Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

55. Vzdejte se všeho a získáte vše (z knihy Já Jsem To)

25. 5. 2015 - Martin

Tazatel: V jakém stavu se právě teď nacházíte?

Maharádž: Ve stavu nezakoušení. V něm je veškerá zkušenost obsažena.

T: Můžete vstoupit do mysli a do srdce druhého člověka a sdílet s ním to, co zakouší?

M: Ne. Takové věci vyžadují speciální výcvik. Jsem jako obchodník s pše­nicí. O chlebu a houskách toho vím jen málo. Nemusím ani vědět, jak chutná pšeničná kaše. Ale o tom, jak pšenice zraje, vím všechno. Znám zdroj veškeré zkušenosti. Ale to nekonečné množství jednotlivých forem, kterých může zkušenost nabývat, neznám. A ani je znát nemusím. To málo, co potřebuju vědět, abych mohl žít svůj život, se prostě v danou chvíli vždycky nějak dozvím.

T: Existuje vaše osobní existence spolu s mojí osobní existencí v mysli Brahmy?

M: To, co je univerzální, si není vědomo osobního. Existence jedince je osobní záležitost. Jedinec žije v čase a prostoru, má jméno a formu, počá­tek a konec. Univerzální skutečnost zahrnuje všechny jedince a absolutno je základem všeho a je za vším.

T: Já se o absolutno nezajímám. Chci vědět, jaká je spojitost mezi mým osobním vědomím a vaším osobním vědomím.

M: Jak může být nějaká spojitost mezi dvěma spáči?

T: Mohou snít jeden o druhém.

M: To je to, co lidé dělají. Každý si představuje, že jsou tu nějací „ostatní“ a hledá to, co ho s nimi spojuje. Ale tím spojovacím článkem je hledající a kromě něj tu nikdo jiný není.

T: Všechny ty nesčetné body ve vědomí, kterými jsme, musí mít přece něco společného.

M: Kde jsou všechny ty body? Ve vaší mysli. Trváte na tom, že váš svět je nezávislý na vaší mysli. Jak by mohl být nezávislý? Vaše touha znát mysl druhých lidí pramení z toho, že neznáte svou vlastní mysl. Nejprve poznejte svou mysl a potom zjistíte, že otázka ostatních myslí vůbec ne­vzniká, protože tu žádní jiní lidé nejsou. Vy jste tím společným faktorem, jediným spojením mezi myslí jednoho a druhého člověka. Bytí je vědomí; „já jsem“ se vztahuje na všechny.

T: Nejvyšší Skutečnost (Parabrahmam) může být přítomná v každém z nás. Ale k čemu nám to je?

M: Vy jste jako člověk, který říká: „Potřebuju někam dát své věci, ale k čemu mi je prostor?“ Nebo: „Potřebuji mléko, čaj, kafe nebo minerálku, ale voda mi k ničemu není“. Copak nechápete, že Nejvyšší Skutečnost je tím, co umožňuje všem věcem existovat? Ale když se ptáte, k čemu vám to je, musím vám odpovědět – k ničemu. Ten, kdo zná Skutečnost, nemá v běžných životních záležitostech žádnou výhodu. Naopak, může být spíš v nevýhodě – protože je osvobozený od chtění a strachu, tak se nechrání a nezabezpečuje se. Samotná představa nějakého zisku je mu cizí, oškliví se mu hromadění a zvětšování. Jeho život je neustálé pozbývání, sdílení a dávání.

T: Jestliže v dosažení Nejvyšší Skutečnosti není žádná výhoda, tak proč si s tím dělat starosti?

M: Starosti jsou tu jen tehdy, když na něčem lpíte. Když se nedržíte ni­čeho, starosti nevzniknou. Vzdáte-li se něčeho malého, získáte tím něco většího. Vzdejte se všeho a získáte vše. Potom se život stane tím, čím má být: čirým vyzařováním nevyčerpatelného zdroje. V tomto světle se svět zjevuje matně jako sen.

T: Je-li můj život pouhý sen a vy jste jeho součástí, tak co pro mne mů­žete udělat? Není-li sen skutečný a nemá-li bytí, jak na něj potom může skutečnost vůbec působit?

M: I když sen určitou dobu trvá, jeho bytí je jen dočasné. Problém vzniká tím, že se tohoto snu držíte. Nechte ho odejít. Přestaňte si představovat, že je váš.

T: Zdá se, že berete jako samozřejmost, že může existovat sen bez sní­cího a že já se neoprávněně s tímto snem ztotožňuji. Ale já jsem tím snícím i tím snem. Kdo by měl přestat snít?

M: Nechte sen, ať se odvíjí až do konce, s tím nic nenaděláte. Ale můžete se na něj dívat jako na sen a odmítnout představu, že je reálný.

T: Sedím tu před vámi. Sním a vy mě sledujete, jak mluvím ve svém snu. Jaká je mezi námi vazba?

M: Tou vazbou je můj záměr vás probudit. Mé srdce chce, abyste se probudil. Vidím, jak ve svém snu trpíte, a vím, že se musíte probu­dit, aby vaše utrpení skončilo. Až pochopíte, že je váš sen snem, tak se probudíte. Ale samotný váš sen mě nijak nezajímá. Stačí mi vědět, že se musíte vzbudit. Nemusíte dovést svůj sen k nějakému definitiv­nímu závěru nebo ho udělat vznešeným, šťastným či krásným. Jde jen o to, abyste si uvědomil, že sníte. Přestaňte s vytvářením představ a domněnek. Uvědomte si protiklady, nesrovnalosti, falešnost a bídu svého současného lidského stavu a pochopte, že je nutné ho překročit. V nezměrném prostoru se vznáší maličký atom vědomí a v něm je obsažen celý vesmír.

T: Ve snu existují lásky, které se zdají skutečné a věčné. Zmizí po pro­buzení?

M: Ve snu někoho milujete a někoho ne. Po probuzení zjistíte, že jste sa­motnou láskou, objímající všechny. Osobní láska, ať je jakkoli intenzivní a upřímná, nevyhnutelně svazuje. Láska ve svobodě je láskou ke všem.

T: Lidé přicházejí a odcházejí. Člověk miluje jen někoho, s kým se potká, nemůže milovat všechny.

M: Když jste láskou samotnou, tak jste mimo čas a množství nehraje roli. Milujete-li jednoho, milujete tím všechny a naopak, milujete-li všechny, milujete každého zvlášť. Jeden nebo všichni – to je totéž.

T: Říkáte, že jste v bezčasovém stavu. Znamená to, že jsou pro vás mi­nulost a budoucnost otevřené? Setkal jste se s Guruem Rámy, Vašišta Munim?

M: Vaše otázka se týká času a je položena v čase. Opět se mě ptáte na něco, co je obsahem vašeho snu. Bezčasovost je za iluzí času, není to tr­vání v čase. Ten, kdo si říkal Vašišta, znal Vašištu. Já jsem mimo všechna jména a formy. Vašišta je sen ve vašem snu. Jak ho můžu znát? Vy se příliš staráte o minulost a budoucnost. Je to všechno proto, že toužíte pokračovat, uchránit se před zánikem. A protože chcete pokračovat, chcete, aby vám ostatní dělali společnost, a proto máte starost o jejich přežití. Ale to, čemu říkáte přežití, je jenom přežití snu. To už je lepší smrt. Při umírání máte šanci se probudit.

T: Vy si uvědomujete věčnost, a proto se nestaráte o přežití.

M: Je to přesně naopak. Osvobozenost od všech tužeb je věčnost. Každá připoutanost má za následek strach, protože všechny věci jsou pomíjivé. A strach dělá z člověka otroka. Nepřipoutanost ale není výsledkem ně­jakých cvičení, je přirozená, pokud člověk zná své pravé bytí. Láska na ničem nelpí; lpění není láskou.

T: Takže neexistuje žádná cesta k dosažení nepřipoutanosti?

M: Není čeho dosahovat. Vzdejte se všech představ, které o sobě máte, a poznejte, kým opravdu jste. Sebepoznání je odpoutanost. Veškeré tou­žení je způsobeno pocitem, že se vám něčeho nedostává. Když víte, že vám nechybí nic, že jste vším a všechno je vaše, touhy zmizí.

T: Abych poznal sám sebe, musím se cvičit v uvědomění?

M: Není co procvičovat. Abyste znal sám sebe, buďte sám sebou. Abyste byl sám sebou, přestaňte si představovat, že jste tohle nebo tamto. Prostě jen buďte. Nechte vynořit svou pravou přirozenost. Nevyrušujte svou mysl hledáním.

T: To bude trvat strašně dlouho, když budu jen čekat na seberealizaci.

M: Proč byste měl čekat na něco, co už tu je? Musíte se jen dívat a vidět. Dívejte se sám na sebe, na své vlastní bytí. Víte, že jste, a líbí se vám to. Přestaňte jen s vytvářením představ, to je vše. Nespoléhejte se na čas. Čas je smrt. Kdo čeká, umírá. Život je jen v přítomnosti. Neříkejte mi nic o minulosti a budoucnosti – ty existují jen ve vaší mysli.

T: Vy také zemřete.

M: Já už jsem mrtvý. Fyzickou smrtí se pro mne nic nezmění. Jsem nadčasové bytí. Jsem osvobozený od touhy a strachu, protože si nepa­matuji minulost ani nemyslím na budoucnost. Nejsou-li tu žádná jména ani formy, jak tu může být touha a strach? A nejsou-li tu touhy, přichází věčnost. Jsem v bezpečí, protože to, co není, se nemůže dotknout toho, co je. Vy se necítíte v bezpečí, protože si představujete nebezpečí. Jistě, vaše tělo jako takové je složité a zranitelné a potřebuje ochranu. Ale vy ne. Jakmile si uvědomíte své vlastní neohrozitelné bytí, budete v klidu.

T: Jak mohu najít klid, když svět trpí?

M: Svět trpí z naprosto oprávněných důvodů. Chcete-li pomoci světu, musíte překročit potřebu pomáhat. Potom všechno vaše konání i neko­nání bude pro svět tou nejúčinnější pomocí.

T: Jaký užitek může mít nekonání, když jsou potřeba činy?

M: Je-li potřeba nějaký čin, tak je vykonán. Ale člověk není konatelem. Má si jen uvědomovat, co se děje. Samotná jeho přítomnost je činem. Okno je nepřítomnost zdi a dává vzduch a světlo, protože je prázdné. Buďte taky prázdný, bez veškerého mentálního obsahu, bez představ a usilování. Sama tato nepřítomnost překážek vyvolá příval skutečnosti. Chcete-li někomu opravdu pomoci, držte se stranou. Jste-li ve své po­moci citově angažovaný, pomoc bude neúspěšná. Vaše charitativní čin­nost vás možná plně zaměstnává a skýtá vám potěšení, ale moc toho nevykonáte. Opravdová pomoc znamená pro člověka to, že přestane jakoukoli další pomoc potřebovat. Jakákoli jiná pomoc je jalová.

T: Není čas na to, sedět a čekat na pomoc. Člověk musí něco dělat.

M: Beze všeho – dělejte. Ale to, co můžete udělat, je omezené, jedině Já je neomezené. Dávejte neomezeně – sám ze sebe. Vše ostatní můžete dávat jen v malém množství. Jenom vy sám jste nezměrný. Pomáhat je vaše pravá přirozenost. Dokonce, i když jen jíte a pijete, tak pomáháte svému tělu. Sám pro sebe nepotřebujete nic. Jste čiré dávání, bez začátku a konce, nevyčerpatelné. Vidíte-li zármutek a utrpení, buďte s ním. Ne­hrňte se hned do činů. Ani vědomosti, ani konání nemohou opravdově pomoci. Buďte u toho zármutku a odhalte jeho kořeny – skutečná po­moc je, když pomůžete člověku porozumět.

T: Má smrt se blíží.

M: Vaše tělo má krátké trvání – ne však vy. Čas a prostor jsou jen v mysli. Nejste omezený. Musíte porozumět sám sobě – to samo o sobě znamená věčnost.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.