Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

100. Pochopení přináší svobodu (z knihy Já Jsem To)

11. 4. 2016 - Martin

Tazatel: V mnoha zemích světa používají vyšetřovatelé určité postupy, jejichž cílem je dostat z jejich oběti doznání a také, je-li to potřeba, změnit její osobnost. Volbou rafinovaných forem fyzické a psychické deprivace a přesvědčování se stará osobnost zhroutí a je nahrazena osobností novou. Vyšetřovaný člověk slyší tolikrát opakovat, že je nepřítelem státu a zrádcem své země, že se v něm jednoho dne něco zlomí a on si začne zcela upřímně myslet, že je opravdu zrádce, naprosto zavrženíhodný rebel, který si zaslouží to nejpřísnější potrestání. Tomuto procesu se říká vymývání mozku. Napadá mě, že náboženské a jógické postupy jsou vymývání mozku velice podobné. Najdeme tu tytéž způsoby fyzické a psychické deprivace, izolaci jedince od okolí, silný pocit hříchu, zoufalství a touhu po úniku skrze pokání, proměnu, přijetí nového obrazu sebe sama a jeho zosobnění.

Je tu také totéž opakování stanovených tezí: „Bůh je dobrý; Guru (či strana) ví; víra mne zachrání.“ V takzvaných jógických či náboženských praktikách fungují tytéž mechanismy. Mysl je nucena koncen­trovat se na určitou myšlenku a všechny ostatní myšlenky vytěsnit a tato koncentrace je mocně posílena pevnou kázní a bolestným odříkáním. Člověk platí vysokou cenu, takže to, co na oplátku může získat, je zřejmě velmi důležité. Taková naplánovaná proměna, ať už viditelná či skrytá, náboženská nebo politická, etická či sociální, může vypadat jako opravdová a trvalá, ale stejně tu zůstává pocit, že je na ní něco umělého.

Maharádž: Máte úplnou pravdu. Projde-li mysl takovým utrpením, je narušená a zmatená. Její situace je svízelná; ať udělá cokoli, končí to v ještě hlubší spoutanosti.

T: Tak proč se hledajícímu předepisuje sádhana?

M: Dokud nevyvinete nezměrné úsilí, tak se nepřesvědčíte o tom, že vás úsilí nikam nedovede. Vaše já je tak sebevědomé, že dokud nebude totálně sklíčené, tak se nevzdá. Pouhé slovní přesvědčení nestačí. Jedině holá fakta mohou ukázat absolutní nicotnost obrazu, který jste si sám o sobě utvořil.

T: Vymývač mozků mne dožene k šílenství – Guru mne přivede k rozumu. Prostředky jsou stejné, ale motivy a cíle jsou naprosto odlišné. Podobnosti jsou možná jenom slovní.

M: Přimět nebo přinutit někoho k tomu, aby trpěl, je násilí a ovoce násilí nemůže být sladké. V životě jsou určité situace, které jsou nevyhnutelně bolestné, a vy se s nimi musíte vypořádat. Jsou také situace, které jste, ať už úmyslně či nechtěně, vytvořil sám. A z nich byste si měl vzít poučení, aby se už neopakovaly.

T: Zdá se, že musíme trpět kvůli tomu, abychom se cvičili ve zdolávání bolesti.

M: Bolest je třeba vydržet. Neexistuje nic takového jako zdolávání bolesti a žádné nacvičování není nutné. Nacvičování se týká budoucnosti a takové budování pozic je známkou strachu.

T: Vím-li, jak čelit bolesti, jsem od ní osvobozen, už se jí nebojím, a jsem tudíž šťastný. To je to, co se může stát vězni. Přijme svůj trest jako spravedlivý a přiměřený a je v klidu ve vztahu k věznitelům a státu. Všechna náboženství nedělají nic jiného, než že hlásají přijetí a odevzdání. Jsme vybízeni k tomu, abychom prosili o odpuštění, abychom se cítili zodpovědní za všechno zlo na světě a ukazovali na sebe jako na jeho jedinou příčinu. Můj problém je, že nevidím velký rozdíl mezi vymýváním mozků a sádhanou, snad kromě toho, že k sádhaně není člověk fyzicky nucen. Prvek nátlakového přesvědčování je ale přítomen v obojím.

M: Jak jste říkal, ta podobnost je jen povrchní. Nemusíte se už k tomu vracet.

T: Pane, ta podobnost ale není povrchní. Člověk je komplexní bytost a může být současně žalobcem i obžalovaným, soudcem, dozorcem i popravčím. Na „dobrovolné“ sádhaně toho moc dobrovolného není. Člověk je řízen silami, které jsou mimo jeho dosah a kontrolu. Nemohu změnit svůj mentální ani fyzický metabolismus jinak, než bolestným a zdlouhavým úsilím – což je jóga. Jediné, na co se ptám, je toto: souhlasí se mnou Maharádž, že jóga vyžaduje násilí?

M: Souhlasím s tím, že jóga, tak jak ji prezentujete vy, znamená násilí a já nebudu nikdy zastáncem jakékoli formy násilí. Má cesta je naprosto nenásilná. Myslím tím přesně to, co jsem řekl: ne-násilná. Musíte sám přijít na to, co to znamená. Já jenom říkám: je ne-násilná.

T: Já nepřekrucuji slova. Když po mně Guru chce, abych meditoval šestnáct hodin denně až do konce svého života, nemohu to dělat jinak, než že vůči sobě použiji extrémní násilí. Je takový Guru dobrý nebo špatný?

M: Nikdo vás nenutí meditovat šestnáct hodin denně, pokud to sám neuznáte za vhodné. Je to jen způsob, jak vám říct: „Zůstávej sám se sebou, neztrácej se v druhých.“ Učitel bude čekat, ale mysl je netrpělivá. Násilný není učitel, ale mysl. A mysl se zároveň svého vlastního násilí bojí. To, co pochází z mysli, je relativní a je chybné považovat to za něco absolutního.

T: Budu-li pasivní, nic se nezmění. Budu-li aktivní, budu muset být násilný. Můžu dělat něco, co by nebylo sterilní ani násilné?

M: Jistěže tu je cesta, která není ani násilná, ani sterilní, a přesto je nanejvýš účinná. Prostě se musíte dívat na sebe sama jako na toho, kým opravdu jste, vidět se a přijímat sebe sama jako toho, kým opravdu jste, a pronikat stále hlouběji do toho, kým opravdu jste. Násilí či nenásilí popisuje váš přístup k ostatním; já není ve vztahu k sobě ani násilné, ani nenásilné, já si jen uvědomuje či neuvědomuje sebe sama. Pokud zná sebe sama, potom všechno, co vykoná, bude dobré; pokud nezná sebe sama, všechno, co vykoná, bude špatné.

T: Co myslíte tím, když říkáte: „Znám sebe sama takového, jakým opravdu jsem.“

M: Ještě před myslí – já jsem. „Já jsem“ není myšlenka v mysli; mysl se mi děje, já se neději mysli. A protože čas a prostor jsou v mysli, jsem mimo čas a prostor, jsem věčný a všudypřítomný.

T: To myslíte vážně? Skutečně chcete říci, že existujete všude a v jakémkoli čase?

M: Ano. Pro mne je to tak samozřejmé, jako pro vás svoboda pohybu. Představte si, jak se strom ptá opice: „Ty si vážně myslíš, že se můžeš pohybovat z místa na místo?“ A opice říká: „Ano, je to tak.“

T: Jste také osvobozen od kauzality? Můžete dělat zázraky?

M: Svět je sám o sobě zázrak. Já nemám se zázraky nic společného – jsem úplně normální. Se mnou se všechno děje přesně tak, jak má. Já se do stvoření nepletu. K čemu jsou mi nějaké drobné zázraky, když se tu neustále odehrává ten největší zázrak? Ať vidíte cokoli, je to vždycky vaše vlastní bytí. Jděte stále hlouběji do sebe, hledejte uvnitř, v sebeobjevování není ani násilí, ani nenásilí. Zničení nepravdivého není násilím.

T: Pokud provádím sebezkoumání s tím, že z toho budu mít nějaký prospěch, tak pořád jen utíkám od toho, kým jsem.

M: Přesně tak. Skutečné zkoumání je vždycky směřováno dovnitř zkoumaného, nikoliv ven. Pokud zkoumám, jak něco získat nebo se něčemu vyhnout, tak to není skutečné zkoumání. Abych něco poznal, musím to přijmout – totálně.

T: Ano, abych poznal Boha, musím jej přijmout – to je hrozivé!

M: Než můžete přijmout Boha, musíte nejprve přijmout sebe sama, což je ještě hrozivější. První kroky k sebe-přijetí nejsou vůbec příjemné, protože to, co člověk vidí, není moc veselé. Člověk musí sebrat všechnu odvahu, aby pokračoval dál. To, co pomáhá, je ticho. Dívejte se na sebe v úplném tichu, nepopisujte se. Dívejte se na bytost, o které si myslíte, že jí jste, a pamatujte si – nejste to, co vidíte. „Tohle nejsem – co tedy jsem?“ – to je sebezkoumání. Žádné jiné prostředky k osvobození neexistují, všechno ostatní jen zdržuje. Důrazně odmítejte to, čím nejste, dokud se nevynoří skutečné Já ve své velkolepé nicotě, „ne-věc-nosti“, tedy jako to, co není žádnou věcí.

T: Svět prochází rychlými a zásadními změnami. Můžeme to vidět zcela jasně v USA, ale děje se to i v ostatních zemích. Na jedné straně roste kriminalita, na druhé straně se setkáváme s projevy ryzí svatosti. Jsou zakládány různé komunity a některé z nich dosáhly vysokého stupně opravdovosti a prostoty. Vypadá to, jako by zlo ničilo samo sebe svými vlastními úspěchy jako oheň, který stravuje své palivo, zatímco dobro – třeba v podobě života, zachraňuje samo sebe.

M: Pokud dělíte události na dobré a zlé, můžete mít pravdu. Ve skutečnosti se dobro i zlo stává v okamžiku svého naplnění svým opakem.

T: A co láska?

M: Když se zvrhne v žádostivost, začne být ničivá.

T: Co je to žádostivost?

M: Vzpomínání – představování – očekávání. Je to smyslové a slovní. Žádostivost je formou závislosti.

T: Je pro jógu nezbytná brahmačárja, sexuální zdrženlivost?

M: Život založený na donucování a potlačování není jóga. Mysl musí být osvobozená od tužeb a uvolněná. To může přijít jen díky pochopení, nikoliv v důsledku vašeho odhodlání, které je vlastně jenom jinou formou vzpomínky.

T: Jak mohu sám sebe pochopit?

M: Pomocí meditování, což znamená věnování pozornosti. Začněte si plně uvědomovat svůj problém, dívejte se na něj ze všech stran, sledujte, jak se dotýká vašeho života. Potom jej opusťte. Víc udělat nemůžete.

T: Osvobodí mne to?

M: Jakmile něco pochopíte, jste od toho osvobozen. Vnější projevy svobody se mohou projevit až za čas, ale už tam jsou. Neočekávejte doko­ nalost. V projevu dokonalost neexistuje. V drobnostech může docházet k rozporům. Žádný problém nelze vyřešit kompletně, ale vy z toho můžete vystoupit na úroveň, na které to na vás už nijak nepůsobí.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"