Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  •  v květnu v úterý 1 x a to 28.5. od 18 hod.,
  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Úterý: 28.5. 2019 od 18.00 do 20.30 (Divoká Šárka); od června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 17:45 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.,18.,19.5       
28.5.       
3.6.       
17.6.       
1.7.       
15.7.       
29. 7.      
12.8.      
 26.8.      

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

I.10 - Chvála lidského těla (z knihy Dásbódh)

22. 9. 2017 - Matěj

Proto je lidské tělo nejznamenitější, protože mezi všemi „mnohými“ těly je v něm ona čirá sattva guna. A díky této múla-máje se lze vyhnout utrpení i rukám boha smrti/Jama.
Lidské tělo je oním nezávislým bez-myšlenkovitým Já a to není závislé na pudech a zvycích. Ale onen bez-myšlenkovitý átman se ztratil ve službách pudů a zvyků. Proto bys měl neustále prostupovat vším (všechno zapomeň a On je tu.)

 

|| Šrí Rám ||

  1. Lidskému tělu se dostane největšího požehnaní, když je pochopen onen puruša skrytý uvnitř múla-máji. Pak onen svědek puruša dojde svého konečného cíle/paramárthy a dosáhne dokonalosti (Skutečnosti za Pozorovatelem i pozorovaným).

  2. V lidském těle je tato „řeč“ snadněji dosažitelná a je-li zde oddanost tomuto „já jsem“, pak bude ustanoveno Jediné átman. Nicméně kvůli tomuto lidskému tělu uvnitř onoho Jediného átman zůstává ono nestranné Nejvyšší Já v horské jeskyni a činní pokání (tedy ono Nejvyšší se považuje za tělo a poté podstupuje mnohá odříkání, aby se stalo oním Nejvyšším Jediným).

  3. V lidském těle onen Jediný nirgun vykonává poutě a onen Jediný činí přísahy a rituály. Nebo si onen nezlomný Jediný věrně připomíná Boží „jméno.“ (Ty jsi Jediný a zapomněl jsi na svou vrozenou Jedinost a děláš mnoho sádhan.)

  4. Onen Jediný začal činit tvrdé pokání; onen Jediný zmoudřel skrze svou praxi jógy/sjednocení; a ve védáchšástrách je onen Jediný s praxí obeznámen.

  5. Je-li v onom Jediném tvrdohlavá malichernost, pak se drží těla a podstupuje veliká muka. A je-li v onom Jediném hluboká oddanost, pak je realizován Bůh.

  6. Onen Jediný je onou velikou zkušeností a prostupuje vším; onen Jediný se stává oddaným poznání a proniká celým světem; onen Jediný je siddha a v tu chvíli je rozlehlý jako obloha.

  7. Onen Jediný se stává září elementu ohně; onen Jediný se slučuje s velkým elementem vody; onen nespatřený Jediný uvnitř větru a svarúpy (tedy prakruti a puruši) se projeví jako hrubé objekty. (Jak bude vysvětleno v následujících kapitolách, onen Jediný se stane objektivním skrze nabytí forem pěti velikých elementů; prostoru, větru, ohně, vody a země. Ty se postupně stávají hrubějšími, tedy objektivnějšími. Pak si onen Jediný představuje jména a tvary světa.)

  8. Onen Jediný, který je pouze Jediným, se stal „mnoha“ tvary; onen Jediný se zjevil před tvýma očima a opět zmizí (protože se považuje za tělo); když je onen Jediný zmaten, stane se „mnoha“ stvořeními a toulá se po zemi i po moři.

  9. Onen Jediný sedí uvnitř dravých šelem a onen Jediný vykonává nehybný pohyb; onen Jediný díky své mocné prostotě probouzí tuto mrtvolu (skrze negaci těla, mysli, prány a elementů dojdeš poznání „jsem síla, která hýbe vším.“ Maharádž řekl: Bez síly je toto tělo mrtvé.)

  10. Onen Jediný byl učiněn tupým kvůli elementu ohně (element ohně znamená počátek individuálního vědění. Pak začneš vnímat cosi mimo sebe, a jak se to čím dál tím víc objektivizuje kvůli elementům vody a země, přicházejí jména a formy tupé mysli a Jediný si myslí „jsem tělo“). Pak se onen Jediný, kvůli touze, začne bát. Pak je onen Jediný, který je větrem uvnitř i vně těla, spoután tělem (onen Jediný je síla, tedy vítr, pohybující tímto tělem a celým světem, ale má pocit „jsem toto žijící, dýchající tělo.“ SiddharaméšvarMaharádž řekl: Vítr uvnitř a vně tebe patří buďto tobě, nebo Bohu, ale nemůže patřit oběma.)

  11. Kvůli tomuto tvrdohlavému přesvědčení „jsem tělo“ a tomuto intelektu/buddhi „jsem konatel“ se onen Jediný stará o „mnohé“ úspěchy. Tímto způsobem onen dokonalý siddha přichází a odchází, protože se ztotožňuje s těmito omezenými úspěchy (siddha je věčně dovršenou, dokonalou svarúpou, za všemi pochybnostmi. Viz 5.10. Když sám na sebe zapomene, padne do tělesného ega a říká „učinil jsem to, učiním ono“ a tak dále. A považuje se za tělo, přichází a odchází.)

  12. Onen Jediný se stane myslí a stane se čtyřmi řečmi. Onen Jediný se stane myšlenkami a stane se tímto „vše“. Tímto způsobem dovršené a dokonalé expanduje do „mnohosti“ (nejdřív se onen Jediný stane „vším“/poznáním a poté se začne považovat za „mnohost“).

  13. Když onen Jediný vykročí na královskou cestu devíti oddaností, pak je spasen a dosáhne radosti světa za a nakonec „Sebe-radosti“. Onen Jediný je jóginem, když dosahuje slova brahman skrz tajnou stezku jógy/sjednocení.

  14. Onen Jediný odešel do Vaikunthy (místo Višnua, tedy poznání); onen Jediný odešel a prodlévá na Satjalóce (místě Brahmy, poznání i ne-poznání); onen Jediný zůstává na Kailásu ve formě Šivy (ne-poznání, tedy když je tu On, není tu nic).

  15. Onen Jediný odešel do světa Indry (Pána smyslů) a odešel do světa předků (vzít si nové tělo zde, v tělesném vědomí). Onen Jediný pohodlně odpočívá uvnitř tohoto stvoření a stává se onou Skutečností, která je v hlubinách božského oceánu mléka (příbytku Višnua čili Vaikunthy).

  16. Onen Jediný si přeje, touží a dosahuje čtyř druhů osvobození; (1) být oddaným ve společenství oddaných, (2) být blízko Bohu, (3) být totožný s Bohem („já jsem On“) a (4) splynout s Bohem („já neexistuji“).

  17. Tímto způsobem, díky lidskému tělu, vcházejí siddhové, sádhuové a Světci do onoho nekonečného Paramátman a dosahují dobrodiní svého vlastního Já. A proto je-li zde ono bez-myšlenkovité Paramátman prostupující lidské tělo, proč by mělo být uctíváno tělo?

  18. Díky podpoře tohoto lidského těla je tu tato „řeč“ a „mnoho“ způsobů sádhany. A díky pochopení „já neexistuji“, získaného rozlišováním mezi podstatou a bezpodstatným, se dokonce i tato „řeč“ rozlomí na dva kusy.

  19. Tato „řeč“ je pronášena kvůli spojení s tělem a toto „já jsem“ nakonec dosáhne nejvyššího stavu „já neexistuji“. Když je ego odvrženo, pak dojdeš potěšení ve své vlastní blaženosti. (Je žádoucí, aby lidské tělo pochopilo toto poznání, ale když se člověk stane poznáním, toto lidské tělo se stane pouhým zjevem uvnitř něj.)

  20. Když se toto „vše“ zjeví, pak může být v lidském těle dosaženo nejvyššího stavu čistého poznání. Díky onomu čistému poznání je kořen *pochybností „zde“ vytlučen a odvržen. *(Múla-mája neboli toto „já jsem“ nebo „vše“ je původní pochybnost, objevující se v nepochybném Jediném.)

  21. V těle zvířete nelze dosáhnout osvobození. Osvobození znamená znát tuto „řeč vše“ a zvíře nemá mysl schopnou takovéto vivéky. Proto pouze v lidském těle může člověk dosáhnout tohoto slova poznání.

  22. Díky tělu jsou tu Světec, rši a mudrc; siddha, sádhu a ten dokonale spokojený; bhakta/oddaný, mukta/osvobozený a brahman džňánin; bez-žádostiví, jógini a následovníci tvrdého pokání.

  23. Díky tělu je tu Znalec pěti elementů, praktikant jógy, brahmačjárí (1), Ten, jenž má nebesa za pokrývku, sannjásin, ti, kteří se vyučili šesti soustavám indické filosofie a asketa.

 

(1) Slovo brahmačjárí označuje obecně toho, kdo sexuálně abstinuje. Nicméně v Sadáčaru se praví: Ten, kdo prostě ví, je brahmačjárí

  1. Proto je lidské tělo nejznamenitější, protože mezi všemi „mnohými“ těly je v něm ona čirá sattva guna. A díky této múla-máje se lze vyhnout utrpení i rukám boha smrti/Jama.

  2. Lidské tělo je oním nezávislým bez-myšlenkovitým Já a to není závislé na pudech a zvycích. Ale onen bez-myšlenkovitý átman se ztratil ve službách pudů a zvyků. Proto bys měl neustále prostupovat vším (všechno zapomeň a On je tu.)

  3. Koně, býci, krávy, buvoli a „mnoho“ zvířat jsou služebníky této múla-máji (každé stvoření je ve službách tohoto poznání a je jím podporováno). Ale díky milosti Gurua je onen átman osvobozen ze svého žaláře – a kdo ho potom může stáhnout dolů?

  4. Stejně jako ono átman není lidským tělem, tak není ani tímto původním přáním „já jsem“, které přichází a odchází (popravdě, ono átman je naprosto nezávislé, nedotknutelné a neomezené); a proto je-li toto „přání“ správně pochopeno, kdo by pak mohl ono átman uvěznit v hrubém těle?

  5. Je-li připoutáno dolů, k lidskému tělu, pak ono átman ani nemůže být činem tohoto „vše“. Nebo, je-li redukováno na tento pouhý pahýl hrubého těla, pak to ani nemůže být átman.

  6. Je-li ono átman ztotožněno s tímto slepým lidským tělem, pak se stane zcela nepoužitelným (protože nedokáže spatřit ani toto „vše“); a když se stane tímto hluchým lidským tělem, pak nemůže zaslechnout tuto tichou rozpravu „já jsem“.

  7. Je-li ono átman lidským tělem, pak je němé a nedokáže vyslovit toto původní „já jsem“. Pak je ono átman slabé, churavé, pokažené a k ničemu (proto nikdy nepřijímej toto tělo za své pravé Já. Maharádž řekl: Toto tělo je tvůj vřed.)

  8. Má-li lidské tělo a chová se jako blázen nebo jako posedlý duchem (tedy ego), pak by onen átma-puruša měl být shledán zcela neužitečným.

  9. Kvůli tomuto tělu je ono bez-myšlenkovité Já jakoby vůbec nebylo a je tu vyčerpání a nemoc. Když je tu toto lidské tělo, pak je tu toto „vše“ a skrze ně by ses měl, bez dalšího prodlévání, rychle chopit stezky paramárthy.

  10. Když se toto „vše“ chová jako lidské tělo, pak je pochopení paramárthy zapomenuto a ona Skutečnost se zblázní. Proto, proč být chycen v této síti iluze?

  11. Díky nahromadění jakési špíny je vybudován dům, a pak si ho ona Skutečnost představuje jako svůj (ona Skutečnost se považuje za omezené lidské tělo a staví si domov). Ale dokonce i když si ona Skutečnost představuje toto „vše“ jako své, ono Já stále nepochopilo svou pravou přirozenost (dokonce i když je toto poznání pochopeno, stále je tu otázka, jak může „já jsem“ pochopit „já neexistuji“?).

  12. Dokonce i myši praví: „To je náš domov.“ Ještěrky praví: „To je náš domov.“ Mušky praví: „To je vpravdě náš domov.“ (Dokonce i hmyz a drobná stvoření, která žijí v tomto domě stvořeném ze špíny praví „je to moje“, tak jaký by mezi vámi mohl být rozdíl?)

  13. Pavouci nazývají tvůj domov ze špíny „svým domovem“. Černí mravenci i malí mravenci praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  14. Štíři praví: „Náš domov.“ Hadi praví: „Náš domov“ a švábi praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  15. Černé včely praví: „Náš domov.“ Cvrčci praví: „Náš domov“ a červi praví: „Naším domovem je dřevo.“

  16. Kočky praví: „Náš domov.“ Psy praví: „Náš domov“ a husy praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  17. Můry praví: „Náš domov.“ Bílí mravenci praví: „Náš domov“ a blechy praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  18. Chrobáci praví: „Náš domov.“ Komáři praví: „Náš domov“ a písečné mušky praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  19. Bodavý hmyz praví: „Náš domov.“ Velké mouchy praví: „Náš domov“ a hmyz žijící v zrnu praví: „Toto je náš domov spolu s kukuřicí.“

  20. Toto „vše“ na sebe vzalo břímě tohoto drobného hmyzu (v tomto „vše“ neboli poznání cítíš „jsem všude a všechno je moje“, ale toto „vše“ na sebe bere vědomí individuálního těla a pak vidí tak „mnoho“ od sebe oddělených, různých stvoření a způsobuje mu to mnoho obav a svárů.) Tato široká „mnohost“ spolu s tímto „vše“ by měla být zapomenuta, ale každý říká: „Toto je vpravdě náš domov.“

  21. Zvířata praví: „Náš domov.“ Služebníci praví: „Náš domov“ a ti, kdo přebývají v domě, praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  22. Hosté praví: „Náš domov“ a přátelé praví: „Náš domov“ a sousedé praví: „Toto je vpravdě náš domov.“

  23. Zloději praví: „Náš domov“ a vláda praví „Náš domov“ a požár praví: „Toto je můj domov, který obrátím v popel.“

  24. Když každý říká „Toto je můj domov“, pak se ono bez-myšlenkovité Já stává bláznem a rovněž o tomto těle říká „moje, moje“. Ale nakonec se to stane těžkým břemenem a Já opustí ono místo.

  25. Není-li tento dům těla užíván správně (tedy není-li užíván k získání porozumění), pak zchátrá, spadne a vesnická krajina kolem něj (tedy „vše“) se stane prázdnou pouští. Pak ona Skutečnost zůstane skryta uvnitř těchto „mnoha“ domů divokých stvůr a lesní zvěře (považuješ-li se za toto tělo, pak nemůže být získáno ani toto poznání „já jsem“ a pak vidíš „mnoho“ různých stvoření a nikoli onu Skutečnost, která v nich všech sídlí.)

  26. Pak je tu hmyz, mravenci, bílí mravenci a krysy (kvůli tělesnému vědomí je zde objektivizace a „mnoho“ forem – a tvá skutečná forma nikde.) Popravdě, domov onoho puruši je bez-myšlenkovitá Skutečnost, prostá všech pochybností, ale když se spolčí s *pránou, pak je to bláznivý a bídný sirotek a rodí se a umírá (blouznivci neznají svou matku a svého otce, prakruti a purušu). *(Maharádž řekl: Celý svět jede na dechu/práně.)

  27. V takovém stavu je tento dům. Je to klamný jev, zjevující se uvnitř zkušenosti „já jsem“. Zrození není nic než dvoudenní pobyt (vždycky myslíš na včerejšek a zítřek), a proto by měl člověk setrvávat v tomto „vše“.

  28. Když nazýváš tělo svým, pak se ono bezmyšlenkovité Já kvůli tomuto „vše“ stane stvořenou věcí (ono beztvaré Já na sebe vezme podobu individuálního těla uvnitř tohoto „vše“). A pak se hlava stane „domovem prány“ a vši hodují na lebce (pak získáš tělo a musíš trpět některými z „mnoha“ bolestí tělesného bytí).

  29. Pak hmyz hoduje u kořínků vlasů; vředy a nádory infikují tělo. Červi se množí ve střevech a je tu mnoho smyslových zkušeností pobytu v práně.

  30. Pak se kazí a vypadávají zuby; oči a zrak se opotřebují; uši mokvají hnisem, člověk ohluchne a mouchy se rojí kolem (toto všechno se musí stát zničitelnému tělu, ale ty, jenž jsi netělesný a věčný, se za to považuješ a nepřipomínáš si to, co je nahoře).

  31. Klíšťata sají krev; vši provrtávají pokožku a komáři štípnou a uletí.

  32. Toto tělo musí snášet kousance od koňských mušek a pijavice, které se přisávají k tomuto „chuchvalci“ a berou mu krev. Pak jej uštknou štíři, kobry a jiní jedovatí hadi (jsou metaforou žádostí po smyslových objektech; jsou jako jed a je jisté, že tě nakonec zabijí).

  33. Když se tělo narodí, je podpíráno a chráněno tímto „vše“, ale poté byla ona Skutečnost unesena tygrem máji a tím pádem vlčice obav krutě útočí a požírá jej.

  34. Krysy a divoké kočky koušou; psy a koně koušou; medvědi a opice útočí a krutě tlučou toto tělo.

  35. Velbloudi koušou a odhazují; sloni drtí a rozdupávají; v tom přijde býk, vrazí do něj svůj roh a ono zemře.

  36. Přišel zloděj (tedy mysl) a žádá velmi mnoho; onen Jediný puruša, který byl posednut velikými elementy (tedy objektivitou) je následně zbit a zabit. Takový je stav tohoto „já jsem“, když se stane tělem.

  37. Je tu toto tělo „vše“, ale bloudi říkají: „Naše těla.“ Tím se tato sladká „řeč“ stala třemi *strastmi džívy (tato „řeč“ se stala tělesným egem a trpí rozličnými způsoby). *(srovnej verše 3.6, 7, 8)

  38. Ale je-li toto tělo v kontaktu s tím, kdo je nadšen pro paramárthu, pak tato „řeč“ naplní smysl života („moje“ pomine a zůstane Skutečnost). Pokud tomu tak není, pak se ono Já stane prázdnou a neužitečnou věcí a je tu „mnoho“ zármutků a neštěstí na stezce smrti.

  39. Budiž! Když je múla-mája bláznem zaujatým touto světskou existenci/prapanča, tak jak bys pak mohl poznat štěstí paramárthy? Proto má-li onen Jediný uvnitř tohoto „vše“ pozornost blázna, pak by měl člověk ze všeho nejdřív dosáhnout této „řeči“.

Tímto končí 10. kapitola 1. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Chvála lidského těla“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Matěj Čihák


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)