Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub Malý velký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

24.9. 

Klub Malý velký strom

 

     
1.10. 
Klub Malý velký strom
     
15.10. 
Klub Malý velký strom
     
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže Kapitola 13. Na vrcholu šíření spirituality - část 6

30. 1. 2016 - Roman

siddharama zivotopis"Já" je pouze jméno, dané rodiči. V tomto světě jsou ve skutečnosti jen dvě věci – mája (iluze) a Brahman (Skutečnost). Osoba, za kterou se považujeme, je pouhá socha (forma) vytvořená pěti elementy, oživovaná Já (Átman), které je onou mocí Vědomí či Silou Života. Takto to říkají ti, kteří znají sami sebe. Hledáme se jako jméno a nikde ho nenacházíme, neboť je představou (pojmem) našich rodičů. Stali jsme se inkarnací představy. Voláme-li na někoho, jmenujeme právě tohoto imaginárního člověka. Stalo se to skrze myšlenku. To, čemu říkáme "ten a ten" a co si člověk představuje, že je, je pouze imaginární osoba (která ve skutečnosti neexistuje) a není to proto nic pravdivého.

 
Kapitola 13. Na vrcholu šíření spirituality - část 6
Pokyny Šrí Sadgurua – Přednáška o odpoutanosti (vairagja)

 

„Není nic, co by se mohlo srovnávat s velikostí Sadgurua. Jakou hodnotu má v porovnání s tím moc Bohů, která se zrodila v Iluzi a z Iluze (Máji)?“

Dásbódh 5-3-46

Alternativní překlad verše (John Norwell):

„Když člověk dosáhne pozice Sadgurua, potom tu nevyvstává dokonce ani toto „vše“/saguna brahman. Jakmile se však tato Skutečnost stane Svědkem/Íšvarou a jeho mocí/silou, potom je toto vše zrozeno z máji/iluze.

Dásbódh 5-3-46

 

V říjnu roku 1932 začal Šrí Mahárádž dávat během svých přednášek výklady k otázce nepřipoutanosti/vairagja. Byl v Bombaji a mnoho žáků, kteří po tom, co slyšeli jeho kázání, opustilo u jeho nohou vše, co jim patřilo. Byli při té příležitosti vedeni k užívání pojmu arpan vidhi (odevzdání všeho Guruovi), užívaného také v Písmech. Znamená, že nic není naše; vše patří Sadguruovi nebo Brahman nebo Já. Z nevědomosti nebo proto, že se považujeme za malého jedince, všichni lidé říkají "to je moje". Nicméně, díky učení Sadgurua chápeme, že to tak nemůže být. Říkáme-li "já" a ptáme-li se díky učiteli, kde to "já" je, nenajdeme ho nikde.

"Já" je pouze jméno, dané rodiči. V tomto světě jsou ve skutečnosti jen dvě věci – mája (iluze) a Brahman (Skutečnost). Osoba, za kterou se považujeme, je pouhá socha (forma) vytvořená pěti elementy, oživovaná Já (Átman), které je onou mocí Vědomí či Silou Života. Takto to říkají ti, kteří znají sami sebe. Hledáme se jako jméno a nikde ho nenacházíme, neboť je představou (pojmem) našich rodičů. Stali jsme se inkarnací představy. Voláme-li na někoho, jmenujeme právě tohoto imaginárního člověka. Stalo se to skrze myšlenku. To, čemu říkáme "ten a ten" a co si člověk představuje, že je, je pouze imaginární osoba (která ve skutečnosti neexistuje) a není to proto nic pravdivého.

Aby to vysvětlil, řekl Samartha Rámdas v jedné ze svých promluv: "Já znamená ego, ego znamená jedince, jedinec znamená nevědomost; tím je nevědomost pevně utažená (jako šroub)." Když začneme ono "já" zkoumat a hledat, nikde ho nenajdeme. Všechny naše každodenní světské činnosti vykonáváme z pozice fiktivního jedince. Z nevědomosti věříme, že jsme představa, která říká "já", která říká "moje žena", "můj syn", "moje bohatství". Není-li "já" pravdivé, může existovat "moje"?

Takové je tedy poznání, které nám dává Sadguru. Musíme pochopit , že nejsme individuální duše či imaginární jedinec, ale že jsme Pravda, „Brahma Svarúpa“ (Nejvyšší Já), která je věčná, nezmičitelná a nezrozená. Lidská bytost musí mít nesmírně pevnou víru v Gurua, aby v sobě dokázala zničit představu, že je imaginárním jedincem či individuální duší. Je to proto, že poté, co člověk obdrží od Gurua poznání, odhodí nevědomost a lehkovážně a povrchně prohlásí: „Teď jsem se stal Nejvyšším Já (Brahma Svarúpa).“ Není však dosud schopen opustit myšlenku „toto je moje“. K tomu, aby člověk zahodil představu „všechno je moje“, musí pochopit, že pokud tu nejsem „já“, jak by tu potom mohlo být něco „mého“. Nic nepatří mě, vše patří mému Guruovi. Díky tomuto postoji nakonec odevzdá vše, včetně „já a moje“, Bohu či Guruovi. Tomu se říká Arpan Vidhi (अर्पण – arpaṇ = obětování, dar; विधि - vidhi = rituál, obřad) či Tjága (skutečné zřeknutí se). Jakmile jsme jednou něco odevzdali Bohu či Guruovi, už nám to nepatří. Takové by mělo být naše pochopení a v souladu s ním bychom od této chvíle měli žít svůj další život.

Učitel dává žákovi statut Brahman, aby se vzdal vnímání individuality, nebo svého ega, zkrátka, aby mu dal život po tom, co on ho opustil. Tak přistoupilo malé individuum na velikost, a má tedy být šťastné. Pokud by bylo nešťastné, dá se říci, že nepochopilo pravou esenci Poznání. Ono "já" a "moje" jsou známkami existence, to znamená nevědomosti. Je to chudoba jedince a příčina mnoha utrpení.

Pokud milostí Učitele tato nevědomost zmizí, měl by být člověk zaplaven radostí a měl by pochopit, co je to požehnání Učitele; stáhl všechnu ubohost lpící na nevědomém jedinci a dává žákovi moc suverenity. Vaše pravá velikost není nic jiného; odhalit ji by pro vás mělo být obrovskou radostí.

Aji sonijača divasa društi dekhile santasa,“ „Dnes je Zlatý Den, neboť naše oči spatřily Světce“; toto by měl člověk prožívat. Tak dlouho jsme se sami v sobě mýlili; milostí Učitele sami sebe nacházíme. „Šel jsem, abych uviděl Boha, když jsem se zastavil (povznesl), byl jsem Bůh,“ říká nám svatý Tukarám.

Když žák dovrší rituál arpan vidhi, co dává? Dává (Mu) dar své dočasné existence a všechno její pomíjivé bohatství. Co si Učitel počne, když přijme tento náklad nevědomosti a ubohosti? Je samotnou Skutečností a nic nepotřebuje. V dopise, který jsme dříve četli, Siddharaméšvar Mahárádž říkal, že bohatství je k ničemu. S něčím takovým se nemůže spokojit. Nicméně musí zničit ve svém žákovi imaginárního člověka a nejdražším přáním jeho srdce je, aby žák mohl uskutečnit ve vší nádheře stejnou Skutečnost, jakou je On sám. Žák nenajde nikoho velkorysejšího, než je Sadguru, který oznámil a potom vysvětlil, že existence a to, co ji naplnilo, je mylné. Díky tomu, že se projevila jejich malá cena, se mohly tyto věci od žáka oddělit. Tím, že mu dal statut Brahman, staví Učitel žáka na královský trůn Já, které není nic jiného, než žák sám.

To hlavní v dopise, který napsal Šrí Mahárádž, tedy bylo, že opustíme-li koncept jedince a vše, co překáží naší existenci, spolu s milostí Mistra dosáhneme universálního Já a moci krále králů. Pokládá-li někdo k nohám Mistra dar svého imaginárního jedince, pocítí, že je velmi šťasten. Vězte, že tento žák vpravdě pochopil podstatu odpoutanosti (zřeknutí se).

 

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

 

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".