Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

64. Sebe-pročištění (z knihy Vše je iluze)

12. 8. 2015 - Aleš

SiddhaJaká je zkušenost adepta, který obdrží požehnání od Satgurua? Zakusí, že on sám je Paramátman. To je výsledek jeho pátrání po Já. Když pochopí, že nic není, potom to, co zůstane, je pouze jediné Brahman. Tomu se říká přirozený stav Samádhi. Jestliže pak chodí a mluví, označuje se to jako „Sairatsamádhi“. To je stav zdánlivě duševně vyšinutých aktivit, ale on spočívá ve vnitřní spokojenosti. On je nepochybně zcela šťastný. Lidé si myslí, že se chová neobvykle, ale on si vůbec nevšímá, že se vůbec nějak chová. Lidé jsou toho názoru, že Paramátman je svědek všeho, ale ti, kdo znají Skutečnost, tedy Siddhové, říkají, že „pozorování všeho“ není nic než stav mysli a Skutečnost postrádá jakýkoliv takový stav či domnělou pózu. Paramátman je za všemi čtyřmi těly a čtyřmi obaly vědomí. Když si uvědomíte, že to, co vnímáte, není objektivní věc, nebo nějaká hmotná forma, ale že vše je Brahman, komplex pomyslného „já“, ego, se samo rozpustí. Jakmile dojde k zahození tohoto „já“, pak se vytratí i myšlenka „ty“. Zmizení pocitu „já“ je znakem ....                              

|| rádžádhirádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Mahárádž kí džaj ||

Spokojenost nebo to, co nazýváte štěstí, popsat nedokážete. Když němý člověk jí cukr, jeho sladkost popsat neumí. Poslouchejte s mimořádným zápalem. Nemůže to být (intelektem) pochopeno a nemůže to být poznáno, i když to je vysvětleno. Nelze si to představit. Slova to neumí sdělit. Nejvyšší Já, Paramátman, je zcela skryté. Může být pochopen pouze přebýváním v blízkosti světců, pobýváním v jejich společnosti. Toto štěstí (stavu) Paramátman, tato spokojenost, je velmi hluboká. Má-li se pomocí nějakého symbolu či označení něco o této zkušenosti říct, pak jen že je nevýslovná. Není možné ji sdělit. Gesta a znaky rukou či obličejem jsou pouze vlastnostmi končetin či lícních nervů, a jsou proto omezené a neadekvátní. Ani nejhlubší síla řeči, která se nazývá Paravani, či prvotní energie, to nedokážou zprostředkovat pomocí nějakého náznaku, a je to tudíž nepopsatelné. Bez pomoci Satgurua to není možné poznat. Pouze ten, kdo pátrá po sobě samém, může obdržet požehnání od Satgurua.

Jaká je zkušenost adepta, který obdrží požehnání od Satgurua? Zakusí, že on sám je Paramátman. To je výsledek jeho pátrání po Já. Když pochopí, že nic není, potom to, co zůstane, je pouze jediné Brahman. Tomu se říká přirozený stav Samádhi. Jestliže pak chodí a mluví, označuje se to jako „Sairatsamádhi“. To je stav zdánlivě duševně vyšinutých aktivit, ale on spočívá ve vnitřní spokojenosti. On je nepochybně zcela šťastný. Lidé si myslí, že se chová neobvykle, ale on si vůbec nevšímá, že se vůbec nějak chová. Lidé jsou toho názoru, že Paramátman je svědek všeho, ale ti, kdo znají Skutečnost, tedy Siddhové, říkají, že „pozorování všeho“ není nic než stav mysli a Skutečnost postrádá jakýkoliv takový stav či domnělou pózu. Paramátman je za všemi čtyřmi těly a čtyřmi obaly vědomí (mysl, intelekt, myšlení a „já“ neboli ego). Když si uvědomíte, že to, co vnímáte, není objektivní věc, nebo nějaká hmotná forma, ale že vše je Brahman, komplex pomyslného „já“, ego, se samo rozpustí. Jakmile dojde k zahození tohoto „já“, pak se vytratí i myšlenka „ty“. Zmizení pocitu „já“ je znakem Realizace.

„To“, co „Je“, zkrátka je. Není to ani individualita (džíva), ani Bůh (Šiva). Tato dvojnost se tu neobjevuje. Ani nemůžeme říct, že tu nic není. „To“ je nepopsatelná blaženost. Řeč, slovo, to vše je iluzorní. Slovo vyjadřuje význam, ale jakmile je význam pochopen, slovo zmizí. Slova skončí. Po sdělení zprávy je text k ničemu. V Brahman jsou slova falešná. Pouze by měl být přijat jejich význam. Slova jsou od toho, co je viděno, oddělena, a co je za nimi, je Brahman, tedy Skutečnost. Nelze poukázat na ryzí zkušenost. Zakoušení Já je bez činitele, dívajícího se na to. Dívat se je „kvalitou“. Když se díváte, pak automaticky vyvstává něco „dalšího“. Podstata pozornosti je taková, že samočinně, velmi přirozeně, dochází k nějaké tvorbě něčeho prostřednictvím samotné pozornosti. Být schopna vytváření (produkování) je její specialitou. Je to její přirozenost, její vrozená kvalita, která nemůže být ničím zničena. Pouze pomocí „Poznání Skutečnosti“ se ztratí. Říká se, že nebe je filtrováno přes síto a tím je získáno jádro životní energie, čajtanja, ale to je také představivost. Zásada jakékoliv zkušenosti je v tom, že ji není možné zakoušet bez duality. Prožívání znamená dualitu. Matka zkušenosti je dcera neplodné ženy, jež je prapůvodní májou (iluzí), která je konceptem představivosti. Tato „iluze“, tato představivost, prudce vyřkla zlé slovo. To vědí pouze ti, kdo si uvědomují své Já. Kde je jev zážitku, tam je dualita. Proto v pravé existenci Skutečnosti není místo pro zkušenost. Hned poté, kdy dojde k Sebe-realizaci, se dualita vyplaší a uteče.

Slunce je příčinou dne a noci. Bez slunce nemůžete říct: „To je den“, nebo „To je noc“. Zkušenost a popsání zkušenosti druhým se nachází pouze uvnitř iluzorního pole. Kdyby to byl ten případ, že já jsem jedna věc a Brahman je něco dalšího, pak by bylo možné někomu o této zkušenosti něco povědět. Pohlédněte na tento div: „Ten, kdo se nenarodil, spal. Ve snu spatřil další sen. V něm dosáhl Poznání pomocí požehnání od Gurua, a potom se ztratil. Když zde nic nebylo, to, co zůstalo, byla jeho přirozená skutečná Existence. Probudil se během toho, co se bavil o tom, co znamená Poznání.“ Pokud chcete chytit smysl tohoto divu, budete mít také podobné štěstí. Je tu Jednota bez zásahu řeči. Entita uviděla sen uvnitř snu a stala se probuzenou tím, že se probudila ze spánku.

Vzhledem k tomu, že jste nepochopili toto vysvětlení, řeknu vám to znova. Vy jste ten, kdo jste bez zrození. To, že jste zrozen, je vaše falešná představa. Je to váš pocit. Sen uvnitř snu je vaše přemýšlení o tom, co je Skutečné a co není, a vy si uvědomíte, že jste Já, Átman, a potom máte tuto „zkušenost“. Cítíte, že svět je iluzorní. Cítíte, že jste probuzeni a to je váš bdělý stav. Cítíte, že jste získali „zkušenost“, ale přesto vaše zmatení a vaše iluze setrvává nadále tak, jak byla. Pořád mluvíte o věcech ve snu. Jestliže tu je pravé probuzení, pak veškerý pocit „sebe“ zmizí. I pocit, že jste Já (On), také zmizí. Tomu se říká „Poznání za slovy“. Nuže, pochopili jste, co je za slovy? Co zůstává? Pouze Brahman zůstává. Spoutanost, která je falešná, je přetržena. Oceán světského života je prokázán za přelud.

Od dětství, když vyvstalo určité povědomí o tomto životě, byl strach ze smrti impozantně hrozivý. Protože docházelo před našima očima k rozsáhlému zakoušení světa, bylo tu neustále rostoucí přání dosáhnout a vlastnit něco ohromného, mít nějaký majetek. Byl tu pocit, že musím získat mimořádný majetek, který budu mít jak v současnosti, tak budoucnosti. Mělo se za to, že je správné mít nahromaděný velký majetek i pro budoucí zrození. Takže mě bez ustání pronásledovala velice silná žádost. Bylo zde pevné přesvědčení, že celý svět je skutečný a že ten příští, do kterého se zrodím, bude také skutečný. Nyní se toto vše ukázalo jako zbytečné a uvědomil jsem si, že tento domněle skutečný svět je pouze přízrak. Proto jsem se rozhodl, že nebudu nic vlastnit ani hromadit. Světská existence se zdála být oceánem, ale ukázalo se, že v ní nebyla ani kapka vody. Nyní je vše v pořádku. Iluze se rozpustila. Ten, kdo byl nezrozen, se osvobodil od zrození a smrti. Člověk si myslel, že se stal tygrem, ale když mu ukázali skutečného tygra, jeho iluze v podobě představy sebe jako tygra, byla pryč. Svobodný člověk byl posedlý duchem rodinného života. Toto onemocnění bylo odstraněno. Byl osvobozen. Vždy byl ne-dvojný, avšak došlo k rozlomení falešné dvojnosti. Byl zcela zapleten ve světě lidí, a potom byl přiveden nazpět ke Své vlastní svobodě (samotě). Byl probuzen a přitom byl již probuzený. Byl učiněn věčným, i když byl nesmrtelný. Strach, který choval ve své mysli, byl odstraněn.

Ten, jehož pravá přirozenost je Moudrost, On, jenž je Já, byl učiněn tímto Já. Nektaru nesmrtelnosti byla dána kvalita „věčnosti“. Ten, kdo neumírá, je „Věčné Já“. Ten, kdo nemůže umřít, je Nesmrtelný Nektar (Amrut). I pak byl posedlý ideou, že je smrtelný, ale tato posedlost byla také zničena. Byl učiněn Nesmrtelným, Amrut. Tudíž On nikdy nezemře. Ten, kdo je volný, dostal Svobodu. Není nutné mít přání být volný, protože tu není zbytek spoutanosti. Byl již sjednocen, přesto obdržel Sjednocení. Cítil, že byl vyhnán, a proto byl pověšen, což ho vyděsilo. V místě, kde byl vyhnán, byl přesvědčen, že nebyl oddělen či odcizen. On je prapůvodně všude rozptýlen, všeprostupující, skutečně Jeden, Samotný. Po mnoha dnech potkal sama sebe.

Rozdělování nedělitelného bylo rázem pryč. Všechny duchovní praxe přinesly ovoce. Bůh, jehož skutečné místo je ve vnitřní svatyni chrámu, byl náležitě umístěn pouze zde. Zdálo se mu, že se potuloval v lese, nyní je přesvědčen, že je správně ve svatyni, kam náleží. To, po čem se tak honil, třebaže to bylo blízko něho, nyní má. Byl zarmoucený kvůli velmi špatnému snu. I když byl brahmín, patřící do nejvyšší kasty, stal se takzvaně nedotknutelným. To je nyní pryč a on znovu nabyl svou kvalitu brahmína, „znalce Brahman“. On je přesvědčen, že se nikdy nic nestalo.

Večer, 28. 9. 1935

 

 

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek