Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

XII.10 - Promluva o nejlepším Purušovi (z knihy Dásbódh)

14. 7. 2017 - Martin

Měli byste si uvědomovat, že smrt může přijít v každém okamžiku, a měli byste proto být horlivě oddáni Harimu. Potom, díky vašemu bez-myšlenkovitému pochopení, i když v tomto světě zemřete, vaše všudypřítomnost přetrvá věčně.

Začne-li člověk žít v bdělosti, potom pozná toto „vše“. A když toto „vše“ zpívá chvalozpěvy na Skutečnost, co víc je potom potřeba?

Žijete-li v této nejvyšší guně, potom tu je onen puruša, a dokud tu probíhá bhadžan/uctívání „já jsem“, tak zůstáváte ve spojení s Pánem tohoto světa/purušou.

|| Šrí Rám ||

  1. Když se dosyta najíte, měli byste se zbylým jídlem vhodně naložit; není totiž správné považovat zbytky za neužitečné a jen tak je vyhodit. Stejně tak, pokud jste se dosyta nabažili plody svých minulých činů, zbyde tu „jídlo“/„já jsem“, které by mělo být náležitě prozkoumáno. Ale pokud toto „já jsem“ pokládáte za neužitečné a odhodíte je, tak jste nepochopili svou dharmu. (Pokud není nalezena a opatrována tato vždy přítomná „zkušenost“, potom nenaplňujete svou dharmu, tedy svou vrozenou touhu poznat sebe sama. Potom je poznání považováno za „mnoho“ věcí a jako neužitečné je zahozeno.)

  2. Tímto způsobem, pomocí uspokojení, které přináší poznání, by měla být mysl postupně přivedena k čirému poznání. Ten, kdo je nad vodou, by neměl nechat tonoucího, aby se utopil (tedy mysl se topí v záplavě máji, „mnoha“ lidí a jejich „mnohých“ cest). (Pochopení sagunabrahman musí být posilováno, aby se mysl naučila bez-myšlenkovitosti.)

  3. Jakmile je tato přirozená a nejvyšší guna přijata, potom je Skutečnost označována jako „vše“. Ale pokud vaše „řeč“ není v souladu s vašimi činy, potom se ono „slovo“ stane „mnoha“ falešnými slovy. (Jakmile je tato ryzí sattvaguna čirého a spontánního poznání zahozena, zůstane tu pouhé intelektuální poznání a člověk říká jednomu tohle a druhému támhle to, dělá něco jiného než říká a je zapleten do „mnoha“ cest tohoto světa.)

  4. A proto byste měli provádět posvátné koupele (v Ganze poznání), věnovat se modlitbám (modlitba znamená setrvávat v prostoru mezi myšlenkami) a nabídnout vše chodidlům Boha [1]. Měli byste být plně ponořeni do opakování Guruovy mantry („já jsem On“) a neustále naslouchat tomuto „příběhu“ Višnua.

[1] Siddharaméšvar Maharádž: Uctívat Boha znamená být s ním sjednocen… udělej ze svého intelektu Jeho intelekt..

  1. Je důležité, aby veškeré činnosti začalo vykonávat toto „vše“ a aby se tělo tohoto „vše“ usadilo v Jednom Jediném, které je jeho podporou. A poté je třeba ohlídat, aby toto Jedno už nikdy neuniklo a neschovalo se za toto „vše“ (tedy posiluj v sobě naprostou odpoutanost).

  2. Je třeba pochopit problémy a trápení (tedy problémy nejsou moje, vznikají na pozadí mého Já) a dosáhnout toho, aby vaše činy byly v souladu s vaší silou, tedy s tímto „vše“ (potom jsou vaše činy v souladu s vaší „řečí“). Měli byste „mluvit“ s tímto Jedním, které je v každém, prostřednictvím tohoto jemného „slova“. (Toto Jediné je vaším jediným přítelem a měli byste s Ním potichu rozmlouvat; když opustíte všechny myšlenky na tento svět, potom naprosto přirozeně vyvstane tato „řeč“ neboli čiré, samovolné poznání. Nicméně pochopte, že tato „řeč“ a toto Jedno Jediné, které „mluví“, jsou oddělené, nejsou totožné.)

  3. Měli byste trpět, když ono „*druhé“ trpí (pokud na toto „druhé“/„vše“ zapomenete, měli byste cítit bolest z tohoto odloučení) a měli byste být šťastní, když i ono „druhé“ je šťastné. (Jediným vaším štěstím je toto „vše“; dokonce i světské potěšení vyvolané naplněním nějaké touhy je ve skutečnosti potěšením pramenícím ze stavu, ve kterém nemáte vůbec žádnou touhu, jakkoli prchavý tento stav může být. Toto potěšení tudíž pochází z tohoto „vše“, ale je vystřídáno další touhou a objeví se naděje a žádosti, které vedou k dalšímu utrpení z oddělenosti.) Tento jedinec v práně by měl přijmout toto jednoduché „slovo“ a ponořit se do něj. *(V tomto světě je pouze ono Jedno Jediné, a toto „druhé“ je „já jsem“.)

  4. Přečin („já jsem tělo“) tohoto „vše“ by měl být prominut a toto „vše“ by mělo dosáhnout úspěchu („já jsem“). Potom se ukáže, že existuje mnoho různých lidí, kteří jsou úplně stejní jako ty (tedy já jsem všude).

  5. Měli byste prozkoumat svět „mnoha“ různých cest a způsobů. Měli byste pochopit vnitřní prostor tohoto „druhého“ a toto spojení by tu mělo být neustále.

  6. Měli byste „mluvit“ jasně a v tomto čase dát mysli takovou odpověď, že odejde. Tato „řeč“ je odpouštějící a trpělivá a nikdy nevyvolává hněv ani žádnou jinou emoci.

  7. Lenost tělesného vědomí by měla být zahnána a vy byste měli vyvíjet veliké úsilí. Neměli byste být nepřátelští vůči Jednomu, které je ve všech (Víte-li, že jste v každém člověku, jak by mohla vyvstat nenávist?).

  8. Měli byste dát onomu „druhému“ ten nejlepší „objekt“ (vzdáte-li se podřadných objektů, potom „jste vším a všude“) a toto „slovo“ by mělo být pečlivě zvoleno a náležitě „vyřčeno“. Tímto způsobem byste měli velmi bděle procházet svou samsárou.

  9. Měli byste si uvědomovat, že smrt může přijít v každém okamžiku, a měli byste proto být horlivě oddáni Harimu. Potom, díky vašemu bez-myšlenkovitému pochopení, i když v tomto světě zemřete, vaše všudypřítomnost přetrvá věčně.

  10. Začne-li člověk žít v bdělosti, potom pozná toto „vše“. A když toto „vše“ zpívá chvalozpěvy na Skutečnost, co víc je potom potřeba?

  11. Žijete-li v této nejvyšší guně, potom tu je onen puruša, a dokud tu probíhá bhadžan/uctívání „já jsem“, tak zůstáváte ve spojení s Pánem tohoto světa/purušou.

  12. Přestože někdo mluví s tímto nezměrným paramátma opovržlivě a s pohrdáním, Ono by nemělo udělat chybu a pohnout se, mělo by neustále zůstávat v míruplném klidu. Takovýto sádhu je požehnaný a může se klidně setkávat s lidmi, kteří jsou daleko od Já.

  13. Žijete-li v této nejlepší guně, vyzařuje z vás půvab poznání/džňána a bezžádostivosti/vairágja. A proto byste měli poznat to, co je v tomto světě ctnostné a moudré. (Poznejte svět uvnitř tohoto světa; a potom buďte oním ctnostným a moudrým Jedním uvnitř tohoto světa poznání.)

  14. Měli byste neúnavně vyvíjet toto úsilí (tedy zapomeň na vše) a trpělivě snášet utrpení tohoto „vše“ (tedy přijímejte vše, co k vám přichází, bez odporu a lpění). „Mnohé“ cesty (tedy „já chci tohle a mělo by to být takto“ atd.) by vás měly omrzet a vy byste měli pronikat vším.

  15. Jste-li na takové úrovni pochopení, že vnímáte tuto všudypřítomnost, potom tu ale nemůže být potěšení z brahman. A naopak, pokud chápete toto potěšení z brahman, nezůstane tu všudypřítomnost. A bez této bez-myšlenkovitosti nemůžete nikdy dosáhnout dokonalé spokojenosti. (Jste-li všude, potom nemůžete mít potěšení z neexistence, a pokud je tu potěšení z neexistence, tak nemůžete být.)

  16. Vnitřní prostor tohoto „druhého“ by nikdy neměl být zasažen ranami osudu (tedy nikdy si nemyslete „já jsem tělo“). Na to nesmíte nikdy zapomínat. Potom, díky nekonečné trpělivosti a vytrvalosti, nebude nikdy velikost tohoto paramátma zničena.

  17. Všechny činnosti, ať už je vykonáváte vy nebo někdo jiný, by měly být pro vás činnostmi tohoto „vše“. Avšak pokud na takovouto „činnost“ zapomenete, potom nemůžete nikdy pochopit ono bez-myšlenkovité („nečinné“) Já.

  18. Jakmile toto *bez-myšlenkovité Já „hovoří“, je tu veliká radost a následně ono bez-myšlenkovité Já pochopí, že tento svět, vnímaný prostřednictvím smyslů, není nic jiného než ono paramátma. Potom všechny ostatní považujete za své vlastní Já. *(To vy jste ve skutečnosti tímto Já. Ono je mluvčím, který „mluví“ a Ono je tím, kdo zakouší tento svět pomocí smyslů.)

  19. Ale kvůli vašim hrubým slovům bylo toto bez-myšlenkovité paramátma překryto zlými pocity a myšlenkami. Když si to uvědomíte, tak proč byste dál měli „mluvit“ těmito hrubými slovy? („Já jsem tělo“ jsou ta nejhrubší slova, která můžete „vyslovit“.)

  20. Když se štípnete, je to Skutečnost, která trpí (tedy my sami jsme svými nejhoršími nepřáteli). A proto byste měli chránit ono „druhé“/„já jsem“. (Opusťte mysl a její myšlenky, které štípají.)

  21. Způsobíte-li tomuto „druhému“ utrpení (když zapomenete na toto „já jsem“ a poklesnete na úroveň mysli), potom se Skutečnost stala nečistou *vaikharí. Potom ono Jediné, které je ve všech, bije své vlastní Já. *(Vaikharí je čtvrtá řeč – tedy vyslovená slova – koncepty, naděje a hrubá slova.)

  22. Vše, co Skutečnost zaseje, to také vzklíčí a vyroste. Takže pokud tu je tato nepřetržitá „řeč“, výsledkem bude „já jsem“. Pokud toto víte, proč by ona Skutečnost měla „hovořit“ hrubými slovy? (Světské myšlenky a světské řeči přinášejí jen další světské myšlenky a světské řeči.)

  23. Pokud získáte tuto slávu, kterou je bohatství puruši, potom se toto „vše“ stane šťastným. Ale pokud toto „vše“ necháte trpět, budou vaše činy jenom činy líného, nenasytného a ospalého člověka.

  24. Potom je tu pokrytectví, drzost, pýcha, hněv a hrubá mluva (tedy „já jsem takový a takový“). Potom tato jemná „řeč“, kterou naleznete, když studujete tuto Boží „píseň“, nese známky nevědomosti [2].

[2] Randžit Maharádž vyprávěl příhodu o jedné staré paní, která nebyla spokojená, dokud ten den neřekla někomu něco ošklivého. Celá vesnice jí už měla plné zuby. Jednou přišla za Světcem, který žil za vsí, a vyklopila na něj hromadu ošklivých slov. On však vůbec neodpověděl. Nakonec se utišila a poklonila se jeho nohám. Mysl je jako tato stará žena.

  1. Avšak je-li puruša ozdoben nejvyšší gunou, potom je tento puruša tím nejlepším. On je tím Jedním v „mnoha“ jazycích a je tím, koho tento svět hledá a plahočí se kvůli němu sem a tam.

  2. Není-li tu činnost tohoto „vše“ a poznání „já jsem“, potom se tato Skutečnost jeví jako hrubá slova, která nejsou o nic lepší než psí zvratky. Ctnostný puruša by jim nevěnoval jediný pohled.

  3. Oddanost znamená povznést se nad mysl a pevně se držet oné nejvyšší guny. (Oddanost je ryzí sattvaguna, čili spontánní a přirozené poznání, čiré jako prostor.) Potom se ono Jediné může vydat hledat velikého purušu (tedy to, co hledáme, není nic jiného, než naše vlastní Já).

  4. Onen puruša je tím největším „zážitkem“ a pro setkání s Ním je proto nutné vytvořit vhodné místo – a sice toto „vše“. A pokud jste tomuto „vše“ oddáni, potom se stanete Bohem všech bohů.

  5. Pokud náhle zemřete, jak budete dál vykonávat svůj bhadžan/uctívání? A proto dokud jste ještě naživu, měli byste prostřednictvím této „řeči“ (tedy zapomeňte na vše) přejít na úroveň nirguna bhadžan.

  6. Měli bychom si dát tento slib: Tato „věc“ nikdy nepůjde žebrat ke svému žákovi (tedy vaším žákem je mysl a toto „já jsem“ by nemělo chtít nic od tohoto objektivního světa). A poté, kdy „vy“ neexistujete, mělo by tu být uctívání/bhadžan Pána světa, tedy puruši. (SiddharaméšvarMaharádž říkal tomuto uctívání po dosažení pochopení Nejvyšší Oddanost.)

  7. Když budeš mluvit touto „řečí“, na místě tohoto setkání bude probíhat veliká oslava a Bůh bohů se ti velmi brzy hodně přiblíží.

  8. Takže k tomu, abys odešel na toto místo setkání, potřebuješ pozornost prakruti/puruša. „Tady“ (tedy v prakruti) by měla být mysl správného posluchače ukotvena.

  9. Jakmile jsi oddán tomuto „vše“, je tu síla věčně přítomné bdělosti (Maharádž – buď tak silný, že jsi všude). Potom záměry mysli vděčně přijmou záměr tohoto „vše“, protože ono chce prostě jen vědět.

  10. Je-li tu tato „řeč“, potom je tu ona nejvyšší guna (tedy ryzí sattva) a tímto způsobem prokazuješ respekt neochvějné Pravdě. A poté začne tato síla bdělosti přirozeně fungovat.

  11. Jakmile jsou tvé činy v souladu s tvou „řečí“, potom je tu neustále tato přirozená „řeč“. A nakonec tato božská „řeč“, která je v lidech, bude mít úctu k Pravdě. (V každém z nás je božská „řeč“ a ono Jedno Jediné. Čeho bychom si měli vážit? Tohoto světa, nebo onoho Jediného?)

  12. Ale jakmile tvá mysl nerespektuje tuto „řeč“, tak nemůže nikdy respektovat ani onu Skutečnost. Potom jsi sám v tomto světě „mnoha“ lidí. (Ty, jenž jsi „vše“-prostupující puruša, se stáváš malým džívou, ztraceným ve světě „mnoha“ myšlenek na muže a ženy a na dobro a zlo atd.)

  13. A tudíž by mysl měla být vychována a jakmile získá úctu k těmto věcem, začne se učit. A pomaloučku, pomocí vivéky, opustí tělesné vědomí.

  14. Tyto záležitosti týkající se vivéky by měl zkoumat jen ten, kdo provádí vivéku/vivéki. Ostatní se budou jen přít kvůli své hlouposti a nevědomosti.

  15. Ale pokud se budeš hádat s tímto „vše“, zůstaneš sám, bez své armády (tedy bez podpory tohoto „vše“). A proto bys měl tuto „Královu armádu“ chránit pomocí této „řeči“ (Maharádž: K čemu být králem, když nemáš armádu?). (Maharádž: Udělej ze své mysli svého nejlepšího přítele.)

Tímto končí 10. kapitola 12. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Promluva o nejlepším Purušovi“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.