Zpívání bhadžanů
v klubu "Malý velký strom":

Zpívání v září a říjnu 2017:

  • 18.9. pondělí 18,30 - 20,30 hod. 
  • 2.10. pondělí 18,30 - 20,30 hod. 
  • 16.10. pondělí 18,30 - 20,30 hod. 
  • 30.10. pondělí 18,30 - 20,30 hod. 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.86 - III.88

13. 9. 2017 - Lenka

Pane, ty jsi bez vlastních přání a cílů. Nemáš tedy přirozeně ani potřebu něco dělat. Jaký užitek pro tebe má stvořit vesmír? Je to jen čirá zábava! Z tebe, jenž jsi bez tužeb a cílů, se stvoření zrodí samo, tak jako se v kaluži vody sám od sebe objeví odraz Slunce, které také nemá touhu se odrážet. A tak jako Slunce bez vlastního záměru způsobuje střídání dne a noci, tak se i ty bez záměru pusť do tvoření vesmíru. Neboť co bys měl z toho, kdyby ses vzdal své přirozené činnosti?

Kapitola 4: Příběh synů mudrce jménem Indu (Příběh deseti mladých mužů)

III.86

SLUNCE řeklo:

Ó Pane všech vládců, poblíž svaté hory Kailása na místě zvaném Suvarnadžáta vybudovali tví synové kolonii. Žil zde svatý muž jménem Indu, potomek mudrce Kašjapy. On i jeho žena si užívali všech požehnání kromě jediného, nemohli mít děti. Vydali se proto na svatou horu Kailása a podstoupili velmi tvrdé pokání. Přebývali tam jen s malým množstvím vody a stáli bez hnutí ve stavu podobném, jako mají stromy.

Když Pán Šiva viděl jejich pokání, zjevil se před nimi a ptal se jich, co od něj žádají. Oni si velice přáli, aby mohli zplodit deset ušlechtilých synů, oddaných Bohu a spravedlnosti. Šiva jim to přislíbil.

Brzy nato se ženě světce narodilo deset krásných a požehnaných synů. Nebylo jim ani sedm let a už znali všechny svaté knihy. Vyrostli v mladé muže, a když nadešel čas, vzdali se rodiče svých těl a dosáhli osvobození. Mladí muži byli ztrátou rodičů velmi zarmouceni. Jednoho dne se sešli, aby se mezi sebou poradili. Jeden z nich řekl: „Bratři, jaký je ten nejlepší cíl, který bychom měli následovat a který by nevedl do neštěstí? Být králem, císařem, nebo bohem nebes Indrou, to vše jsou malichernosti, neboť i Indra vládne nebi sotva půldruhé hodiny ze života Stvořitele. Proto bude nejlepší, staneme-li se sami Stvořiteli, neboť pouze Stvořitel tu setrvá až do konce celé epochy.“

Ostatní s ním nadšeně souhlasili: „Měli bychom co nejdříve dosáhnout stavu Brahmy, v němž není stáří ani smrt.“

Nejstarší bratr řekl: „Udělejte, co vám řeknu. Posaďte se do lotosové pozice a neustále rozjímejte o tom, že jste Brahma.“

Všichni bratři tedy začali rozjímat následujícím způsobem: „Já jsem Brahma, Stvořitel vesmíru. Všichni mudrci i s bohyní moudrosti Sarasvatí jsou ve svých individuálních formách obsaženi ve mně. Nebe s nebešťany i hory, kontinenty a oceány jsou ve mně. Polobozi a démoni jsou ve mně a ve mně svítí i Slunce. Teď přichází stvoření. Teď stvoření trvá. A nyní přichází čas zániku. Epocha je u konce, blíží se Brahmova noc. Je tu Sebepoznání a jsem osvobozen.“

Tak rozjímali celým svým bytím a tak se tím i stali.

III.87, 88

SLUNCE pokračovalo:

Poté, co těchto deset mladých mužů setrvalo v hlubokém rozjímání o tom, že jsou Stvořitelé vesmíru, zbylo tu deset světců. Jejich těla seschla a co zůstalo, sežrala divoká zvěř. Setrvali zde však i bez hmotného těla po dlouhý čas, až se epocha nachýlila ke konci, Slunce začalo vydávat spalující žár, obloha se otevřela a strašlivá bouře všechno zničila. Deset světců neustále setrvávalo ve stavu bez těla s jediným záměrem, stát se Stvořiteli vesmíru. Úsvit nového stvoření je zastihl na stejném místě a s tímtéž záměrem jako předím. Stali se tedy Stvořiteli. To je těch deset Stvořitelů, které jsi viděl i s jejich vesmíry. A já jsem jedno ze Sluncí, které svítí v jednom z vesmírů.

STVOŘITEL se zeptal Slunce:

Ó Slunce, jestliže byly těmito Stvořiteli stvořeny vesmíry, co mám potom dělat já?

SLUNCE odpovědělo:

Pane, ty jsi bez vlastních přání a cílů. Nemáš tedy přirozeně ani potřebu něco dělat. Jaký užitek pro tebe má stvořit vesmír? Je to jen čirá zábava! Z tebe, jenž jsi bez tužeb a cílů, se stvoření zrodí samo, tak jako se v kaluži vody sám od sebe objeví odraz Slunce, které také nemá touhu se odrážet. A tak jako Slunce bez vlastního záměru způsobuje střídání dne a noci, tak se i ty bez záměru pusť do tvoření vesmíru. Neboť co bys měl z toho, kdyby ses vzdal své přirozené činnosti?

Moudrý muž netouží něco dělat, ale netouží ani se nějaké činnosti vzdát.

Pane, svým mentálním zrakem pozoruješ vesmíry, které byly takto stvořeny deseti svatými muži. Fyzickým zrakem člověk vidí jen ty objekty, jež si vytvořil sám ve své vlastní mysli. Objekty stvořené myslí jsou nezničitelné. Rozkladu podléhají jen objekty, které jsou složeny z hmoty. Člověk je utvořený z toho, co má jako pravdu o svém bytí pevně usazeno ve své mysli. Tím přesně je a ničím jiným.


překlad Lenka Vinklerová

další části knihy