („Potřebuji toto a tamto.“), pak je Jedno jediné Átma hlupákem. *(mája je jako malý mráček na rozlehlé obloze; pouze nepatrná myšlenka, která se zjevila na bez-myšlenkovitém.)

  27. Když podvádíte Boha, klamete svého Otce a nemáte na svých rtech sílu „Já jsem On“. Když se neustále přete s Prakrti, která stojí před Pozorovatelem, pak je Jedno jediné hlupákem.

  28. Když jste nebojácní ve svém vlastním „domě“, ale úzkostliví a politováníhodní mimo něj (ego se považuje za ohromné, a přesto se cítí malé, jen co pohlédne na rozsáhlost vesmíru; ačkoli ve skutečnosti prostupujete celý vesmír.); když je Átma hloupé a lačné po objektech, je Jedno jediné hlupákem.

  29. Když se spolčujete s nízkou kastou těla a setrváváte sami s rozbouřenou a sklíčenou myslí; když zničíte cestu ke svobodě a omezíte ji na hovno, pak je Jedno jediné hlupákem. (Maharádž: „Toto tělo je továrna na hovna.“)

  30. Když svým sobectvím odstraníte To, co je naším největším dobrodiním a když jste nevděční za velkou výsadu, která vám byla udělena (tj. „Jáství/život), když učiníte tuto významnou „řeč“ nevýznamnou, pak je Jedno jediné hlupákem.

  31. Když je Átma zlostné, nenasytné a líné; když To je nečisté a lstivé v mysli; když múla Puruša nemá žádnou odvahu a shovívavost, jakmile je se Svou múla májou, pak je Jedno jediné hlupákem.

  32. Majíc poznání, které nemá ani skutečnou důstojnost, ani pravé bohatství; majíc poznání, které nemá úctu k této síle (poznání) a k esenci vaší existence (ne-dualitě); a když ono poznání uctívá prázdné ego, pak je Jedno jediné hlupákem.

  33. Když je Átma zbabělcem a nemanželským synem falešného; když je Jeho rozlehlost proměněna kvůli nečistým činnostem, klamu a nedostatečné odvaze v omezenost; když rozlehlost múla máji zaspí v tělesném vědomí, pak je Jedno Jediné hlupákem.

  34. Jsa v Paramátman, nosí převlek těla a těší se vnějším radostem; přestože je v tomto *čase „vše“, ukazuje se nahý a nuzný; pak je Jedno jediné hlupákem. *(tj. být teď bez myšlenky na minulost či budoucnost neboli rozpoložení „Jsem nebo nejsem?“)

  35. Pak prostřednictvím zubů, očí, nosu a rukou, prostřednictvím oblečení a chodidel pošpinil Svůj čas v tomto „vše“ (třebaže je Jedno jediné bez částí, považuje Sebe sama za tělo s mnoha částmi); takové Jedno Jediné je hlupákem.

  36. Když pak toto Átma věří v různá znamení a zlé předtuchy a putuje po odkloněné cestě „mnohosti“; když se kvůli takovýmto pověrám stane vrahem (přestože jste věční, přijme tělo džívy a tak zabijete své vlastní Átma/Já), pak je Jedno jediné hlupákem.

  37. Když ze zlosti, neúcty a kvůli těžkopádnému intelektu zabíjíte sebe sama (když pocit „Já jsem tělo“ zabíjí myšlenku „Já jsem On“); když vaše přesvědčení není směřováno k múla máje, pak je Jedno jediné hlupákem.

  38. Když Nejvyšší způsobuje problémy svému milovanému Já; když nevěnuje žádné „slovo“ potěšení (tj. „já jsem“); když se neustále klaní mysli, pak je toto Jedno hlupákem.

  39. Když vždy jakýmikoliv způsoby ochraňujete sami sebe a nerespektujete stav přístřeší (tj. poznání), když se držíte víry v dobrý osud a úspěch, pak je Jeden jediný Puruša hlupákem.

  40. Když věříte, že synové, dcery a manželka/manžel jsou vaší jedinou oporou; když zapomenete a opustíte Íšvaru (Boha a pozorujícího Purušu), pak je Jedno jediné hlupákem.

  41. Podle činnosti se pozná výsledek. Proto když bez-myšlenkovité Átma nezná múla máju a jedná jako hlupák, pak je Jedno jediné hlupákem. (Když nejste pozorujícím Purušou, pak jste hlupákem.)

  42. Kvůli Purušovi je zde osm vlastností Prakrti (tj. tři guny a pět elementů). Puruša jimi obdařil Svou ženu (tyto guny a elementy zůstávají neprojevené jakožto nekonečný potenciál a je tu pozorované a Pozorovatel), pak z nich však toto „vše“ múla máji vytvoří něco odlišného a Átma se stane hlupákem. (Když se tři guny a pět elementů projeví, následuje objektivizace a představa „mnoha“ jmen a forem.)

  43. Když „mluvíte“ s myslí, která je na hony vzdálena Átman, pak je opuštěna veškerá zdrženlivost a vy jednáte svéhlavě, když zavíráte oči před sluneční září (tj. pochopením), pak je Jedno jediné hlupákem.

  44. Když Átma popře Boha a Gurua, pak popírá svou Matku a Otce. Pak popírá Brahman a Svámího (Mistra) a takové Jedno Jediné je hlupákem.

  45. Když se Átma raduje z utrpení druhého (Prakrti je to druhé. Když na Prakrti i na klid jejího společenství zapomenete, pak přijímáte dočasné radosti a bolesti a způsobujete jí mnohá trápení.); když je Átma nešťastné kvůli spokojenosti druhého (když cítíte, že radost ze zřeknutí se těla je bolestivou alternativou k pocitu být tělo); když je Átma smutné kvůli věcem, které určitě ztratí, pak je Jedno jediné hlupákem.

  46. Když nevzdáváte úctu této „řeči“; když neodstraníte tohoto Pozorovatele (a nejste tímto Jedním Jediným), když přijímáte věci, které jsou zakázané a neakceptujete tuto Absolutní Věc, pak je Jedno Jediné hlupákem.

  47. Když „mluvíte“ poté, co jste se oddělili od Toho, co je tím nejpodstatnějším; když zanecháte cestu osvobození a vydáte se mimo; když se přátelíte s *nečistými činnostmi, pak je Jedno jediné hlupákem. *(Nečistou činností se míní pocit „Já konám“; čistá činnost znamená: „On koná“.)

  48. Ten, kdo nedokáže chovat respekt k Átma/Já a neustále vytváří nějaká odchýlení a kratochvíle; kdo se směje a je dotčen tímto místem protikladů (jste dobří/špatní; toto je radostné/toto bolestivé); tento Jeden Jediný je hlupákem.

  49. Ten, kdo uzavře dohodu s bezvýchodnou májou; kdo mluví z cesty; kdo nezná tuto „řeč“ a mluví hrubě a nezáživně, tento Jeden Jediný je hlupákem.

  50. Ani překrytí hrubého těla a ani Šástry nelze nalézt ve spojení Praktri/Puruša (tj. v poznání), avšak nejvyšší Paramátma jde a posadí se s nimi; když Puruša (ryzí a nedotčený) ukotví svou víru v rodině a rodinných vztazích, toto Jedno jediné je hlupákem.

  51. Když Jedno Jediné, které vlastní pochopení „já neexistuji“, udržuje přátelství se zlodějem (tj. s myslí); když Jedno jediné, které odhalí toto „vše“, běží za myslí a žebrá: „Prosím dej mi štěstí“, pak ztrácíte své vlastní Já kvůli emocím, hněvu atd. a toto Jedno Jediné se stane hlupákem.

  52. Když se Jedno Jediné ubírá spolu s nízkou myslí a „mluví“ její nízkou řečí; když je Jedno Jediné pohlceno v cestách levé ruky (tantrické praktiky neboli špatná cesta), pak je Jedno jediné hlupákem.

  53. Když Jedno jediné žárlí na ne-dualitu (třebaže je samo neduální) a touží mít Já, které nelze dosáhnout skrze touhu; když se Átma stane zlodějem v domě domu (tj. hrubé tělo uvnitř tohoto „vše“), pak je Jedno jediné hlupákem (mysl krade malé věci z tohoto rozlehlého poznání).

  54. Když Jedno jediné opustí „Pána světa“ a ukotví svou víru a důvěru v člověka; když Jedno jediné stráví svůj život bez toho, aniž by poznalo smysl života, pak je hlupákem. (Hrdě prohlašujeme, že jsme naživu, ale nikdy nepátráme a nerozjímáme o tom, co je to tato věc zvaná život.)

  55. Když viníte Boha kvůli svému utrpení ve světském životě, které bylo popravdě způsobeno vašimi vlastními gunami (Bůh nám dává svobodu si vybrat a pohlédnout na to, co jsme s touto svobodou udělali; odhodili jsme ryzí sattvagunu a místo ní přijali guny těla, sattva, radžas, tamas/nevědomost, tj. objektivizaci a představivost); když „mluvíte“ pohrdavě o svém jediném příteli, pak je Jedno jediné hlupákem.

  56. Když neodpustíte malou urážku („Já jsem tělo“), pak držíte čas tohoto „vše“ pod rigidní kontrolou (vytvářením nesčetných konceptů vězníme Átma v těle a když je kontrola odhozena, je tu toto „vše“); když se Puruša vzdá své víry, pak je Jedno Jediné hlupákem.

  57. Když ztratíte mysl Mistra (pochopení „já jsem On.“), potom je toto místo setkání múla máji znehodnoceno; když jste pak v jednu chvíli moudří, ale následně se (od Mistra – Vy jste On) odkloníte, pak se Jedno jediné stalo hlupákem.

  58. Je to toto „vše“, které vám po celý čas sloužilo, a vy jste tento poklad přesto nyní opustili pro něco jiného; pak je místo setkání tohoto Puruši v bezvládí/anarchii a toto Jedno jediné Átma je hlupákem.

  59. Když nabydete bohatství hrubého projevu (tj. objektivizace) skrze nespravedlnost („Já jsem tělo“) a zanecháte *dharmu spravedlnosti („Já jsem věčný.“); když zničíte tuto společnost, stanete se člověkem a jedno jediné Átma se stane hlupákem. *(Přirozená povaha)

  60. Třebaže má věčný Puruša ve svém domě tu nejkrásnější manželku, zůstává u dveří jiné ženy (stane se člověkem); pak přijme zbytky z tohoto „vše“ a toto Jedno jediné je hlupákem.

  61. Když vydáte své vlastní bohatství Prakrti a pak po tomto jejím bohatství toužíte (nejdříve na sebe sama zapomenete a přijmete za sebe odraz „já jsem“ a pak…); a když obchodujete s tímto nízkým tělem, pak je Jedno jediné hlupákem.

  62. Když se snažíte, co to jde, obtěžovat nezvaného hosta (Maharádž: „Poznání je nezvaný host.“ Není třeba ho zvát, protože je pořád tady. Musíte jen odhodit myšlenky.) a zůstáváte ve vesnici nízké kasty; když se obáváte, třebaže jste v čase tohoto „vše“, pak je Jedno jediné hlupákem.

  63. Když „zde“ společně „mluví“ Puruša a Prakrti a přijde někdo třetí (tj. ego) a usadí se mezi nimi; když je provokuje a škádlí, pak je Jedno jediné hlupákem.

  64. Když pak plive čirou vodu pochopení a škrábe si nohu o tu druhou (považuje se za tělo složené z „mnoha“ částí); když slouží nízce postavené rodině, pak je Jedno jediné hlupákem.

  65. Jste-li v blízkém kontaktu se ženou a jejím dítětem (tj. se „vše“ a myslí neboli hrubým světem); když sedíte vedle šílence (Tukáram říkal: „Tento svět je blázincem plným šílených lidí.“); když máte psa, ale nemáte nad ním kontrolu (mysl je jako pes; pořád něco chce nebo spí), pak je Jedno jediné hlupákem.

  66. Když se Jedno jediné hádá s jinou ženou (tj. stane se mužem a hádá se se svou manželkou), zanechá toto tiché Já a utluče ho k smrti; když se Jedno jediné drží společenství hlupáků, pak je Ono samo hlupákem.

  67. Když Jedno jediné nepřetržitě pozoruje tuto hádku a nesnaží se vztah ukončit a pochopit zázrak „já jsem“; když Jedno jediné ničí Pravdu a přijímá to falešné, pak je Ono samo hlupákem.

  68. Když jdete jen tak daleko jako Lakšmí (tj. „já jsem“) a nerozpoznáváte a nedržíte se tohoto Jednoho jediného, které je před ní/Lakšmí (Nárájana, já neexistuji); když si budujete svou vlastní autoritu uvnitř autority Boha a brahmína (tj. toho, kdo zná brahman), pak je Jedno jediné hlupákem.

  69. Když mysl zůstává pokorná, jen dokud po tom touží, a následně neuskutečňuje tuto činnost „vše“ (je putující myslí), pak je Jedno jediné hlupákem (v „mnohosti“).

  70. Když nezničitelné Átma opustí tuto „řeč“, pak je příběh „já jsem“ zvětšován a přikrašlován a mysl začne vypravovat mnoho svých příběhů. Když nedokážete odseknout tyto příběhy, pak jste vy, Jedno Jediné, hlupákem.

  71. Když Jedno Jediné nikdy „nemluví“ se Sebou a nedovolí „hovořit“ tomuto „vše“; když Jedno Jediné sváže a uvězní tento poklad, pak je hlupákem.

  72. Toto bez-myšlenkovité Átma je takové, když má pozornost hlupáka. Skrze šravanu (naslouchání tomuto „já jsem“) je vstřebána moudrost, proto pokud neustále pozorně nasloucháte, vaší čittě (tj. přemýšlejícímu aspektu vnitřní mysli) se dostane pochopení (když z mysli vyhodíte všechny své koncepty, pak je „já jsem“ slyšeno zcela jasně).

  73. Když toto neomezené Paramátman naslouchá, pak Jedno jediné uvnitř tohoto „vše“ (Puruša uvnitř Své Prakrti) pořád zůstává uvnitř mysli (tj. univerzální mysl). Naslouchá-li posluchač této „řeči“ uvnitř, pak je pochopen skutečný význam zřeknutí se. Pochopte to jasně; je zapotřebí obrovská shovívavost a trpělivost (ponechte přicházet vše, co přichází a odejít to, co odchází. Nic si nedržte a ani neodmítejte.)

  74. Díky naslouchání by měla být přijata nejvyšší guna a pozornost hlupáka odhozena (tj. smísené guny). Pak tu zůstane tichá promluva uvnitř kompozice slov.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)