Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

44. Já jsem je jediná pravda, vše ostatní jsou jen domněnky (z knihy Já Jsem To)

2. 3. 2015 - Martin

Maharádž: Existuje ten, kdo vnímá svět, ještě před světem, nebo začíná existovat až se světem?

Tazatel: Co je to za podivnou otázku! Proč se ptáte na takové věci?

M: Dokud nebudete znát správnou odpověď, nenaleznete mír.

T: Když se ráno probudím, svět už tu je a čeká na mě. Je jisté, že svět vzniká první. Já přicházím až mnohem později, v okamžiku svého na­rození. Prostředníkem mezi mnou a světem je mé tělo. Bez těla bych nebyl ani já, ani svět.

M: Tělo vzniká ve vaší mysli a vaše mysl je obsahem vašeho vědomí. Vy jste nehybným svědkem řeky vědomí, která se věčně mění, aniž by jakkoli měnila vás. Vaše vlastní neměnnost je tak samozřejmá, že si jí vůbec nevšímáte. Dobře se na sebe podívejte a všechna vaše nedorozu­mění a mylné představy se rozplynou. Tak jako všichni ti drobní vodní živočichové jsou ve vodě a nemohou bez ní být, tak i celý vesmír je ve vás a nemůže být bez vás.

T: Tomu se říká Bůh.

M: Bůh je jen představa ve vaší mysli. Skutečný jste vy. Jediné, co víte jistě, je: „Já jsem tady a teď.“ Odstraňte z toho „tady a teď“ a zůstane „já jsem“, které je neotřesitelné. Slova existují v paměti, paměť vstupuje do vědomí. Vědomí existuje v uvědomění a uvědomění je odrazem světla na vodách existence.

T: Stále nechápu, jak může být svět ve mně, když opačná představa – „Já jsem ve světě“ – je tak samozřejmá.

M: Dokonce i tvrzení „Já jsem svět, svět jsem já,“ je známkou nevědo­mosti. Když však neustále myslíte na svou totožnost se světem a upev­ňujete se v tomto přesvědčení ve svém každodenním životě, vzniká ve vás síla, která dokáže zcela zničit nevědomost.

T: Je pozorovatel nevědomosti od nevědomosti oddělen? Není snad tvrzení „já jsem nevědomý“ součástí nevědomosti?

M: Jistě. Jediné, co mohu pravdivě prohlásit, je: „Já jsem.“ Všechno ostatní jsou domněnky. Ale domněnky se pro vás staly návykem. Zničte všechny své návyky v myšlení a chápání. Pocit „já jsem“ je projevem hlubší příčiny, kterou můžete nazývat Já, Bůh, Skutečnost, nebo jak ji­nak chcete. „Já jsem“ je ve světě. Je to však klíč, který vám může otevřít dveře ven ze světa. Měsíc tančící na vodní hladině je vidět na vodě, jeho příčinou však není voda, ale Měsíc na obloze.

T: Zdá se, že to hlavní mi stále uniká. Mohu připustit, že svět, ve kterém žiji, pohybuji se a jejž obývám, je mým vlastním výtvorem, projekcí mne samého a mých představ na plátno nějakého neznámého světa, světa o sobě, světa „absolutní hmoty“, ať už je tato hmota jakákoli. Svět, který jsem si stvořil, může být zcela jiný než původní, skutečný svět, tak jako filmové plátno je zcela jiné než obrázky, které jsou na ně promítány. A přece tento absolutní svět existuje zcela nezávisle na mně.

M: Přesně tak, svět Absolutní Skutečnosti, na nějž vaše mysl promítá svět relativní neskutečnosti, je na vás nezávislý, a to z toho prostého důvodu, že jste to vy sám.

T: Není v tom rozpor? Jak může být nezávislost důkazem totožnosti?

M: Podívejte se na průběh nějaké změny a pochopíte to. O něčem, co se může měnit, zatímco vy se neměníte, lze prohlásit, že je to na vás nezávislé. Ale to, co je neměnné, musí být totožné s čímkoli, co je také neměnné. Neboť dualita vede k interakcím a ty znamenají změnu. Jinými slovy, absolutně materiální i absolutně duchovní, totálně objektivní i to­tálně subjektivní jsou totožné jak z hlediska substanciálního, tak z hle­diska esenciálního.

T: Je to jako u trojrozměrného obrazu, kdy světlo je samo sobě promítací plochou.

M: Dá se to tak vyjádřit. Hlavní věc, kterou musíte pochopit, je to, že jste sám na sebe promítl svět svých vlastních představ, založený na vzpo­mínkách, touhách a strachu, a že jste se v tomto světě uvěznil. Zničte kouzlo, kterým jste byl zaklet, a buďte svobodný.

T: Jak se dá to kouzlo zničit?

M: Musíte si vybudovat nezávislost v myšlení a činech. Všechno závisí koneckonců na vaší víře v sebe sama, na vašem přesvědčení, že to, co vidíte a slyšíte, myslíte a cítíte, je skutečné. Měl byste si ale tuhle svou důvěru přezkoumat. Není totiž pochyb o tom, že tento svět jste si sám namaloval na plátno vědomí a že je to váš zcela soukromý svět. Ani sebevětším úsilím nedokážete pomocí logiky nebo představivosti přeměnit pocit „já jsem“ na „já nejsem“. Samotným popřením svého bytí toto bytí naopak potvrzujete. Jakmile si uvědomíte, že svět je vaše vlastní projekce, jste svobodný. Od světa, který existuje jen ve vaší představivosti, se přece nemusíte osvobozovat! Ať už je ten obraz jakýkoli, krásný či ošklivý, malujete ho vy, takže jím nejste nijak omezen. Uvědomte si, že tu není nikdo, kdo by vám ho vnucoval, že se to děje jen kvůli vašemu zvyku považovat představy za skutečnost. To, co je imaginární, vnímejte jako imaginární a nemějte strach.

Tak jako barvy na koberci jsou vyvolány světlem, ale světlo není bar­vou, tak je i svět způsoben vámi, ale vy nejste světem.

Tomu, co vytváří a pohlcuje svět, můžete říkat Bůh či Prozřetelnost, ale konečným důkazem toho, že Bůh existuje, jste vy. Nikoliv naopak. Protože dříve, než může být položena jakákoli otázka týkající se Boha, musíte tu být vy, abyste ji položil.

T: Bůh je zážitek v čase, ale ten, kdo zakouší, je mimo čas.

M: I zakoušející je druhotný. Prvotní je nekonečně rozsáhlé vědomí, věčná možnost, nezměrná potencialita všeho, co bylo, je a bude. Ať se podíváte na cokoli, tak to, co vidíte, je nejzazší skutečnost. Ale vy si představujete, že vidíte mrak nebo strom.

Naučte se dívat, aniž byste si stále něco představoval, naslouchat bez zkreslení – to je vše. Přestaňte dávat jména a formy tomu, co je ve své podstatě bezejmenné a bezforemné. Pochopte, že každý způsob vnímání je subjektivní. Všechno, co vidíte či slyšíte, čeho se dotýkáte, co vnímáte čichem, co cítíte či o čem přemýšlíte, co předpokládáte či co si předsta­vujete, je pouze ve vaší mysli a není to skutečné. Jakmile to pochopíte, přijde klid a osvobození od strachu.

Dokonce i pocit „já jsem“ je složen z čirého světla a pocitu bytí. Toto „já“ tu je i bez „jsem“. Čili toto čiré světlo tu je, ať už říkáte „já“ nebo ne. Začněte si toto čiré světlo uvědomovat a nikdy už je neztratíte. To, co je podstatou bytí, co je uvědoměním vědomí, co má podíl na každé zkušenosti – to je nepopsatelné, a přece je to na dosah ruky, neboť nic jiného neexistuje.

T: Vy mluvíte o skutečnosti přímo – jako o všeprostupující, neustále přítomné, věčné, vševědoucí prvotní příčině, která je zdrojem veškeré energie. Jiní učitelé však o skutečnosti mluvit odmítají. Říkají, že sku­tečnost leží za myslí, zatímco všechny diskuse jsou v oblasti mysli, jež je domovem toho, co je neskutečné. Jejich přístup je negativní. Zdůrazňují neskutečné, které tím překračují a dostávají se ke skutečnému.

M: Rozdíl je jen ve slovech. Ostatně, když mluvím o skutečnosti, popi­ suji ji jako opak neskutečného, mimo čas a prostor, bez příčiny, počátku a konce. Vyjde to nastejno. Co záleží na tom, že jsou to slova, vedou-li k osvícení? Pokud kára jede, není snad jedno, zda ji tlačíte, nebo ji táh­nete? Můžete být jednou přitahován ke skutečnosti a jindy odpuzován od neskutečného. Ale to jsou jen různé přístupy, které se střídají. Oba jsou potřebné pro dosažení dokonalé svobody. Ať jdete po jedné či po druhé cestě, pokaždé je to v danou chvíli ta správná. Jen po ní jděte s upřímným srdcem a neztrácejte čas pochybováním a váháním. K tomu, aby dítě rostlo, potřebuje různorodou stravu, ale proces jedení je stále stejný. Teoreticky vzato jsou všechny přístupy správné. Dříve či později dojdete k tomu, že chcete-li najít to, co hledáte, musíte kopat pouze na jednom místě – uvnitř.

Vaše mysl ani tělo vám nikdy nemohou dát to, co hledáte – být sám sebou, znát sebe sama a zakusit ten velký mír, který je s tím spojený.

T: Na každém přístupu je jistě něco platného a cenného.

M: Hodnota každého přístupu je v tom, že vás přivede k potřebě hledat uvnitř. Zabýváte-li se různými přístupy, může to být způsobeno vaší ne­chutí jít dovnitř, strachem z toho, že se musíte vzdát iluze, že jste někým nebo něčím konkrétním. Chcete-li najít vodu, nevykopete přece spoustu malých jam na různých místech, ale kopete do hloubky na jednom jedi­ném místě. Podobně když chcete najít sebe sama, musíte sám sebe hlu­boce prozkoumat. Když pochopíte, že jste světlem světa, pochopíte také, že jste jeho láskou. Znát znamená milovat a milovat znamená znát.

Ze všech lásek přichází jako první láska k sobě. Vaše láska ke světu je odrazem vaší lásky k sobě, jelikož váš svět je vaším vlastním výtvorem. Světlo a láska jsou neosobní, ale odrážejí se ve vaší mysli tak, že přejete sami sobě jen to dobré. K sobě se chováme vždycky přátelsky, ale ne vždy moudře. Jógin je člověk, jehož přátelství je spojeno s moudrostí.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"