Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub Malý velký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

24.9. 

Klub Malý velký strom

 

     
1.10. 
Klub Malý velký strom
     
15.10. 
Klub Malý velký strom
     
       
       
       
       

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže Kapitola 13. Na vrcholu šíření spirituality - část 4

9. 1. 2016 - Roman

siddharáma životopisV době, kdy do této oblasti dorazil na své pouti onen Šrí Siddharáméšvarův žák, byl představeným kláštera již šestadvacátý Kádsiddhéšvar – Svámí Samarth Muppim Kádsiddhéšvar (1905-2001). Byl to brahmačárí, inteligentní člověk s laskavou povahou. Došlo k setkání mezi ním a žákem Šrí Mahárádže. Svámí se žáka na jeho Mistra velmi důkladně vyptával. Žák dal Svámímu knihu Šrí Mahárádže nazvanou „Paramártha Márga Pradípa“ (knihu bhadžanů) a poskytl mu mnoho informací o Mahárádžově jednoduchém, ale účinném učení . Od té chvíle začal Svámí cítit, že by se měl se Šrí Mahárádžem setkat. Nakonec se rozhodl, že Mahárádže navštíví v Inčgiri.

Kapitola 13. Setkání se Šrí Kádsiddhéšvarem

 

V roce 1935 se stala tato důležitá událost. Žáci, kteří měli přání obléknout si šafránová roucha odříkání, se vydali jako putující sanjásinové (mniši) do všech stran na cesty. Byl mezi nimi jeden chlapec, který se vydal do oblasti Kolhapur (nyní ve státě Maháráštra). Došel do místa zvaného Siddhagiri, položeného v horách, devět mil od Kolhapuru. Mnoho staletí předtím přišel na toto místo velký mudrc Šrí Révan Náth, nazývaný též Šrí Kádsiddéšvar („Ten, který získal nejvyšší realizaci v lesích“), naležející k linii Navnath (Devět světců), založil zde klášter/math a nechal vztyčit Šiva Lingam.

Tento klášter je v Kolhapuru i ve státě Karnátaka velice známý. Klášter budil vždy velkou úctu u královského dvora a jeho představený byl tradičně Guruem Kolhapurského panovníka. Z toho důvodu také proudily do kláštera značné finanční prostředky. Během svátku Mahášivarátri se Siddhagiri zaplní lidmi. Toho dne se zde scházejí tisíce lidí, plných zbožnosti, aby přijali daršan. Protože je toto místo svaté, je známo svými božskými zázraky. V den Mahášivarátri si chodíval pro daršan i král Kolhapuru.

V době, kdy do této oblasti dorazil na své pouti onen Šrí Siddharáméšvarův žák, byl představeným kláštera již šestadvacátý Kádsiddhéšvar – Svámí Samarth Muppim Kádsiddhéšvar (1905-2001). Byl to brahmačárí, inteligentní člověk s laskavou povahou. Došlo k setkání mezi ním a žákem Šrí Mahárádže. Svámí se žáka na jeho Mistra velmi důkladně vyptával. Žák dal Svámímu knihu Šrí Mahárádže nazvanou „Paramártha Márga Pradípa“ (knihu bhadžanů) a poskytl mu mnoho informací o Mahárádžově jednoduchém, ale účinném učení . Od té chvíle začal Svámí cítit, že by se měl se Šrí Mahárádžem setkat. Nakonec se rozhodl, že Mahárádže navštíví v Inčgiri.

V té době Šrí Mahárádž přebýval v Mahabaléšvaru (v horském letovisku v Maháráštře). Zůstal tam měsíc a půl, potom se vydal do Bagévadi. Poté se přemístil do Inčgiri na Šravana saptah, a právě tam ho vyhledal Kádsiddhéšvar, aby dostal Jeho daršan (aby mu vzdal úctu). Byli tam přítomni spolužáci Šrí Mahárádže, Šrí Girimalléšvar, Šrí Siddhavingadža a různí další světci. Svámí Kádsiddhéšvar se s nimi setkal a získal tam řadu dalších informací o tradici Navnath Sampradája. Hodně s nimi o tom diskutoval. Nebyl ale úplně spokojen.

Nakonec se obrátil na samotného Šrí Mahárádže. Dlouze spolu hovořili, asi čtyři nebo pět dní. Teprve pak byl Svámí zcela uspokojen. Nakonec úplně odložil svou pýchu, obdržel od Šrí Mahárádže zasvěcení a uznal ho jako svého Sadgurua. Byl rodinným guruem linie Lingajatů a nejvyšším představeným celého kláštera v Siddhagiri. Náležel mu titul Svámí a on se tohoto břemene vzdal. Šrí Mahárádž z toho měl velkou radost a řekl mu: „Toto poznání bylo předáno ze samotného pramene. Když Bhausahéb Mahárádž dosáhl vody poznání v samotném prameni, požehnal mě z něho navždycky. Práce, k jejímuž naplnění vynakládali velcí světci tak urputné úsilí, tato práce z milosti mého Sadgurua, aniž by mi dělala nějaké potíže, byla dovršena a ocitla se v mých rukách. Buď veleben můj Sadguru!“

Když dostal Kádsiddhéšvar od Šrí Mahárádže gurumantru, zůstal celý měsíc Šravan v Inčgiri, aby se do sytosti nabažil slov svého Sadgurua. Jak kladl nohy do šlépějí svého mistra, lámal Svámí velmi silné vazby, které měl s klášterem; v Nath Sampradája jsou lidé velkými tradicionalisty, ale všechny jejich znalosti o čistotě, nečistotě atd., i všechny obřady nemají pravou velikost. Když zlomil tyto vazby, musel se podrobit silné kritice. Snášel s velkou radostí všechno, co se proti němu stavělo. Šrí Mahárádž dal Svámímu radu, jak má následovat cestu meditace.

Po saptahu odešel Šrí Mahárádž do Šolápuru. Zůstal měsíc v Malkannově bytě. Tam zpíval bhadžany a ráno a večer přednášel o posvátné knize „Bhagavat“. Když se vrátil do Bombaje, bydlel nějaký čas v dharamšale/hotelu v Mádhav Baug. Každý večer opět komentoval knihu „Bhagavat.“

V té době se Mahárádžovo zdraví dost zhoršilo a on nemohl pokračovat v přednášení. Proto pověřil své žáky, aby jeden po druhém přednášeli za něj. On sám odpočíval ve vedlejší místnosti a dychtivě svým žákům naslouchal. Když rodiče naučí své dítě mluvit, jsou velmi šťastní, jakmile slyší jeho žvatlání. Stejně tak byl Šrí Mahárádž velmi spokojený, když naslouchal slovům svých žáků; často je poklepával po rameni a chválil je. O několik dní později se zdravotní stav Šrí Mahárádže zase zlepšil. Začal žákům svým jasným, jednoduchým a srozumitelným jazykem dávat nesmírně cenné přednášky o knize „Eknáth Bhagavat“.

Šrí Mahárádž velice často a rád navštěvoval místa, kde působil jeho učitel a nikdy nevynechal žádné saptahy, které se tam, slavily. Nyní odjel do Bagévadi, aby oslavil saptah v měsíci Ašhad (v měsíci, kdy se slaví také Guru Púrnima), a poslal pozvání také Šrí Kádsiddhéšvarovi. Kádsiddhéšvar se tedy vydal na cestu, aby dostal daršan od svého Mistra, a zastavil se vchrámu Basavéšvar. Odtud se na jeho pokyn vydal velký a slavnostní průvod do Bagévadi. Když dorazili ke klášteru v Bagévadi, byli přijati s radostí a nadšením. Tehdy zde oslavili též svátek Guru Púrnima Utsav.

SvámíKádsiddhéšvar a Šrí Mahárádž hovořili každý den o Poznání, a jak Svámího pochyby mizely, zůstával tu člověk zcela okouzlený mocí tohoto učení. Zároveň v sobě cítil růst lásku k Šrí Mahárádžovi. Z Bagévadi odjel Šrí Mahárádž do Inčgiri na saptah měsíce Šrávan. Svámí odjel s ním a měl příležitost zůstat celý měsíc ve společnosti svého Sadgurua.

 

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

 

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".