Zpívání bhadžanů v Praze v Divoké Šárce - od května 2019 do září 2019

  • v červnu, červenci a srpnu 2 x měsičně v pondělí od 18,30 - 21h.
    Někdy zde bude i po zpívání posezení u ohně.

Od 3. června do srpna v pondělí od 18,30 - 21,00
Adresa: Praha, louka v Divoké Šárce - v případě deště se schováme v altánu. 
Sraz:  v 18:15 na konečné tramvají 20, 26 "Divoká Šárka"

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      
17.,18.,19.5       
3.6.       
17.6.       
1.7.       
15.7.      
29. 7.       
12.8.      
 26.8.      
9.9.      

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

IX.7. Odstranění myšlenek (z knihy Dásbódh)

22. 1. 2016 - Martin

Tazatel řekl, „Mám pocit, že na počátku je nejprve hrubé tělo a teprve poté přijde pětidílná antah-karana/antḥkaraṇapañcaka/vnitřní nástroj (antahkarana, manas, čitta, buddhi, ahankara). A že jen díky hrubému tělu tu může být pochopení a vivéka.

Kdyby tu nabyla brahmánda, tak by mula mája neměla co poznávat. A kdyby tu nebylo hrubé tělo, tak by toto „vše“ nemohlo vykonávat žádné činnosti. (Tedy 'On dělá vše'.)

Kdyby tu nebylo hrubé tělo, kde by pak přebývala antah-karana?“ Takovéto otázky tazatel kladl. Poslechněte si nyní, jaké se mu dostalo odpovědi. (Randžit Mahárádž – Myslíte si, že nemůžete žít bez těla.)

|| Šrí Rám ||

  1. Tazatel řekl, „Mám pocit, že na počátku je nejprve hrubé tělo a teprve poté přijde pětidílná antah-karana/antḥkaraṇapañcaka/vnitřní nástroj (antahkarana, manas, čitta, buddhi, ahankara). A že jen díky hrubému tělu tu může být pochopení a vivéka.

  2. Kdyby tu nabyla brahmánda, tak by mula mája neměla co poznávat. A kdyby tu nebylo hrubé tělo, tak by toto „vše“ nemohlo vykonávat žádné činnosti. (Tedy 'On dělá vše'.)

  3. Kdyby tu nebylo hrubé tělo, kde by pak přebývala antah-karana?“ Takovéto otázky tazatel kladl. Poslechněte si nyní, jaké se mu dostalo odpovědi. (RandžitMahárádž – Myslíte si, že nemůžete žít bez těla.)

  4. „Larvy bource morušového mají kokon a hlemýždi mají ulity. Podobně se ono Jediné může pohybovat a jednat pomocí těchto vnějších příbytků. Toto „veliké uvnitř malého“ (brahman uvnitř džívy) vytvořilo tyto džívy díky Své síle mula máji. (Z mula máji byl tento hrubý svět vytvořen pomocí představivosti a touhy.)

  5. Existují všemožné mušle, lastury a malí i velcí zavinutci (druh plže s barevnou ulitou), zamysli se ale nad tím, co vzniklo jako první – tito tvorové, nebo jejich příbytky? Proto by tu mělo být toto bez-myšlenkovité brahman. (Tedy jemné přišlo jako první a teprve potom bylo stvořeno hrubé; proto pochop jemné tím, že opustíš hrubé.)

  6. Na počátku se Skutečnost objevila v práně a To se zde zabydlelo. Ono bez-myšlenkovité Já, které je uvnitř této saguna „zkušenosti“ vstoupilo do hrubého těla a začalo zakoušet prostřednictvím smyslových orgánů.

  7. Pochop, že na počátku je jemné Brahman, a poté je stvořeno to, co je hrubé.“ Posluchač začal o těchto příkladech přemýšlet a jeho pochybnosti se rozplynuly.

  8. Porozuměl odpovědím a v tu chvíli tu zůstalo pouhé poznání, protože viditelné stvoření bylo vymazáno (zapomněl na tělesné vědomí). Ale potom si opět ono Jedno uvnitř této „věci“ vzpomnělo a v tichém a nehybném Brahman vyvstala další myšlenka. Posluchač se zeptal: „Mistře, řekni mi o zrození a smrti.

  9. Kdo se rodí a kdo získává po smrti tohoto těla další tělo? A jak může přijít bez-myšlenkovité nirguna pochopení, je-li tu toto tělo?“

  10. (Odpověd zněla:) Říká se, že pán Brahma dává člověku zrození a že Višnu zrozené ochraňuje. A že Rudra je ničitelem všeho.

  11. Toto říká tradice, ale takové koncepty nemohou nikdy vést k pochopení. Když pochopíš tuto nirgunu, tak se takovéto tradiční představy rozplynou.

  12. Protože kdo je ten, kdo dal zrození *Brahmovi? A kdo ochraňuje Višnua a kdo zničí Rudru, až přijde Velké Rozplynutí/māhāpralaya (na konci kalpy?) *(A tedy kdo je ten, kdo dal zrození tomu, kdo dal zrození Brahmovi; a tak dále a tak dále.)

  13. Ale jakmile toto bez-myšlenkovité Já začne věřit v hrubý svět, potom je všude jen mája. A potom toto Jedno říká: „Bůh/nirguna je konatelem, a přesto je bez vlastností a neměnný.“ (Tedy považuje-li se člověk za tělo, vyvstanou tyto otázky o zrození, konání, konateli, karmě a tak dále.)

  14. Nebo může také říkat: „Mája je dárce zrození a toto vše je jejím projevením.“ Ale takový postoj postrádá správné rozlišování/vivéku a bez-myšlenkovitého stavu tak nemůže být dosaženo. (Jsi bez-myšlenkovité Já, a proto opusť takovéto pochybnosti a námitky.)

  15. Posluchač však přesto položí otázku: „Takže, co je to, co se rodí a jak je možné to rozpoznat? A vysvětlíš mi, co je to *sančita karma?“ *(nahromaděné plody minulých činů)

  16. „Co je podstatou ctnosti a jak může tato svarúpa hřešit? A kdo je tím 'konatelem', který se tak připoutal k tomuto 'světu'?“

  17. (Odpověd zněla:) Není-li tu pochopení bez-myšlenkovitého Já a není-li tu ani pochopení 'věci'/'vše', potom tu je 'mnoho' takovýchto domněnek a pochybností. Potom ono Jediné (které přestalo naslouchat) řekne: „Říká se, že zrození je tu v důsledku vásany, ale tomu nelze nijak porozumět, protože to nemůže být viděno ani pochopeno rozumem.“

  18. Je-li tu tato prvotní vásana (touha být), žádosti a myšlenky a je-li tu tento původní záměr, pocity a „mnoho“ názorů, potom pochop, že toto nekonečné átma a toto vritti se zjevilo v podobě pětidílné antah-karany. (Potom se puruša a poznávající vritti jeví jako poznání získávané prostřednictvím antah-karany, mysli, buddhi, čitty, ega.)

  19. Tento vnitřní nástroj poznávání (pětidílná antah-karana pindy) přináší „mnoho“ věcí. Ale poznávání znamená ve skutečnosti prosté rozpomínání. A jak bys mohl spojovat takovou komplikovanou věc jako zrození s nějakým rozpomínáním? (Je-li tu prosté poznávání, vzniká poznatek, ale nedochází ještě k žádnému zrození džívy s jeho „mnoha“ touhami, myšlenkami, koncepty a tak dále.)

  20. Tělo je vytvořeno z pěti elementů a vítr (čajtanja) je jeho hybatelem. A kvůli této poznávající sattva guně vyvstává v mysli mnoho záměrů. (V mula máje je poznání a tato pohybující čajtanja, ale tyto dva aspekty jsou jedno a totéž.)

  21. Tímto způsobem toto bez-myšlenkovité a přirozené Já získalo formu a tím vznikl tento spletenec hrubých elementů. Posluchač se dále zeptal: „Ale kdo dal komu zrození a jak se to odehrálo?

  22. A i kdybychom to začali zkoumat, stejně nebudeme mít jistotu, jak to je, takže by se dalo říci, že tu nejsou žádná další zrození a že jedinec v práně se už nezrodí.

  23. A jestliže tu už pro nikoho nejsou žádná další zrození, proč bychom měli vyhledávat společnost Světců/santa-sanga?“ Takovéto otázky kladl posluchač.

  24. Přednášející odpověděl: původně tu nebylo žádné rozpomínání ani zapomínání. Potom se toto bez-myšlenkovité já rozpomnělo a kvůli tomu přišla antah-karana a tato „schopnost“ poznávat.

  25. Je-li člověk bdělý, je tu rozpomínání, a když bdělost poleví, je tu zapomínání. Zapomínání znamená, že je člověk něčím zaslepen, a potom se toto Jedno stává jedincem v práně (tedy kvůli zaslepenosti/touhám člověk poklesne do prány).

  26. Je-li tu přítomno současně toto rozpomínání a zapomínání (tedy guna radžas), potom přichází smrt těla. Jak tu potom může být někdo, kdo by udělil člověku další zrození? (Tedy není tu nikdo další, kdo by ti udělil nové zrození, kromě tohoto rozpomínání a zapomínání/guny radžas. Proto jsme to my sami, kdo je zodpovědný za naše další zrození. Další zrození/tělo se objeví kvůli našim vlastním touhám a jako důsledek našich minulých činů/sančita karma.)

  27. Ale posluchač řekl: „Z toho tedy ale vyplývá, že tu není žádné zrození a nejsou tu ani žádná pekelná muka a všechno jsou to jen výplody bujné fantazie.

  28. A dále z toho plyne, že se nikdo znovu nerodí.“ Takové byly pocity naslouchajícího, který pokračoval: „Zemře-li člověk, je pryč a už se nikdy nevrátí, aby prožil další zrození.

  29. Uschlý strom už se nikdy znovu nezazelená a ovoce, které spadlo ze stromu, už nikdy nevyskočí zpátky. Podobně se zesnulé tělo nemůže nikdy znovu zrodit.

  30. Když se rozbije hliněný hrnec, zůstane už navždy rozbitý. A úplně stejně se mrtvý člověk nemůže už nikdy znovu zrodit.

  31. „Zde“ (v máje) je nevědomost i poznání, přestože se zdá, že splývají (tedy mula mája je poznání „já jsem“, ale zároveň je to také nevědomost ohledně své vlastní podstaty/Skutečnosti). A kvůli tomu, že se tyto dva aspekty pomíchaly, jsou tu tyto posluchačovy pochybnosti a domněnky, které nikdy nekončí a jen se zvětšují.“

  32. Přednášející řekl: Posluchači! Přestaň se svými dedukcemi a poslouchej! Vznikají-li v tobě takovéto pochybnosti, buď bdělý, použij rozlišování/vivéku a pořádně přemýšlej.

  33. Může být nějaká činnost vykonána, aniž bychom vyvinuli náležité úsilí? Můžeme naplnit žaludek, aniž bychom se najedli? Může být dosaženo Osvobození, aniž by tu bylo poznání? Pokud si myslíš, že ano, tak nikdy nemůžeš dosáhnout tohoto bez-myšlenkového paramátman (tedy musíš provádět vivéku).

  34. Pokud si přirozeně užíváš plodů svých minulých činů (tedy cokoli má přijít, ať přijde - sančita karma - a cokoli má odejít, ať odejde; protože 'já jsem všechno a všude'), potom paramátman bere tento svět „všeho“ jako uspokojivý (člověk pokládá poznání za něco skutečného a cítí proto uspokojení/blaženost; ale to není ještě Skutečnost). Ale toto „vše“ by mělo dosáhnout oné Skutečnosti, která je za myslí.

  35. Ten, kdo se naučil plavat, se ve vodě zachrání, ale kdo plavat neumí, ten se utopí. Ale ani „zde“, v tomto „vše“ máji, není přece důvod pro to, abys vytvářel všechny ty dedukce a domněnky (a přijímal tak tělesné vědomí). (Ustrneš-li v tomto „vše“ máji, i tady se můžeš utopit – aby ses zachránil, je nutné, aby toto „vše“ bylo pochopeno.)

  36. Člověk bude zachráněn, jakmile do mula máji vstoupí poznání átman. Jakmile jsou pouta svazující purušu rozlomena, je osvobozen.

  37. Ten, kdo je svobodný, říká „neexistuje spoutanost“ a přesto ostatní jsou uvězněni ve svých smyslových počitcích. Jak mohou dosáhnout spokojenosti/samádhan? Pochop, že jsi Skutečnost!

  38. Kvůli nevědomosti je tu zmatek kolem tohoto „vše“, ale člověk si přesto nevšímá utrpení tohoto „vše“. Měl bys vědět, že podobně je tato „zkušenost“ utrpením pro toto bezmyšlenkovité čiré poznání (Skutečnost stále ještě v důsledku tohoto „vše“ trpí).

  39. Když do mula máji vstoupí poznání átman a elementy byly vybrány pomocí elementů (tedy elementy jdou k elementům a zůstanou jen jako sen), potom je toto nirguna pochopení korunováno spokojeností/samádhan.

  40. Díky tomuto poznání átma jsou zrození a smrt vymazány a spolu s tím tato „řeč“ ztratí svou autoritu. K čemu jsou potom védy, šástry a purány? (Dokud nepochopíš, že jsi toto átma, tak tu neustále budou teorie a koncepty různých svatých textů.)

  41. Tato „řeč“, toto bez-myšlenkovité Já a šástry a védy – to vše je vždy úzce spjato se společenstvím velkých a vznešených světců (je na tobě, co si buděš přát – chceš intelektuální poznání, nebo nezprostředkované a čiré poznání Já?). Ale v hrubém těle a ve světě tohoto „vše“ není to, co je za myslí respektováno.

  42. Dokonce i tato „řeč“ pochází z pochybných věcí tohoto světa jmen a forem, takže jak by mohla tvá „řeč“ mít nějakou opravdovou váhu? (To, co vzešlo z nepravdivého, musí samo být také nepravdivé.) Svrchovaná autorita nirguny může být pochopena jedině tehdy, když opustíš tuto „řeč“. Proto Osvobození je tu jedině tehdy, když je „zde“ poznání Átma.

  43. Člověk se může cítit od všeho osvobozen, ale to je pouhé slovní vyjádření pravého poznání (tedy osvobození, kdy je člověk ve stavu „já jsem“ není ještě pravé poznání). Bez poznání Átma nemůže být člověk definitivně vysvobozen z iluze.

  44. Dokonce i když už má člověk poznání Átma a toto viditelné „vše“ je pro něj nepravdivé, stejně tu znovu může vyvstat klam a příchylnost k tomuto „vše“. (Tedy toto „vše“ je touhou vědět a být a tato touha se vrací, dokud se poznání Já plně nestabilizuje. Potom se už nelze vrátit zpátky k iluzi, stejně jako zrnko soli vhozené do oceánu, se rozpustí a nikdy už se nevrátí do své původní formy.)

  45. Je-li tu však toto pochopení saguna, potom všechny tyto otázky budou zodpovězeny (a proto zapomeň na vše). Džňánin je osvobozen tímto poznáním a nevědomí jsou spoutáni svými koncepty.

  46. Můžeme snad Nejvyšší Poznání/vidžňánu považovat za nevědomost/adžňánu a osvobození za spoutanost? Nesmíme ztotožňovat pevné přesvědčení s pouhými domněnkami.

  47. Spoutanost znamená, že tu není dokonce ani tato „věc“. Ale i tato „věc“/“vše“ (osvobození od hrubého tělesného vědomí) vábí a klame (i zde je stále ještě touha vědět a být). Pro tuto „řeč“ není jiného léku, než pochopení nirguny.

  48. Pokud tuto „věc“ nezná nevědomý člověk, je tu utrpení. Ale když tuto „věc“ (již) nezná džňánin (protože překročil poznání), potom tam ve zdroji je tento bez-myšlenkovitý zázrak. A když člověk neví, že tyto svazující věci jsou falešné, nazývá se baddha/spoutaný.

  49. Je bláhové myslet si, že naivní, jednoduchá slepá víra může vyústit ve stav za myšlenkami. Je to jen lichá naděje, že někdy v budoucnu dosáhnete osvobození. Smyslem rozlišování/vivéka je získat okamžitou realizaci a pochopit, že jsi On právě teď! (Tedy svobodu tohoto „já jsem“ je nutné pochopit tady a teď; není potřeba nic měnit, jen mysl by měla být tichá a spočívat v poznání.)

  50. Protože k tomu, aby se člověk osvobodil z prány, musí tu být především umění poznávat. Poté pochopíte, že onen Samojediný, kdo zná toto „vše“, je od toho přirozeně oddělen.

  51. Neznat tuto „věc“ znamená, že Skutečnost je ve stavu nevědomosti. Znát toto „vše“ znamená, že se Skutečnost nachází ve stavu poznání. A když i poznání odejde, je tu stav za poznáním/vidžňána a zůstane tu jen Átman.

  52. Ten, kdo ochutná nektar/amrut, se stane nesmrtelným a řekne: „Jak by tu mohla být smrt?“. Podobně ten, kdo použije vivéku, řekne: „Jak by tu pro mě mohlo být zrození a stav spoutanosti?“

  53. Onen Samojediný, kdo poznal toto „vše“, řekne ostatním lidem: „Proč jste tak posedlí elementy (objektivizací)?“ A ten, kdo nebyl ovládnut egem, řekne: „Proč jste otráveni jedem vášně?“

  54. Pokud ale mermomocí chcete zůstat spoutaní, pak bezmyšlenkovitost není v zásadě požadována a mela by být vyhlazena. Musíte se střežit rozlišování/vivéka a potom spolehlivě dosáhnete kýženého stavu spoutanosti.

  55. Toto Paramátma, které je vzhůru, říká tomu, kdo *spí: „Proč je toto bezmyšlenkovité Já ve svém snu jako pominuté?“ A když tato zkušenost chápe Paramátman, pak i během Svého spánku Ono (Já) chápe. *(tedy ten, kdo spí a nevnímá svou pravou přirozenost)

  56. Jakmile dojde k tomu, že se chaotický stav rozvířené mysli (vritti) rozmotá a zklidní, potom se už člověk nenechá znovu chytit do sítě spoutanosti. Zkušenost člověka, který je sytý, je úplně jiná, než zkušenost toho, kdo hladoví.

  57. Tímto výkladem by měly být pochybnosti rozpuštěny. Osvobození získá ten, kdo dosáhne poznání Átma. Protože když pochopíš vivéku, tak se stav bez myšlenek stane integrální součástí tvého vnitřního prostoru/“já jsem“.

Tímto končí 7. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Odstranění myšlenek.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler


Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)