Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 22.1. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

66. Každé hledání štěstí je utrpením (z knihy Já Jsem To)

10. 8. 2015 - Martin

Tazatel: Jsem z Anglie a teď cestuji do Madrásu. Tam se mám setkat s otcem a budeme pokračovat autem do Londýna. Budu studovat psychologii, ale ještě nevím, co budu dělat, až školu dokončím. Možná zkusím dělat psychologa nebo psychoterapeuta. Můj otec je praktický lékař, možná budu dělat to, co on. Mám ale i jiné zájmy. Jsou jisté otázky, které pro mne zůstávají otevřené. Vím, že máte na otázky tohoto typu odpovědi, a proto jsem vás přišel navštívit.

Maharádž: Nevím, jestli jsem ten pravý, kdo má pro vás odpovědi na vaše otázky. O věcech a o lidech toho moc nevím. Vím jenom to, že jsem, ale totéž víte i vy. Jsme na tom oba stejně.

T: Já samozřejmě vím, že jsem, ale nevím, co to znamená.

M: Nejste oním „já“, za které se v pocitu „já jsem“ považujete. Vědět, že jste, je přirozené, ale vědět, co jste, to už vyžaduje mnoho sebezkoumání. Budete muset prozkoumat celou oblast vědomí a toto vědomí překročit. Proto budete muset najít správného učitele a vytvořit si podmínky nutné pro své hledání. Obecně vzato jsou dvě cesty: vnější a vnitřní. Buďto žijete v přítomnosti někoho, kdo zná Pravdu a podřídíte se zcela jeho vedení a vlivu, nebo hledáte vnitřní vedení a následujete vnitřní světlo, ať vás vede kamkoli. V obou případech musíte ignorovat své osobní touhy a obavy. Učíte se buď blízkostí, nebo sebezkoumáním, pasivním, nebo aktivním způsobem. Buď se necháte unášet řekou života a lásky, kterou představuje váš Guru, nebo vyvíjíte vlastní úsilí a vede vás vaše vnitřní hvězda. V obou případech musíte pokračovat dál a být opravdový. Jen málo lidí má to štěstí, že najdou někoho, kdo si zasluhuje víru a lásku. Většina ostatních musí podstoupit obtížnou cestu, cestu inteligence a pochopení, rozlišování a odpoutanosti (vivéka – vairagja). Tato cesta je otevřená pro každého.

T: Mám štěstí, že jsem k vám přišel – i když zítra odjíždím, je možné, že jediný rozhovor s vámi změní celý můj život.

M: Ano, jakmile si jednou řeknete „chci poznat Pravdu,“ poznamená to hluboce celý váš život. Všechny vaše mentální a tělesné zvyky, pocity a emoce, touhy a strachy, plány a rozhodnutí prodělají velice zásadní transformaci.

T: Jaké další kroky mám podniknout poté, co se rozhodnu nalézt Skutečnost?

M: To záleží na vašem temperamentu. Jste-li opravdový, potom vás k cíli zavede každá cesta, kterou si vyberete. Rozhodujícím faktorem je upřímná opravdovost.

T: Co je zdrojem této opravdovosti?

M: Je to instinkt, který ptáka dovede zpátky k jeho hnízdu a rybu k horskému potoku, kde se narodila. Když ovoce dozraje, semeno se vrací zpátky do země. Zralost je vším.

T: A co způsobí, že uzraji já? Potřebuji zkušenosti?

M: Všechny zkušenosti, které potřebujete, už máte, jinak byste sem nechodil. Žádné další už sbírat nemusíte, spíš musíte jít za zkušenosti. Každé vaše úsilí, každá metoda (sádhana), kterou používáte, bude jen zdrojem dalších zkušeností, ale nezavede vás za ně. Nepomůže vám ani čtení knih. Posílí to vaši mysl, ale jedinec, kterým jste, zůstane nedotčen. Očekáváte-li, že vám vaše hledání přinese nějaký prospěch, materiální, duševní či duchovní, tak jste na omylu. Z Pravdy vám neplynou žádné výhody. Nepřinese vám žádné vyšší postavení, žádnou moc nad druhými. Získáte jen pravdu a osvobození od falešného.

T: Pravda přece dává člověku sílu pomáhat druhým.

M: To jsou jen vaše představy, jakkoli vznešené! Žijete-li v pravdě, tak druhým nepomáháte, protože tu žádní druzí nejsou. Vy dělíte lidi na ušlechtilé a neušlechtilé a chcete po těch ušlechtilých, aby pomáhali ne­ušlechtilým. Oddělujete, hodnotíte, soudíte a zavrhujete – ve jménu pravdy pravdu ničíte. Samotná vaše touha pravdu formulovat ji naopak vylučuje, protože pravdu nelze vyjádřit slovy. Pravda může být vyjádřena jen odmítnutím nepravdivého – v činnosti. Proto musíte vidět falešné jako falešné (vivéka) a odmítnout je (vairagja). Zřeknutí se nepravdivého je osvobozující a dá vám energii. Otevírá cestu k dokonalosti.

T: Jak poznám, že jsem objevil pravdu?

M: Podle toho, že už se nebudou objevovat myšlenky jako „tohle je pravda“, „tamto je pravda“. Pravda nedává sama o sobě vědět, pravda spočívá v tom, že chápete falešné jako falešné a odmítáte je. Je zbytečné hledat pravdu, je-li mysl slepá k nepravdivému. Mysl musí být nejprve zcela očištěna od nepravdivého, aby v ní mohla pravda vysvitnout.

T: Co je ale nepravdivé?

M: Nepravdivé je samozřejmě to, co nemá bytí.

T: Co myslíte tím, že to nemá bytí? Vždyť spousta lží je všude, kam se podíváme.

M: To, co si odporuje, nemá bytí. Nebo to má jen chvilkové bytí, což vyjde nastejno. Protože to, co má začátek a konec, nemá žádný prostředek. Je to prázdné. Má to jen jméno a formu, kterou tomu dala mysl, ale nemá to ani substanci, ani esenci.

T: Jestliže nic pomíjivého nemá bytí, potom ani vesmír nemá bytí.

M: A copak to někdo popírá? Samozřejmě, že vesmír nemá bytí.

T: Co má tedy bytí?

M: To, co nezávisí na jeho existenci, co nevzniká a nezaniká spolu se vznikem a zánikem vesmíru, co nepotřebuje žádný důkaz, ale co naopak přiděluje skutečnost všemu, čeho se dotkne. Přirozeností falešného je, že se dočasně jeví jako pravdivé. Dá se říci, že pravdivé se stává otcem falešného. Ale falešné je omezeno časem a prostorem a je výtvorem okolností.

T: Jak se mám zbavit falešného a získat pravdivé?

M: K jakému účelu?

T: Abych žil lepší, uspokojivější, smysluplný a šťastný život.

M: Vše, co uchopí mysl, musí být falešné, protože je to nutně relativní a omezené. Skutečnost je myslí neuchopitelná a nemůže být využita k nějakému účelu. Člověk ji musí chtít pro ni samotnou.

T: Jak můžu chtít něco, co je nemyslitelné?

M: A co jiného stojí za to chtít? Je jisté, že skutečné nemůžete chtít jako nějakou věc. Můžete ale vidět neskutečné jako neskutečné a odhodit je. Právě odhození falešného otevírá cestu k pravdě.

T: Rozumím, ale jak se to projevuje v každodenním životě?

M: Oporou falešného je sobectví a sebeláska. Váš každodenní život pulzuje mezi touhou a strachem. Buďte pozorní a uvidíte, jak mysl přijímá nesčetná jména a formy, jako řeka, která se pění v peřejích. Snažte se vystopovat sobecký motiv každého svého činu a soustředěně jej sledujte, dokud se nerozpustí.

T: Aby člověk mohl žít, musí se o sebe starat, musí si vydělávat peníze.

M: Nepotřebujete vydělávat pro sebe, ale možná budete muset vydělávat pro ženu a děti. Možná budete muset pracovat kvůli ostatním. A i jenom to, abyste je udržel naživu, může být pořádná oběť. Ale není vůbec důvod, abyste byl sobecký. Jakmile v sobě odhalíte jakýkoli egoistický motiv, ihned jej odmítněte a nemusíte pravdu hledat; pravda si najde vás.

T: Ale člověk má přece aspoň minimální potřeby.

M: Copak nebyly od vašeho početí ještě uspokojeny? Vzdejte se otroctví svého egoismu a buďte tím, čím jste – inteligencí a láskou v činnosti.

T: Ale člověk musí přežít!

M: Ale vy nemůžete nepřežít! Vaše pravé já je věčné a je mimo zrození a smrt. A tělo tu bude tak dlouho, dokud bude potřeba. Není důležité, aby žilo dlouho. Plný život je lepší než dlouhý život.

T: Je otázka, co je to plný život. Závisí to na mém kulturním pozadí.

M: Hledáte-li pravdu, musíte se osvobodit od všech pozadí, od všech kultur, od všech vzorců myšlení a cítění. Musíte odstranit i představu, že jste muž či žena, dokonce i to, že jste člověk. Oceán života obsahuje všechno, ne jenom lidské bytosti. Takže nejprve musíte opustit všechno, s čím se ztotožňujete, a přestat si myslet, že jste, takový a takový, ten či onen, tohle či tamto. Vzdejte se všeho sobectví, nestarejte se o vlastní blaho, hmotné ani duchovní, vzdejte se všech tužeb, hrubých i jemných, přestaňte myslet na jakýkoli úspěch. Už teď, v tomto okamžiku, jste dokonalý a nepotřebujete vůbec nic.

Neznamená to, že musíte být nerozumný, hloupý, lehkomyslný nebo lhostejný; jenom ten základní strach o sebe sama musí zmizet. Potřebujete nějaké jídlo, oblečení a přístřeší pro sebe a své blízké, ale to nebude problém, pokud potřeba nepřeroste v nenasytnost. Žijte v souladu s tím, jaké věci jsou, a nechtějte, aby byly takové, jak si to představujete.

T: Nejsem-li člověk, co tedy jsem?

M: To, co vás vede k představě, že jste člověk, není člověk. Je to jen bezrozměrný bod vědomí, vědomé nic; jediné, co o sobě můžete říci, je „Já jsem.“ Jste čiré bytí – uvědomění – blaženost. Když tohle pochopíte, je vaše hledání u konce. Stane se to tehdy, až si uvědomíte, že vše, za co jste se považoval, byly jen výplody vašich představ, a zůstanete stát stranou v čirém uvědomění si pomíjivého jako pomíjivého, imaginárního jako imaginárního a neskutečného jako neskutečného. Není to vůbec nic těžkého, ale je k tomu potřeba odpoutanost. Pravdu je těžké pochopit právě proto, že člověk lpí na nepravdivém.

Jakmile porozumíte tomu, že falešné potřebuje čas a co potřebuje čas, je falešné, budete o kus blíž ke Skutečnosti, která je bezčasová, která je vždy v přítomném okamžiku. Věčnost v čase je pouhé opakování, jako pohyb hodinových ručiček. Plyne bez konce z minulosti do budoucnosti, je to prázdná věčnost. Naproti tomu přítomný okamžik je díky Skutečnosti tak živoucí, zcela odlišný od minulosti a budoucnosti, které jsou jen v mysli. Jakmile k dosažení něčeho potřebujete čas, tak je to určitě falešné. Skutečnost je vždy s vámi; nemusíte čekat, abyste se stal tím, čím už jste. Jenom nesmíte dovolit mysli, aby od vás utíkala ven a hledala vnější věci. Jakmile něco chcete, zeptejte se sami sebe: „Opravdu to potřebuji?“ A když odpověď bude „ne“, tak to pusťte z hlavy.

T: Takže nesmím být šťastný? Nemusím přece nějakou věc za každou cenu chtít, ale když mě může udělat šťastným, neměl bych se jí chopit?

M: Nic vás nemůže udělat šťastnějším, než jste už teď. Každé hledání štěstí je utrpením a vede k ještě většímu utrpení. Jediné štěstí, hodné toho slova, je přirozené štěstí vědomého bytí.

T: A nepotřebuji získat nejprve spoustu zkušeností, než mohu dosáhnout tak vysokého stupně uvědomění?

M: Zkušenost za sebou zanechává jen vzpomínky a zvyšuje tíhu břemene, které je už tak dost velké. Vy nepotřebujete žádné další zkušenosti. Ty dosavadní vám už stačí. A pokud si myslíte, že ne, podívejte se do srdcí lidí kolem sebe. Najdete tolik různých zkušeností, že byste jimi nebyl schopen projít ani za tisíc let. Poučte se z trápení druhých a zachraňte sám sebe. To, co potřebujete, není zkušenost, ale naopak osvobození od všech zkušeností. Nebuďte lačný po zkušenostech; žádné nepotřebujete.

T: Copak vy sám neprocházíte žádnými zkušenostmi?

M: Věci kolem mne se dějí, ale já se do toho nezapojuji. Událost se stává zkušeností jen tehdy, když jsem citově angažován. Já jsem ve stavu, který je dokonalý, který nemá potřebu se nějak vylepšovat. K čemu by mi byla zkušenost?

T: Člověk potřebuje poznání, vzdělání.

M: Abyste mohl zacházet s věcmi, potřebujete poznání. K jednání s lidmi potřebujete vcítění, soucit. Ale k jednání se sebou samým nepotřebujete nic. Buďte tím, čím jste – vědomým bytím – a nevzdalujte se sám sobě.

T: Univerzitní vzdělání je přece nesmírně užitečné.

M: To určitě, protože vám pomůže v tom, abyste se nějak uživil. Ale nenaučí vás, jak žít. Studujete psychologii. To vám může v určitých situ­acích pomoci. Ale můžete žít pomocí psychologie? Život má smysl jedině tehdy, když se ve vašich činech odráží Skutečnost. Žádná vysoká škola vás nenaučí, jak máte žít, abyste ve chvíli smrti mohl říci: „Žil jsem dobře a nepotřebuji už žít znovu.“ Většina lidí umírá s přáním, aby mohli žít znovu. Udělali v životě spoustu chyb a spoustu věcí udělat nestačili. Většina lidí nežije, ale jen přežívá. Hromadí jenom zážitky a rozmnožují své vzpomínky. Ale zážitek je popřením Skutečnosti, která není ani smyslová, ani konceptuální. Skutečnost není záležitostí ani těla, ani mysli, i když obojí zahrnuje a překračuje.

T: Ale zkušenost je přece velice užitečná. Naučí nás nestrkat ruku do ohně.

M: Už jsem vám řekl, že poznání je velmi užitečné při zacházení s věcmi. Ale neřekne vám, jak zacházet s lidmi a se sebou samým, jak žít život. Nebavíme se tu o řízení auta nebo o vydělávání peněz. K tomu potřebujete zkušenosti. Ale abyste byl sám sobě světlem, v tom vám materiální poznání nepomůže. Abyste byl sám sebou v pravém smyslu toho slova, potřebujete něco daleko intimnějšího a bližšího než zprostředkované poznání. Váš vnější život není podstatný. Můžete se stát nočním hlídačem a žít šťastně. Podstatné je to, čím jste uvnitř. Svůj vnitřní klid a radost si musíte zasloužit. Je to mnohem těžší než vydělávání peněz. Žádná univerzita vás nemůže naučit, jak být sám sebou. To se naučíte jedině praxí. Začněte být sám sebou hned teď. Odhoďte vše, čím nejste, a běžte ještě hlouběji. Tak jako muž kopající studnu odhazuje vše, co není vodou, dokud nenarazí na vodu, tak musíte i vy odhazovat vše, co není vaše, až nezůstane nic, čeho byste se ještě mohl zříci. Zjistíte, že toho, co zbylo, se mysl nedokáže nijak zachytit. Nejste dokonce ani lidská bytost. Prostě jste – bod uvědomění, rozsáhlý jako prostor a čas, který však prostor i čas překračuje, prvotní příčina, sama nezapříčiněná. Zeptáte-li se mne, kdo jsem, odpovím, že nic určitého. A přece – jsem.

T: Nejste-li nic určitého, potom musíte být univerzální.

M: Co to znamená být univerzální – ne jako koncept, ale v praktickém životě? Neoddělovat, nebýt protivníkem druhých, ale chápat a milovat vše, s čím se setkáte – to je univerzální život. Být schopen říci upřímně: já jsem svět, svět je já, ve světě jsem doma, svět je můj. Každá existence je mou existencí, každé vědomí je mým vědomím, každé utrpení je moje utrpení a každá radost je mou radostí – to je univerzální život. Ale mé skutečné bytí, stejně jako vaše, překračuje vesmír, a proto je mimo kate­gorie částečného a univerzálního. Je tím, čím je, naprosto soběstačné a nezávislé.

T: Tohle je pro mne těžko pochopitelné.

M: Musíte si najít čas a hluboce o těchto věcech přemýšlet. Vyjeté koleje musí být z mozku vymazány a nové nesmějí vznikat. Musíte pochopit, že jste nehybný, že překračujete cokoli pohyblivého, tichý svědek všeho, co se děje.

T: Znamená to, že se musím vzdát aktivního života?

M: Vůbec ne. Můžete se oženit, mít děti, vydělávat peníze, abyste živil rodinu. To všechno bude přirozený vývoj událostí, protože osud se musí naplnit. Budete tím procházet bez odporu, budete řešit úkoly, které budou přicházet, pozorně a svědomitě, ať už budou velké nebo malé. Ale vaším celkovým přístupem bude láskyplná odpoutanost, nesmírná dobrota bez jakéhokoli očekávání, neustálé dávání bez touhy po zisku. V manželství nejste ani mužem, ani ženou; jste láskou, která je mezi nimi. Jste jasností a laskavostí, která je příčinou uspořádanosti a štěstí. Může se vám to zdát trochu mlhavé, ale když o tom budete chvíli přemýšlet, zjistíte, že duchovnost je velice praktická, protože tvořivě vnáší do vašeho života štěstí. Vaše vědomí se dostane na vyšší úroveň, ze které vidíte vše mnohem jasněji a s větší intenzitou. Uvědomíte si, že osoba, kterou jste se stali při narození a kterou přestanete být po smrti, je jen dočasná a falešná. Vy nejste smyslovou, emocionální a intelektuální osobou, která je spoutána touhami a strachem. Najděte své pravé bytí. Kdo jsem já? To je základní otázka celé filosofie i psychologie. Musíte ji hluboce prozkoumat.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"