Nová kniha:


Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980.  Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.


proste_budte_n.jpgJóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.


proste_budte_n.jpgÁtma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

43. Poznat lze jen nevědomost, ne džňánu (z knihy Já Jsem To)

23. 2. 2015 - Martin

Tazatel: Vaše učení zůstává již mnoho let stále stejné. Zdá se, že to, co nám říkáte, se nijak nevyvíjí.

Maharádž: V nemocnici se nemocní léčí a uzdravují se. Léčba je rutinní, bez jakékoli změny, ale na zdraví nic monotónního není. Mé učení může být rutinní, ale jeho ovoce je od člověka k člověku nové.

T: Co je to realizace? Kdo je realizovaný člověk? Podle čeho se pozná džňánin?

M: Džňána nemá žádné význačné rysy. Poznat lze jen nevědomost, ne džňánu. Džňánin o sobě neprohlašuje, že by byl něčím zvláštním. Ti, kdo o sobě prohlašují, že jsou velcí a výjimeční, nejsou džňániny. Pletou si určitý neobvyklý vývoj s realizací. Džňánin nemá vůbec tendenci o sobě prohlašovat, že je džňáninem. Považuje se za dokonale normálního, což je v souladu s jeho pravou přirozeností. Tvrdí-li o sobě někdo, že je všemocný, vševědoucí Bůh, je to jasná známka jeho nevědomosti.

T: Může džňánin předat svou zkušenost nevědomému člověku? Může být džňána přenesena z jednoho člověka na druhého?

M: Ano, může. Slova džňánina mají moc rozptýlit nevědomost a temnotu mysli. Nejde o slova, ale o sílu, která je za nimi.

T: Co je to za sílu?

M: Je to síla víry, založená na osobní realizaci, na něčí vlastní přímé zkušenosti.

T: Někteří realizovaní lidé říkají, že poznání musí být vybojováno, nikoliv darováno. Druhý člověk nás může učit, ale učení samo je naše vlastní.

M: To vyjde nastejno.

T: Je spousta lidí, kteří praktikovali mnoho let jógu, aniž by dosáhli ně­jakých výsledků. Co může být příčinou jejich neúspěchu?

M: Někteří propadli tranzům, kdy je vědomí nepřítomné. K jakému pokroku však může dojít bez plného vědomí?

T: Mnozí lidé praktikují samádhi (stavy úchvatného pohroužení). V samádhi je vědomí docela intenzivní, a přesto je jejich snaha bezvýsledná.

M: Jaké výsledky očekáváte? A proč by džňána měla být výsledkem něčeho? Jedna věc vede ke druhé, ale džňána není žádná věc, která by byla omezena příčinami a následky. Stojí zcela mimo kauzalitu. Je to setrvávání v Já. Jógin se naučí mnoho podivuhodných věcí, ale pokud jde o Já, zůstává v nevědomosti. Džňánin může vypadat úplně obyčejně, ale Já zná dobře.

T: Existuje mnoho lidí, kteří upřímně usilují o sebepoznání, ale jejich výsledky jsou chabé. Jakou to může mít příčinu?

M: Neprozkoumali náležitě zdroje poznání, neznají dostatečně své vjemy, pocity a myšlenky. To může být jedna příčina. A další je v tom, že některé touhy mohou být stále živé.

T: Střídání světlých a temných období je v sádhaně nevyhnutelné. Na­vzdory tomu se upřímný hledající úporně snaží dál. Co může pro tako­vého hledajícího udělat džňánin?

M: Je-li hledající opravdový a upřímný, pak mu lze předat světlo. Světlo je tu pro všechny, ale hledajících je jen pár a mezi nimi je jen málo těch, kteří jsou připraveni. Vyzrálost mysli a srdce je nepostradatelná.

T: Získal jste svou realizaci skrze úsilí, nebo díky milosti svého Gurua?

M: Jeho bylo učení a má byla víra. Má důvěra v něj mne přivedla k tomu, že jsem přijal jeho slova jako pravdivá, hluboce se do nich ponořil, a tak  jsem pochopil, kdo jsem. Díky Guruovi a jeho slovům jsem uvěřil a má víra přinesla ovoce.

T: Může ale guru dát člověku realizaci beze slov, bez víry, jen tak, bez jakékoli přípravy?

M: Jistěže může. Ale je tu také přijímající? Podívejte se, já jsem byl na svého Gurua naladěn, zcela jsem mu věřil a nebyl ve mně žádný odpor. Proto se vše přihodilo snadno a rychle. Ne každý má ale to štěstí. V cestě často stojí lenost a neklid a dokud je člověk neodhalí a neodstraní, je pokrok pomalý. Všichni, kdo realizovali ihned, při pouhém dotyku, po­hledu či myšlence, byli k tomu zralí. Ale takových je velmi málo. Většina potřebuje čas na to, aby dozráli. Sádhana je urychlené dozrávání.

T: Co je tím faktorem, který v člověku způsobuje zrání?

M: Je to samozřejmě opravdovost. Člověk musí být opravdu dychtivý. Realizovaný člověk je koneckonců tím nejopravdovějším člověkem. Ať dělá cokoli, dělá to naplno, bez omezení a bezvýhradně. Celistvost vás dovede ke skutečnosti.

T: Milujete svět?

M: Když se zraníte, začnete naříkat. Proč? Protože se máte rád. Nepotla­čujte svou lásku tím, že ji budete omezovat na tělo, nechte ji otevřenou. Bude to potom láska ke všemu. Když člověk odhodí všechna falešná sebeztotožnění, zbude jen všeobjímající láska. Vzdejte se všech představ, které o sobě máte, včetně představy, že jste Bůh. Všechny definice sebe sama jsou neplatné.

T: Jsem unaven sliby. Jsem unaven různými druhy sádhan, které zabírají všechen můj čas i energii, ale nepřinášejí mi nic. Chci mít skutečnost tady a teď. Mohu ji mít?

M: Samozřejmě, že ano, pokud ale už opravdu máte všeho dost, včetně své sádhany. Když nežádáte nic od světa ani od Boha, když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte, potom k vám Nejvyšší Stav přijde bez pozvání a neočekávaně!

T: Dosáhne člověk plně zaměstnaný rodinným životem a světskými záležitostmi nějakých výsledků, pokud provádí svou sádhanu přesně podle duchovních textů?

M: Výsledků dosáhne, ale bude do nich zamotán jako zámotek v kukle.

T: Tolik světců říká, že pokud je člověk zralý a připravený, dojde u něj k realizaci. Jejich slova mohou být pravdivá, ale nejsou moc užitečná. Musí přece existovat nějaká cesta nezávislá na zrání, které vyžaduje čas, a na sádhaně, která vyžaduje úsilí.

M: Neříkejte tomu cesta, je to spíše určitý druh dovednosti. Není to vlastně ani dovednost. Buďte otevřený a tichý, to je vše. To, co hledáte, je tak blízko vás, že tu ani není místo na nějakou cestu.

T: Na světě je tolik nevědomých lidí a tak málo džňáninů. V čem to je?

M: Nestarejte se o druhé, starejte se o sebe. Víte, že jste. Nezatěžujte se označováním, prostě jen buďte. Jakékoli jméno, které si dáte, či forma, za kterou se považujete, jen zatemňuje vaši přirozenost.

T: Proč musí člověk před dosažením osvícení nejprve přestat hledat?

M: Touha po pravdě je nejvyšší ze všech tužeb, přesto však je to stále ještě touha. Všechny touhy je třeba odevzdat, aby Skutečnost mohla být. Pamatujte si, že jste. To je váš kapitál. Investujte ho a budete z toho mít velký zisk.

T: Proč tu vůbec musí být hledání?

M: Život sám je hledání, člověk nemůže nehledat. Utichne-li všechno hledání, je to Nejvyšší Stav.

T: Proč Nejvyšší Stav přijde a zase odejde?

M: Nepřichází ani neodchází. On je.

T: Mluvíte ze své vlastní zkušenosti?

M: Jistě. Je to věčný stav, neustále přítomný.

T: Pro mne přichází a odchází, pro vás nikoli. Proč je tu rozdíl?

M: Možná proto, že já nemám žádné touhy. Anebo proto, že vy netoužíte po Nejvyšším dostatečně silně. Musíte se asi cítit zoufale ve chvílích, kdy je vaše mysl mimo.

T: Celý život jsem se snažil a tak málo jsem toho dosáhl. Četl jsem, na­slouchal – všechno zbytečně.

M: Naslouchání a čtení se pro vás stalo zvykem.

T: Nechal jsem toho. Teď už nic nečtu.

M: To, čeho jste se vzdal, není teď důležité. Čeho jste se ale nevzdal? Musíte to objevit a odevzdat to. Sádhana je hledání toho, co je třeba odevzdat. Musíte se stát zcela prázdným.

T: Jak může hlupák toužit po moudrosti? Člověk musí znát objekt své touhy, aby po něm mohl toužit. Nezná-li člověk Nejvyšší Skutečnost, jak po ní může toužit?

M: Člověk přirozeně zraje a stává se připraveným na realizaci.

T: Co je tím faktorem, který umožňuje zrání?

M: Je to uvědomování si „Já jsem“ a obracení pozornosti k Já. Zahoďte všechny představy, které o sobě máte a prostě jen buďte.

T: Jsem unaven všemi těmi cestami, prostředky, dovednostmi a triky, celou tou mentální akrobacií. Existuje cesta, jak vnímat skutečnost přímo a bezprostředně?

M: Přestaňte používat mysl a sledujte, co se stane. Dělejte důsledně tuto jedinou věc, to je všechno.

T: Když jsem byl mladší, míval jsem zvláštní zážitky, krátké, ale pozo­ruhodné, kdy jsem byl ničím, prostě ničím, a přesto plně při vědomí. Nebezpečí tkví však v tom, že člověk má touhu vyvolávat ze vzpomínek chvíle, které jsou už pryč.

M: To všechno jsou jen výplody vaší fantazie. Ve světle vědomí se ode­hrávají všechny možné věci, ale člověk nemusí ničemu z toho věnovat pozornost. Pohled na květinu je stejně úžasný jako vidina Boha. Nechte je být. Proč si je připomínat a potom dělat ze vzpomínek problém? Buďte k těmto zážitkům lhostejný, nedělte je na vznešené a podřadné, vnitřní a vnější, trvalé a pomíjivé. Jděte za ně, zpět ke Zdroji, jděte k „Já“, které je stejné, ať se děje cokoli. Vaše slabost je způsobena vaším pře­svědčením, že jste se narodil do světa. Ve skutečnosti je svět stále znovu vytvářen ve vás a vámi. Pochopte, že všechno vyvěrá ze světla, které je zdrojem vašeho vlastního bytí. Zjistíte, že v tomto světle je láska a ne­konečná energie.

T: Jsem-li tímto světlem, proč o tom nic nevím?

M: Abyste to věděl, musíte mít takovou mysl, aby byla schopna to poznat. Ale vaše mysl je neustále v pohybu, nikdy není klidná, nikdy není jasně uva­žující. Jak můžete vidět Měsíc v celé jeho kráse, je-li váš zrak zastřen nemocí?

T: Mohli bychom říci, že ačkoli slunce je příčinou stínu, nelze je ve stínu spatřit. Je nutné se k němu otočit.

M: Ne, opět tu zavádíte trojici slunce, tělo a stín. Ve skutečnosti ale žádné takové dělení není. To, o čem tu mluvím, nemá nic společného s dualitou. Nevytvářejte stále slovní koncepty. Prostě jenom vnímejte a buďte.

T: Musím vnímat, abych byl?

M: Vnímejte to, co jste. Neptejte se na to ostatních, nechtějte po nich, aby vám říkali něco o vás. Obraťte pozornost dovnitř a dívejte se. To je to jediné, co vám může učitel říci. Není nutné chodit od jednoho gurua ke druhému. Ve všech studnách je stejná voda. Prostě se napijte z té nejbližší. Pro mě je ta voda ve mně a já jí zároveň jsem.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.