Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
       

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

14.1. Klub MalýVelký strom

     

28.1. Klub MalýVelký strom 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Šrí Siddharaméšvar Maharaž - Vačan Amruta - kapitola 8

2. 8. 2016 - Aleš

Jestliže se lidské bytí má stát Bohem, potom nechť v mysli není žádná touha po objektech. To znamená – „Já jsem Pravda, Nejvyšší Já, a všechny tyto objekty jsou zcela falešné. Ať už se objeví či zmizí, pro mne je naprosto vše zcela stejné“. Takové přesvědčení by tu mělo být. „Já jsem Brahman“. Tato touha by tu měla být den co noc. Jestliže se nevzdáte tohoto žadonění iluze, pak čeho jste dosáhli? Co bylo vykonáno? Když Poznání žadoní, stává se poté nejnižší kastou žebráků (tj. tělem). Nejzazší Dosažení je velmi snadné. Pozornost, která je upřena na jednu stranu (do světa), musí být obrácena na   .....

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Kapitola 8

Neskutečnost světa


Všechny světské aktivity provádíte v domnění, že tento svět je skutečný. Ale měli byste ho vnímat jako neskutečný. To, co se stalo neskutečné, je pravá svarúpa/přirozenost, a ta by měla být pochopena. Jakmile je svět ve vašem vnitřním srdci učiněn jako falešný, pak dojde k vyvstání ´bezmyšlenkovitosti´/nivritti. Zde je zapotřebí pouze obrátit protipóly, tj. pravdu a nepravdu, prvotní myšlenky/vritti (pozn. prvotní myšlenka/vritti pokládá Poznání za pravdu, ale je třeba učinit Poznání jako neskutečné/nepravdu). Slina na tomto prstu je přenesena na druhý prst. To je vše! Nicméně žít v tomto světském životě zatímco chápete, že je falešný, je aktem velké odvahy. Jakmile začnete praktikovat sebezapření ve vnitřní mysli, pak přijde potřebná zkušenost.

Mysl je slibotechna (pozn. funguje ve smyslu ne teď, ale někdy později), ale žádný slib nedodrží. Proto ať už se nacházíte v jakýchkoliv podmínkách, začněte se svou praxí sebezapření právě zde. S přesvědčením, že objekty světa jsou falešné, odstraňte své myšlenky z těchto objektů a naplňte mysl myšlenkami na Já. Navenek můžete dělat jakoukoliv práci, ale musíte mít pevné pochopení (přesvědčení), že „Vše je falešné“.

Jestliže se lidské bytí má stát Bohem, potom nechť v mysli není žádná touha po objektech. To znamená – „Já jsem Pravda, Nejvyšší Já, a všechny tyto objekty jsou zcela falešné. Ať už se objeví či zmizí, pro mne je naprosto vše zcela stejné“. Takové přesvědčení by tu mělo být. „Já jsem Brahman“. Tato touha by tu měla být den co noc. Jestliže se nevzdáte tohoto žadonění iluze, pak čeho jste dosáhli? Co bylo vykonáno? Když Poznání žadoní, stává se poté nejnižší kastou žebráků (tj. tělem).

Nejzazší Dosažení je velmi snadné. Pozornost, která je upřena na jednu stranu (do světa), musí být obrácena na stranu druhou (k Já). To je vše! Provádíte uctívání Ganapatiho (Ganeše), pokládáte před něho květiny a nabízíte sladkosti; děláte vše možné, avšak nevěnujete pozornost tomu, co Ganapati naznačuje gestem jedné z jeho rukou (resp. dvěma skoro spojenými prsty). Říká: „Pouze tak málo je chybou (iluzí)!“ (pozn. Tak málo, jako špetka mezi palcem a prstem).

Pravé skutečné Já bylo zapomenuto. Tudíž přemístěte svou pozornost na Já a nechť je mája (iluze) zapomenuta. Pochopte, že tento svět je zcela neskutečný. Nejen to, ale svět je falešný a Brahman je skutečné! To musí být vtištěno do mysli. Jakmile se vytratí z mysli přitažlivost k objektům, pak jste samo-existující Brahman. Potom osvobození (mukti), mír (šanti) a poklid stojí před vašimi dveřmi s dlaněmi plošně spojenými před sebou připraveni vám sloužit.

Vyberte si: Buď bude váš Bůh, nebo bude vaše tato světská existence. Šrí Krišna řekl: „Já jsem na jedné straně a moje armáda je na straně druhé; rozhodněte se, kterou stranu chcete.“ Kuruovci si vybrali armádu a to značí, že si vybrali světskou existenci. Pánduovci si vybrali Boha. Tato světská existence je falešná, to musí být vtištěno do vaší mysli. Avšak bez společenství světce se toto do vás nevnoří.

Měli bychom opustit touhu po objektech

Tato láska v srdci po objektech je iluzí. Z knihy Eknath Bhagawat: „O miláčku Boha, věz, že naděje ve tvém srdci je mája“. „Nechci ze světa vůbec nic“. Pak iluze toho, kdo takto pomýšlí a cítí, zcela zmizí.

Svět se potom zcela nepřipoutanému adeptovi, jehož naděje se vytratila, jeví jako stéblo trávy. Je to jako kdyby se elegantní knír přilepil ženám na tvář. Pro ně by byl tak užitečný jako sláma. Stejně tak ten, kdo cítí, že objekty ve světě jsou bezcenné, zlikvidoval máju.

K tomu, abyste přebývali ve své vlastní bezforemnosti (svarúpa), musíte se zříci všech tužeb a nadějí. Řeč by měla být držena v tichosti. Neměli byste hovořit, aniž byste si nepřipomínali svou vlastní svarúpu/přirozenost. Ponechte stranou védy, pýchu z teoretického poznání, spory a dohady, a podržte v mysli pevné přesvědčení „Já jsem Nejvyšší Já“. Díky neustále rostoucímu pochopení svého ztotožnění s Nejvyšším Já budou kořeny tužeb a nadějí v mysli zcela zničeny.

Štěstí světského života je jako štěstí prožívané ve snu. A v něm je vždy obsažen nádech zármutku, neboť objekty tohoto světa nemají vůbec žádnou hodnotu, jsou bezcenné. Klid a nezávislost – tyto impozantnosti spojené s Já jsou pravým bohatstvím. Žák by se měl soustředit na dosažení pouze této hodnoty.

Objekty samotné nejsou ve své přirozenosti Radostí. Pokud zde je hluboká touha po objektu, pak tu je Radost z jeho dosažení. Jestliže však po objektu nijak netoužíte a nejste k němu přitahováni, pak i kdyby jste ho dostali darem, nebude tu stejně Radost z jeho získání. Ale jak by Já mohlo být tomu podobné? V Já je Radost, prostá tužeb. Protože Já je samo ve své přirozenosti Radostí, není tu potřeba tužeb.

Ten, kdo se zřekne libování si v objektech, je mocný a statečný. Tento světský život nemůže být nikdy uspořádaný. Ten, kdo říká, že ho dá do pořádku, je hlupák. Jakkoli se ho snažíte urovnat, stejně zůstane zase jen pokřivený a ohnutý jako ocas psa. I když někdo osloví tygra ´Ctihodný tygře´, ten ho stejně sní, a pokud by ho naopak urážel, tygr ho i tak sní (pozn. Mája je znázorněna jak jede na tygrovi). Co je získáno tím, že iluzi budete projevovat úctu? Proto jí pohrdejte.

Můžete obelhávat druhé, že jste boháč. Jenže blahobyt tímto divadlem domů nepřinesete. Stejně tak, budete-li dávat hlasitou přednášku o zřeknutí se, může se zdát, že jste se všeho zřekli. Ale ve skutečnosti je pro vás obtížné vytvořit ve vnitřní mysli i jen trošku odpoutanosti a nezájmu!

Přirozeností lidské bytosti je mít vždy nějaké přání, a tyto touhy ji nutí stále něco dělat, den co noc! Avšak ten, kdo nemá žádnou práci (kama značí touhu či práci/činnost), je maka (protiklad ke kama), což značí Mekka! „Mekka a Medina (poutní místa muslimů) jsou velmi vzdálená, ale navštívit toto posvátné muslimské místo je pro muslima nezbytné!“

Když hrajete šachy, král by neměl být poražen a v průběhu hry by měl uhýbat zkáze. Stejným způsobem by Já nemělo být ničím přemoženo. Takže opusťte starosti, naděje, přátelství a nepřátelství a potom bude dosažen mír/šántí.

Mír je šantí (šantí v maráthi značí šáha, což je šachmat v šachu a anti znamená ´na konci´). Tudíž šantí je tehdy, kdy zde nemůže dojít k šachmatu jakéhokoliv druhu. „Mizérie světa by mně neměla navštívit.“ To je jeden mat. „Mělo by mne potkávat jen samé štěstí“ je další mat. Objekty ve světě jsou jako pěšáci na šachovnici. Mat (vyřazení ze hry) pěšákem je velmi potupný. Úcta a neúcta jsou další figurky na šachovnici jako je věž, střelec, kůň apod.

Tajemství opuštění máji


Protože toho chcete hodně stihnout, stáváte se utrápení. Nemáme-li žádné povinnosti, pak jsme šťastní! Ten, kdo má práci, je nádeník, a to i když je králem. Nekonatel činností (niškarma) je Bůh Bohů. Činnostem se vyhnout nemůžete, ale přesto vytěžte to podstatné a staňte se nekonateli. Odstraňte myšlenky upřené na tuto stranu a upevněte je na Já. „Objekty jsou falešné, Brahman je pravda“ – toho se držte co možná nejvíc, a potom buďte, čím chcete!

Nicméně pro toho, kdo nechce tancovat, je (rovná) podlaha stejně nerovná! Avšak ten, kdo je odhodlaný, dokáže nabýt toto Poznání Brahman; ať tak či onak. Prahladův otec, král démonů Harinjakašapa, nakázal synovi: „Opovaž se vyslovit jméno Boha!“ Syn mu na to odvětil: „Ty máš kontrolu pouze nad tímto tělem, nemáš však právo něco diktovat mé mysli!“ Podobně jestliže se nelze vyhnout činnostem, pak podržte myšlenky na Brahman, a dělejte práci pro její uskutečnění. Řekněte si: „Já jsem Ráma, nekonatel.“ Potom se práce samotná stane Ráma!

Osvojit si nadpřirozené síly a provádět pozoruhodné zázraky je jedině možné v případě, že se stanete odděleni od svarúpy ve zdroji. Je to něco jako tvoření dalšího snu ve zcela pomíjivém podivném snu, což je svět. Proto by aspiranti Nejvyššího Dosažení neměli upadnout do zmatku nadpřirozených sil.

Lidé se snaží ovládnout máju a zničit ji. Nicméně mája je plná triků! Ti, kdo říkají: „Já jsem vyhrál“ jsou zajisté ovládáni májou, která se na nich vozí a zařídí, že tancují, jak ona píská! Ptáte se: „Co bych měl dělat poté, kdy jsem se stal osvobozený?“ Odpovědí je: „Po realizaci tu nejsou žádné povinnosti.“ Nechť jsou tělo, dům a světský život takové, jaké jsou. Jestliže se aktivně snažíte něco (s tím) dělat, pak právě to je mája. Takže jestliže řeknete: „Já dám nejprve vše do pořádku a až poté se stanu sádhu (světec)“, potom ti říkám, že se snažíš nadarmo, neboť až do své smrti se budeš mé dítě snažit dávat věci do pořádku! Ách jo! Ve snu jste se střetli s medvědem, kterého jste sťali k zemi a sedíce mu na hrudi jste ho usmrtili. Ráno po probuzení zjišťujete, že tu není žádný medvěd, vůbec nic. To vše byl jen klam!

Někdy se vám podaří tohoto medvěda neboli máju srazit dolů, a někdy vás zase ona/mája srazí k zemi. To se děje nepřetržitě! Potom vás Sadguru poučí – „Hej! Proč upadáš do tohoto naprostého zmatku! Poznání je konatelství máji a nekonatelství je Brahman.“ I přes veškeré poučení hledající myslí stejně jen na to, co je iluzorní, a ptá se: „Co bych měl Maharadži dělat?“ Guru řekne žákovi, aby přestal šňupat tabák, ale žák jde a strčí nos do krabičky se šňupacím tabákem! Když se žák dozví, že i Poznání je falešné, a mistra se stejně zeptá: „Co bych měl udělat?“, stane se něco podobného jako je to přirovnání s tabákem!

Když mysl upírá svou pozornost na nespočet různých forem (tj. hrubohmotných objektů) v rámci omezujícího konceptu ´já jsem´, pak se jedná o iluzi/máju. A když umístí svou pozornost přímo na ´já jsem´, pak jsou tyto objekty ponechány stranou a to je Poznání. Bůh nemusí nic dělat. Bůh je v chrámu, a to, co je venku, jsou kameny. Když tento Bůh vyjde ven a usadí se uvnitř jednoho z těch kamenů, pak se stane džívou. Ten, kdo chápe prapůvodního nekonajícího Boha sídlícího uvnitř těla, je Znalec. „Kdo je pravý syn Gurua?“ Je jím ten, kdo došel k pochopení principu, že „Zde není vůbec nic jako mája.“ Zápas s medvědem/májou může trvat jakkoli dlouho, přesto v zásadě platí, že „To je falešné!“

Jak bylo dosud vysvětleno, ten, kdo podstupuje všechny problémy a boje máji, je džíva. Proto se nesnažte něco dělat. Mája předělá hledajícího do podoby ´někoho´ a donutí ho něco dělat. Mája je expertem v obtěžování!

„Mája má rohy o délce dvou paží na hlavě. Jděte vpřed a ona vás rohy nabere. Jděte vzad a nakopne vás!“ Proto nedělat vůbec nic je jediný prostředek jak zničit máju. Tudíž platí nedělat nic a nic neopouštět. Avšak ti, kdo máju nepochopili, dělají divoký povyk.

Džíva má zvyk stále něco dělat: „Co bych měl dělat a kam bych měl jít?“ Není nikdy šťastný. Je tu známé rčení: „Poté, co člověk dělá vše stále dokola, začne být vyčerpán, a konečně začne uctívat Boha.“ To je jediná pravda. Opravdové uctívání Boha může být prováděno až po opuštění veškerého konání. Jinak platí, že musím udělat toto či tamto, musím zařídit toto či tamto, atd. Přinutit sebe dělat něco je ´pozornost´ máji. Vždy máte nutkavý pocit: „Musím něco vykonat, a jen tak bude život naplněn!“ Ale toto je velká překážka k tomu stát se dokonalou bytostí, tj. siddhou. Vše je falešné, tak opusťte veškeré vměšování. Ať už je váš stav jakýkoliv, zůstaňte právě jen tím. Říká se: „Zůstaňte klidný, jako je Bůh!“ Když zde je pochopení uvnitř vnitřního srdce, že nic není vykonáno, pak toto je Zbožností.

Zaneprázdnění podnikatelé/obchodníci se ptají: „Co získáte tím, když uděláte tuto určitou práci?“ Ale světec říká: „Jestliže se klidně posadíte, co získáte?“ Protože světci vědí, že prostě nic nedělat je Zbožností. Ve vaší svarúpě není žádná činnost, žádná příčina, a žádné konatelství. Ty a já, dobro a zlo, toto vše je přirozenost máji. Poznání a nevědomost, džíva a Šiva, se objeví uvnitř konatelství. Metody/sádhany, praxe a studium atd. – to vše jsou zlákání máji. Když se dostanete za/před máju, budete oproštěni od všech povinností. Potom praxe/sádhana uvnitř této prvotní myšlenky (On dělá vše) nezůstává.

Konec osmé kapitoly

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 1. díl Vačan Amruta´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek