Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

XII.4 - Vivéka/rozlišování a vairágja/bezžádostivost (z knihy Dásbódh)

26. 5. 2017 - Martin

Můžete mít v životě veliké štěstí, ale když nevíte, jak si ho užít, potom vás toto štěstí opustí. Je to podobné jako v případě, kdy je tu bezžádostivost/vairágja, ale není přítomno rozlišování/vivéka.

Střety a roztržky přinesly člověku mnohá trápení, a on šel proto za Mistrem a ponořil se do Jeho učení. Potom přišla bezžádostivost/vairágja a on začal naslouchat tomuto „já jsem“ a vnímat toto „vše“. (Tedy tato „zkušenost“ přišla v okamžiku, kdy se vzdal světa „mnoha“ forem.) (Maharádž: Proč asi tolik světců pochází z Indie? Protože tu je tolik utrpení.)

|| Šrí Rám ||

  1. Můžete mít v životě veliké štěstí, ale když nevíte, jak si ho užít, potom vás toto štěstí opustí. Je to podobné jako v případě, kdy je tu bezžádostivost/vairágja, ale není přítomno rozlišování/vivéka.

  2. Střety a roztržky přinesly člověku mnohá trápení, a on šel proto za Mistrem a ponořil se do Jeho učení. Potom přišla bezžádostivost/vairágja a on začal naslouchat tomuto „já jsem“ a vnímat toto „vše“. (Tedy tato „zkušenost“ přišla v okamžiku, kdy se vzdal světa „mnoha“ forem.) (Maharádž: Proč asi tolik světců pochází z Indie? Protože tu je tolik utrpení.)

  3. Kvůli „mnohému“ utrpení a soužení v této světské existenci a „mnohým“ těžkým životním situacím a tragédiím opustí člověk samsáru a na krátkou dobu se dostane do tohoto stavu.

  4. V něm je osvobozen od starostí a strachu, protože unikl své závislosti na ostatních. Zbavil se tohoto trápení a ulevilo se mu, tak jako se uleví člověku, který je vyléčen z těžké nemoci.

  5. Ale člověk nesmí znovu zdivočet a poklesnout zpět. Nesmí se z něj opět stát paličatý vůl. (Teď, když přišla vairágja, by si člověk měl neustále procvičovat vivéku, měl by se stávat čím dál tím více všeprostupujícím a neměl by už poklesnout zpět na úroveň zmateného tělesného vědomí.)

  6. Ale pokud vairágja postrádá vivéku, tak opět přijde jen nezřízenost a následné útrapy vyvolané a-vivékou (ne-rozlišováním). Potom kvůli tomuto prázdnému světu plnému „mnoha“ věcí jsou vairágja i vivéka ztraceny. (Vairágja nemůže být pěstována bez neustálé vivéky, tedy bez postoje „nic není skutečné“.)

  7. Potom není náležitě prováděna ani prapanča ani paramártha. (Správná prapanča znamená překročit pět elementů a být tímto „vším“ a správná paramártha znamená být za tímto „vším“.) A tak se kvůli „mnohým“ touhám stane váš život prázdným a nesmyslným. A kvůli a-vivéce způsobujete svému Já jen problémy a trápení.

  8. Na druhé straně, pokud se člověk vyžívá jen v prázdném poznání (tedy provádí pouhou pseudo-vivéku), ale vairágja v něm dosud neuzrála, je jako vězeň, který se za mřížemi chvástá svými zločineckými úspěchy.

  9. Jakmile toto poznání postrádá vairágju, potom je ono paramátma pouhým prázdným a zbytečným egem. A nenasytnost a pokrytectví, které je s tím spojeno, přináší spoustu trápení.

  10. Potom člověk není o nic lepší než pes, kterého uvázali, ale on dál hlasitě štěká. Pak je tu kvůli sobectví jen hněv a zármutek a kvůli pýše je tu jen žárlivost na spousty druhých lidí. (Mahárádž: Když člověk nemá nic a vidí někoho sedět na zadním sedadle velikého auta, měl by si říci: „To já tam sedím.“)

  11. Chybí-li jedno či druhé (z dvojice vivéka vairágja), tak musí utrpení tohoto tichého a klidného „jediného“ zákonitě pouze narůstat. (Potom je naše vairágja pouhým útěkem z domu, abychom se vyhnuli světským problémům, a vivéka je jen intelektuálním pochopením, které není založeno na skutečné „zkušenosti“.) Takže teď velice pozorně naslouchej (tedy vzdej se všech konceptů) a objeví se skutečné spojení vairágji a vivéky.

  12. Díky vivéce („Nejsem toto tělo“) je ono „Jediné“ uvnitř tohoto vnitřního prostoru osvobozeno ze svého vězení v těle a díky vairágje (tedy „Nechci nic od tohoto světa“) je Jeho světský život/prapanča zredukován (tedy přišlo poznání). A zanikne-li rozlišení „vnější – vnitřní“ a On je svobodný a otevřený, potom se stal jogínem, který je naprosto odpoutaný.

  13. A proto, když se Jeho „řeč“ a Jeho činy začnou samovolně dít na pozadí Jeho neustále bdělé mysli, dívá se v údivu na Své vlastní konání.

  14. Takový člověk nemá zájem o nic, co se děje ve třech světech, protože jeho neochvějná vairágja je v něm bezpečně zakořeněna. Takový člověk se pevně drží vivéky (protože nic není skutečné) a začne se neomezeně rozšiřovat.

  15. Takový člověk zpívá láskyplně tuto „píseň“ hariho (harikīrtana) a hraje k tomu dokonale harmonicky a oddaně na činelky/tál. Takový člověk miluje uctívání/bhadžana, které vyvěrá z jeho nitra. (Činelky/tál a zpívání bhadžanů/bhadžana jsou synonymem uctívání. Siddharáméšvar Mahárádž vysvětloval, že jejich skutečným významem je, abychom si připomínali svou pravou přirozenost/svarúpu a neustále v ní, ať už provádíme jakoukoli činnost, přebývali.)

  16. A jedině potom se v našem nitru probudí opravdová vivéka a my kráčíme po cestě Pravdy. Díky tomu není tato „řeč“ narušena a je tu společenství s nirgunou.

  17. Pokud kráčíte po této cestě Pravdy a *přijímáte vše, co vám svět přináší, potom se k vám Pán světa (jagadīśa) velmi přiblíží. (Potom pocítíte, že On, tedy onen Poznávající, přestože je ve vás stále skryt, je velice blízko.) A proto, jakmile je tu toto spojení s „já jsem“, měl by člověk pochopit ono Jediné uvnitř všech. *(Ať přijde cokoli, co má přijít, já jsem vždy Sám Sebou.)

  18. Horlivá vairágja a odpoutanost přinášejí poznání nirguna brahman. Ony jsou vaší posvátnou koupelí a vaší modlitbou. A jsou také skutečným uctíváním/bhadžanem Boha a pravou, záslužnou cestou.

  19. Brahman je ovocem této vivéky a vairágji. Ale kdo má pouze vairágju, ten je jenom zarputilý hlupák. (Jako toulavý mnich, který opustil ve zlosti svou rodinu (*)) a dokonce i vaše „slovní“ poznání (tedy saguna brahman) bude působit v porovnání s nirguna brahman fádně a zbytečně.

(*) Randžit Mahárádž vyprávěl tuto příhodu, která se mu stala, když chodil po Indii jako sanjásin: Jednou jsem potkal starého mnicha, který se mě zeptal, zda jsem ženatý. „Ano, jsem a mám dvě děti“, odpověděl jsem, i když to nebyla pravda, chtěl jsem totiž zjistit, o co mu jde. A mnich mi řekl: „I já jsem býval ženatý, ale odešel jsem ve zlosti od rodiny a od té doby toho lituji“. No a já jsem mu odpověděl: „Ve skutečnosti nejsem ženatý a nikdy ničeho litovat nebudu, protože můj Mistr je neustále se mnou.“

  1. Má-li tedy člověk vivéku/rozlišování i vairágju/bezžádostivost, je to opravdu veliké štěstí (mahadbhāgya). Rámdás (tedy služebník Rámy) říká: „Takový člověk je ctihodný sádhu a Znalec Brahman.

Tímto končí kapitola dášaky knihy Dásbódh s názvem „Vivéka/rozlišování a vairágja/bezžádostivost“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.