Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

16. Bezžádostivost je nejvyšší blaženost (z knihy Já Jsem To)

4. 8. 2014 - Martin

Tazatel: Potkal jsem mnoho realizovaných lidí, ale nikdo z nich nebyl osvobozený. Setkal jste se někdy s osvobozeným člověkem, nebo osvo­bození znamená, kromě dalších věcí, rovněž opuštění těla?

Maharádž: Co myslíte realizací a co osvobozením?

T: Realizací myslím nádherný zážitek míru, dobra a krásy, kdy má svět smysl a kdy tu je všeprostupující jednota hmotného a esenciálního. Ačkoli taková zkušenost není trvalá, nelze na ni zapomenout. Září v mysli jako vzpomínka i touha. Vím o čem mluvím, neboť jsem takové zážitky měl.

Osvobozením myslím trvalé spočívání v onom úžasném stavu. Ptám se, zda je osvobození slučitelné s přežitím těla.

M: Co je na těle špatného?

T: Tělo je velmi slabé a žije krátce. Vytváří potřeby a žádosti. Hrozně člověka omezuje.

M: No a co na tom? Jen ať jsou fyzické projevy omezené. Osvobození však znamená, že se já osvobodí od falešných představ, které samo sobě vnutilo. Osvobození nespočívá v nějakých zvláštních, jakkoli úžasných zážitcích.

T: Trvá osvobození navěky?

M: Každá zkušenost je časově omezená. Vše, co má začátek, musí mít i konec.

T: Takže osvobození, tak jak ho chápu, neexistuje?

M: Naopak, člověk je svobodný neustále. Jste vědomý a zároveň máte svobodu být vědomý. To vám nikdo nemůže vzít. Znáte snad někdy sebe jako neexistujícího nebo nevědomého?

T: Nemohu si vzpomenout, ale to nevyvrací to, že občas bývám nevě­domý.

M: Proč se neobrátíte od zkušenosti k zakoušejícímu a neuvědomíte si plný dosah jediného pravdivého prohlášení, které můžete udělat, totiž prohlášení „Já jsem“?

T: Jak to mám udělat?

M: Není tu žádné „jak“. Udržujte prostě v mysli pocit „Já jsem“ a splyňte s ním, dokud se vaše mysl s tímto pocitem nesjednotí. Opakovanými pokusy přijdete na správnou rovnováhu mezi pozorností a láskou a vaše mysl bude pevně usazena v myšlence či pocitu „Já jsem“. Ať už myslíte, říkáte či děláte cokoli, tento pocit neměnného a láskyplného bytí zůstává jako trvale přítomné pozadí vaší mysli.

T: A tomu vy říkáte osvobození?

M: Říkám tomu normální stav. Co je špatného na snadném a šťastném bytí, poznání a jednání? Proč to považovat za něco natolik neobvyklého, aby to vyžadovalo bezprostřední zničení těla? Co je tak špatného na těle, aby muselo zemřít? Opravte svůj postoj k tělu a nechte ho být. Nehýčkejte ho, ani ho nemučte. Pouze ho po většinu času nechte fungovat pod prahem vědomé pozornosti.

T: Neustále se mi vracejí vzpomínky na mé úžasné zážitky. Chci je zpátky.

M: Nemůžete je mít, protože chcete, aby se vrátily. Stav, v němž po čem­koli toužíte, blokuje všechny hlubší zkušenosti. Nic cenného se nemůže přihodit v mysli, která přesně ví, co chce. Neboť nic z toho, co si mysl umí představit či chtít, nemá velkou cenu.

T: Tak co potom stojí za to si přát?

M: Přejte si to nejlepší. Největší štěstí, největší svobodu. Nejvyšší blažeností je bezžádostivost.

T: Osvobození od touhy není tou svobodou, kterou si přeji. Já chci mít svobodu plnit svá přání.

M: Vy ale svobodu plnit svá přání máte. Ve skutečnosti neděláte nic jiného.

T: Snažím se o to, ale jsou tu překážky, které mne frustrují.

M: Tak je překonejte.

T: Nemohu, jsem na to příliš slabý.

M: A co vás oslabuje? Co je to slabost? Druzí své touhy naplňují, tak proč to neděláte i vy?

T: Asi mi schází energie.

M: Co se s vaší energií stalo? Kam se poděla? Nepromrhal jste ji mnoha protikladnými touhami a snahami? Energie nemáte nekonečné zásoby.

T: Proč ne?

M: Vaše cíle jsou malé a nízké. Nemíříte k ničemu vyššímu. Pouze Boží energie je nekonečná, neboť Bůh nechce nic pro Sebe. Buďte jako on a všechny vaše touhy se vyplní. Čím vyšší budou vaše cíle a čím větší vaše touhy, tím víc energie budete mít na jejich vyplnění. Přejte si to nej­lepší a vesmír s vámi bude spolupracovat. Ale jde-li vám pouze o vlastní potěšení, musíte si na to tvrdě vydělat. Než začnete po něčem toužit, musíte si to nejprve zasloužit.

T: Zabývám se studiem filosofie, sociologie a vzdělávání. Myslím, že než mohu začít snít o seberealizaci, musím se nejprve více mentálně rozvíjet. Jsem na správné cestě?

M: Určité specializované znalosti jsou jistě potřebné k tomu, aby si člo­věk vydělal na živobytí. Není ani pochyb o tom, že všeobecné vědomosti rozvíjejí mysl. Ale chcete-li strávit svůj život hromaděním vědomostí, potom kolem sebe stavíte zeď. K překročení mysli není mysl napěcho­vaná vědomostmi potřeba.

T: Tak co je potřeba?

M: Nedůvěřujte své mysli a jděte za ni.

T: Co najdu za myslí?

M: Bezprostřední zkušenost bytí, poznání a lásky.

T: Jak se člověk dostane za mysl?

M: Existuje mnoho výchozích bodů – všechny vedou ke stejnému cíli. Můžete začít nesobeckou prací, kdy se vzdáte plodů své činnosti; po­tom můžete odložit myšlení a nakonec odložíte všechny své touhy. Toto odevzdání (tjága) je rozhodujícím faktorem. Anebo si nedělejte starosti s ničím, na co myslíte, co chcete nebo co děláte, a jenom setrvávejte v po­citu či myšlence „já jsem“, na kterou jste se ve své mysli pevně zaměřil. Ať už se objeví jakékoli zážitky, setrvejte pevně v poznání, že vše, co je vnímatelné, je pomíjivé, a že přetrvává pouze „já jsem“.

T: Nemohu celý svůj život věnovat takovým cvičením. Mám své povin­nosti, kterých si musím hledět.

M: Svým povinnostem se každopádně můžete věnovat dál. Činnost, v níž nejste citově zainteresován a která je prospěšná a nezpůsobuje nikomu utrpení, vás nebude svazovat. Můžete se zapojit ve více smě­rech a pracovat s neobyčejným potěšením, a přesto můžete sám v sobě zůstávat klidný a svobodný, s myslí jako zrcadlo, které odráží vše, aniž by se ho to dotýkalo.

T: Je takový stav uskutečnitelný?

M: Kdyby nebyl, tak bych o něm nemluvil. Proč bych se zabýval fanta­ziemi?

T: Všichni citují svaté knihy.

M: Ti, co znají pouze svaté knihy, neznají nic. Znát znamená být. Vím, o čem mluvím. To nemám vyčtené z knih nebo z doslechu.

T: Pod vedením svého profesora studuji sanskrt, ale tím vlastně jenom čtu svaté knihy. Hledám seberealizaci a přišel jsem sem, abyste mi poradil. Řekněte mi, laskavě, co mám dělat?

M: Jestliže jste četl svaté texty, tak proč se potom ptáte mě?

T: Knihy dávají všeobecné pokyny, ale člověk potřebuje osobní in­strukce.

M: Nejvyšším učitelem je vaše vlastní Já (satguru). Vnější učitel (guru) je pouhý ukazatel. K cíli s vámi půjde jenom váš vnitřní učitel, neboť on sám je cílem.

T: Vnitřní učitel je obtížně dosažitelný.

M: Jelikož je ve vás a s vámi, není to ve skutečnosti tak obtížné. Dívejte se dovnitř a naleznete ho.

T: Podívám-li se dovnitř, nacházím smyslové vjemy a počitky, myšlenky a pocity, touhy a strachy, vzpomínky a očekávání. Jsem ponořen v tomto mraku a nic jiného nevidím.

M: Ten, kdo vidí toto vše, a také prázdnotu, je vnitřní učitel. On jediný je, vše ostatní se pouze zdá být. On je vaše vlastní já (svarúpa), vaše naděje a záruka svobody; najděte ho, přimkněte se k němu a budete v bezpečí a zachráněn.

T: Věřím vám, ale když dojde na konkrétní hledání tohoto vnitřního já, zjišťuji, že mi uniká.

M: Kde vzniká tato myšlenka „uniká mi to“?

T: V mysli.

M: A kdo zná mysl?

T: Mysl zná svědek čili nezaujatý pozorovatel.

M: Přišel snad někdo za vámi a řekl vám: „Já jsem svědek tvojí mysli“?

T: Jistěže ne. To by byla prostě jen další myšlenka v mysli.

M: Takže kdo je tím svědkem?

T: Já.

M: Takže vy znáte svědka, neboť sám jste svědkem. Nepotřebujete vi­dět svědka před sebou. Zde na druhou stranu zase platí, že být znamená znát.

T: Ano, chápu, že jsem svědek, že jsem samotné uvědomění. Ale jaký mi to přináší prospěch?

M: Co je to za otázku? Jaký druh prospěchu očekáváte? Copak pro vás není dost dobré vědět, kdo jste?

T: K čemu je sebepoznání?

M: Pomáhá vám pochopit to, co nejste, a osvobozuje vás od falešných představ, tužeb a činností.

T: Jestliže jsem pouhým svědkem, co potom záleží na tom, co je správné a co špatné?

M: To, co vám pomáhá poznat sebe sama, je správné. To, co tomuto poznání brání, je špatné. Znát své pravé Já je blaženost – zapomenout na ně je utrpení.

T: Je vědomí svědka skutečným Já?

M: Je to pouze odraz skutečnosti v mysli (buddhi). Skutečnost je za myslí a svědek je dveřmi, kterými se tam dostanete.

T: Jaký je smysl meditace?

M: Meditace znamená vidět falešné jako falešné. To se musí dít neustále.

T: Říká se, že meditovat máme pravidelně.

M: Meditace je obezřetné každodenní rozlišování mezi pravdou a lží a odmítnutí lži. Je mnoho druhů meditace, kterými se dá začít, ale nako­nec se všechny spojují v jednu jedinou.

T: Řekněte mi, prosím, která cesta k seberealizaci je nejkratší.

M: Žádná cesta není krátká ani dlouhá, ale někteří lidé to myslí vážněji a upřímněji než jiní. Mohu vám povědět o sobě. Byl jsem prostý člověk, ale uvěřil jsem svému Guruovi. To, co mi řekl, že mám dělat, to jsem dělal. Řekl mi, abych se soustředil na „Já jsem“ – tak jsem to dělal. Řekl mi, že jsem za vším, co je vnímatelné a myslitelné – tak jsem tomu věřil. Dal jsem mu své srdce i duši, svou plnou pozornost a veškerý svůj volný čas (musel jsem pracovat, abych uživil rodinu). Výsledkem víry a upřímné píle bylo to, že jsem realizoval své já (svarúpa) během tří let.

Můžete si vybrat jakoukoli cestu, která vám vyhovuje; rychlost vašeho pokroku bude záviset na vaší upřímné opravdovosti.

T: Nemáte pro mne tedy žádnou radu?

M: Stabilizujte se pevně v uvědomění „Já jsem“. To je počátek a zároveň i konec všeho snažení.

překlad Martin Vinkler

další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"