Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Šrí Randžit Mahárádž: O linii učitelů (2. část)
23. 5. 2016 - David
Když Gurulingadžangam opustil své tělo, Bháúsáhéb byl u něj a spolu s ním jeho další žáci, lingajaté. Když umíral, řekl: „Tohle tělo jedlo přepuštěné máslo (ghí) a další dobré věci. Nedávejte mne do země.1 Dejte moje tělo do džungle, aby zvířata měla hostinu. Nedávejte mne do samádhi. Jestli něco takového chcete mít, jen někam postavte kámen v mém jménu – my mu říkáme lingam – a to bude stačit.“ Pak opustil tělo. Co se stalo pak? Žáci jsou vždy hrozně chytří. A tak si řekli: „Jak bychom to mohli udělat? To nemůžeme udělat.“ A postavili jeho samádhi na farmě jednoho z žáků. Žena toho žáka, ale nenásledovala Gurulungadžangama a nevěřila v něj. Za tři roky tento žák zemřel. A co udělala jeho žena? Úplně to samádhi zbourala. Co s tím? Vyndali ven to tělo. Lingajaté pohřbívají celé tělo. Jako vy dáváte mrtvé do rakve. Jen oni je nedávají do rakve, ale dají je přímo do země. Takže vyndali to jeho tělo, tedy to, co z něj zbylo a udělali smádhi někde jinde.
Když Gurulingadžangam opustil své tělo, Bháúsáhéb byl u něj a spolu s ním jeho další žáci, lingajaté. Když umíral, řekl: „Tohle tělo jedlo přepuštěné máslo (ghí) a další dobré věci. Nedávejte mne do země.[1] Dejte moje tělo do džungle, aby zvířata měla hostinu. Nedávejte mne do samádhi. Jestli něco takového chcete mít, jen někam postavte kámen v mém jménu – my mu říkáme lingam – a to bude stačit.“ Pak opustil tělo. Co se stalo pak? Žáci jsou vždy hrozně chytří. A tak si řekli: „Jak bychom to mohli udělat? To nemůžeme udělat.“ A postavili jeho samádhi na farmě jednoho z žáků. Žena toho žáka, ale nenásledovala Gurulungadžangama a nevěřila v něj. Za tři roky tento žák zemřel. A co udělala jeho žena? Úplně to samádhi zbourala. Co s tím? Vyndali ven to tělo. Lingajaté pohřbívají celé tělo. Jako vy dáváte mrtvé do rakve. Jen oni je nedávají do rakve, ale dají je přímo do země. Takže vyndali to jeho tělo, tedy to, co z něj zbylo a udělali smádhi někde jinde.
Co se pak stalo? Bháúsáhéb Mahárádž byl jediný bráhman, všichni ostatní byli lingajaté. V průběhu jedné oslavy ho nějak uráželi a on odešel do Inčigiri. Tak se jmenuje ta vesnice. Řekl si: „Proč bych se měl vracet? Moji spolužáci mne urážejí. Nemá cenu tam chodit.“ Tak vztyčil kámen, lingam, jako samádhi Gurulingadžangama. Dodnes tam stojí. Teď je okolo několik chrámů a jezdí tam mnoho lidí. Tisíce lidí tam jezdí. Co řekl Gurulingadžangam: „Nedávejte toto tělo do země. Zahoďte ho. Vztyčte kámen v mém jménu a to bude stačit.“ Bháúsáhéb to tak musel udělat. Začal tím novou linii, která od něj pokračuje dál. On začal tuto linii, učitel mého učitele. Učil meditaci.
Bháúsáhéb zemřel v roce 1914. V roce 1916 jeho žáci, i můj učitel Siddharáméšvar Mahárádž, se vydali šířit učení této linie. Dva roky procházeli všude možně a jednoho dne se zeptal svých spolužáků: „Neměli bychom jít ještě dál? Meditace není konečným stádiem. Měli bychom jít ještě za ní.“ Nesouhlasili s ním. Tak řekl: „Nemůžu jít s vámi. Vrátím se domů.“ Devět měsíců seděl a meditoval. A když po devíti měsících dosáhl pochopení, objevil se jeho Mistr, Bháúsáhéb, a řekl mu: „Teď jsi dosáhl dokonalé realizace. Zvedni se.“
A v roce 1920 začal učit. V roce 1924 jsem se s ním potkal. V roce 1936 opustil své tělo. Bylo mu teprve čtyřicet osm. Byl velmi mladý.
Otázka: Jak to, že zemřel tak mladý?
Mahárádž: Měl nemoc. Může přijít jakákoli nemoc a zemřete. Může zemřít i někdo, komu je deset let. Měl diabetes. V tu dobu na to nebyly žádné léky. Tady (na zádech) měl vředy. Říká se, že semeno toho vředu vejde dovnitř a nikdy nevyjde ven. V tu dobu byl v Bombaji a přivolali jednoho z nejlepších chirurgů. Siddharáméšvar Mahárádž byl pořád při smyslech a řekl mu: „Jestli máte nějaký lék, dejte mi ho. Ale nechci se nechat operovat.“ Mluvili spolu. Doktor mu řekl: „Nemáme žádný lék na diabetes. Je mi to líto.“ Tehdy žádný lék neexistoval. Za dva měsíce opustil tělo. Byl v Bombaji. A opustil tělo v bytě jednoho z žáků, kde také poprvé začal šířit učení. Byl jsem tam a mnoho dalších žáků z Bombaje. A pokračuji v jeho poslání. Předával pochopení, že je možné postupovat pomocí myšlení. Když nepřemýšlíte, stanete se malou bytostí, džívou. Pomocí přemýšlení, když vám učitel předá pochopení, se můžete stát největším z největších. Protože už jste On.
Na začátku také učil meditaci, ale potom vedl své žáky ještě dál. Jezdil promlouvat do Bombaje asi dvakrát nebo třikrát do roka. Zůstal vždy na dva měsíce a měl jsem tak dobrou příležitost být s ním. A tak dnes jezdím i do cizích zemí. Protože umím trochu anglicky. Pokračuju jen v jeho poslání, nic víc. To je tedy naše linie.
Jednou nám řekl: „Nikdy jsem od vás nic nechtěl. Předal jsem vám pochopení, naučil vás zřeknutí se i opuštění zřeknutí, abyste zůstali prostými lidmi ve světě. A nakonec jsem vám předal i pochopení konečné Skutečnosti. Nikdy jsem vás o nic nežádal, dnes vás žádám: Nezapomeňte na čtyři bhadžany mého učitele.“ To je opravdu významná věc. Řekněme, že někdo uctívá s láskou a pochopením, jistě dosáhne konečné Skutečnosti.
To je naše linie a takto začala. Předával pochopení úžasným způsobem, ale neuměl anglicky. Jinak by přijel sem. Já jsem jediný, kdo jel do ciziny. Opustil své tělo v roce 1936 a nikdo do ciziny nejel, protože neuměli anglicky.
Já jsem musel pokračovat v jeho poslání na jeho příkaz.