Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha II. - O chování hledajícího - II.11 - II.13
1. 2. 2017 - Lenka
Člověk, který pochopil pravdu, nemá co získat ani čemu se vyhýbat. Není poznamenán nedokonalostmi života a není dotčen jeho utrpením. Nepřichází ani neodchází, i když se tak jeví druhým. Není vázán náboženskými obřady a povinnostmi. Není ovlivněn sklony pocházejícími z minulosti, neboť ty už nad ním ztratily moc. Jeho mysl se zbavila neklidu a on spočívá v blaženosti, jež je jeho pravou podstatou. Této blaženosti lze dosáhnout pouze sebepoznáním. Proto se má člověk vytrvale věnovat sebepoznání, je to jeho povinnost.
II.11
VASIŠTHA pokračoval:
V každé éře nechává Stvořitel zrodit určitý počet mudrců i mě samého za účelem duchovního osvícení všech bytostí. Aby všichni plnili své světské povinnosti, zrodí též krále, kteří moudře a spravedlivě vládnou nad daným územím. Netrvá však dlouho a králové podlehnou touze po moci a potěšeních, střety zájmů vedou k válkám a utrpení a toto utrpení zase vyvolá soucit a slitování. Proto aby byla odstraněna nevědomost, předají mudrci králům duchovní poznání. V dobách minulých bylo vždy vysoce ceněno a pečlivě střeženo. Je známé jako Rádža - Vidjá neboli Královské Vědění.
Ó Rámo, v tvém srdci se zrodilo odpoutání, jež vychází ze schopnosti rozlišovat. Je to nejvyšší forma odpoutání, která je cennější než odpoutání z náhodných příčin či z celkového znechucení životem. Tvé odpoutání je požehnáním a boží milostí, která se setkala s vyzrálostí rozlišování.
Dokud nejsou srdce a mysl osvíceny nejvyšším poznáním, točí se člověk v koloběhu zrození a smrti. Proto prosím naslouchej mému výkladu s plným soustředěním.
Blouděním v lese nevědomosti se člověk vystavuje zmatkům a utrpením, která jsou zdánlivě bez konce. Pravé poznání dokáže les nevědomosti spálit. Proto je třeba obrátit se na osvíceného mistra a kladením správných otázek a se správným postojem přijmout učení o pravdě a nechat se jím cele prostoupit. Jen hlupák přichází za mistrem bez náležité úcty a klade nepodstatné otázky. S takovým hlupákem skutečný mudrc neztrácí čas. Ještě větší hlupák pak mistrovo učení zcela odmítá.
Ó Rámo, jsi vskutku první mezi hledajícími, neboť jsi hluboce rozmýšlel o pravdě a došel k nejvyšší formě odpoutání. Jsem přesvědčen, že to, co ti hodlám sdělit, najde v tvém srdci pevné místo. Člověk by se měl snažit, aby poznání vešlo do jeho srdce, neboť mysl je neklidná a nestálá jako opice. Proto je třeba stranit se společnosti nevědomců.
Ó Rámo, existují čtyři strážci, kteří otevírají bránu vedoucí k Osvobození, Mókša. Jsou jimi vyrovnaná mysl, hledání pravdy, spokojenost a dobrá společnost. Moudrý hledající věnuje všem těmto strážcům, nebo alespoň jednomu z nich, náležitou pozornost.
II.12,13
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, s čistým srdcem a otevřenou myslí, bez pochybování a neklidných myšlenek, naslouchej promluvě o tom, jaká je podstata osvobození a jakými prostředky jej lze dosáhnout. Utrpení z neustálého rození a umírání neskončí, dokud není dosaženo nejvyšší skutečnosti. Není-li smrtelně jedovatý had nevědomosti přemožen tady a teď, stane se příčinou nezměrného utrpení nejen v tomto, ale i v bezpočtu dalších životů. Toto utrpení nelze přehlížet a je třeba ho překonat pomocí poznání, které ti nyní vyjevím.
Ó Rámo, překonáš-li tímto způsobem utrpení samsáry (koloběhu života a smrti), budeš zde na zemi žít jako bůh, jako Brahma či Višnu! Neboť zmizí-li všechny mylné představy, je-li skrze hledání podstaty sebe sama pochopena pravda, je-li mysl klidná a srdce přimknuté k nejvyšší skutečnosti, jsou-li všechny rušivé myšlenky utišeny a následuje jen nepřetržitý proud klidu a míru, v němž klidné a blažené srdce nahlíží nejvyšší pravdu, pak i sám svět je naplněn radostí.
Člověk, který pochopil pravdu, nemá co získat ani čemu se vyhýbat. Není poznamenán nedokonalostmi života a není dotčen jeho utrpením. Nepřichází ani neodchází, i když se tak jeví druhým. Není vázán náboženskými obřady a povinnostmi. Není ovlivněn sklony pocházejícími z minulosti, neboť ty už nad ním ztratily moc. Jeho mysl se zbavila neklidu a on spočívá v blaženosti, jež je jeho pravou podstatou. Této blaženosti lze dosáhnout pouze sebepoznáním. Proto se má člověk vytrvale věnovat sebepoznání, je to jeho povinnost.
Komu jsou lhostejné posvátné knihy či učení mudrců, ten k sebepoznání nedojde. Taková pošetilost je daleko zhoubnější než jakákoli nemoc, která člověka v životě potká. Proto je třeba pozorně naslouchat učení, vedoucímu k sebepoznání. Kdo učení vstřebá, neupadne do jámy nevědomosti. Ó Rámo, chceš-li se zbavit utrpení samsáry, koloběhu života a smrti, přijmi blahodárné rady mé i mně podobných mudrců a buď svobodný.
VASIŠTHA pokračoval:
Aby člověk překonal oceán samsáry, musí se obrátit k tomu, co je věčné a neměnné. Jen ten je nejpřednější mezi všemi, kdo opíraje se o věčnost má vyrovnanou mysl a spočívá v klidu. Vidí, že potěšení a bolest dohánějí a ničí jedno druhé, a toto poznání mu přináší klid a vyrovnanost mysli. Kdo to nevidí, je jako spící hlupák, kterému hoří dům nad hlavou.
Poznání věčné a neměnné pravdy znamená osvobození od samsáry a nových zrození. I kdyby tato pravda neexistovala, člověku nijak neublíží, zaměří-li se na hledání podstaty života. Naopak to zmírní jeho trápení plynoucí z neustálých životních ztrát a změn. A pokud taková věčná pravda existuje, pak její pochopení člověka osvobodí.
Nejvyšší pravdy nelze dosáhnout obřady, oběťmi, poutěmi ani penězi. Lze k ní dojít pouze vyrovnanou myslí a rozvíjením poznání. Proto by se všichni bozi, démoni, polobozi i lidé, měli neustále při jakékoli činnosti snažit o vyrovnanou mysl, která plodí poznání.
Je-li mysl klidná, čirá a tichá, osvobozená od klamu a mylných představ a odpoutaná od žádostivosti, pak po ničem netouží a nic neodmítá. Toto je vyrovnanost, jeden ze čtyř strážců brány k osvobození, o nichž jsem hovořil.
Všechno dobré a ušlechtilé pochází z vyrovnanosti a všechno zlé může klidná a vyrovnaná mysl rozptýlit. Žádný zisk ani žádné potěšení, ať už na světě nebo na nebi, se nevyrovná radosti, která doprovází vyrovnanost. V přítomnosti člověka, který má mysl klidnou a vyrovnanou, zakouší každý jedinečnou radost. Vyrovnanému člověku všichni důvěřují a není nikdo, ani mezi démony či skřety, kdo by k němu cítil zášť.
Ó Rámo, vyrovnaná mysl je nejlepším lékem na všechny fyzické i psychické neduhy. S vyrovnanou myslí i jídlo, které by se zdálo hořké, chutná sladce. Tomu, kdo má jako záštitu vyrovnanou mysl, nic neublíží.
Kdo necítí přitažlivost ani odpor k tomu, co slyší, vidí, čichá, chutná nebo čeho se dotýká, třebaže to druzí považují za příjemné či naopak nepříjemné, ten má mysl klidnou a vyrovnanou. Kdo vnímá všechny bytosti stejně, aniž by cítil potěšení nebo bolest, ten má mysl klidnou a vyrovnanou. Kdo žije mezi lidmi, ale zůstává jimi nedotčen a necítí k nim nadšení ani nenávist, jakoby byl v hlubokém spánku, ten má mysl klidnou a vyrovnanou.
překlad Lenka Vinklerová