Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.53 - III.54

14. 6. 2017 - Lenka

Má drahá, během zániku vesmíru celý vesmír zmizel a pouze neomezené Brahman zůstalo bez pohnutí. Toto Brahman, jehož podstatou je Vědomí, pocítí „Já jsem“ a poté „jsem částice světla“. A tak zakouší pravdu tohoto tvrzení uvnitř sebe sama. Také si v sobě představuje existenci rozmanitých bytostí, a protože jeho podstatou je ryzí a absolutní Vědomí, jeví se tento imaginární stvořený svět jako skutečné stvoření, s objekty různé povahy přesně podle představ neomezeného Vědomí.

III.53

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, druhá Líla, jež dostala požehnání Sarasvatí, se vznesla k nebi a tam se setkala se svou dcerou. Požádala ji, aby ji dovedla tam, kde se nachází její manžel, král Vidúratha. Dívka i matka tedy odletěly pryč.

Nejprve prolétly sférou mraků, vystoupaly nad vzduchovou sféru a překročily dráhu Slunce směrem k hvězdnému nebi. Pokračovaly dál a dál přes říši Brahmy Stvořitele a říše bohů Višnua i Šivy až na samý vrcholek vesmíru. To vše se dělo podobně, jako může z lahve plné ledu vyzařovat chlad, aniž by se lahev rozbila. Pochopitelně, že to Líla, jejíž duchovní tělo bylo složené ze zhmotněných myšlenek, všechno prožívala uvnitř sebe.

Líla pokračovala dál až za tento svět, překročila oceány a další prvky obklopující tento vesmír a vstoupila do neomezeného Vědomí, v němž existuje bezpočet vesmírů, které o sobě vzájemně nevědí.

Vstoupila do jednoho z vesmírů, opět prošla sférami bohů, až vešla do města a dostala se do paláce, kde leželo tělo krále Padmy ukryté pod záplavou květů. Avšak běda, když se rozhlédla kolem, nikde nenašla svoji dceru. Ta záhadně zmizela. Druhá Líla poznala v králi svého muže a domnívala se, že se jakožto válečník, jenž padl v hrdinném boji, dostal do nebe hrdinů. I začala královo tělo ovívat a při tom si pomyslela, že je nejpožehnanější mezi lidmi, když se sem díky milosti bohyně Sarasvatí mohla fyzicky přenést.

PRVNÍ LÍLA se zeptala bohyně Sarasvatí:

Co dělali královi sluhové, když druhou Lílu uviděli?

SARASVATÍ odvětila:

Král, služebnictvo krále i všichni ostatní nejsou nic jiného než neomezené Vědomí. A poněvadž základem všeho je odraz neomezeného Vědomí, jež je skutečné, a poněvadž je tu přesvědčení, že vymyšlený stvořený svět má svůj řád, tak se bytosti navzájem poznají. Manžel řekne: „Toto je má žena“ a manželka řekne: „Toto je můj muž“.

Druhá Líla se nemohla do nové říše dostat ve svém vlastním fyzickém těle, neboť světlo nemůže existovat společně s temnotou a dokud je v člověku nevědomost, nemůže se objevit poznání. Když v člověku uzraje poznání týkající se duchovního těla, pak jeho fyzické tělo přestane být považováno za skutečné. A to bylo požehnání, jež jsem jí udělila. Ten, kdo přijme mé požehnání, si myslí: „Jsem přesně takový, jak jsi mě svou milostí přiměla si o sobě myslet.“ Proto si nyní myslí, že dosáhla manželova příbytku ve svém fyzickém těle. Člověk může z nevědomosti vidět hada v kusu provazu, ale provaz se nemůže chovat jako had.

III.54

SARASVATÍ řekla:

Jen ti, kdo dosáhli poznání, se mohou povznést do duchovních říší, nikdo jiný. Tato Líla takové poznání nemá, proto si jen představuje, že dosáhla města, v němž její manžel přebývá.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Nechť je to, jak pravíš, ó Bohyně, ale řekni mi prosím, jak získávají věci své vlastnosti. Jak získá oheň své teplo, led svůj chlad či země svoji pevnost? Jak se poprvé objeví vesmírný řád čili nijati, nebo zrození a smrt?

SARASVATÍ řekla:

Má drahá, během zániku vesmíru celý vesmír zmizel a pouze neomezené Brahman zůstalo bez pohnutí. Toto Brahman, jehož podstatou je Vědomí, pocítí „Já jsem“ a poté „jsem částice světla“. A tak zakouší pravdu tohoto tvrzení uvnitř sebe sama. Také si v sobě představuje existenci rozmanitých bytostí, a protože jeho podstatou je ryzí a absolutní Vědomí, jeví se tento imaginární stvořený svět jako skutečné stvoření, s objekty různé povahy přesně podle představ neomezeného Vědomí.

Cokoli, kdekoli a jakkoli bylo neomezeným Vědomím během prvního stvoření vymyšleno, to vše zde s danými vlastnostmi zůstává. Takto zde vznikl pevný řád.

Ve skutečnosti je tento řád neoddělitelně spjat s neomezeným Vědomím. Všechny objekty a jejich vlastnosti jsou v něm potenciálně přítomné i během zániku vesmíru. Kam jinam by měly zmizet? A navíc jak by se z něčeho mohlo stát nic? Zlato, jež se projevuje jako náramek, nemůže najednou být bez formy.

Pak tedy přestože všechny prvky stvořeného světa jsou naprostou prázdnotou, byla-li na začátku určitá vlastnost v představě daného prvku, zůstane tak až dosud. Vše závisí na úhlu pohledu, neboť vesmír nebyl vlastně vůbec stvořen a jediné, co existuje, je neomezené Vědomí, nic jiného. Je povahou projeveného světa, že ač neskutečný, zdá se být skutečným.

Takový je řád vesmíru čili nijati, který až dosud nic nedokázalo změnit. Neomezené Vědomí si samo v sobě představilo všechny prvky, samo v sobě je zakouší a tato zkušenost se jeví jako zhmotnělá.

SARASVATÍ pokračovala:

Podle řádu, jenž existoval při prvním stvoření, jsou lidské bytosti obdařeny délkou života sta, dvou set, tří set či čtyř set let. Zkrácení či prodloužení doby života závisí na čistotě nebo nečistotě daného území, doby, činnostech a také látek, které jsou používány či konzumovány. Kdo následuje doporučení svatých textů, ten si užívá dobu života, kterou tyto texty slibují. Člověk tedy prožívá dlouhý či krátký život, až dojde k jeho konci.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Ó Bohyně, prosím pouč mne o smrti. Je smrt příjemná nebo nepříjemná? A co se děje po smrti?

SARASVATÍ řekla:

Jsou tři typy lidí, má milá: hlupáci, ti, kteří se cvičí v koncentraci a meditaci, a jógíni neboli ti, kdo jsou obdařeni inteligencí. Hlupáci, kteří nepraktikovali koncentraci a meditaci a byli vydáni na milost a nemilost vnějších sil, zakouší s příchodem smrti velká muka, zatímco ti druzí odcházejí v radosti a ze své vlastní vůle.

Hlupáci zakoušejí uvnitř sebe děsivě pálivé pocity, začnou těžce a namáhavě dýchat a jejich tělo pomalu ztrácí barvu. Vstupují do husté tmy a vidí hvězdy za bílého dne. Dostávají závrať a jsou zmateni, neboť vidí zemi jako prostor a nebe jako pevnou zem. Blouzní a zakoušejí všechno možné – padají do studně, pronikají do skály, řídí rychlý vůz, rozpouštějí se jako sníh, jsou taženi na provazu, jsou odvanuti jako stéblo trávy atd. Chtějí o svém utrpení mluvit, ale nejsou toho schopni. Postupně jejich smysly ztrácí sílu, nejsou schopni ani myslet, až upadnou do nevědomí a nevědomosti.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala:

Třebaže je každý člověk obdařen osmi údy, zakouší celou tu agónii a nevědomost. Proč je tomu tak?

SARASVATÍ odvětila:

Takový je řád, jenž byl ustaven neomezeným Vědomím na začátku stvoření. Jestliže životní dech nemůže volně proudit, přestává člověk žít. Ale to vše je zdánlivé. Jak může přestat existovat neomezené Vědomí? Člověk není nic jiného než neomezené Vědomí. Kdo umírá a kdy? Komu toto neomezené Vědomí patří a jak by mohlo? I kdyby zemřely milióny těl, neomezené Vědomí se tím neumenší.


překlad Lenka Vinklerová

další části knihy

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.