Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Šrí Randžit Mahárádž: O linii učitelů (1. část)
16. 5. 2016 - David
Otázka: Mahárádži, mohl byste promluvit o jménech, která zpíváme v bhadžanech. Mám na mysli Kádsiddhéšvar Mahárádž a Gururlingadžangam Mahárádž. Vůbec nic o těchto učitelích nevím, ale mnohokrát zpíváme jejich jména. Mohl byste říct něco o nich a o tom, proč zpíváme jejich jména?
Mahárádž: Ano. Můj Mistr se jmenoval Siddharáméšvar Mahárádž. Jeho učitelem byl Bháúsáhéb Mahárádž. Jeho učitelem byl Gurulingadžangam. Oba byli z Karnátaky. To je stát na jihu Indie. Učitel Gurulingadžangama, Kádsiddhéšvar byl z Kólhapúru. Tělo opustil před třemi sty lety. Mantru předal Gurulungadžangamovi ve snu. Zasvětil ho ve snu.
Gurulingadžangam ze začátku nedělal to, co mu jeho Mistr ve snu řekl. Takže se mu Kádsiddhéšvar znovu zjevil ve snu a řekl mu: „Proč neděláš to, co jsem ti řekl? Dělej to!“ V té době se živil jako barvič látek. To bylo asi před dvě stě lety. Řekl si: „Pokud chci meditovat, tak tahle práce není dobrá.“ Proto s tím přestal a stal se pastýřem ovcí. Vodil ovce a další zvířata na pastvu. Seděl pořád na jednom místě a okolo něj chodila zvířata. Nemusel se o nic starat. Takhle meditoval asi 4-5 hodin. Večer zase zvířata zavedl zpátky. Takhle to dělal mnoho let a tělo opustil, když mu bylo 94 let. Pořád meditoval a meditoval.
Potkal ho Bháúsáhéb Mahárádž, který byl bráhman, a stal se jeho žákem. V té době existovali v Indii různé restrikce. Například v té době nemohl bráhman přijít k nohám lingajata [1] . Lingajaté jsou určitá skupina lidí. Jako kasta. Jak vznikli lingajaté? A proč se neměli rádi s bráhmani? Kdysi dávno přišlo do Indie hodně muslimů, vyhráli války a díky jejich vlivu konvertovalo mnoho lidí na islám. Jeden člověk byl služebníkem krále [2] a řekl si, „Proč by nemohli konvertovat muslimové na hinduismus?“
Takže nechal konvertovat muslimy na hinduismus. Pověsil jim okolo krku Mahádéva Linga (Šiva linga) a řekl: „A teď jsi hinduista.“ Bráhmani ho nepřijali, takže z lingajatů se stala zvláštní kasta. Je jich pořád mnoho. Tisíce lidí.
Proto v té době nemohl bráhman přijít k nohám lingajata. Kdyby bráhman přišel za lingajatem, vyloučili by ho z bráhmanské kasty. Bhausahéb Mahárádž uctíval Hanumána. Jeho dva bratři přijali mantru od Gurulungadžangama Mahárádže, ale tajili to, protože jinak by přišli o své bráhmanství. Chtěli, aby také Bháúsáhéb dostal toto poznání, protože zatím jen uctíval sochy. Aby mohl dostat to pochopení, bylo potřeba to nějak zařídit. Jeden světec z Pandžábu, který se také později stal žákem Gurulingadžangama, se věnoval józe. Se všemi vedl debaty o józe. Jmenoval se Raghunáthprija. Chodil po vesnicích a vždy se ptal po místním světci, aby ho vyzval na debatu. Když ten druhý prohrál, musel mu napsat na papír potvrzení, že byl poražen. Přišel až na jih Indie. Přišel i do Gurulungadžangamovi vesnice a ptal se po světci, se kterým by mohl vést debatu. Lidé z vesnice už jsou takový, že když někdo hodně medituje a učí žáky, tak je světec. Proto přišli za Gurulingadžangamem, že je tu vyzyvatel na debatu. Gurulingadžangam jim řekl: „Nikam nejdu, vždyť nic nevím. Jsem jen prostý člověk.“ „Ne, musíš jít. Jsi světec.“ Pořád ho takhle žádali až nakonec Gurulingadžangam souhlasil: „Tak ať přijde.“ 
Ten světec přišel a řekl: „Pokud prohraju, stanu se tvým žákem, ale pokud prohraješ ty, musíš napsat potvrzení, že jsem tě porazil.“ Gurulingadžangam souhlasil. Všichni lidé čekali venku a oni dva spolu seděli v chrámu. Raghunáthprija se ptal Gurulingadžangama na mnoho otázek a po 24 hodinách prohlásil: „Mýlil jsem se. Klaním s k tvým nohám. Dostal jsem od tebe poučení a teď mi dej povolení zemřít.“ Chtěl opustit tělo. Gurulingadžangam mu řekl: „Ne, ještě tu zůstaň.“ Byl to bráhman a stal se Gurulungadžangamovým žákem.
A když pak Bháúsáhéb přišel za Gurulingadžangamem pro zasvěcení, dostal mantru od Ragunáthpriji, protože ten byl také bráhman. Raghunáthprija se po nějaké době vydal pryč. Bháúsáhéb přišel za Gurulingadžangamem a zeptal se ho: „Co mám dělat teď? Koho s mám zeptat, když narazím na nějaké nejasnosti nebo obtíže?“ „Tak přijď za mnou a zeptej se mě.“
[1] Šrí Guruluingadžangam Mahárádž patřil k lingajatům.
[2] Basava (1105 – 1168) byl zakladatelem lingajatismu, což je druh šivaismu, který odmítá autoritu Véd a kastovní systém a umožňoval konverzi. To nebylo v případě ortodoxního hinduismu možné, protože dotyčný člověk by pak neměl žádnou kastu (varna). Tu je možné získat pouze narozením a v ortodoxním hinduismu rozhoduje o de facto všech náboženských povinnostech, rituálech atd. Basava bojoval proti kastovním rozdílům a učil existenci jednoho Boha (Šivy). Jako svůj znak nosí lingajaté okolo krku oválný přívěšek zvaný Ištalinga nebo Šivalinga. Basavovo učení bylo odmítnuto ortodoxními bráhmany, kteří lingajaty označili za příslušníky nízké kasty. Nejvíc lingajatů je ve státě Karnátaka (asi 17% populace), ale jsou rozšířeni po celé Indii a i v jiných zemích.
Překlad David Dostal