Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 16.4. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

66. Vidění Já - Skutečnosti (z knihy Vše je iluze)

26. 8. 2015 - Aleš

siddhaabhausahebbig.jpgRealizovaná bytost neboli Džňánin zná Skutečnost. Vše, co existuje, se objeví na podkladě Skutečnosti, a to vše také zmizí, protože přirozeností toho je zmizet. Existencí Realizované bytosti (Džňánina) není zdánlivý jev. Tato existence se ne(ob)jeví, a tudíž se ani nerozpadne. Ona nezeslábne, neubude. To je pochopeno prostřednictvím zaměření pozornosti na sebe. K pochopení není zapotřebí žádné úsilí. Skutečnost, „vaše přirozenost“ neboli svarúpa, je nenucená, bezprostřední. ... Říkat, že „já jsem Brahman“, ještě není faktické spočívání jako Brahman. Ono je takové, jaké to je, bez mluvení. Ono to je, ale bez mluvení, což znamená, že to existuje před pronesením jakéhokoliv slova. „Ono“ je tu před uvědoměním zakoušení těla a setrvává i při uvědomění těla. Začalo mluvit a využívat další smyslové orgány, protože tu byla zkušenost těla, ale i tak je to vždy stejné. Když tu již tělo nebude   .....

|| rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Mahárádž kí džaj ||

 

Co je tím, co se nazývá Já - Skutečnost? To, co nelze vidět a vnímat, je Skutečnost. To, co zná všechny věci, je Brahman. To, co funguje pomocí intelektu, je individuální vědomí. Toto individuální vědomí (džíva) vše chápe skrze intelekt. Brahman je nezničitelný. Pravda je jeho Skutečností. Na Jeho základě se objevují všechny další věci. Realizovaná bytost neboli Džňánin zná Skutečnost. Vše, co existuje, se objeví na podkladě Skutečnosti, a to vše také zmizí, protože přirozeností toho je zmizet. Existencí Realizované bytosti (Džňánina) není zdánlivý jev. Tato existence se ne(ob)jeví, a tudíž se ani nerozpadne. Ona nezeslábne, neubude. To je pochopeno prostřednictvím zaměření pozornosti na sebe. K pochopení není zapotřebí žádné úsilí. Skutečnost, „vaše přirozenost“ neboli svarúpa, je nenucená, bezprostřední. Je nezlomná, nezničitelná. Celý vesmír se projevuje na „Ní“. Ona se nazývá Brahman. Slunce se někdy označuje pojmy Diwakar nebo Bhaskar. Slunce se také nazývá SurjaNárájan. Zářnost, Božskost, tvoření (dne) a „Božská kvalita“ (světlo) jsou Jeho rysy. Světlo značí to, co vše osvětluje. Světlo značí intelekt, jenž poznává.

Kdo je Bůh? Bůh je On vševidoucí. Slunce je větší než kterákoliv hmotná věc, která je osvětlena, avšak naše oči tím, že znají slunce, jsou ještě větší než samotné slunce. Mysl zná oči. Kdo zná mysl? Intelekt zná mysl, ale On, jenž zná intelekt, není znám nikým dalším. On je Samo-zářící. Oči neznají samy sebe. Slunce nezná samo sebe. Já je Átman, tudíž zná ostatní a zná Sama Sebe. To je důvod, proč člověk, který spí, se sám od sebe probudí. Kdo ho jinak bude probouzet? Já je vždy bdící. Není zapotřebí někoho dalšího, kdo by Ho probudil. On je Bůh zářící Sám o Sobě, dávající Božskost Bohu a „jas“ slunci. Já je To, co vše správně umístí na patřičné místo, a dokončí práci. Já není osvětlené někým dalším. Vše je osvětleno nebo vnímáno jen díky Já. Poznat Ho jednou je dostačující. Pokusit se Ho poznat opět je naprostá hloupost. Oku není umožněno znát sebe sama. Kdo další si troufne poznat tohoto Boha? Ten, kdo si myslí, že to, co je očividné, je skutečné, uráží Paramátman, a ten, kdo takto urazí Paramátman, bude utrápený, protože si myslí, že to, co je zřejmé, je Bůh. Myslí si, že Paramátman je temnota Nevědomosti,  a stává se uctívatelem čehokoliv, co se jeví smyslům. To pak zbožňuje.

Zapomenout na Skutečnost je první hřích. Chybou je to, že od počátku zapomeneme na Skutečnost. Tímto způsobem individualita (džíva) uznává vše, co se ji zjevuje před očima a trpí tak mnohými pohromami. Já je jako On, tedy vždy zářící. Na základě Něho jsou všechny projevy rozpoznány a na Jeho podkladě je vše vnímáno. Protože to je On, kdo zná ostatní, Je vždy existující, vždy tady. On je za všemi projevy. On, jenž zná vše, je největší. On je dohlížitel nad všemi objekty, které se objevují. To, co je viděné, jsou „objekty“ a ty ve své přirozenosti značí to, co je „zničitelné“. Objekty smyslů jsou vytvářeny samotnými smyslovými objekty. Je to zákeřná povaha těchto objektů. Toho, kdo je přijme za skutečné, nemine utrpení. Budete-li nadále pokračovat v následování objektů smyslů, budete zajisté nešťastní, protože uvidíte pouze to, co je „viděné“. Pokud vidíte očima „Vnitřní zkušenosti“, pak On (Já) je všude, uvnitř i vně.

Nikdo nebyl schopen dodnes odhalit, co je tímto „pozorovatelem“. Stejně jako je prostor či nebe v každém a ve všem, On je také Vše-prostupující, pronikající vším. Je to pouze On, kdo je v tomto světě ve všem obsažen. Všechny rozdíly jsou kvůli egu. Pohleďte, jaká divná věc se stala! Bůh je obětován před kozou. V tomto případě je to ego, které vidělo rozdíl. Rozdíl značí, že je viděna oddělenost. Tam, kde existuje pouze Jedno, jsou místo toho viděny dvě věci. Ukázat, že tu jsou dvě věci, je světem rozdílu, kde jedna věc je jako vlastník a druhá jako její otrok. Avšak byl v tom určitý trik. On, jehož silou nastane zkušenost a je zakoušen celý vesmír, a kdo je podstatou prožitku tohoto vesmíru, byl zotročen, přičemž ego je ve skutečnosti neexistující. Ego se stalo vymyšlenou entitou a skutečný „Zakoušející“ byl postrašen zprávou, že zemře. Byl donucen zaplatit daň tím způsobem, že se stal obětním beránkem. Falešná entita se stala falešným „Bohem“, ale jeho Božství bylo odmítnuto díky poučení od Satgurua. Tento (falešný) „Bůh“ byl obětován namísto kozy (dualita tím byla rozehnána) a Skutečný Bůh se navrátil do svého původního Božství. On je Sám o sobě existující Bůh. Nastal hotový zázrak.

Démon je býk, na kterém se vozí Jáma, Bůh smrti. Ti všichni, kdo se drží svého fyzického těla a pokládají ho za své „já“, jsou těmito býky. Jáma se na nich vozí. Jáma znamená trest, trápení a smrt, přičemž smrt značí strach. Ty, kteří se drží tělesného egoismu, čeká jednoznačně strach a trest. I entita, která říká: „Já jsem Bůh, Já jsem Brahman“, má stejné ego. Kdyby Paramátman říkalo: „Já jsem“ nebo „Mám zkušenost“, „Stal jsem se Skutečností“, pak se rovněž ve všech případech jedná o ego. Ego, pocit „já“, podstupuje změnu vnější formy. Tato energie je touhou užívat si. Ego je v tom natolik dovedné, že se pokouší podvést i Boha. Změní velice pohotově a obratně svou formu, svou kvalitu, ale neodchýlí se od své touhy, své chtivosti užívat si. Ego velice snadno podvede i takzvané „velmi zbožné světce“. Podrobí si i různé hostitele Bohů tím způsobem, že v nich vzbudí touhy. Jediní, kterým se poddá a podřídí, jsou ti, kdo zůstanou ve svém pravém Bytí a jsou vždy na pozoru před jakýmkoliv rozptýlením. Bez pronikavého a jemného pozorování to není možné pochopit.

Skutečnost před sebou nemá žádný cíl či záměr, zatímco naléhání či energie ega je založena na konceptu a představivosti. Tato představivost se nemůže poměřit s nesmírnou velikostí Skutečnosti. To znamená, že koncept „já“ nemůže poznat podstatu Skutečnosti. Nemůže vědět, jaká je její délka, šířka, jak moc jí je, odkud je, kde se nachází, a nezná stavy, kterými proniká atd. Pocit „já“ je vždy neúplný, omezený a upadající. Poroste do té doby, dokud má sestupný trend, avšak automaticky bude rozpuštěn ve chvíli, kdy začne směřovat nahoru a odváží se pochopit nezměrné. Proto nedokáže změřit konec nekonečného.

Čtyři stupně řeči tj. para, pašjanti, madhjama a vaikhari, jsou v Realitě zničeny. Kdo by tam měl mluvit? Kdo by tam měl vůbec něco říkat? Pokud se o tom mluví, potom to není Skutečnost. Říkat, že „já jsem Brahman“, ještě není faktické spočívání jako Brahman. Ono je takové, jaké to je, bez mluvení. Ono to je, ale bez mluvení, což znamená, že to existuje před pronesením jakéhokoliv slova. „Ono“ je tu před uvědoměním zakoušení těla a setrvává i při uvědomění těla. Začalo mluvit a využívat další smyslové orgány, protože tu byla zkušenost těla, ale i tak je to vždy stejné. Když tu již tělo nebude a zůstane tu třeba jen pár slov, až nakonec i ony zaniknou, bude to stále takové, jaké to bylo předtím. Ve Skutečnosti nedojde k žádnému přírůstku či úbytku poté, kdy přijde a odejde tělo. Pocit ega, které zakouší omezené tělo, je jedinou věcí, která se zdá být ve Skutečnosti v nepořádku. Jakmile to je pochopeno, vše je napraveno. Skutečnost tu je, i když říkám, že není. Ona se nemění. I když se o ní může říci mnoho, ona je taková, jaká je. Vždy zůstává taková, jaká je. Přirozenost Brahman se nemění. Skutečnost, která je, se nemění. Ona je vždy pouze „To“ a je jedno, co o ní třeba řeknete. Pokud použijete ošklivá slova, pak budou všechna pouze jmény Pána Šivy.

Jedinečné, bez něčeho druhého, bez toho, aby tomu bylo něco rovno, značí pouze To Jedno. Je to „To“, co je stejnoměrně všude rozvinuto. My jsme „To“ a nic jiného. Pokud políbíte psa, políbíte pouze Brahman. Pes je také Brahman. Uchovat Šivu jako Šivu je samádhi. Ten, kdo udržuje Brahman jako Brahman, je moudrý. Jak může někdo dát záchodu označení Brahman? Jak může někdo oslovit svou ženu jako Brahman? Tato otázka vyvstává pouze prostřednictvím totožnosti s egem. Pokud to vidíte fyzickýma očima, je to iluze, která značí nevědomost, pokud jde o „Pravou přirozenost“ toho. Jestliže to vidíte „vnitřním zrakem“, je to Brahman. Utrhnout list z tulsi je hříchem (tulsi je v Indii posvátnou rostlinou), ale nabídnutí listů tulsi je bráno jako znak přízně! Ať už písma říkají cokoliv, pro opravdového mudrce to nemá žádný význam. Ve stručnosti tedy ten, kdo nezná sama sebe, je velký hříšník. Já je přirozeně takové, jaké je. „Kvalita stavu Já“ není vlastnictvím Já. To znamená, že pocit „sebe“ není Já. Není správné, jsou-li pocity „Toho“ a „já“ brány jako dvě oddělené věci. Správné je vědět, že vše je „To Jedno Samotné“. Není tu nic dalšího, proto bychom neměli používat kvality „sebe“. Ryzí vnímání, neboli to, co je zakoušeno bez jakéhokoliv úsilí, je správné, ale řekne-li se
o tom něco, zahrnuje to v sobě „objekt“ a pocit „já“, který to zakouší. Tomu je nutné se vyhnout.

Toto Já je samo znakem odloučení. Připoutanost značí být ve společnosti s něčím „dalším“. Být nepřipoutaný značí nemít žádnou společnost, nic dalšího. Společnost znamená „něco dalšího“. Zahrnuje dvojnost. Společník značí dělat něco společně. Nepřipoutaný značí nebýt ve společnosti s něčím „dalším“. Já je Jedno jediné a je nepřipoutané. Ten, kdo ví, že poznal, nebo že něco pochopil, je ten, kdo pochopil. Ten, kdo pochopil, je uspokojen. Je klidný a mlčí. Ten, kdo správně pochopil, má jasno, nemá nyní žádnou námitku a není tu žádná další promluva. Je nutné mluvit, když nemáme žádné námitky? Ten, kdo má námitku, bude zajisté něco říkat. Ten, jehož námitky jsou pryč, zůstává klidný. Nepřítomnost řečnění sedí „Realizované bytosti“. Nemá už žádnou příčinu k mluvení. „Poznal jsem to“ je chybné prohlášení, protože potřeba slov se ztratí. Při popisu Brahman jsou všechny popisy doplněny předponou „ne toto, ne tamto“.

Jazyk toho, kdo mluví, je takzvaně rozdělen. Je samozřejmé, že žádná řeč není možná jazykem, jenž je rozdělen. Toto rčení je používáno proto, aby se tím ukázalo, že není možné vyřknout jediné slovo. To znamená, že není možné vyslovit jediné slovo, kterým by se popsalo to, co je úplné. Říká se: „Jazyk posvátného hada, na kterém je Pán Višnu posazen, byl rozdělen, protože Skutečnost nelze popsat.“ Slova nemohou vyjádřit Skutečnost. Jazyk je nepoužitelný. Védy se přestaly snažit popsat Skutečnost pomocí negací (néti, néti – ne toto, ne tamto). Slovo Šruti (Véda) značí „Poznání přijaté po vyslechnutí“. Po poslechnutí promluvy se adept rozhodne prohlášením „Je to tak.“ To znamená, že přijal vyslechnuté učení jako pravdivé, ale to není Poznání, zrozené ze skutečného prožitku. Logický závěr není Sebe-Poznáním či „Přímou realizací“. Toto Poznání, které Védy takto ustanovují, se pokládá za pravdivé a má se za to, že by to mohlo být tak, ale prostě tomu věřit v tomto pojetí není Sebe-Poznáním.

Co je Sebe-Poznání? Poznat to svým celým Bytím, skutečně to cítit uvnitř sebe jako své Já je „Poznáním Já“. „Ne další“ znamená, že stav není zkušeností „druhých“. Sebe-Poznání není poznání druhých. Stav, přirozenost, radost ze Skutečnosti je Já. To je Skutečnost Sebe-poznání. Jaký smysl má držet neústupný postoj, když jste realizovaní? Samartha Ramdás říká: „Já jsem falešný. Vše, co je mé, je falešné. Nemám místo, žádné postavení.“ Vše je klamné. To projev, Prákrti, mluví. To je také klamné. Beztvaré, Puruša, je také klamné. On je tu také odhozen. Prákrti a Puruša jsou uměle vytvořené, falešné. Jsou zbytečné. Nejsou skutečné. I jejich jména jsou falešná. Říkat tam, kde nic nezůstává: „Já jsem poznal“, je falešné. Můžete být „znalí“, na tom nic špatného není, ale neříkejte: „Já nyní nemám nic zbylého“, protože falešné „já“ je v tomto případě stále zbytkem.

30. 9. 1935

 

 

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek