Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

68. Hledejte zdroj vědomí (z knihy Já Jsem To)

31. 8. 2015 - Martin

Maharádž: Snaha o zlepšení světa je bezpochyby velice chvályhodná činnost. Je-li nesobecká, vyjasňuje mysl a pročišťuje srdce. Ale člověk brzy zjistí, že se honí za přeludem. Časově a prostorově omezené zlepšení je vždycky možné a lidé ho samozřejmě opakovaně dosahovali díky vlivu vznešených vládců nebo učitelů. Ale takové zlepšení brzy končí a zanechává lidstvo na pospas dalšímu období utrpení. Podstatou projeveného světa je přece to, že každé dobro je vyváženo stejnou dávkou zla. Skutečným útočištěm může být jen to, co je neprojevené.

Tazatel: Před časem jsme tu mluvili o vlastnostech mysli dněšních lidí na západě a o tom, že těžko přijímá morální a intelektuální cvičení Védánty. Jedna z překážek tkví v tom, že si mladí Evropané či Američané dělají sta­rosti s žalostným stavem současného světa a pociťují naléhavou potřebu jej změnit. Nemají žádnou trpělivost s lidmi jako jste vy, kteří tvrdí, že nutnou podmínkou pro zlepšení světa je osobní zlepšení každého z nás. Říkají, že to není ani možné, ani nutné. Že lidstvo už je připravené na změny systému – sociální, ekonomické, politické. Světová vláda, světová policie, světové plánování a odstranění všech fyzických a ideologických bariér – to prý stačí, žádná osobní transformace není nutná. Je jasné, že lidé formují společnost, ale společnost zase naopak formuje je. V hu­mánní společnosti budou i lidé humánní. Navíc prý věda dává odpovědi na mnohé otázky, které byly dříve doménou náboženství.

Maharádž: Snaha o zlepšení světa je bezpochyby velice chvályhodná činnost. Je-li nesobecká, vyjasňuje mysl a pročišťuje srdce. Ale člověk brzy zjistí, že se honí za přeludem. Časově a prostorově omezené zlep­šení je vždycky možné a lidé ho samozřejmě opakovaně dosahovali díky vlivu vznešených vládců nebo učitelů. Ale takové zlepšení brzy končí a zanechává lidstvo na pospas dalšímu období utrpení. Podstatou projeveného světa je přece to, že každé dobro je vyváženo stejnou dávkou zla. Skutečným útočištěm může být jen to, co je neprojevené.

T: To znamená, že doporučujete útěk od světa?

M: Naopak. Jediná cesta, jak skutečně obnovit nějakou věc, je její de­strukce. Chcete-li vytvořit nový šperk, musíte nejprve roztavit ten starý, abyste získal bezforemné zlato. Světu mohou opravdu pomoci jedině ti lidé, kteří dokázali svět překročit. Nikdy tomu nebylo jinak. Všichni ti, jejichž vliv na svět byl dlouhodobý a silný, byli znalci skutečnosti. Nej­prve dosáhněte jejich úrovně, pak teprve budete moci mluvit o nějaké pomoci světu.

T: Člověk nechce pomáhat horám a řekám, ale lidem.

M: Svět sám o sobě není špatný, ale problém je v lidech, kteří ho dělají špatným. Jděte a řekněte jim, aby se chovali slušně.

T: Lidé se chovají špatně kvůli svým touhám a strachu.

M: Přesně tak. Situace bude beznadějná tak dlouho, dokud bude lidské chování určováno touhami a strachem. A vědět, jak na lidi účinně zapů­sobit, to vyžaduje, abyste byl sám zcela osvobozen od touhy a strachu.

T: Určité touhy jsou ale nevyhnutelné, jako třeba ty, které jsou spojeny s jídlem, sexem a smrtí.

M: Jsou to spíš potřeby, a proto je snadné je uspokojit.

T: Smrt je také potřeba?

M: Pokud jste prožil dlouhý a naplněný život, cítíte potřebu zemřít. Touha a strach jsou destruktivní jen tehdy, jsou-li nesprávně zaměřené. Musíte toužit po tom, co je správné, a bát se toho, co je špatné. Ale když lidé touží po špatném a bojí se správného, vytvářejí tím jen chaos a zoufalství.

T: Co je špatné a co je dobré?

M: Na relativní úrovni je špatné to, co je zdrojem utrpení, a dobré to, co utrpení zmírňuje. Na absolutní úrovni je dobré to, co vás přivádí ke skutečnosti a špatné to, co ji zatemňuje.

T: Mluvíme-li o pomoci lidstvu, máme tím na mysli boj proti zmatku a utrpení.

M: Ale vy o pomoci jen mluvíte. Už jste někdy pomohl, ale opravdu pomohl, nějakému člověku? Pomohl jste už někdy někomu tak, aby už žádnou další pomoc nepotřeboval? Dokážete člověka přivést k tomu, že si začne plně uvědomovat alespoň své možnosti a povinnosti, když už ne rovnou své pravé bytí? Nevíte-li, co je dobré pro vás, jak byste mohl vědět, co je dobré pro druhé?

T: Přiměřené množství prostředků k životu je dobré pro každého. Mů­žete být třeba Bohem, ale abyste tady s námi mohl mluvit, potřebujete dobře živené tělo.

M: To vy potřebujete mé tělo, abych s vámi mohl mluvit. Já nejsem tělo, ani tělo nepotřebuji. Jsem jenom svědek. Nemám sám o sobě žádnou formu. Jste natolik zvyklí se považovat za těla, která mají vědomí, že si nedokážete představit, že by mohlo existovat vědomí, které má těla. Až pochopíte, že tělesná existence je jenom stavem mysli, pohybem ve vědomí, že oceán vědomí je nekonečný a věčný a že při kontaktu s vě­domím jste jenom nezúčastněným svědkem, budete schopen se úplně odebrat za vědomí.

T: Říkáte, že existuje mnoho úrovní bytí. Žijete na všech těchto úrov­ních? Zatímco jste na zemi, jste zároveň v nebi (svarga)?

M: Mě nenajdete na žádné z těchto úrovní! Nejsem nějaká věc, která by měla místo mezi ostatními věcmi. Všechny věci jsou ve mně, ale já nejsem mezi věcmi. Vy tu mluvíte o nadstavbě, kdežto já se zajímám o základy. Nadstavba vyroste a zase zanikne, ale základy přetrvávají. Já se nezajímám o nic pomíjivého, zatímco vy nemluvíte o ničem jiném.

T: Promiňte mi hloupou otázku. Kdyby vám někdo usekl mečem hlavu, co by se pro vás změnilo?

M: Vůbec nic. Tělo by ztratilo hlavu, určitá komunikační spojení by byla přerušena, ale nic víc. Představte si třeba, že dva lidé spolu komunikují po telefonu a někdo přeřízne kabel. Těm lidem se nic nestane, jenom musí najít jiný způsob komunikace. V Bhagavadgítě se píše: „Meč to nemůže přeseknout.“ Je to doslova tak. Přirozeností vědomí je to, že přečká svého nositele. Je jako oheň, který spálí palivo, ale ne sám sebe. Tak jako může oheň přežít celou horu paliva, tak může i vědomí přežít nespočetně těl.

T: Palivo oheň ovlivňuje.

M: Jen dokud palivo existuje. Použijete-li jiné palivo, barva a charakter plamene se změní.

Teď spolu mluvíme. K tomu je potřeba naše přítomnost, bez ní mlu­vit nelze. Ale přítomnost samotná nestačí. Musí tu totiž být také touha mluvit. To, co chceme v první řadě, je uchovat si vědomí. Snesli bychom jakékoli utrpení a ponížení, jen abychom zůstali vědomými. A dokud se nepostavíme proti této touze po zážitcích a totálně se nevzdáme všeho projeveného, nemůže přijít žádná úleva. Zůstaneme v pasti.

T: Říkáte, že jste tichým pozorovatelem, a zároveň jste za vědomím. Není v tom trochu rozpor? Jste-li za vědomím, co potom pozorujete?

M: Jsem vědomý a nevědomý, vědomý i nevědomý, a zároveň ani vě­domý ani nevědomý – toho všeho jsem pozorovatelem. Ale současně tu žádný pozorovatel není, protože není co pozorovat. Jsem zcela prost všech mentálních konstrukcí, jsem bez mysli – a přece v plném uvědo­mění. Tohle chci vyjádřit tím, když říkám, že jsem za myslí.

T: Tak jak s vámi mohu vůbec navázat kontakt?

M: Uvědomujte si své vědomí a hledejte jeho zdroj. To stačí. Slova toho moc neřeknou. To, co vám přinese světlo, nejsou má slova, ale vaše vlastní jednání v souladu s nimi. Na prostředcích příliš nezáleží. Jde o vaši touhu, nadšení a upřímnou opravdovost.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"