Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

68. Hledejte zdroj vědomí (z knihy Já Jsem To)

31. 8. 2015 - Martin

Maharádž: Snaha o zlepšení světa je bezpochyby velice chvályhodná činnost. Je-li nesobecká, vyjasňuje mysl a pročišťuje srdce. Ale člověk brzy zjistí, že se honí za přeludem. Časově a prostorově omezené zlepšení je vždycky možné a lidé ho samozřejmě opakovaně dosahovali díky vlivu vznešených vládců nebo učitelů. Ale takové zlepšení brzy končí a zanechává lidstvo na pospas dalšímu období utrpení. Podstatou projeveného světa je přece to, že každé dobro je vyváženo stejnou dávkou zla. Skutečným útočištěm může být jen to, co je neprojevené.

Tazatel: Před časem jsme tu mluvili o vlastnostech mysli dněšních lidí na západě a o tom, že těžko přijímá morální a intelektuální cvičení Védánty. Jedna z překážek tkví v tom, že si mladí Evropané či Američané dělají sta­rosti s žalostným stavem současného světa a pociťují naléhavou potřebu jej změnit. Nemají žádnou trpělivost s lidmi jako jste vy, kteří tvrdí, že nutnou podmínkou pro zlepšení světa je osobní zlepšení každého z nás. Říkají, že to není ani možné, ani nutné. Že lidstvo už je připravené na změny systému – sociální, ekonomické, politické. Světová vláda, světová policie, světové plánování a odstranění všech fyzických a ideologických bariér – to prý stačí, žádná osobní transformace není nutná. Je jasné, že lidé formují společnost, ale společnost zase naopak formuje je. V hu­mánní společnosti budou i lidé humánní. Navíc prý věda dává odpovědi na mnohé otázky, které byly dříve doménou náboženství.

Maharádž: Snaha o zlepšení světa je bezpochyby velice chvályhodná činnost. Je-li nesobecká, vyjasňuje mysl a pročišťuje srdce. Ale člověk brzy zjistí, že se honí za přeludem. Časově a prostorově omezené zlep­šení je vždycky možné a lidé ho samozřejmě opakovaně dosahovali díky vlivu vznešených vládců nebo učitelů. Ale takové zlepšení brzy končí a zanechává lidstvo na pospas dalšímu období utrpení. Podstatou projeveného světa je přece to, že každé dobro je vyváženo stejnou dávkou zla. Skutečným útočištěm může být jen to, co je neprojevené.

T: To znamená, že doporučujete útěk od světa?

M: Naopak. Jediná cesta, jak skutečně obnovit nějakou věc, je její de­strukce. Chcete-li vytvořit nový šperk, musíte nejprve roztavit ten starý, abyste získal bezforemné zlato. Světu mohou opravdu pomoci jedině ti lidé, kteří dokázali svět překročit. Nikdy tomu nebylo jinak. Všichni ti, jejichž vliv na svět byl dlouhodobý a silný, byli znalci skutečnosti. Nej­prve dosáhněte jejich úrovně, pak teprve budete moci mluvit o nějaké pomoci světu.

T: Člověk nechce pomáhat horám a řekám, ale lidem.

M: Svět sám o sobě není špatný, ale problém je v lidech, kteří ho dělají špatným. Jděte a řekněte jim, aby se chovali slušně.

T: Lidé se chovají špatně kvůli svým touhám a strachu.

M: Přesně tak. Situace bude beznadějná tak dlouho, dokud bude lidské chování určováno touhami a strachem. A vědět, jak na lidi účinně zapů­sobit, to vyžaduje, abyste byl sám zcela osvobozen od touhy a strachu.

T: Určité touhy jsou ale nevyhnutelné, jako třeba ty, které jsou spojeny s jídlem, sexem a smrtí.

M: Jsou to spíš potřeby, a proto je snadné je uspokojit.

T: Smrt je také potřeba?

M: Pokud jste prožil dlouhý a naplněný život, cítíte potřebu zemřít. Touha a strach jsou destruktivní jen tehdy, jsou-li nesprávně zaměřené. Musíte toužit po tom, co je správné, a bát se toho, co je špatné. Ale když lidé touží po špatném a bojí se správného, vytvářejí tím jen chaos a zoufalství.

T: Co je špatné a co je dobré?

M: Na relativní úrovni je špatné to, co je zdrojem utrpení, a dobré to, co utrpení zmírňuje. Na absolutní úrovni je dobré to, co vás přivádí ke skutečnosti a špatné to, co ji zatemňuje.

T: Mluvíme-li o pomoci lidstvu, máme tím na mysli boj proti zmatku a utrpení.

M: Ale vy o pomoci jen mluvíte. Už jste někdy pomohl, ale opravdu pomohl, nějakému člověku? Pomohl jste už někdy někomu tak, aby už žádnou další pomoc nepotřeboval? Dokážete člověka přivést k tomu, že si začne plně uvědomovat alespoň své možnosti a povinnosti, když už ne rovnou své pravé bytí? Nevíte-li, co je dobré pro vás, jak byste mohl vědět, co je dobré pro druhé?

T: Přiměřené množství prostředků k životu je dobré pro každého. Mů­žete být třeba Bohem, ale abyste tady s námi mohl mluvit, potřebujete dobře živené tělo.

M: To vy potřebujete mé tělo, abych s vámi mohl mluvit. Já nejsem tělo, ani tělo nepotřebuji. Jsem jenom svědek. Nemám sám o sobě žádnou formu. Jste natolik zvyklí se považovat za těla, která mají vědomí, že si nedokážete představit, že by mohlo existovat vědomí, které má těla. Až pochopíte, že tělesná existence je jenom stavem mysli, pohybem ve vědomí, že oceán vědomí je nekonečný a věčný a že při kontaktu s vě­domím jste jenom nezúčastněným svědkem, budete schopen se úplně odebrat za vědomí.

T: Říkáte, že existuje mnoho úrovní bytí. Žijete na všech těchto úrov­ních? Zatímco jste na zemi, jste zároveň v nebi (svarga)?

M: Mě nenajdete na žádné z těchto úrovní! Nejsem nějaká věc, která by měla místo mezi ostatními věcmi. Všechny věci jsou ve mně, ale já nejsem mezi věcmi. Vy tu mluvíte o nadstavbě, kdežto já se zajímám o základy. Nadstavba vyroste a zase zanikne, ale základy přetrvávají. Já se nezajímám o nic pomíjivého, zatímco vy nemluvíte o ničem jiném.

T: Promiňte mi hloupou otázku. Kdyby vám někdo usekl mečem hlavu, co by se pro vás změnilo?

M: Vůbec nic. Tělo by ztratilo hlavu, určitá komunikační spojení by byla přerušena, ale nic víc. Představte si třeba, že dva lidé spolu komunikují po telefonu a někdo přeřízne kabel. Těm lidem se nic nestane, jenom musí najít jiný způsob komunikace. V Bhagavadgítě se píše: „Meč to nemůže přeseknout.“ Je to doslova tak. Přirozeností vědomí je to, že přečká svého nositele. Je jako oheň, který spálí palivo, ale ne sám sebe. Tak jako může oheň přežít celou horu paliva, tak může i vědomí přežít nespočetně těl.

T: Palivo oheň ovlivňuje.

M: Jen dokud palivo existuje. Použijete-li jiné palivo, barva a charakter plamene se změní.

Teď spolu mluvíme. K tomu je potřeba naše přítomnost, bez ní mlu­vit nelze. Ale přítomnost samotná nestačí. Musí tu totiž být také touha mluvit. To, co chceme v první řadě, je uchovat si vědomí. Snesli bychom jakékoli utrpení a ponížení, jen abychom zůstali vědomými. A dokud se nepostavíme proti této touze po zážitcích a totálně se nevzdáme všeho projeveného, nemůže přijít žádná úleva. Zůstaneme v pasti.

T: Říkáte, že jste tichým pozorovatelem, a zároveň jste za vědomím. Není v tom trochu rozpor? Jste-li za vědomím, co potom pozorujete?

M: Jsem vědomý a nevědomý, vědomý i nevědomý, a zároveň ani vě­domý ani nevědomý – toho všeho jsem pozorovatelem. Ale současně tu žádný pozorovatel není, protože není co pozorovat. Jsem zcela prost všech mentálních konstrukcí, jsem bez mysli – a přece v plném uvědo­mění. Tohle chci vyjádřit tím, když říkám, že jsem za myslí.

T: Tak jak s vámi mohu vůbec navázat kontakt?

M: Uvědomujte si své vědomí a hledejte jeho zdroj. To stačí. Slova toho moc neřeknou. To, co vám přinese světlo, nejsou má slova, ale vaše vlastní jednání v souladu s nimi. Na prostředcích příliš nezáleží. Jde o vaši touhu, nadšení a upřímnou opravdovost.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.