Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

36. Zabití neublíží zabitému, ale tomu, kdo zabil (z knihy Já Jsem To)

22. 12. 2014 - Martin

Tazatel: Dejme tomu, že před tisíci lety žil a zemřel nějaký člověk. Jeho totožnost (antahkarana) se znovu objevila v novém těle. Proč si nepa­matuje svůj dřívější život? A jestliže ano, může být tato vzpomínka při­vedena do vědomí?

Maharádž: Jak víte, že se v novém těle znovu objevil tentýž jedinec? Nové tělo může znamenat úplně nového jedince.

T: Představte si hrnec ghí (indického přepuštěného másla). Když se hr­nec rozbije, ghí zůstane a může se dát do jiného hrnce. Starý hrnec měl svou vlastní vůni a ten nový rovněž. Ghí bude vůně přenášet z hrnce na hrnec. Stejným způsobem se z těla na tělo přenáší i osobní totožnost.

M: To je v pořádku. Je-li tu tělo, pak jeho zvláštnosti ovlivňují jedince. Bez těla máme svou čirou totožnost v pocitu „Já jsem“. Když jste však v novém těle, kde je potom svět, který jste předtím zakoušel?

T: Každé tělo zakouší svůj vlastní svět.

M: Je staré tělo pouhou představou současného těla, nebo je to skutečná vzpomínka?

T: Samozřejmě, že je to jen představa. Jak by si mozek mohl vzpomenout na něco, co nikdy nezažil?

M: Sám jste si na svou otázku odpověděl. Proč si hrát s představami? Buďte spokojen s tím, čím jste si jistý. A jediná věc, kterou si můžete být jistý, je pocit „Já jsem“. Setrvávejte v něm a odmítněte vše ostatní. To je pravá jóga.

T: Umím odmítat jen slovně. V nejlepším případě si vzpomenu, že mám opakovat slova: „Toto nejsem Já, toto není mé. Já jsem za tím vším.“

M: To naprosto stačí. Nejprve odmítejte slovně, potom mentálně a emo­ciálně a nakonec i svými činy. Věnujte pozornost skutečnosti, kterou máte v sobě, a ona vyjde na světlo. Je to jako když se stlouká smetana na máslo. Dělejte to správně a vytrvale a výsledek se jistě dostaví.

T: Jak může být absolutno výsledkem nějakého procesu?

M: Máte pravdu, relativní nemůže vyústit v absolutní. Ale relativní může bránit absolutnímu, tak jako nestloukání smetany může bránit vzniku másla. Popud je vytvářen tím, co je skutečné; vnitřní vyzývá vnější, které odpovídá zájmem a úsilím. V základě však vnitřní ani vnější neexistuje. Světlo vědomí je jak tvůrcem, tak stvořením, je zakoušejícím i zkuše­ností, tělem i vtělením. Starejte se o sílu, která toto vše vytváří, a vašim problémům bude konec.

T: Co je tou tvůrčí silou?

M: Je to představivost vyvolaná touhou.

T: To všechno já vím, ale nemám nad tím žádnou moc.

M: To je další vaše iluze, zrozená z toho, že dychtíte po výsledcích.

T: Co je špatného na cílevědomé činnosti?

M: O to tu nejde. V těchto věcech nejde ani o cíl, ani o nějakou činnost. Jediné, co potřebujete dělat, je naslouchat, zapamatovat si to a přemýš­let o tom. Je to jako když jíte. Jediné, co můžete dělat, je ukousnout si sousto, žvýkat a polykat. Všechno ostatní je už nevědomé a automatické. Naslouchejte, pamatujte si a chápejte – mysl je jak hercem, tak jevištěm. Všechno je to mysl, ale vy nejste myslí. To, co se rodí a znovuzrozuje, nejste vy, ale mysl. Mysl vytváří svět s celou jeho úžasnou rozmanitostí. Tak jako v dobré divadelní hře máte všechny druhy postav a situací, tak i k vytvoření světa potřebujete ode všeho trochu.

T: Ve hře ale nikdo netrpí.

M: Pokud se s ní člověk neztotožňuje. Neztotožňujte se se světem a ne­budete trpět.

T: Ostatní však trpět budou.

M: No tak tedy udělejte svůj svět dokonalým. Věříte-li v Boha, spolu­pracujte s Ním. Nevěříte-li v něj, spojte se s ním. Buďto berte svět jako hru, anebo pro něj ze všech sil pracujte. Anebo obojí.

T: Jak je to s totožností umírajícího člověka? Co se s ní stane, když člověk zemře? Souhlasíte s tím, že pokračuje v dalším těle?

M: Pokračuje i nepokračuje. Vše záleží na tom, jak se na to díváte. Co je to vlastně totožnost? Nepřetržitost uchovaná v paměti? A kdyby nebylo paměti, mohl byste vůbec mluvit o totožnosti?

T: Ano, mohl. Dítě nemusí znát své rodiče a přesto se u něho budou projevovat dědičné vlastnosti.

M: Kdo se s nimi ztotožňuje? Někdo, kdo má paměť, která je schopna zaznamenávat a porovnávat věci. Copak nechápete, že paměť je osnovou vašeho mentálního života? A totožnost je jen vzorem v čase a prostoru. Změníte-li vzor, změníte i člověka.

T: Tento vzor je ale významný a důležitý. Je sám o sobě cenný. Řeknete-li, že utkaný vzor jsou jen obarvená vlákna, propásl jste to nejdůležitější – jeho krásu. Nebo když popíšete knihu jako papír s inkoustovými skvr­nami, pominete tím její význam. Totožnost je cenná, neboť je základem individuality, toho, co nás dělá jedinečnými a nenahraditelnými. „Já jsem“ je intuitivním nazřením jedinečnosti.

M: Ano i ne. Totožnost, individualita a jedinečnost patří jen do ob­lasti mysli, i když jsou to její nejcennější vlastnosti. Stejně tak cenná je však i zkušenost „Já jsem vše, co je.“ Jednotlivé a celkové je vzájemně neoddělitelné. Jsou to dva aspekty toho, co je bezejmenné a viděné buď zvenku, nebo zevnitř. Slova však, bohužel, jen označují, ale nesdělují. Pokuste se jít za slova. T: Co umírá v okamžiku smrti?

M: Umírá myšlenka „Já jsem toto tělo.“ Neumírá ale pozorovatel.

T: Džinisté věří, že existuje mnoho pozorovatelů, kteří jsou stále oddě­leni.

M: To je jejich tradice, založená na zkušenostech některých velkých lidí. Jediný pozorovatel se odráží v nesčetných tělech jakožto „Já jsem“. Dokud přetrvávají jednotlivá, jakkoli křehká těla, dotud se „Já jsem“ jeví jako mnohost. Za tělem je však jenom Jednota.

T: Je to Bůh?

M: Stvořitel je jedinec, jehož tělem je svět. Ono bezejmenné je však za všemi bohy.

T: Když Šrí Ramana Mahárši zemřel, vznikl tím pro něj nějaký rozdíl?

M: Ne. Tím, čím byl, je i teď – Absolutní Skutečností.

T: Ale pro běžného člověka smrt znamená změnu.

M: Čím si myslí, že byl před smrtí, tím zůstává i po smrti. Jeho představa o sobě samém přežívá.

T: Onehdy se tu mluvilo o zvířecích kůžích, které používají džňáninové k meditaci. Nepřesvědčilo mě to. Je snadné ospravedlňovat všechno odvoláváním se na zvyky a tradici. Zvyky mohou být kruté a tradice zkažená. Dá se to jimi sice vysvětlit, ale ne ospravedlnit.

M: Vůbec jsem nechtěl říci, že je seberealizace následována nezákonností. Osvobozený člověk na zákony velmi dbá. Ale jeho zákony jsou zákony jeho pravého Já, a nikoliv zákony společnosti, ve které žije. Její zákony jen pozoruje, popřípadě porušuje, podle okolností a potřeby. Nikdy však není blouznivý nebo pomatený.

T: Nedokážu přijmout něco, co se ospravedlňuje obyčeji a zvyklostmi.

M: Problém je v tom, že se lišíme v úhlech pohledu. Vy mluvíte z po­hledu soustavy těla a mysli, kdežto já z pozice pozorovatele. Tento rozdíl je zásadní.

T: Krutost zůstává krutostí.

M: Nikdo vás nenutí, abyste byl krutý.

T: Mít výhody z krutosti druhých je krutost v zastoupení.

M: Podíváte-li se na život podrobněji, najdete krutost všude, neboť život je krmen životem. Taková je skutečnost, ale kvůli tomu, že jste naživu, nemusíte mít pocit viny. Začal jste svůj krutý život tím, že jste způsobil nekonečné utrpení své matce. Do posledního dne svého života se bu­dete hnát za jídlem, ošacením a přístřeším, udržovat své tělo, bojovat za jeho potřeby, chtít, aby bylo v bezpečí ve světě plném nebezpečí a smrti. Z hlediska zvířete není zabití nejhorší formou smrti. Je to rozhodně lepší než nemoc a stařecké chátrání. Krutost je v motivu, a nikoliv v samot­ném faktu zabití. Zabití neublíží zabitému, ale tomu, kdo zabil.

T: Souhlasím, a proto člověk nemusí přijímat služby lovců a řezníků.

M: A kdo po vás chce, abyste je přijímal?

T: Vy je přijímáte.

M: Tak mě vidíte vy. Jak rychle dokážete člověka obžalovat, zavrhnout, odsoudit a popravit! Proč začínáte u mne a ne u sebe?

T: Člověk jako vy by měl jít příkladem.

M: A jste připraven můj příklad následovat? Jsem pro tento svět mrtvý, nechci nic, dokonce ani žít. Buďte jako já, dělejte to, co já. Soudíte mne podle mého oblečení a stravy, kdežto mne zajímají jen vaše motivy. Vě­říte-li, že jste tělo a mysl a jednáte-li podle toho, potom jste vinen tou největší krutostí – krutostí ke svému vlastnímu pravému bytí. Ve srov­nání s tím všechny ostatní krutosti nehrají roli.

T: Hledáte útočiště v tvrzení, že nejste tělo. Vy ale řídíte tělo a jste zodpovědný za všechno, co dělá. Ponechat tělu úplnou autonomii by byla hlou­post, bláznovství!

M: Uklidněte se. I já jsem proti jakémukoli zabíjení zvířat pro maso či kožešiny, ale odmítám to klást na první místo. Vegetariánství je výtečná věc, ale ne ta nejdůležitější. Všem věcem nejvíc prospěje člověk, jenž se vrátil ke svému zdroji.

T: Když jsem byl v Šrí Ramanášramu, všude jsem cítil přítomnost Bhagavána, všeprostupujícího, vševnímajícího.

M: Měl jste onu víru, která je k tomu potřebná. Ti, kteří v něj mají oprav­dovou víru, ti ho vidí všude a v kterémkoli okamžiku. Všechno se děje podle vaší víry a vaše víra je formou vaší touhy.

T: Není víra, kterou máte sám v sebe, také formou touhy?

M: Když řeknu „Já jsem“, nemyslím tím oddělenou entitu, jejímž zákla­dem je tělo. Myslím tím celek bytí, oceán vědomí, veškerý vesmír všeho jsoucího a poznávajícího. Nemám, po čem bych toužil, neboť jsem už navždy úplný.

T: Můžete se dotknout vnitřního života ostatních lidí?

M: Já jsem těmito lidmi.

T: Nemám na mysli totožnost esence či substance, ani stejnost formy. Myslím skutečný vstup do myslí a srdcí ostatních a účast na jejich osob­ních zkušenostech. Můžete se spolu se mnou radovat a trpět, nebo se o tom, co cítím, jen dohadujete na základě pozorování a analogie?

M: Všechny bytosti jsou ve mně. Avšak přenesení obsahu jednoho mozku do jiného mozku vyžaduje speciální výcvik. Není nic, čeho by se nedalo cvičením dosáhnout.

T: Nejsem vaší projekcí a ani vy nejste mou. Jsem skutečný sám o sobě, nejsem jen vaším výtvorem. Tahle primitivní filosofie projekce a před­stavy se mi nelíbí. Upíráte mi jakoukoli skutečnost. Kdo je koho obra­zem? Jste vy mým obrazem nebo já vaším? Nebo jsem snad obrazem ve svém vlastním obraze? Ne, něco tu nehraje.

M: Slova odhalují svou vlastní prázdnotu. Skutečné nemůže být popsáno, musí být zakoušeno. Nemohu nalézt lepší slova pro to, co vím. To, co říkám, může znít směšně, ale to, co se slova pokoušejí sdělit, je nejvyšší pravda. Vše je jednota, bez ohledu na všechnu hru se slovy. A vše se děje pro radost jediného zdroje a cíle každé touhy, který všichni známe jako „Já jsem“.

T: U kořene každé touhy je bolest. Základním popudem je uniknout bolesti.

M: A co je kořenem bolesti? Je to vaše nevědomost. Co je kořenem touhy? Potřeba nalézt sebe sama. Vše stvořené se plahočí za svým já a nepřestane, dokud se k němu nenavrátí.

T: A kdy se k němu navrátí?

M: Může se vrátit, kdykoli se vám zachce.

T: A svět?

M: Ten si můžete vzít s sebou.

T: Musím s pomocí světu počkat, dokud nedosáhnu dokonalosti?

M: Rozhodně světu pomáhejte. Moc mu sice nepomůžete, ale úsilí při­spěje k vašemu růstu. Na snaze pomoci světu není nic špatného.

T: Existovali ale přece i lidé, obyčejní lidé, kteří světu pomohli hodně.

M: Přijde-li čas, kdy má být světu pomoženo, tehdy dostanou někteří lidé záměr, moudrost a sílu způsobit velké změny.


překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"